zdroj: tisková zpráva

Výzkum podrobil zkoumání změny v mozkové aktivitě dvaadvaceti chlapů ve věku 14 až 17 let. Subjekty byly „vybaveny“ elektrodami, které měřily reakce na šest desítek klipů obsahujících násilí ve třech různých úrovních – lehké, střední a silné. Subjekty měly hodnotit, zda vnímají následující klip jako brutálnější než předchozí.

Dr. Grafman ve výsledku konstatuje: „Zdá se, že kontinuální vystavení záběrům násilí činí adolescenty méně citlivé vůči zobrazenému násilí. V tomto stavu jsou schopni spíše akceptovat spáchání násilného činu a jsou spíše schopni spáchat násilný čin, protože emocionální složka chování funguje jako brzda agresivního chování“. Znamená to, že se vědecká obec opět přidala na stranu odsuzující násilnější formy zábavy, ať jde o hry nebo filmy? Rozhodně ne!

Proti Grafmanovým závěrům se totiž staví profesor David Buckingham. „Výzkum naznačuje, že postupem času si jedinci vypěstují určitý druh tolerance vůči těmto výjevům – tak přesně tomu se říká znudění. Vždyť tahle debata se vede od dob, kdy jsme ještě nebyli na světě. V 19. století společnost panikařila kvůli šestákovým románům. Pokud se opravdu chceme zajímat o násilí a agresi, spíše než obviňováním médií ze všeho špatného na světě bychom se měli zajímat o to, co skutečně vede k tomuto chování“.

Do opozice se staví i psycholožka Tanya Byron, která po dva roky pracuje na projektu dětské bezpečnosti v digitálním světě. „Za prvé, přestaňme obviňovat průmysl z věcí, za něž průmysl sám nemůže. Za druhé, lidé z herní branže se mnou velmi ochotně spolupracovali a skutečně nevěřím, že mají v úmyslu zkazit mladé lidi a děti. A za třetí, považuji za pozitivní, že jsou tvořeny dospělé hry s dospělým obsahem dospělými lidmi pro dospělé publikum“.

Takže se zdá, že Grafmanův výzkum, navíc prováděný na poměrně diskutabilním vzorku populace, se nesetkal ve vědeckých kruzích s příliš velkým pochopením. Navíc s novými generacemi vědců, kteří jsou se současnou popkulturou více obeznámeni, se vytlačování her mimo "slušnou" společnost neustále oslabuje, stejně jako se stalo v případě filmu a televize.