RPG je pro některé z nás královna herních žánrů. Rok 2024 byl plný kousků, které by se daly do tohoto žánru zasadit, i když jako obvykle nám při rozřazování dělaly menší vrásky na čele hry, které tak trochu žánry míchají. Každopádně, na rozdíl od předchozího roku, kdy vyšlo Baldur's Gate III, tentokrát nebyl vítěz předem zcela jasný, a tak jsme po dlouhé debatě sestavili žebříček následovně.

3. místo: Elden Ring: Shadow of the Erdtree

zdroj: FromSoftware

Ačkoliv měl datadisk k Elden Ringu jednoho velmi hlasitého zastánce prakticky ve všech kategoriích kromě závodní hry, nakonec si z našeho debatního rozstřelu odnesl krásnou bronzovou medaili, která vlastně k jeho stylizaci sedne nejlépe. Právě počiny jako Shadow of the Erdtree jsou důvodem, proč ještě není na místě zapomenout pojem „datadisk“. Desítky hodin zábavy, obrovská herní plocha, spousty nepřátel, kteří prověří vaše reflexy i trpělivost, a tradiční fromsoftwarovská práce s lorem vytváří skvělý produkt, který musí zajímat každého milovníka soulsovek a pracného budování postavy.

2. místo: Dragon's Dogma 2

zdroj: Capcom

Zástupce další RPG větve pochází opět z Japonska a tentokrát nabízí skvělou emergentní hratelnost i jedničkou prověřený důraz na lov monster, respektive soubojový systém, který je propojený s unikátním systémem pawnů. Capcom opět přinesl spoustu chytrých nápadů, jako je třeba systém rychlého, tedy spíš „rychlého“ cestování, opět propracované chování monster, která působí víc jako živoucí entity a nejen terče pro vaše dobrodruhy, a samozřejmě promakaný soubojový systém i ovládání celé vaší party. Stejně jako Erdtree i Dogma 2 stojí a padá na soubojích, ovšem ve zcela odlišném pojetí, stejně jako na unikátní správě vaší postavy a jejích parťáků. Stříbro!

1. místo: Final Fantasy VII: Rebirth

zdroj: Square Enix

Třetí zářez pro Zemi vycházejícího slunce! Pokračování remaku jedné z nejslavnějších JRPG her vzalo koncepty původního Remaku a rozpracovalo je do mnohem košatější hry, které tentokrát vévodí otevřený svět a na něj navázané hodiny a hodiny objevování nových míst, nových mechanismů, nových nepřátel a nových příběhů. Na rozdíl od přechozích dvou oceněných navíc Rebirth boduje v oblasti příběhu, který vás prostě vtáhne a pronese skrze momenty, kdy si říkáte, jestli tu není už moc miniher (není). Navíc, i když jde o prostřední díl, a ty často trpí syndromem spojovacího článku, nemáte pocit, že by vše bylo jen nějakou lacinou předehrou k velkému finále. Na to je tahle epická story příliš bombastická, vtahující a fascinující.