Herní kalendář pro rok 2025 se povážlivě plní, a pokud oznámené kousky nepostihnou všemožné odklady, má letošek velký potenciál se na stránky herní historie zapsat zlatým písmem. Které tituly v redakci vyhlížíme s největšími nadějemi?

Jakub Malchárek

Jednodušší by bylo teda vybrat hry, na které se letos netěším, protože když si představím, co všechno letos vychází, jednomu z toho jde pomalu hlava kolem. Než se vydáme do mé osobní topky, tak nesmím zapomenout letmo zmínit třeba Kingdom Come: Deliverance 2, které jsem už pořádně hrál v preview, opulentní akčňárnu Monster Hunter Wilds anebo třeba Death Stranding 2: On the Beach, který slibuje pořádně bizarní a inovativní jízdu.

Civilization VII

zdroj: Firaxis

U každého dílu Civky jsem strávil pořádné penzum času, a i když jsem zpočátku na nové mechanismy často brblal, nakonec mi vždy přirostly k srdci a aktuální díl jsem postupně vždycky považoval za ten nejlepší. Doufám, že tomu tak bude i u sedmého dílu.

Slibuje totiž zdaleka nejvíc změn. Místo samoúčelných nových mechanismů se tvůrci zamysleli nad konceptem hry jako takové a jali se udělat Civilization VII bohatší, rozmanitější a natolik lákavou, že by vás mělo bavit jednotlivé hry dohrávat do konce. Navíc je to předzvěst další nesmrtelné tahovky, která tady s námi bude dlouhá léta a na novou mapu Civilizace mám vždycky chuť!

Metal Gear Solid Delta: Snake Eater

zdroj: Konami

Jo, opakuju se z minulého roku, a přitom remake třetího Metal Gearu ještě pořád nemá datum vydání, ale tak snad už to letos ksakru opravdu stihnou! Metal Gear patří mezi mé vůbec nejoblíbenější herní série, a právě třetí díl mám nejraději. Krásně balancuje mezi otevřenou hratelností MGSV, přitom stále dokáže uhranout fantastickým špionážním příběhem.

Znovuvybudování celé hry v Unreal Enginu 5 vypadá fantasticky a strašně se těším na moderní ztvárnění jednoho z mých nejoblíbenějších herních příběhů vůbec. Jestli kluci a holky z Konami odvedli dobrou práci, se ukáže u závěrečné scény s Bossem. Budou-li slzy, remake se povedl!

Grand Theft Auto VI

zdroj: Foto: Se svolením Rockstar

Asi není pochyb, že pokud letos GTA VI skutečně vyjde, bude zase bořit rekordy v prodejích a zároveň půjde o nejrevolučnější otevřený svět vůbec (kde dosud panuje Red Dead Redemption 2). Hra, která má ambice opět definovat hned několik generací hardwaru tak, jako se to povedlo jejímu předchůdci.

Je mi vlastně jedno, jaký bude mít GTA VI příběh, těším se ale na neskutečně promakaný a živoucí svět a snad výrazně vylepšený online režim. Od Rockstaru nečekám nic menšího než hru dekády, což je samozřejmě šíleně vysoká laťka. Je ale málo studií, které ji dokazují pravidelně posouvat.

Aleš Smutný

Sice nemáme pevné datum vydání u spousty her, ale věřit můžu, ne? Navíc, první čtvrtina roku mne dostatečně zásobuje věcmi, ze kterých bych mohl a měl být odvázaný, takže tady je můj mix očekávaných her tohoto roku (a než se zeptáte, kde mám GTA 6, vězte, že očekávám jeho odklad na příští rok).

Civilization VII

zdroj: Firaxis

Hrál jsem každý díl Civilizace, včetně spin-offů, a od vydání šestky už uplynulo tolik času! Navíc, co se týče budovatelských strategií založených na správě celých států, jen málokdy se mi podaří najít kousek, který by se Civilizacím jen blížil. I když třeba někdy na některé nové mechanismy v rámci „Civky“ žehrám, je fakt, že mi poskytuje vždycky nejkomplexnější zážitek bez toho, aby se systémy někde v průběhu věků rozpadaly.

Takže co se týče blížící se Civilizace VII, je mi vlastně jedno, že zde bude novinka v podobně kulturní adaptace a vývoje. Prostě chci svoji novou, přežehlenou Civilizaci a strávit v ní několik desítek až stovek hodin. Skoro bych nakonec řekl, že tohle je moje nejočekávanější hra roku, nebo slovy Forresta Gumpa „nejvíc nejočekávanější“.

Ghost of Yótei

zdroj: Sucker Punch

Miloval jsem původní Ghost of Tsushima, hrál jsem ho dlouho a vracel se k němu opakovaně. Což je prostě známka mé menší posedlosti hrou. Oznámený Ghost of Yótei má všechny parametry k tomu, aby mne pohltil podobně a netrpěl jsem únavou tím samým tématem. Je tu nová éra, kde promluví i střelné zbraně. Nové zasazení v rámci geografie Japonska, kde se podíváme na nádherné Hokkaidó. A nová hrdinka, která bude mít zcela jiné motivace a cíle, než měl Džin.

Sucker Punch je studio, kterému aktuálně opravdu věřím. Fakt, že se jejich první díl setkal s kritickým i finančním úspěchem, je snad ještě více podpoří v následování kreativních ambicí. Což zní jako větička z korporátního linga, ale v tomhle případě prostě jen chci říct, že by měli co nejvíc popustit uzdu své fantazii a vydat se podobně nápaditým směrem, jako když u Ghost of Tsushima ukázali černobílý mód.

Exodus

zdroj: Archetype Entertainment

Tohle je hodně zbožné přání a budu vlastně raději, když Exodus sklouzne do roku 2026, než aby vycházel v nedodělané formě. Pokud by ale vyšel pěkně vypiplaný a hotový ještě letos, určitě se nebudu zlobit. Rozmáchlých sci-fi RPG není zase tolik, alespoň pokud chcete klást důraz na příběh, a především – je málo sci-fi RPG, která se tak moc podobají Mass Effectu.

Což není šokující, protože na hře dělá hned celá řada veteránů z původního týmu BioWare a na hře je to opravdu vidět. Už z prvních videí je zřetelné, že estetika, konstrukce příběhu a také práce s akčními prvky bude hodně podobná prvním třem hrám a osobně mne to nijak neuráží – tím spíš, že čtvrtý Mass Effect je daleko a kdoví, jak bude vypadat. Navíc mne docela namlsal jeden díl ze seriálu Secret Level (povídali jsme si o něm zde), který právě myšlenku časové dilatace, na které Exodus bude stát, zdůrazňuje. Když jsem se v prvních dvou hrách opíral o tituly, které na 90 % letos vyjdou, u tohohle si dovolím trochu fantazírování.

Šárka Tmějová

S těmihle seznamy očekávání je to ošemetné, protože jsem se za ta léta působení na Games snad ještě ani jednou netrefila do tří kousků, které by pak skutečně vyšly v daném roce. Z loňského mi tak do letošního přetéká Avowed a tak trochu i Hades II, který vyšel v předběžném přístupu. Bodů těšení ale není nikdy dost, takže ačkoliv tyhle dva kousky stále napjatě vyhlížím, přihodím k nim raději tři nové.

Death Stranding 2: On the Beach

zdroj: Kojima Productions

Mám ráda, když se intelektuálové utrhnou ze řetězu, a podle všeho se přesně tohle povedlo Kodžimovi. Už první Death Stranding byl hodně zvláštní hra, na kterou s láskou vzpomínám a asi nikdy se docela nenabažím třeba jejího soundtracku. Legendární vývojář v ní dle svých slov zkoumal nápady, které nemohl rozpracovat v područí Konami v Metal Gearu, a nadcházející dvojka bude pro změnu vycházet z materiálu, který skončil na podlaze střižny při vývoji jedničky, ale taky filozofovat nad Samovou dosavadní snahou propojit postapokalyptické lidstvo.

Vlastně nemá moc smysl hádat, co konkrétního nás ve dvojce čeká – ráda se nechám překvapit všemi těmi obskurními popkulturními odkazy, chodidly hereček a bizarními hudebními čísly, která si pro nás japonský vizionář nachystal. Některé bezuzdné ego tripy prostě stojí za to hrát.

Judas

zdroj: Foto: Ghost Story Games

Ken Levine sice už přes deset let nevydal žádnou novou hru, pořád v něj ale vkládám určité naděje, protože se předtím nikdy nepodílel na ničem, co by se mi vyloženě nelíbilo. Dobře, možná jsem v tomhle prohlášení až zbytečně ambivalentní, když ve skutečnosti chci jen říct, že si s chutí nechám naservírovat další BioShock (který se nejmenuje BioShock).

Třebaže mi úplně nevoní roguelike prvky, které by ho od žánrového příbuzného měly odlišit, byť tedy nikdo přesně nepopsal, co roguelike v tomto případě značí. Láká mě zasazení na vesmírné lodi hodiny před katastrofou, jsem opatrně zvědavá na systém „narativního Lega“, ať už to znamená cokoliv. Jsem náročně nenáročné děvče, které má rádo „vtahovky“, jak jsme překřtili žánr immersive simů, takže sázím na to, že mi Judas tohle specifické místečko zvládne efektně poškrábat.

Doom: The Dark Ages

zdroj: id Software

Doom ve středověku? Ano, prosím! Pořád říkám, že je ve hrách málo řemdihů, ale Doomslayer mi tenhle rest jistě dosyta vynahradí. Jen doufám, že cesta sci-fi peklem tentokrát nebude protkaná tolika hopsacími pasážemi jako pět let starý Eternal. Ty mi totiž tuhle jízdu uměly docela zprotivit.

Těším se i na řízný soundtrack, který sice bohužel tentokrát nebude pocházet z dílny Micka Gordona, ale z dosavadních ukázek nic ze své syrovosti neztratil. Možnost kropit hordy zplozenců svrchu na křídlech kyberdraka je už jen taková pomyslná třešnička na dortu. Sem s tím!