Že je vývoj her dlouhý a bolestivý proces, to tak nějak všichni tušíme. Jenže co vlastně předchází tomu, než se daný titul začne skutečně vyvíjet? Napadlo vás někdy, kolik konceptů, myšlenek a prototypů skončí v šuplíku? Nebude jich málo.
Jedno studio – a vlastně relativně drobné studio – ty šuplíky teď otevřelo a nechává každého zájemce, aby do nich nahlédl. Na Steamu se totiž objevila nová hra zadarmo, Landfall Archives. Což je fakt, nad kterým spousta hráčů jen mávne rukou. Vždyť nic není nikdy skutečně zadarmo!
Jenže tohle je tak trochu jiná hra. A vlastně není jedna – je jich dvaadvacet. Dvaadvacet titulů, jejichž kariéra skončila ještě dřív, než začala. Jedná se totiž jen o koncepty a náčrty hratelnosti, ve více či méně rozpracovaném stavu. A k tomu jedna „přednáška“ jako bonus.
Název studia Landfall vám možná nic neřekne, stejně jako jméno jeho zakladatele – Švéda Wilhelma Nylunda. O dost známější je ovšem nejpopulárnější hra studia Totally Accurate Battle Simulator. Správně praštěný simulátor bitev, ve kterých můžete proti sobě postavit samuraje a neandrtálce na mamutech, sklidil slušný ohlas a samozřejmě je, stejně jako všechny ostatní hry studia, založen na fyzice.
Dvaadvacet nápadů, které se neuchytily
Zaměření na fyzikální hrátky je společný jmenovatel pro všechny hry (nebo, chcete-li, zárodky her), na které narazíte v Landfall Archives. V rámci kratičkého intra vstoupíte do podzemního bunkru, v němž se nachází gigantický archiv. Obsah několika šuplíků je rozházen po zemi kolem počítače, a to včetně třiadvaceti disket, které můžete jednu po druhé vrazit do počítače.
Jedna disketa je krátká prezentace fyziky ve hrách od samotného Wilhelma Nylunda, jedna je velmi raná verze Totally Accurate Battle Simulator. Všechno ostatní je ale, do určité míry, poklad vedle pokladu.
zdroj: Landfall
Celá kompilace má místy podobnou atmosféru jako bizarní chodička The Stanley Parable, která nenechává na herním průmyslu nit suchou. Mimořádně silně a atmosféricky zapůsobí třeba Anything for my Pals. V ní máte na povel stádo „kámošů“ – nemyslících bílých figurín, někde na pomezí Lemmingů a Meeseeků z Ricka a Mortyho, kterým můžete textovou formou udílet jednoduché příkazy, a řešit tak (v rámci herního prototypu celkem banální) logické hádanky.
Podobně zvláštní je Blob Game, kde jste coby testovací subjekt připuštěni k „blobu“ – oživlé hroudě čehosi, co od vás vyžaduje interakci se svítícími kostkami. A asi nejvíc jsem si užil hned tři koncepty fyzikálně založených stříleček, ve kterých se proti vám postaví hordy agresivních robotů, poskládaných jako skládačka do nejrůznějších tvarů. Ustřelování robotích končetin působí velmi uspokojivě a celé to navíc někde v pozadí křičí „Half-Life!“.
Někdy je hra zajímavá ani ne tak hratelností, jako spíš nápadem. Ve Walking House Game se zhostíte kapitána chodícího domu opatřeného děly, který můžete opravovat a vylepšovat. V Auction Brawl dražíte předměty, s jejichž pomocí pak bojujete proti svým přátelům, a třeba Wrectangels je strašně zajímavá hra na způsob Wormsů, ale s fyzikálním modelem, takže můžete na oponenty shazovat kusy bojiště. U některých her je vážně škoda, že se jedná jen o koncepty na pár minut hraní, které se nedočkaly širšího rozpracování.
Na druhou stranu nemá smysl předstírat, že všechny odložené herní projekty z dílen Landfall stojí za to. Některé hry, jako například střílečka Medieval America, působí tuctově, dost her také nefunguje v rámci singleplayeru a občas prostě nemáte tak úplně tušení, co smysluplného by tady mělo nebo mohlo vzniknout, případně čím by hra mohla vynikat nad existující konkurencí.
Proč tohle nevidíme častěji?
Neúspěch a slepé uličky jsou naprosto přirozenou součástí tvůrčího procesu. Koneckonců každý, kdo něco píše, natáčí nebo jinak tvoří, má ve svých virtuálních i opravdových šuplících spoustu materiálu, který není určen pro cizí oči. O to víc cením Landfall, že s podobnou kompilací vyšel na světlo a neváhal vydat na odiv ty „slabší kusy“.
Zároveň je strašná škoda, že se tohle neděje ve větší míře. Když se podívám na to, jaké nedotažené, ale skvělé a originální nápady se skrývají v trezoru jednoho menšího studia, jehož tvůrčí jádro tvoří několik lidí, vyvstává otázka, co asi mají v rukávu ostatní.
zdroj:
Foto: Landfall Games
Herních festivalů s nejrůznějšími tématy je strašná spousta, ale umíte si představit festival, kde by vývojáři celého světa ukazovali svoje nedokončené prototypy a náčrty? Kde by se tahaly ze šuplíků přesně tyto „zapomenuté poklady“, aby mohly být jako nápad odprezentovány veřejnosti? A kolik takových zprvu zamítnutých herních náčrtů by se třeba dočkalo zaslouženého dotažení do finální hry?
Možná to vidíme, jen se nedíváme
Všechno to jsou hezké myšlenky, ale i kdyby se dočkaly realizace, narazily by na obecnější problém, který tkví úplně jinde. Ani náhodou se nedá říct, že by herní průmysl trpěl na nedostatek nápadů nebo že by se ty nejlepší nápady musely zametat pod koberec. Ono je těch nápadů naopak tolik, že je herní trh prostě není schopen zpracovávat.
Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, probíhá na Steamu festival indie her London Games Fest. A když si tak proklikávám hry jeho účastníků, myslím, že originalita jim absolutně nechybí. A stejně tak dost možná nebude problém ani kvalita nebo hratelnost.
Jenže kdybych si měl byť jen na chvíli vyzkoušet každou z malých her, které mě z ukázek zaujaly nápadem, hratelností nebo zpracováním, strávil bych na demoverzích desítky hodin času. Což si samozřejmě nemůžu v žádném případě dovolit. A takhle to má spousta dalších hráčů.
Proto každá z těch zajímavých a neotřelých her, do které někdo vložil tvůrčího ducha a kus sebe, skončí velmi pravděpodobně stejným výsledkem. Budou mít velmi dobré hodnocení od několika málo stovek hráčů, možná nějakou tu pochvalnou recenzi v médiu, kde se vývojářům podařilo někoho přesvědčit. Na vytržení z šedi průměru to ale nestačí. Na to, aby se hra vyšvihla na piedestal, musí doslova vystřelit z bot celou hráčskou branži, což se podaří jen málokteré.
Úžasné a chvályhodné projekty jako Landfall Archives se tedy stávají pomníkem faktu, že u her, stejně jako u jiných odvětví, dobrý nápad nestačí. A to ani když je podpořen dobrým provedením. Kdyby totiž i ty nejoriginálnější hry ze sbírky „šuplíkovek“ studia Landfall vyšly, jen těžko by se dočkaly nějakého širšího reálného úspěchu.
Co z toho plyne za ponaučení? Občas je fajn dát šanci menším hrám. Možná se budete divit, jaké zlato na vás z těch indie hromad vykoukne, když si místo pár stále stejných Merlinových zkoušek v Hogwarts Legacy zahrajete něco úplně nového. A třeba to jednoho dne zajistí, že pár projektů, které mohly skončit zapomenuté někde v propadlišti dějin, skutečně vyjde a někomu udělají radost.
