O hře roku nebude jasno až do 9. prosince, kdy na PC a Xboxu Series X a S (PlayStation 5 se dočká až na jaře příštího roku) vyjde Indiana Jones and the Great Circle. Neříkám, že jsem největším fanouškem Indyho v České republice, ale do první pětky bych se směle zařadil a popravdě řečeno, jestli mi něco chybělo, tak pořádné velké dobrodružství s neortodoxním archeologem.
Přes počáteční nedůvěru to navíc vypadá, že se dobrodružná výprava do 30. let z dílny Machine Games vydaří. Šárka si z exkluzivní předváděčky přinesla velmi pozitivní dojmy (přečtěte si je zde) a nový čtvrthodinový pohled na jednotlivé herní mechanismy můj optimismus jen posiluje.
V první řadě, hra vypadá, že má tu správnou atmosféru třicátých let, kdy jsme ještě mohli objevovat časem zaváté civilizace v zapomenutých koutech světa. Kdy Indyho dobrodružství spočívalo nejen v tom, jak zastavit záporáka, ale i jak se popasovat s nesmyslně komplikovanými, ale nesmírně zábavnými pastmi a hlavolamy. A když došlo na konfrontaci s Němci (a občas nějakými domorodci), na řadu přišly improvizované zbraně, chytrá řešení, a ne kosení desítek nepřátel se samopalem.
Obzvlášť velkou radost mi dělá fakt, že zjevně v mnoha lokacích půjde plnit nepovinné úkoly a puzzly, což je prostě věc, která mi v Indym inspirovaných sériích jako Tomb Raider či Uncharted v poměru k akci trochu chyběla. V Great Circle navíc Indy sahá spíš po plížení, pěstech a biči, než že by si sedl za kulometné dvojče.
Doufám, že moje naděje nebudou plané a já si budu přes celé Vánoce zpívat: „Tudududuuu tududuuu“ místo „Laaaast Christmaaaas I gave you my heaaaart…“
