zdroj: tisková zpráva Paul Wedgwood, šéf britské firmy Splash Damage, nedávno otevřeně kritizoval současný procentuální systém hodnocení her. A jedním dechem se iniciativně přimlouvá za zavedení pětihvězdičkové stupnice, jako je tomu u filmů. Jednak dle jeho slov poskytuje dostatečnou výpovědní hodnotu - stejně dnes hodnocení her ve většině ostatních médiích začíná až na nějakých 60%, níže se již procentuální škála příliš nevyužívá. A druhak je to lepší systém i z pohledu, že herní recenzenti se lépe trefí do známky oceňující výslednou kvalitu hry, než je tomu v případě procent.

Zde bych si dovolil malou osobní vsuvku. Poznáte rozdíl mezi hrou mající kupř. 63% a 66%? Pochybuji. Nicméně vypadá to, že mnozí recenzenti ano :) Z mého pohledu tedy jednoznačně souhlas a to tím spíše, že průměrná hra, která obdrží 50%, je dnes brána automaticky jako špatná, což v základu otřásá pevností současného hodnotícího systému s naprostou nevyužitou šíří. I když čest výjimkám, jako je třeba britský mag EDGE, o což se na TISCALI též dlouhodobě snažíme (a často kvůli tomu narážíme jak u čtenářů i výrobců)… Na špatné hry se v hodnocení nějak zvlášť nepamatuje. Splývají totiž s nezajímavými známkami, až by se mohlo zdát, že by u nich bohatě stačil znak dolů namířeného palce.

Paul Wedgwood dále soudí, že se změnou hodnocení by se částečně eliminoval tlak na všechny zúčastněné strany, který je někdy dosti nefér způsobem vyvíjen především na vývojáře. Pokud je mezi vývojářem a vydavatelem smluvně definováno, že nedosáhne-li hra určité známky na určitém serveru, přijdou její tvůrci o část peněz, nejde dle jeho mínění o příliš korektně nastavená pravidla. Lze samozřejmě chápat vydavatele, co chtějí ve výsledku maximálně kvalitní produkt. Ale lpění na tom, že např. známka 7/10 je stále ještě nedostatečná a je důvodem pro srážku platu, se zdá být poněkud nešťastným krokem. Tím spíše, když je vše odvislé víceméně od nálady několika recenzentů/webů. Wedgwood navíc připomíná, že mezi nejprodávanějšími tituly roku 2007 měly být i takové, jejichž hodnocení přitom patřilo k nejhorším! Tudíž si vydavatel tak jako tak přišel na své.

Není ovšem bez zajímavosti, že Wedgwood přese všechno vidí možnou provázanost mezi výslednou známkou od recenzentů a penězi. Penězi oceňujícími dobrou práci vývojářů. V tomto případě by tedy šlo o finanční bonus a svým způsobem i motivační faktor pro tvůrce her. Jak vidno, obě strany na věc nahlížejí především ze svého úhlu pohledu, k čemuž má v závěru co říci i John Riccitiello, prezident EA. Riccitiello bez ohledu na zavedená hodnotící kritéria hovoří o velkém množství špatných her, zaplavujících trh. Za tímhle stavem má být dle jeho názoru zejména špatná přípravná fáze celého projektu a posléze i nedobré plánování (synchronizace práce). Resumé je logicky takové, že hra přichází se zpožděním, s vyššími náklady, než bylo původně plánováno, a v horší kvalitě.