Po jisté výpravě do Zapomenutých říší a jiném dobrodružství v obřím vesmíru přichází kratičké období ticha před bouří. Ta se naplno rozpoutá na podzim a zatím to vypadá, že bude bít blesk vedle blesku, protože sestava her, která bude ke konci roku žádat o místo na našich harddiscích, je našlapaná tak moc, že nezbývá než lomit rukama a ptát se, kde má člověk vůbec brát čas si celý ten masivní příděl zahrát.

Vybrat nakonec jen jednu jedinou hru, na kterou se těšíme ze všech nejvíc, byl proto úkol ze samotných pekel. Na co nakonec padla volba?

Pavel Makal: Lords of the Fallen

Sice se letos na podzim asi nejvíc těším na pokračování lapálií nešťastného spisovatele Alana Wakea, ale abychom se tu navzájem neopičili, vytáhnu z rukávu svého druhého podzimního černého koně – a tím jsou Lords of the Fallen.

zdroj: Hexworks

Sice se právě prokousávám jinou soulsovkou, a tak by mohlo zdát, že si v dohledné době radši odpočinu třeba u nového Spider-Mana (což je tedy moje další podzimní těšeníčko), ale moje dojmy z hraní Lords of the Fallen byly na Gamescomu tak pozitivní, že se mi jen těžko krotí zvědavost a naděje, že by to tentokrát mohlo být něco skutečně pamětihodného. 

Na rebootu značky pracuje sice zbrusu nové studio, navíc rozdělené na týmy v Bukurešti a Barceloně (což rozhodně do začátku nejsou kdovíjak příznivě rozdané karty), ale hodinka strávená mezi Axiomem a Umbralem mě nabila podobnou mírou pozitivity, jak se to loni na německé výstavě povedlo vývojářům Jagged Alliance 3. A to přece taky dopadlo skvěle!

Honza Slavík: The Lord of the Rings: Return to Moria

Přiznám se, že byť toho na podzim a v rané zimě vychází vážně dost, měl jsem docela problém jmenovat titul, na který bych se v pravém slova smyslu vyloženě těšil. Většinu her bych osobně kvalifikoval někam do škatulky „vzbuzuje mírnou zvědavost“, ale že bych se třásl na kraji židle, abych si je mohl honem zahrát, to ani ne.

Jedna by se ale přeci našla: The Lord of the Rings: Return to Moria. Survivaly mám rád, kutání tunelů a hledání pokladů v tajemných hlubinách jakbysmet a na Tolkienovo univerzum nedám dopustit. Chystaná avantýra Durinových potomků je tak ideálním průsečíkem, co se mi trefil přesně do vkusu.

zdroj: Foto: North Beach Games

Chci si notovat hrdelní trpasličí odrhovačku, když můj krumpáč ukusuje skálu, chci paběrkovat v opuštěné Trpasluji a představovat si, jak asi musela vypadat v dobách své největší slávy, chci z nitra země vyrvat svůj vlastní Arcikam, chci viset nad propastí, zvolat na svoji partu „Utíkejte, hlupáci!“ a zřítit se někam do háje. A nakonec rozhodně prahnu hamižným kutáním probudit démony ze starého světa oděné do stínu a plamene.

Ono je sice dost možné, že nic z toho v Return to Moria dělat reálně nepůjde, protože dle posledních uvolněných záběrů se hra jeví jako pohříchu standardní survival s craftingem, ale to mi vůbec nebrání, abych si to v hlavě pěkně nemaloval a nevysnil. Teď už jen doufat, že se nebudu muset vypořádat s hořkým zklamáním.

Jakub Malchárek: Metal Gear Solid Master Collection Vol. 1

Půjdu trochu proti proudu, protože mezi mé nejočekávanější hry závěru roku nepatří žádná žhavá novinka, ale sprosté oprášení prvních pěti Metal Gearů v Metal Gear Solid Master Collection Vol. 1. Důvod je prostý: Nostalgie.

Metal Gear Solid byl vůbec jednou z prvních her, která mi ukázala, že interaktivní zábava není jen o bezduchém střílení, ale že dokáže poutavě vyprávět zajímavé příběhy. Filmovost celé hry bezvadně vypráví poutavý špionážní thriller, od kterého jsem nedokázal odtrhnout.

A všechny následující díly mě v tom jenom utvrdily, nemluvě o tom, že vždycky šlo i o technicky revoluční počiny. Díky tomu patří dodnes celá série mezi mé zdaleka nejoblíbenější herní značky a záminku, abych si ji zahrál, si rád najdu kdykoliv.

Zatímco první dva Metal Gear Solidy jsem hrál relativně nedávno na PC přes digitální obchod GOG, třetí díl jsem si naposled užil před více než deseti lety ještě na Nintendu 3DS. Tak nějak očekávám, že půjde o prachsprostý port jedna ku jedné, bez jiné přidané hodnoty než že poběží na moderních konzolích, ale tajně doufám, že právě Metal Gear Solid 3 bude port z 3DS. Big Boss se v tam totiž mohl krást ruskou tajgou v pokleku!

Patrik Hajda: Assassin’s Creed Mirage

Jasně, že se strašně těším na Spider-Mana 2 a Forzu Motorsport, ale to jsou takové jistoty, pokračování, kde by muselo padnout hodně špatných rozhodnutí, aby to nedopadlo dobře. Místo toho v tuto chvíli nejvíc tíhnu k jinému pokračování, které je vzrušující, ale nejisté.

Řeč je o novém Assassin’s Creed s podtitulem Mirage. Myslím, že naposledy jsem se na nového Assasina těšil tak moc v dobách před Origins, kdy mě velikost světa ještě totálně neubila a egyptské téma pro mě bylo vším.

zdroj: Ubisoft

V případě Basimova dobrodružství mi stačí vědět, že na mě nečeká nesmyslně velký svět, že se stopáž omezuje na pouhých 20 hodin, že se vracíme na Blízký východ a že by prim měl zase hrát parkour a stealth. Snad už žádné lodě a žádné řecké či severské báje, zpátky mezi asasíny.

Poslední díly série Assassin’s Creed mě nebavily pro svou rozlehlost a v případě Valhally už těch Vikingů bylo vážně dost, ale Mirage ke mně promlouvá snad úplně vším. Po dlouhé době se vyloženě těším na nového Assassina a po ještě delší době si věřím, že bych ho měl i dokázat v pohodě dohrát.

Stačí, aby byl přesně takový, jakým slibuje být – malým, neroztahaným, uceleným a inklinujícím ke kořenům série. Když bude aspoň z poloviny takový, jaká byla dvojka, jeden z mých dodnes nejoblíbenějších dílů, tak se při hraní úsměvu na tváři asi nezbavím.

Aleš Smutný: Super Mario Bros. Wonder

Pořád moc! Pořád moc! Tedy, já si nestěžuji, ale pořád je to moc potenciálně skvělých her! Ale když bych měl vybrat jen jednu, nesmiřitelné Battle Royale v mé hlavě probíhá s krutostí a nelítostnou brutalitou, aby nakonec z prachu, popela, masa, masy kovu a kdoví čeho ještě povstal krví zbrocený vítěz… Super Mario Bros. Wonder. Nechápejte mě špatně, Cyberpunk, Assassina, Like a Dragon, Cities: Skylines budu hrát, ale klidně až s nějakým časovým odstupem.

Ale nového Maria? Toho musím hrát první den a neumím si představit, že bych ho odkládal. Na jednu stranu kvůli dětem, u kterých doufám, že se probudí podobná láska jako u Super Mario Odyssey a nebo Super Mario 3D World. Na druhou i proto, že v zástupu velkých RPG (nečekal jsem, že tohle ještě někdy napíšu) a akčních adventur (tohle jsem čekal) bude nový Mario znamenat návrat k velmi tradiční hratelnosti, jen oděný v moderním kabátku. A, přiznejme si, občas je takové skákání se spoustou milých vtípků velmi příjemná změna tempa ve všem tom řešení osudu světa, města a toho, jestli mi FPS kolísají pod 60 FPS. 

Šárka Tmějová: Alan Wake 2

Vybrat si z letošní podzimní nálože jednu jedinou hru, na kterou se těšit nejvíc, je zadání skoro nad lidské síly, jak je asi patrné z předchozích řádků mých nerozhodných kolegů. I já jsem s výběrem dosti váhala, pro podzim coby roční období mám nicméně obrovskou slabost, a co jde dohromady lépe než podzim a horor? Správně, nic!

Zatímco si od prvních zářijových dní užívám návrat dýňového latte a přemýšlím, jakou novou dekorativní kostru si pořídit do svého skromného příbytku, těším se zároveň s tím i na výlet do pošmourných Bright Falls a pokroucené virtuální verze nočního New Yorku. Alan Wake 2 zvládl při oznámení vzbudit mou opatrnou zvědavost prakticky okamžitě a na letošním Gamescomu ji vyšponoval na maximum. Tohle je přesně ten návrat zdrchaného hrdiny, na který čekám už třináct let.

zdroj: Remedy

Tedy, doufám, že přesně tohle bude ten návrat. Na žádné indicie o opaku jsem zatím nenarazila, graficky vše vypadá fantasticky, poslední tvorba studia Remedy mi se svým příklonem k severskému podivnu vrcholně sedí a slibovaný větší důraz na strašeníčko jakbysmet. Už aby tu byl 27. říjen!

Ondra Partl: Marvel’s Spider-Man 2

Upřímně? Z podzimní sezóny se nejvíce těším na druhého Alana. Ale když někdo chodí pozdě a mezitím mu kolegové favorita vyfouknou, musí se spokojit s druhým místem. Paradoxně to je ale taky dvojka a taky se dvěma hrdiny.

Je více než pravděpodobné, že Peter Parker a Miles Morales zaútočí na jistotu a oproti minulé štaci bude chybět moment překvapení. Jestli to ale na druhou stranu znamená, že opět dostaneme poctivou komiksovou blockbusterovou zábavu s vybroušenou hratelností, opulentními momenty a pořádnou dávkou spider-manovských reálií s neuvěřitelným výčtem klaďasů, záporáků i antihrdinů, budu maximálně spokojený.

Zkrátka pavoučí muž má v mém srdci vždycky své speciální místo. Stejně jako jeho svět. A jelikož Sony se ho ve filmovém světě rozhodla pohřbít seznamem fádních originů a zvláštních kreativních rozhodnutí, považuji projekt Insomniacu za bezpečný přístav, ve kterém si snad napravím chuť. Hlavně co se týče mého oblíbence Venoma.