Není to tak dávno, co jsme vám na Games přinesli přehled zbraní, které mají v akčních hrách vůbec největší zastoupení. Zkrátka zbraní, které se nejen díky působení ve hrách staly popkulturními ikonami, a bez nichž si už likvidaci virtuálních záporáků takřka neumíme představit. Zcela záměrně jsem pak do tohoto žebříčku nedal zbraně z druhé světové války – tedy s výjimkou těch, které se používají dodnes. Důvod pro to byl velmi jednoduchý. Druhoválečné hry totiž tvoří samostatnou odnož stříleček, a jako takové daly vzniknout i vlastnímu seznamu ikonických zbraní.
Herní fascinace druhou světovou válkou je svým způsobem poněkud bizarní. Není vyloučeno, že v nějakém bodě budoucnosti budou lidé kroutit hlavou nad tím, jak velká část zábavního herního průmyslu stavěla na konfliktu, který si vyžádal životy vyšších desítek milionů lidí. Než však na tohle lámání chleba dojde, můžeme se dál vesele mastit na historických virtuálních bojištích, kde nás budou doprovázet nejikoničtější zbraně, kterým dal hrůzný konflikt vzniknout.
Čím to, že na svůj M1 Garand nebo samopal Sten nedají hráči dodnes dopustit, a že jejich názvy rezonují i ve hrách, které se zaměřují na zcela jiné konflikty než na druhou světovou? Jde o vývoj, který tyto zbraně představují. Stejně jako ve sféře letadel či tanků, i ve světě ručních palných zbraní druhá světová válka nesmírně akcelerovala pokrok. Právě tady se rodili prapředci moderních zbraňových systémů, používaných dodnes.
Rychlost pokroku ovšem zároveň znamená, že si zbraně v průběhu konfliktu nebyly rovnocenné a na jedné či druhé straně těžily armády z technologicky mnohem vyspělejší výzbroje. O desítky let později na to museli vývojáři druhoválečných her zareagovat nejrůznějšími, často dost kreativními způsoby, které srovnaly podmínky, ale taky vyústily ve vznik mnoha mýtů, spjatých se zbraněmi jako takovými.
Mauser Karabiner 98k
zdroj:
Foto: New World Interactive
Začneme opakovačkami – tedy těmi puškami, u nichž je potřeba mezi výstřely ručně odemknout a odsunout závěr pro vyhození vystřelené nábojnice a nabití nového náboje. Tou dost možná nejpopulárnější je německý Mauser 98, specificky pak jeho zkrácená verze Karabiner 98k, která doprovázela německou armádu od začátku až do konce.
Mauser, nebo taky zkráceně familiárně „Kar“, slouží ve hrách už historicky coby jedna ze základních zbraní armád Osy. Nizounká kadence střelby je zpravidla vykoupena mimořádným výkonem – tedy poškozením – které Mausera v mnohých hrách pasovalo do pozice odstřelovací pušky.
Mosin-Nagant 91/30
zdroj:
Foto: New World Interactive
Když už jsme u pušek historické konstrukce, opomenout nesmíme ani sovětskou legendu – pušku Mosin-Nagant, která svou přímou německou konkurenci předčí stářím. Zatímco původní Mauser M98 byl přijat do výzbroje německé armády roku 1898, Mosin-Nagant už roku 1891. Oproti německy sofistikovanému Mauseru je Mosin mnohem větší „rumpál“, ovšem po stránce přesnosti a spolehlivosti si s ním nezadá.
Ve hrách je Mosin vnímán coby ekvivalent Mauseru pro armádu Sovětského svazu. Opět tedy pomalá a nemotorná zbraň, vyvážená vysokým poškozením.
M1 Garand
zdroj:
Foto: New World Interactive
Tady přesně narážíme na první příklad technologické převahy. Když se Spojené státy zapojily do války začátkem 40. let, byl už standardní služební puškou M1 Garand, tedy puška nikoliv opakovací, ale samonabíjecí, zásobovaná osmi náboji v ocelovém rámečku. Právě prázdný rámeček, vyhozený ze zbraně podavačem, jí pak propůjčuje ikonické zazvonění po posledním výstřelu.
Potíž je v tom, že náboj .30-06 Springfield, na který je M1 Garand komorovaný, si výkonem nezadá s náboji 7,92x57mm a 7,92x54R do Mauseru, respektive Mosinu. Herní vývojáři se tak museli vypořádat s tím, jak samonabíjecí zbraň virtuálně „dorovnat“ opakovacím protějškům. Ve spoustě her má M1 Garand nižší poškození, už v časech původního Medal of Honor se ovšem vžila jedna podivná vlastnost, která Garand od té doby provází – nelze jej přebít, dokud není vystřelen poslední náboj z nábojového rámečku. To samozřejmě nedává smysl, ačkoliv se hráči za ty roky s tímto paradoxem sžili.
Colt 1911
zdroj:
Foto: New World Interactive
Záložní pistole americké armády doprovází svět zbraní už od raných let 20. století a jde o zbraň natolik ikonickou, že jí po vypršení patentových práv začaly vyrábět desítky zbrojovek po celém světě. Učebnicové ztělesnění pistole s vnějším kohoutem je sice dneska technologicky překonané, přesto na 1911 přísahají miliony střelců po celém světě.
Je to pouze odhad, ale kdybych měl ukázat na jednu zbraň, která se objevila ve vůbec nejvyšším počtu her, označím bez zaváhání 1911. Stejně jako ve všech hrách z modernějších konfliktů, platí i v těch druhoválečných Colt 1911 za pistoli, jejíž vysoký výkon je kompenzován charakteristicky nízkým počtem nábojů v sedmiranném zásobníku.
Luger P.08
zdroj:
Foto: New World Interactive
Browningův systém v 1911, uzamykající hlaveň do výřezů v samotném závěru, se ukázal jako nadčasová konstrukce a funguje dodnes. Zato nezvyklý závěr Lugeru P.08 s vychylujícím se hmatníkem na moderních pistolích neuvidíme. Přesto má však německá pistole, známá i pod poetickým názvem Parabellum (z latinského Si vis pacem, para bellum – chceš-li mír, chystej válku), nezpochybnitelné kouzlo.
Jedná se o jednu z nejznámějších zbraní na náboj 9mm Luger. Ve hrách je zpravidla vyobrazována jako slabší ekvivalent americkému Coltu.
Thompson
zdroj:
Foto: New World Interactive
Ještě než se z „Tommy gun“ s pozdějším bubnovým zásobníkem stal v rukou mafiánů „chicagský psací stroj“, jednalo se o jeden z nejdůležitějších samopalů – tedy dlouhých samočinných zbraní na pistolové náboje – druhé světové války. Vlastně jde o první zbraň, která byla jako samopal označená.
Popkulturní ikona těžila z výkonu pistolového náboje .45 ACP, nevýhodou ovšem byla její vysoká hmotnost a taky nijak oslnivá přesnost. Ta vychází částečně z toho, že Thompson střílí z neuzamčeného, otevřeného (takzvaně dynamického) závěru, který se před výstřelem nachází v zadní pozici. Klasickou vlastnost raných, ale i relativně moderních samopalů (například UZI) mají herní vývojáři tendenci zveličovat, takže Thompson vychází ve hrách jako extrémně nepřesná zbraň.
Sten
zdroj:
Foto: New World Interactive
Oproti výrobně drahému těžkému Thompsonu je britský samopal Sten naopak lehký a extrémně jednoduchý. Na kost osekaná konstrukce se obešla s minimem obráběných součástí, základem je vlastně kovová trubka, většina dílů je pak lisovaná a svařovaná. I přes image „chudého příbuzného“ (nebo možná právě pro ni) se Sten se zásobníkem vytrčeným do boku stal ikonou.
Stejně jako ve skutečnosti, i ve hrách je samopal Sten často vyobrazován jako zbraň partyzánů. Většinou poměrně slabá a nepřesná.
PPŠ-41 Špagin
zdroj:
Foto: New World Interactive
Svůj samopal měli také Sověti a jednalo se o jednu z mála samočinných zbraní východních armád. Těžký, levně vyrobený pistolet-pulemjot na náboje ráže 7,62 Tokarev měl oproti konkurenci z řad spojenců i nepřátel několik konstrukčních zajímavostí, ale i nesmírně vysokou kadenci střelby, blížící se tisíci ranám za minutu – tedy bezmála dvojnásobku toho, co ostatní samopaly. Ta byla jen občas výhodou, většinou spíš prokletím.
Už během války používali Sověti do Špaginu bohatě dimenzovaný bubnový zásobník na 71 ran. Většina herních vývojářů na to zareagovala tak, že Špagin střílí sice všude možně, ale rychle a dlouho…
MP 40
zdroj:
Foto: New World Interactive
Německou alternativou k Thompsonu, Stenu a Špaginu je legendární Maschinpistole 40. Jednoduchá konstrukce s lisovanými díly je jen o málo složitější než u výše zmíněných. Zbraň je stejně jako Sten komorovaná na pistolový náboj 9mm Luger a střílí opět z neuzamčeného, otevřeného závěru.
Šlo o nejrozšířenější samočinnou zbraň německé armády za války, což reflektuje i její pozice ve hrách. MP 40 je stejně jako všechny ostatní samopaly nepřesná a celkem slabá, a zároveň jde o jednu ze základních zbraní, která na německé straně nahrazuje opakovací pušky.
MG 42
zdroj:
Foto: New World Interactive
Mimo jiné vysoká kadence propůjčila kulometu MG 42 přezdívku „Hitler’s Buzzsaw“. Mnohem důležitější však je, že šlo o jeden z nejvýraznějších lehkých kulometů historie. Mnoho podobně koncipovaných zbraní celého světa si bralo z MG 42 příklad ještě dlouho po válce. I proto se tak často objevuje ve hrách – i v reálném světě se jedná o relativně snadno přenosnou zbraň.
V modernějších hrách se MG 42 chová jako každý správný kulomet – základem je nestřílet od boku, ale zalehnout a využít opory.
BAR 1918
zdroj:
Foto: New World Interactive
Název Browning Automatic Rifle sice hovoří o pušce, reálně byl ale BAR spíš kulometem s příliš malým dvacetiranným zásobníkem, u kterého se počítalo se střelbou od boku – jakkoliv se tato technika osvědčila opravdu pouze ve hrách. Přesto má americký výkonný BAR svoje neotřesitelné místo mezi nejpopulárnějšími zbraněmi války.
Ve hrách je BAR velmi často vyobrazen celkem reálně – je výkonný, ale plnotučné puškové náboje .30-06 Springfield mu v plně automatickém režimu propůjčují velký zpětný ráz, a navíc je tu onen zoufale malý zásobník. I tak se ovšem BAR nachází ve hrách mezi zbraněmi spojenců velmi často. Už jen proto, že je jednou z mála zbraní, která může virtuálně konkurovat StG 44…
StG 44
zdroj:
Digital Museum
Sturmgewehr 44 je historicky první armádou přijatá útočná puška na náboj středního výkonu. Právě její název – který bychom do češtiny doslova přeložili jako „útočná puška“ – pojmenoval celou významnou kategorii, dodnes tvořící páteř výzbroje armád. Jde o jednu z nejmodernějších zbraní Německa i celé války. Náboj 7.92x33 Kurz, vyvíjený souběžně se zbraní, má na rozdíl od pistolové munice v samopalech dostatečný výkon i dostřel, nemá ale tak drastický zpětný ráz a nevyžaduje tak těžkou zbraň jako výkonná pušková munice. StG 44 plnohodnotně zastala roli samopalu i opakovačky.
Z pohledu implementace do her představuje StG 44 trochu problém – máloco se jí totiž vyrovná. V některých hrách omezili vývojáři výkon či přesnost, realitě navzdory, častěji se však jedná o zbraň, která slouží jako těžko dostupná perlička na závěr.
