Poslanci budou řešit loot boxy, na stole je zákaz, regulace i věková hranice pro hraní
zdroj: tisková zpráva

Poslanci budou řešit loot boxy, na stole je zákaz, regulace i věková hranice pro hraní

28. 6. 2023 10:43 | Komentář | autor: Jan Slavík |

Poslanec za KDU-ČSL a člen rozpočtového výboru Michael Kohajda chce podle dnešních Lidových novin v rámci novely o hazardních hrách regulovat i loot boxy ve hrách, protože se podle něj jedná o praktiku, která nese veškeré rysy hazardu, přičemž legislativa ji v současné době v podstatě ignoruje.

„Pokud mají hry byznys model, že je to jakoby zadarmo, ale pak jsou zde různé placené prvky, tak bych si představoval, aby úvodní herní sada byla zadarmo a teprve pokud chceš pokračovat v hraní, tak prostě zaplať peníze. To je normální, to není problém loot boxů, který chci řešit. U nich to totiž není jen o možnosti si ve hře něco koupit za skutečné peníze, ale je zde aspekt druhý – že si vlastně kupujete něco a ani nevíte, co to je. A to už je skutečně trochu sázka,“ komentoval to Kohajda pro LN.

V tom má samozřejmě pravdu a je přeci jen trochu ošemetné, že se hromadně omezují či zavírají herny v obavách ze vzniku závislosti, z hospod musely zmizet hrací automaty, ale ve videohrách, k nimž má volný přístup kdokoliv včetně dětí a mladistvých, kolikrát najdete taková provedení prémiových obchodů, která by se opravdu dala volně zaměnit s čistým gamblingem.

Otázkou pak však zůstává, jestli je ideální řešení celé praktice bodnout mezi žebra legislativní dýku, nebo se spíš zaměřit například na osvětu rodičů, protože o boj proti vzniku hazardních návyků u dětí by mělo jít především. Svéprávní dospělí nechť utrácejí, za co chtějí – jsou to jejich peníze a sami si je vydělali, není-liž pravda?

Kohajda má nicméně jasno a nabízí buďto úplný zákaz loot boxů, nebo jejich přísnou regulaci. „Hry by se omezily věkovou hranicí. Možností je také řešit rozsah, do jaké míry může být tento hazardní aspekt ve hře zakomponován,“ řekl.

Už se však nepodělil o plán, jakým způsobem věkové omezení her s loot boxy vymáhat, protože pravděpodobnost, že nějaký legislativní mantinel navázaný na rating PEGI sám o sobě zabrání nezletilcům v hraní či utrácení, je zhruba stejně vysoká, jako že lidé pod osmnáct let nebudou navštěvovat stránky pro dospělé – tedy limitně se blížící nule. 

Nabízela by se i možnost inspirovat se u států Beneluxu a loot boxy zkrátka zakázat úplně, případně alespoň přinutit vydavatele, aby u náhodně losovaných předmětů ukazovali procentuální šanci na jejich získání. Jenže to také není úplně neprůstřelné opatření. To, že mají vzácné poklady nízkou pravděpodobnost výskytu, není pro drtivou většinu kupujících žádné překvapení, moc dobře to vědí a nijak jim to nezabrání to stejně zkusit. Protože teď už to vyjde. A pokud ne, tak určitě příště. A pokud ne, tak v té další bedně. A tak dále.

A plošný zákaz by sice vyřešil jeden konkrétní aspekt, tedy loot boxy, ale ani omylem ne problematiku jako celek. Virtuální gambling lze do hry zakomponovat a skrýt před zákonodárným zrakem tisícem způsobů – vezměte si třeba Lost Ark či Black Desert a vylepšování výbavy. Nizounká šance na úspěch a materiály ke každému pokusu, které si patřičnou oklikou přes několik různých měn lze zakoupit za skutečné peníze. Není to tolik vidět, ale v principu se jedná o úplně stejný hazard. 

Řešil by to někdo? Nebo jsme tak povrchní, že jakmile není gambling podaný v zářivé krabici, už nám nevadí? A hlavně, pokud to řešit, tak jak? Cílit na mechaniky postavené na náhodě a tím de facto rovnou zrušit celou řadu herních titulů?

Ne, v takovém případě by nejspíš bylo potřeba velmi přesně a nesmírně citlivě definovat, co přesně a za jakého použití se smí prodávat v prémiových obchodech her. Protože prosté „zakázat pay to win s rolí náhody“ zní na první dobrou zajímavě, jenže na definici p2w se neumí shodnout ani sami hráči a přístup slona v porcelánu by s největší pravděpodobností napáchal víc škody než užitku.

Ještě jednou, není lepší věřit svéprávným hráčům, ponechat svobodu a věnovat se spíš poučení rodičů, aby měli lepší povědomí o tom, s čím děti mohou přijít do kontaktu, a pohlídali si své ratolesti sami? Musí to za ně dělat stát? Nebudu lhát, silně se obávám, že ve vládě nemáme nikoho s dostatečnou erudicí v problematice, aby nevznikl legislativní paskvil. Inu, uvidíme, s čím se poslanci vytasí.

Nejnovější články