Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC

Verdikt: Rising Storm nedělá Red Orchestra 2 ostudu. Naopak, posiluje pozici hry na poli multiplayerových stříleček. Dostane vás atmosféra, grafika, japonské banzai útoky, americké zbraně a vyvážené mapy. Lépe zpracované Tichomořské bojiště nenajdete.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 82/100

28. 6. 2013 v 21:00 - Recenze Autor: Tomáš Jung Komentáře: 0

Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.

Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze

Pro absolutní zelenáče, kteří velkým nedopatřením doposud o Red Orchestra 2 neslyšeli, uvedu, že před sebou mají jednu z nejlepších multiplayerových stříleček současnosti. Přinesla do online bitev nespočet osvěžujících nápadů, které hru odlišily od ostatních, masově hraných, titulů.

Atmosféra, propracovanost, detailní modely zbraní, drsnost i tlak na taktickou spolupráci oblepily Red Orchestra 2 velkou komunitou hráčů. Ani Rising Storm není jen pouhým přídavkem s novými mapami či arsenálem zbraní. Opět vnáší do online bitev pro až 64 hráčů několik unikátních herních prvků.

Američané rádi grilují

Válečné běsnění za 2. světové války v Pacifiku bylo střetem nejen dvou národů, ale i zcela odlišných kultur. Rozdílnost Japonců a Američanů byla do Rising Storm zanesena jako herní prvek zejména skladbou arzenálu. Podobně jako v Red Orchestra 2 je výběr tříd vojáků v Rising Storm omezen ve snaze o přizpůsobení se realitě dobových bitev. Ne na každého se proto na začátku bitvy dostane kulomet nebo samopal.

Tím nejběžnějším, vždy dostupným a ve skutečnosti nejpočetnějším typem vojáka je pěšák vyzbrojený puškou. Ovšem americký pěšák má již v základu poloautomatickou pušku Garand se zásobníkem na 8 nábojů. Japonec proti němu stojí se zastaralou flintou, kterou je nutné po každém výstřelu natáhnout.

V dalších herních třídách Američané srší kulky z automatické pušky M1918 BAR, samopalu Thompson či kulometu M1919A6. Poslední, nejstrašnější, zbraní je plamenomet, s nímž dokáže zkušený hráč dělat divy. Velmi efektivně se s ním dají čistit místnosti v budovách. Stačí obránce překvapit, vniknout do místnosti a plošně do ní pustit oheň. Funguje to bezvadně, většinou se nikdo nestihne ani otočit, natož vystřelit.

Bez banzai to nejde

Japonci ale nejsou žádní chudáci trpící pod palbou Američanů. Jejich zásadní výhodou, kterou budete využívat, je útok banzai. Jakmile ho při běhu spustíte, získáte tím větší odolnost vůči zásahům a hlavně působíte strach v myslích vyděšených protivníků, nacházejících se ve vaši blízkosti. Obecně je americká převaha zbraní vykoupena menší psychickou odolností vůči palbě nepřátel a samozřejmě útoku banzai, což se projeví rozmazáním obrazu a zpomalením pohybu.

Čím více hráčů společně provádí útok banzai, tím větší je účinek. Mimo to účinek posiluje postava velitele a provedení útoku katanou, jak se sluší a patří. Banzai útok je pro japonskou stranu zásadní, ale je nutné ho umět používat. Běžet sám s napřaženou katanou po holé pláni vám nebude nic platné. Američané vás pošlou k zemi dříve, než k nim doběhnete. S útokem musíte vyrazit překvapivě a v co největší blízkosti nepřátel.

Zastavíš se a zemřeš

Druhou libůstkou Japonců je minomet. Dostřelíte s ním pekelně daleko a sejmete několik vojáků najednou. S minometem je radost bojovat, doslova budete prahnout po nalezení nějakého hnízda obránců, kam by šel granát poslat. Jste také velkým přínosem pro tým a osinou v zadnici nepřítele. Nespočítám, kolikrát jsem klel jako pohan, když mě zasáhl minomet v místě, kde jsem se cítil v bezpečí. Právě tohle přidává Rising Storm na atmosféře. Nemůžete si oddechnout a zvolnit ani za odolnou překážkou - musíte být pořád v pohybu, přesně jako ve skutečné válce.

Překvapivě do prázdna vyšel systém nástražných výbušnin. Při boji za Japonsko lze použít granát jako nástrahu, ale osobně jsem toho využil jen minimálně, stejně, jako jsem při boji za Ameriku jen v nepatrném množství umíral díky nástrahám. Dynamika bitev je díky menším rozměrů map svižná a není moc času na promyšlené budování nástrah. Je lepší napřáhnout bajonet a s výkřikem banzai vyrazit. Přesto považuji odlišnost zbraní obou stran za výborný a hlavně dobře provedený nápad.

Toulky Tichomořím

Nových map je celkem pět a ani jedna není vyloženě špatná. Po grafické stránce jsou všechny krásné, po stránce herní zase různorodé. Oproti Stalingradu jsou však komorní a menší. Dodnes si například netroufám tvrdit, že znám všechny možné skuliny a výhodná místa v troskách budov mapy Pavlovs House či Commissars House. Mapy ve Stalingradu jsou více rozlezlé nejen do šířky, ale hlavně do výšky několika pater. Nic takového zde nečekejte.

Nemohu napsat, že by mě mapy neuspokojily svou velikostí, ale přeci jenom v porovnání s předchůdcem pokulhávají. Uvidíte sami, že po několika bitvách na jakékoli z nich budete znát bezpečné trasy postupu, oblíbená místa sniperů nebo časté bašty obránců. Ve Stalingradu je skoro každá pozice na nepřátelském území smrtelně nebezpečná. Proberme si každou mapu Rising Storm zvlášť.

Hanto

Odhadl bych, že jde o rozlohou nejmenší mapu. Prostředí je zasazené do pralesa, kde je cílem Japonců obsazovat jednotlivé obranné pozice Američanů - ať již menší zákopový komplex na začátku, nebo vesnice z chýší dále. Hanto je příjemná mapa pro nováčky - není tady moc záludných skulin v troskách, jak je tomu u městských map, velmi rychle se zde zorientujete a dostanete princip hraní Rising Storm do žil.

Pokud hráči za Japonsko nepochopí, že je třeba využít koncentrovanou palbu minometů, za níž musí následovat hromadný banzai útok, mohou vykrvácet již na prvním opevněném sektoru. V pozdější době jsem však již Hanto moc nevyhledával, zejména pro její malou rozlohu a lineárnost. Přesto ji považují za povedenou, vyváženou a působivou.

...

Guadalcanal

Jde o noční útok japonských vojáků na letiště. Právě pro její tmu a relativní nepřehlednost se mapě z počátku vyhněte. Můžete si lehce zkazit chuť z hraní, když budete dokola umírat střelami obránců zašitých v houštinách nebo tmavých koutech různých opevnění. Rozhodně ale nejde o špatnou mapu. Má specifickou atmosféru a nadchne systémem opevnění i zákopů.

I když preferuji útočné strany, tady jsem si s chutí užil americkou obranu. Za Japonce je důležité během bitvy sledovat situaci a snažit se držet krok s hlavním útokem. Už jen proto, že rozeznávat v takovém šeru uniformy je obtížné a není problém sejmout někoho ze svých. Stojí za to si stáhnout i amatérsky modifikovanou verzi této mapy, přenesenou do bílého dne.

Iwo Jima

Pěkná mapa, která mě nejvíce bavila při útoku za Američany. Je graficky strohá, ale o to více přehledná. Na bunkry a obranné pozice lze útočit z několika stran a bezvadně se zde hodí plamenomet. Ale útok není nic snadného. Právě kvůli přehlednosti dokáží Japonci velmi přesně odhadnout pozice nepřátel.

Hromada nezkušených hráčů, která se shlukuje pod skalním převisem nebo v úžlabině, je ideální cíl japonského minometu. Kulomety a minomety zde hrají důležitou roli a dokáží účinně brzdit útok, podobně jako správně umístěná dělostřelba. Naproti tomu mapa je široká, čeho je možné za útočící Američany šikovně využít.

Kwajalein

Na pohled nejhezčí mapa, která vám jasně dává najevo, že jste v Pacifiku. Kwajalein je posetý na oko chaoticky rozházenými vraky lehkých tanků, náklaďáků, do země vrytými zákopy, poničenými budovami, úžlabinami a malými návršími. Po čase zjistíte, že tento chaos je vlastně herně promyšlený labyrint, zaručující americké straně relativně dobré krytí při útoku.

I přesto se Japonci ze svých pozic vykuřují velmi ztuha. Zejména v poslední fázi bitvy, kdy již zbývá do konce daného kola několik minut, může útok vyhasnout jako láva vtékající do moře. Kwajalein patří s Peleliu a Saipanem mezi nejhezčí i nejpovedenější mapy hry.

Peleliu

Luxusní mapa se zřejmou inspirací v HBO seriálu The Pacific. Američané útočí zprvu na dva hlavní body, po jejich dobytí se vše soustřeďují na budovu japonského velitelství, jejíž vzhled je známý právě ze zmíněné filmové série. Mapa je rovinatá, ale trosky všeho možného, počínaje dřevěnými budovami nebo bunkry a konče malým buldozerem, dávají šanci taktickému boji.

Při bitvě o velitelství se Američané neobejdou bez myslících velitelů, kteří vše dobře zakryjí dýmem a znemožní výhled z opevněné budovy. Tím ale přijde ke slovu japonský útok banzai. Bitva na téhle mapě má říz, skvělou dynamiku a atmosféru. O trochu zábavnější mi přišel americký útok, ale japonská obrana není také ani v nejmenším nuda.

...

Saipan

Boj v troskách města lehce podobný stalingradské řeži. Američané zde dobývají vždy paralelně dva bloky budov vedle sebe, až do finálního obsazení nádraží a velkého komplexu průmyslové mlýnice. Nečekejte však členitost trosek jako u Pavlovs House nebo Commissars House.

Kromě finální budovy se budete držet nanejvýš v prvním patře. První dvě linie se při solidní spolupráci útočníků dají relativně dobře prorvat, ovšem nádraží a vysoká mlýnice jsou americkým masakrem. Saipan je zábavná mapa pro obě strany, jedna z mých nejoblíbenějších.

Dva v jednom

Nejhranějším módem v Rising Storm je opět Territory, jen několik málo hráčů preferuje Classic, jenž maže bonusy za zkušenosti a připodobňuje hraní původní verzi Red Orchestra: Ostfront 41-45. Vývoj tříd vojáků a typů zbraní je takřka totožný s původní RO2, čili funguje a motivuje. Trochu mě mrzelo, že se nepovedlo vytvořit mapu, kde by byla možná podpora tanků, což by hře přidalo nový rozměr a obohatilo o protitankový boj.

I tak mě Rising Storm potěšil, svou atmosférou vtáhnul a jsem si jist, že se k němu budu často vracet. Nemá sílu, aby mě natrvalo odtáhl od původního Stalingradu, ale používám ho jako rozptýlení, když už mám plné zuby německého a ruského brebentění. Rising Storm se v základu drží zábavnosti Red Orchestra 2, zásadně ji nemění, jen doplňuje. A to je dobře. Je to stále poctivé online válčení, které odvážně stepuje na hraně mezi „nenávidím“ a „zbožňuji“.

Pokud Rising Storm nenávidíte, není to tím, že je hra špatná. Jen jste zkrátka unášeni jiným proudem her, zvykli jste si na lehkost bytí hráče, potažmo na všechny podpory vývojářů, které dělají hraní bezproblémové a kastrované o poctivou výzvu. O tu není Rising Storm rozhodně připraven.

Ještě perla na závěr – pokud koupíte Rising Storm, máte k tomu Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad zdarma. Majitelé RO2 získávají na Rising Storm 25 % slevu. Díky Tripwire Interactive, tomu říkám slušná nabídka.

Tagy: multiplayer FPS válečná 2. světová

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.