Příbramský třicátník Petr Kuba by se mohl pohodlně živit jako majitel podlahářské firmy, pracovat si podle vlastního uvážení, víkendy trávit čtením knížek a páteční večery s kamarády v hospodě. Namísto toho se potýká s finančními problémy, veškerý volný čas odsedí u počítače a snaží se naplnit sen, který začal snít už v sedmé třídě základní školy: stát se profesionálním herním vývojářem.

Petr Kuba (foto pro LEVEL: Pavel Dobrovský)

Zhruba v první polovině devadesátých let mu rodiče koupili Atari ST, na kterém s kamarády programoval své první textovky. „Vzpomínám si, že jsem udělal třeba textovou verzi Vetřelce. Psal jsem všechno sám, a kdyby to tenkrát viděl můj učitel češtiny, myslím, že by mě zabil,“ vzpomíná dnes s úsměvem.

Stejně jako u většiny jeho vrstevníků by vývojářský příběh Petra Kuby pubertálním poblázněním zřejmě skončil, zvláště když jeho rodiče neměli peníze na další počítač a Petra tím pádem minuly doby šestnáctibitů i začátek dominance PC.

Jenže před sedmi lety přišel zlom, který Petrovu touhu po vývojářské kariéře oživil, a způsobil mimo jiné to, že teď sedí ve svém bytě u počítače nad hrou Genetická zahrada 2. Po třech letech vývoje, a bez valné naděje, že svůj plánovaný průlom mezi komerční projekty někdy dokončí.

Velkej chytrák

Kubův příběh je příkladem obrovské cílevědomosti, nezdolatelné výdrže a zároveň i určité tvrdohlavosti, hraničící dost možná až s naivitou. Zatímco většina lidí, kteří prahnou po profesionálním vývoji her, začne klikáním na stránky s volnými místy u zavedených firem, Petr se rozhodl jít svou cestou.

Na internetu objevil program Game Maker, ve kterém je možné vytvářet hry bez hlubokých znalostí programování, a hned se pustil do tvorby. Výsledkem byla hra Luky, ve které si podle vlastních slov „partyzánsky zkoušel, co vlastně dokáže” a pochopitelně u toho vůbec nepomýšlel na případné ambice hru prodávat.

Na stránkách Velkejchytrak.cz ale zjistil, že podobných amatérských nadšenců je v republice víc, a že dokonce pořádají soutěže o nejlepší projekty. Do jedné z nich se přihlásil, jenže pak mu došlo, že jeho hra nemá moc nadějí na úspěch. „Problém byl, že Luky byla strašně nudná hra,” směje se dnes a přibližuje své tehdejší uvažování: „Dva měsíce před koncem soutěže jsem si řekl, že musím všechno vyhodit a udělat od začátku hru, která skončí v soutěži do čtvrtého místa. A že když to nestihnu, nebo skončím hůř než čtvrtý, na vývoj her definitivně kašlu.”

S touto ambicí vznikla Genetická zahrada, z ptačí perspektivy viděná střílečka, jejíž hrdina Alex Born bojuje v tajném komplexu proti zmutovaným broukům. Hra skončila na druhém místě a dočkala se skvělého přijetí i od samotných hráčů. Tím bylo rozhodnuto - Petr Kuba bude dál dělat hry. Jenomže už nešlo o žáka základní školy, ale o dospělého člověka, který se potřeboval nějak uživit.

„Věděl jsem, že pokud se tomu chci věnovat, musím řešit souběh s prací, protože typ her, které jsem chtěl dělat, se nedají dokončit jen tak po večerech a o víkendech.” Vznikl originální a do značné míry neuvěřitelný plán: čtrnáct dní dělat podlahy pro zákazníky a vydělat tak peníze, které mu vystačí po zbytek měsíce, kdy bude vyvíjet hry.

Osudové setkání

Dumání nad tím, do jakého projektu se pustit, Petrovi usnadnil grafik, který si přál zůstal v anonymitě, ale byl ve spojení se skupinou dabérů Perla Group, která Genetickou zahradu namluvila, a hra se mu zalíbila natolik, že Kubovi nabídl její předělání do kvalitnější grafiky. Anonymní grafik přitom nebyl žádné vývojářské ucho: začínal na adventuře 7 dní a 7 nocí, prošel firmami Future Games a 2K Games, aby nakonec přesídlil do USA, kde se uchytil jako zaměstnanec zavedených High Voltage Software.

Společně s Kubou ale nakonec plány hned zkraje přehodnotili a namísto technologického vypucování Genetické zahrady začali v roce 2009 pracovat rovnou na pokračování. Po zapojení hudebníka Antonína Charváta a dabérů z Perla Group byl tým kompletní.

Genetická zahrada 2 vznikala opět v Game Makeru, tentokrát už jako komerční nezávislý titul, který Kuba charakterizuje jako mix survival hororu a stealth akce s velkým důrazem na příběh. Plán byl vydat hru nejprve v ČR a jejím prodejem vydělat peníze na to, aby bylo možné zaplatit profesionální překlad a anglický dabing, umožňující následné vydání v zahraničí.

Vývoj nakonec trval více než tři roky, během kterých se pod rukama tvůrců zhmotnilo skoro 130 místností, kudy Alex Born prochází, bojuje s nepřáteli, řeší drobné logické hádanky a prožívá příběh, navazující na události prvního dílu. Během rozhovoru nám Petr předvádí poslední verzi: vypadá velmi dobře a vyniká kromě zajímavé hudby hlavně hloubkou herního designu.

V Genetické zahradě 2 nechybí vyrábění a kombinování předmětů, nejrůznější možnosti likvidace nepřátel a dokonce ani jednoduché RPG prvky. Právě debata o integrování těchto RPG funkcí paradoxně vyvrcholila hádkou celého týmu a situací, po které se Kuba rozhodl vývoj hry zarazit těsně před dokončením.

„Hrozně mě to štvalo, Zahrada byla tak dva měsíce před dokončením a bylo dost těžký všechno skousnout,“ komentuje svoje rozhodnutí Kuba. Hlavní spor se sice točil kolem toho, jestli do hry přidat nebo nepřidat RPG systém, který Kuba podle svých slov od začátku připravoval, ale spory v malém týmu se v posledním roce vývoje hromadily i z jiných důvodů. „Grafik nebyl spokojenej s tím, jak rychle na hře dělám, já jsem měl zase jiný výtky k jeho práci, a tím to šlo všechno do kytek.“

Ještě v září 2012 dávali členové týmu rozhovory a dušovali se, že hra bude na Vánoce hotová. V listopadu už ale nálada v týmu klesla spolu s venkovními teplotami a vše nakonec vyvrcholilo v lednu, kdy Kuba na Facebooku oznámil zrušení projektu s tím, že se nepovedlo dodělat posledních šest místností z konce hry.

Rozkmotření mezi Kubou a grafikem bylo zásadní a vzhledem k tomu, že oba pracovali na hře s vidinou podílu z budoucího zisku, nemůže nyní jeden bez druhého hru dokončit a vydat. Do slepé uličky vývoje se Genetická zahrada dostala podle Kuby především z důvodu špatné komunikace. „Nešlo o to, že bychom spolu nemluvili, byli jsme přes internet v kontaktu každý den. Ale neznali jsme se moc osobně a vzhledem ke grafikově práci v USA jsme se naživo viděli vlastně jen jednou,“ analyzuje příčiny neúspěchu Kuba.

Prokletý dabing

S vývojem Genetické zahrady 2 se přitom pojí hned několik zajímavých historek, nabízejících lekce i poučení pro všechny vývojáře, kteří plánují podobnou cestu. První taková se pojí s účastí v soutěži pořádané na ploše mezinárodní konference Independent Games Festival. Kuba se svým grafikem se někdy v polovině vývojového cyklu hry rozhodli přihlásit Genetickou zahradu 2 na IGF 2011 s cílem získání průběžné zpětné vazby. „Chtěli jsme zjistit, jestli Zahrada připadá dobrá jenom nám, nebo jestli zaujme i širší publikum,“ vysvětluje Kuba. Zádrhel ale spočíval v anglické lokalizaci dema, která byla podmínkou k přihlášení hry.

„Celé to byl jeden obrovský průšvih. Hru jsme nechali přeložit do angličtiny a grafik ji nechal namluvit svým kamarádům v USA,“ vzpomíná Kuba. Šlo o rodilé mluvčí, mezi kterými byli dokonce i vývojáři z High Voltage. Nicméně absence herecké praxe a režisérské kontroly nakonec způsobila to, že dabing zněl velmi prkenně, až směšně.

Genetická zahrada 2 se v soutěži IGF neumístila, ale co se oné zpětné vazby týče, dostal jí Petr Kuba mírou vrchovatou. Ve známém herním podcastu Rebel FM zmiňoval jeden z porotců Ryan O’Donnell pracovní verzi druhého dílu jako příklad té nejhorší herní lokalizace, kterou si dovedete představit. „Samotná hra je celkem v pohodě, ale během hraní jsem se celou dobu doslova válel po zemi smíchy,“ řekl v podcastu O’Donnell.

V podobném duchu se nesly i další ohlasy na webech věnujících se indie hrám a právě na základě toho se Kuba rozhodl soustředit pouze na českou verzi a anglický dabing dodělat až později.

Den D

Blížící se tuzemské vydání hry bylo nutné začít také propagovat, a i k této činnosti přistoupil Petr Kuba velmi osobitým způsobem. Přihlásil se do televizní investorské soutěže Den D (záznam konkrétního dílu najdete zde), kterou svého času vysílala Česká televize, a projekt v ní nejen představil, ale dokonce i získal investora. Dvojice Michal Hanus a Margareta Křížová se rozhodla vložit do Zahrady 300 000 korun a pomoci se sháněním partnerů. Ke spolupráci slíbené v televizním pořadu ale nakonec nedošlo. „Já jsem tam totiž nešel kvůli penězům, ty jsme na vývoj vlastně nepotřebovali,“ vysvětlil nám Petr. „Šlo mi hlavně o propagaci a získání kontaktů.“

Zatímco z hlediska reklamy se dá účast ve Dni D považovat za úspěšnou a o Genetické zahradě se skutečně začalo na českých herních webech živě diskutovat, pozdější komunikace s investory odhalila, že kontakty ohledně vydání hry ve světě poskytnout nemohou. Celá dohoda se tedy odložila s tím, že případná investice může přijít až po dokončení vývoje. Ten je však v nenávratnu a Genetická zahrada 2 tedy zřejmě nikdy nevyjde.

zdroj: tisková zpráva Petr Kuba (foto pro LEVEL: Pavel Dobrovský)

Konec je jenom začátek

Tím ale cesta Petra Kuby za vývojářským snem kupodivu nekončí. Se zatvrzelostí sobě vlastní rozjel nový projekt, který hodlá udělat kompletně sám. „Nechci se už spoléhat na ostatní. Už ani nepočítám s mluveným slovem, abych nemusel řešit drahý anglický dabing,” vypráví Petr o své nové hře, která má být jednoduchým RPG s tahovými souboji.

Na vývoj si vyhradil rok času, během kterého chce projekt dokončit. Stejně jako na začátku své vývojářské kariéry se i tentokrát až na základě ohlasu a komerčního výsledku rozhodne, zda bude v dělání her pokračovat dál, a jestli se třeba nepokusí obnovit i Genetickou zahradu 2.

„Jo, obětoval jsem peníze, které bych mohl vydělat, kdybych rozvíjel jen řemeslo,” přiznává zkušený podlahář, ale i přes neveselý příběh druhé Zahrady své zkušenosti nelituje. „Někdo chce celý život podnikat, ale namísto toho se jen klepe strachy ve svém stávajícím zaměstnání. A já bych si zkrátka celý život vyčítal, že jsem to nikdy nezkusil. Nakonec, do podlah můžu tlouct vždycky.”