Galerie

Historická série Assassin’s Creed se po mnoha letech úpěnlivých proseb fanoušků vydává do Japonska. S blížícím se vydáním nového dílu série akčních adventur se vrací i naše nepravidelná rubrika Jak se naladit na…, kde se snažíme dát vám nějaké tipy, jak se na chystanou hru připravit. Ani ne tak z hlediska vzdělání a nabytí nových informací (i když ani tomu se nevyhneme), ale především náladou a stylem.

Děj Assassin’s Creed Shadows se odehrává během takzvaného období válčících států (sengoku džidai), tedy vleklé občanské války. Přesněji řečeno, Shadows naskakuje až na finále dekády dlouhého konfliktu v období nazvaném Azuči-Momojama, které nese název po dvou hradech dvou významných osobností této doby – Azuči, který patřil Odovi Nobunagovi, a Momojama, který náležel Hidejošimu Tojotomimu. Do děje naskočíte společně s hrdinkou Naoe, které Nobunaga vypálí vesnici a…. zbytek zjistíte sami. Tady jsou tipy, čím si čekání zpříjemnit a, jak se dnes říká, „navnímat“ dané období.

Eidži Jošikawa – Taikó (kniha)

zdroj: BB Art

A začínáme hned velkým kalibrem. Eidžiho Jošikawu určitě znáte díky jeho monumentálnímu románu Musaši. Ten se ovšem časově odehrává (nejspíš) až po ději Assassin’s Creed Shadows a pro pochopení situace, jak vypadalo Japonsko trýzněné příliš dlouhou občanskou válkou, vám mnohem více poslouží jiný jeho román přeložený do češtiny: Taikó.

Jeho hlavním hrdinou je Hidejoši Tojotomi, zmíněný budoucí vlastník hradu Momojama - a nejen toho. Protagonistu sledujeme od jeho nuzných začátků v roce 1536, kdy byl doslova jen synem z rolnické rodiny, který se ovšem postupně vypracoval… inu, až k titulu taikó. Jošikawa svým klasicky rozmáchlým stylem popisuje jak stoupání Hidejošiho společenským žebříčkem, tak i reflektuje dobu, kdy bylo středověké Japonsko ve vleklé krizi, která se projevovala na všech společenských úrovních.

Víc než Musaši je Taikó zatížený tím, že je v něm obrovské množství postav a vlastních jmen. Zatímco Musaši se pořád dokáže točit kolem legendárního šermíře a jeho cesty, Taikó se prostě nemůže a nechce vyhýbat politické situaci a válce, respektive válkám. Taikó je pomalý, rozvážný a občas velmi, velmi hutný román, ale je to skvělé dílo od Japonce pro Japonce, které se snaží reflektovat hrůzy občanské války a také naprosto absurdní složitost politických vztahů v 16. století.

Šógun (TV seriál 2024)

zdroj: FX Networks

Pokračujeme mnohem stravitelnějším, a přesto pořád dost hlubokým dílem. Zdůrazňuji, že doporučuji seriál Šógun (a to ten z roku 2024, ne ten starý s Chamberlainem), nikoliv předlohu Jamese Clavella, kterou považuji za sice čtivou, ale v mnohém poněkud orientalistickou a rádoby skandální knihu, která je navíc doslova posedlá tím, že řeší velikost penisu hlavního hrdiny.

Seriál je oproti tomu vytvářený primárně v japonské režii a produkci, kdy Hirojuki Sanada dotáhl do Kanady, kde se seriál natáčel, desítky až stovky japonských herců, filmařů a odborníků na prakticky všechno. Od šermu přes odívání až po čajový obřad. Seriál je oproti knize mnohem víc zaměřený na japonské aktéry a upozaďuje původního hrdinu Blackthornea, anglického námořníka, který ztroskotal se svou lodí. Musí se popasovat s velmi odlišnými zvyky japonské společnosti, a ještě u toho přežít, protože se (úmyslně) přimotal k mocenskému boji.

Děj seriálu se odehrává během několika měsíců před bitvou u Sekigahary, kterou skončilo celé období válčících států a celkem přirozeně navazuje na děj Taikóa. Ačkoliv jsou zde, stejně jako v románu, změněna jména aktérů, pořád není problém pod Toranagou vidět Ijeasu Tokugawu, místo Blackthorna Williama Adamse (mimochodem, ten je i hrdinou soulsovky Nioh) a v lady Mariko Hosokawu Gracii, katolickou dceru Akečiho Micuhideho, který se ve hře objeví.

Seriál Šógun působí v dnešní době jako zjevení, protože jde svým tempem a akci vyměnil za důraz na charakterovou drobnokresbu a dialogy. Celkově působí jako seriál, který se nesnaží zalíbit. Ostatně to, že se v drtivé většině dialogů mluví japonsky, i když cílí na anglosaské publikum, které nesnáší titulky, je odvážný krok. Pokud se chcete naladit na tón politických intrik, nahlédnout pod pokličku zvyků, které v mnohém rozhodně nesouzněly se stylem evropského středověku, a potěšit se naprosto skvělými hereckými výkony, kterým vévodí trio Hirojuki Sanada – Anna Sawai a Tanadobu Asano, na seriál se vrhněte.

Šógunovi nindžové (film)

zdroj: Toei

Čas zabrousit zase do minulosti. Šógunovi nindžové jsou film, který jsem miloval už v raných devadesátkách. Moje city neochladly, i když je třeba říct, že jde o typickou produkci osmdesátých let a částečně o okouzlení žánrem nindžovské akce. Hlavní hrdina Takamaru je jeden z členů klanu Momoči, přičemž Sandajú Momoči patří mezi nejslavnější šinobi, tedy nindži. To tedy platilo až do okamžiku, kdy se celý klan soustředěný kolem vesnice a provincie Iga rozhodl Nobunaga vyhladit.

Což je událost, kterou opakuje i Assassin’s Creed Shadows, protože Naoe je právě šinobi z Igy. Každopádně, v Šógunových nindžích se Takamaru po letech vrací a ocitne se uprostřed složitého politického boje, kde se najednu stranu chce pomstít, na druhou tu jde o velký poklad, kontrolu nad Japonskem a do všeho se zamotá i Tokugawa a Hattori Hanzó…

Tenhle film je skvělý právě proto, že kombinuje reálnou historii s naprosto nevázanými osmdesátkovými nápady. Nindžové se umí plazit pod pískem, po Momočim zůstane skupinka elitních nindžů, které poznáte tak, že mají klasické obleky, ovšem s maskáči. Hlavní hrdina se naučil bojovat v Číně, ale teprve japonský mistr mu ukáže opravdovou sílu, díky které se snad bude moci postavit hlavnímu záporákovi, kterým je prohnilý samuraj a správce provincie, ale zároveň skvělý šermíř, jemuž pomáhají dva němí sluhové.

Stylová akce, podivně retro elektronický soundtrack a skvělé výkony legendárního Sonnyho Čiby a Hirojukiho Sanady (ano, toho z Šóguna, ovšem o 45 let mladšího!) dělají z tohohle kousku skvělou zábavu, která bude hře možná blíž než třeba takový Taikó.

Basilisk: Kóga Ninpó Čó (anime)

Na konec se můžete pořádně utrhnout z řetězu. Basilisk je anime z roku 2005, které volně adaptuje román Jamady Futaróa z roku 1958 Svitky ninjů z Kógy (který také doporučuji, ale musíte se podívat po anglickém překladu). Děj se točí kolem dvou klanů – Iga a Kóga, které vám budou při hraní Assassin’s Creed Shadows už docela známé. Tady se ovšem ocitáme už po Období válčících států, kdy se Iejasu Tokugawa rozhodne, že přežít může jen jeden klan a vyhlásí mezi nimi válku, kdy se má utkat vybraných 10 nindžů z každé strany.

Z otevřeného „turnaje“ se ale velmi brzy stane jednostranný masakr, když nindžové z Kógy zprávu zachytí a ti z Igy nic netuší… tedy alespoň zpočátku. Ve 24 epizodách se pak rozjede nevídaný masakr, přičemž místní nindžové nejsou nějakými historickými šinobi, ale válečníky, vrahy a monstry, kteří ovládají nadpřirozené síly. Jeden bojuje jako doslova přerostlý pavouk, další ovládá svoje vlasy jako zbraň, jiný umí změnit podobu na kohokoliv a další vysaje z kohokoliv veškerou vodu…

Zahoďte ale všechny předsudky, protože Basilisk je nemilosrdná adrenalinová jízda, kde si u nikoho nemůžete být jistí jeho přežitím. Navíc vše komplikuje fakt, že hlava Igy Gennosuke a dědička Kógy Oboro se měli brát a stvrdit tak mír mezi oběma klany, což ovšem Tokugawou nařízená válka překazila. Anime doprovází jak vynikající opening od metalové Onmyozy, tak i soundtrack Džunpeie Fudžity. Jen si seriál nespleťte se pokračováním Basilisk: Ouka Ninja Scrolls z roku 2018, které je o dva řády horší.