Kdo z vás zná Kasu? A ti dva z Afrických studií ať se nehlásí. Já Kasu neznal, a právě proto jsem si ji vybral jako startovní pozici tohoto velmi experimentálního pokusu převést kouzlo Crusader Kings III na stránky. Na úplném západě Afriky tak začínám jako dvaatřicetiletý vládce se zvukomalebným titulem a jménem Jamanatigi Kpangbah.

Kpangbah je rozhodně jeden z těch kvalitativně lepších vládců - vynikající intrikán a bližší pohled na jeho vlastnosti říká, že je také mstivý, ale štědrý, svéhlavý a tajnůstkář. Se svou arogantní, leč v obléhání (???) zběhlou válečnickou manželkou Farinou už zplodili dvě děti – patnáctiletého Paye Baka a sedmiletého Kollie Baka. Konkubíny zatím žádné nemám, ale budu mít, protože z nich plyne prestiž. Správně, žádné emoce ani chtíč, jen (s)prostá vypočítavost.

Moje náboženství, nazývané roog, je založené na společenské identitě, víře v reinkarnaci, uctívání předků i na rovnosti muže a ženy. Za hřích považuje mstivost (ups), svéhlavost (ups ups) a zbabělost, naopak vyzdvihuje hrdinství, odpuštění a má fakt rádo čarodějky. Kulturně spadám do jazykové skupiny Mel, která je rovnostářská (ale bojují jen muži, takže jsem zvědavý, kdo to vysvětlí mojí ženě), má bonusy na obranu, má specialisty na boj v guinejských vrchovinách a je silně tradicionalistická.

zdroj: Foto: Paradox Interactive

Od píky. Tedy od dýky...

Samozřejmě, protože politologicky není Kasa zrovna pokročilá říše (ona to ani moc není říše), má konfederační rozdělení v době, kdy zemřu. Ano, je to morbidní, ale je třeba se dívat do budoucnosti! Což ovšem znamená, že Kasu čeká rozdrobení a sváření mezi mými syny. A dcerami. Leda by se nějakým neštěstím počet dětí zmenšil… Ale na to bude dost času, Kpangbah je pořád mladý chasník a má před sebou zářnou kariéru afrického dobyvatele. Navíc se specializuje na mučení, co by se tak mohlo pokazit?

Hned se začnu rozhlížet po možných spojencích, protože není nic lepšího, než když vás v nějakém tažení podpoří pár tisíc kamarádů a oponenta zašlapete do země. Ghana! Krásná země, velká země! Jen její vládce mne z nějakého důvodu nesnáší… jsem podle něj hříšník, vyznávám špatnou víru a tak dále. Afrika je prostě se svými věroukami dost divoká a přes předsudky se bude špatně dostávat. Další půlhodinu se snažím najít někoho, kdo by mě měl rád a zjišťuji, že mě nikdo rád nemá. Tedy, alespoň moje manželka ano, ale i ta má velké výhrady. Asi ji málo beru na obléhání…

zdroj: Foto: Paradox Interactive

Proč mě nikdo nemá rád?

Půjdeme na to přes děti. Buď si mého nezvedeného Payeho vezme dědička z daleké říše, anebo od sousedů. Na ty jsem si původně dělal zálusk ve smyslu přeshraniční expanze, ale lepší spojenec za humny než někde v dáli u pramenů Nilu. Jen tatínek odmítá mému hříšnému synovi vydat svou prvorozenou dceru.

Nechám tedy dynastické pletky stranou a jdu se věnovat kořistění. Dokud jsou všude kolem malé národy a budu při tom doufat, že si nikdo nevšimne, že i já jsem tak nějak malý národ. Džara je sice daleko, ale má polovinu vojáků, co mám já, takže hurá, moji guinejští vrchovci! (ve skutečnosti mám pár set lučištníků a nějaké kopiníky)

Mezitím hezky začnu plánovat zabití (netvařte se tak překvapeně) ghanského vládce Maghana, protože a) štve mne jeho ryzí neláska, kterou chová k mé osobě, b) nechci mít blízko hranic silný stát, když tam můžu mít stát rozdrobený, slabý. A do toho budeme lichotit sousedovi, třeba pak dá mému synátorovi dceru!

U džarského Kajoru se mezitím střetne mých tisíc mužů s odevzdanými čtyřmi stovkami Kajoranců, kteří nekladou odpor, a následně oblehnu jejich hlavní město. Má žena se raduje, i když oficiálně nesmí bojovat a i když tohle obléhání je poněkud... slabší. Vzhledem k tomu, že Kajoru nemá hradby a já nemám žádné obléhací stroje, je to spíš takové zírání na sebe přes remízky ve stepi.

zdroj: Foto: Paradox Interactive

Zoumane, Zoumane, do roka a do dna!

Mezitím probíhá velmi nejistá vražda ghanského maghana Zoumana, kde se, protože jsem škrt, rozhodnu, že mapu pro vrahy nakreslím sám. Samozřejmě, putování suchou krajinou mne nejen vystresuje, ale ještě z toho onemocním. Chápu, že pobídka na pořízení si vlastního lékaře je asi ne místě. Přihlásí se buď levný, ale neschopný, a nebo schopný, ale drahý. Inu, drahý je i můj život, a tak zaměstnám toho lepšího za celý zbytek své, už tak dost prázdné, kasy. Kasy v Kase. Ha! Chápete? :)

Do toho mi začnou hlavní město plenit nájezdníci z Bassy. Už jsem zapomněl, jak je deváté století brutální a člověk člověku je v něm vlkem. Co jsem vám udělal? Kde jsou urážky vedoucí ke komplikovaným důvodům k vyhlášení války? Jen tak k někomu přijet a začít plenit, to není sportovní! Šup zpátky. Zrušit obléhání, nakopat plenitele, získat od nich to, co nakradli jinde a zase zpátky do Kajoru. Tohle mělo být jednoduché třídenní tažení!

Můj synáček Paye mezitím dospěl a… potatil se! Mstivý, trpělivý, charismatický, s nadáním pro intriky. Je můj! Aspoň myslím…  Dostane nakonec za ženu Findu z malého státečku Toma, který bude rád, že má silného spojence. Já budu rád, že se případně pár set Tomanů přidá k mé expanzi. A Paye bude plodit, protože strom expanze je třeba zalévat… eee… potomky.

Dobrou chuť!

Rád bych něco postavil ve své rodné vísce v Kase, ale nejsou peníze. Aspoň ten přehnaně drahý felčar mne konečně vyléčil! Rád bych vytvořil vévodství, ale… nejsou peníze. Co ale je, je Kajor. Obyvatelé mě sice nesnáší, povstání za humny, ale to jsou jen drobná zaškobrtnutí v cestě za korunkou císaře celé Afriky! A druhý krok povede do hodovní síňky Zoumana z Ghany, kde už se pro něj nachystala krásně otrávená krmě. Zouman se najedl, škytnul, umřel a vrahové utekli, přesně tou cestou, při jejímž mapování jsem ochořel. Měls mě mít rád, Zoumane. Měls mě mít rád!!!

zdroj: Foto: Paradox Interactive

Rád mne nemá ani jeho nástupce, Tandian, ale to se časem může změnit. Buď náš vztah, nebo Tandianovo zdraví. Každopádně, Ghaně teď vládne slabý maghan a já si také, po vzoru ostatních, půjdu vyplenit nějaké ty vzdálené sousedy. Kdo nekrade, okrádá rodinu. Tedy, to byl původní nápad, ale moji afričtí vikingové jaksi neumí plenit přes moře, a tak budeme muset k cíli dojít pěšky. Což by bylo celkem v pohodě v pohostinné Evropě, ale v divoké Africe přijdu o většinu vojska ještě dřív, než dorazím na místo určení. Volba tak padne na ne až tak vzdálené a možná až moc velké Temne. Ne že by vám to mělo něco říkat.

Neláska z rozumu

Co mne ovšem překvapí, je snaha sousedního vládce Fabuleho z Nalu se mi zalíbit. A protože neví co by, nabídne mi svou třiatřicetiletou velitelku vojsk Fahnlohnee jako konkubínu. Tedy, Fahnlohnee je sympatická, uniforma jí sluší, je čestná, zrádná, zlá a nemá mě ráda. Inu, řeknu ano, přeci jenom v mé kultuře jsou konkubíny známkou statusu a třeba se náš vztah změní.

Zklamání z toho, že mě zcela reálně nikdo nemá rád, si rozhodnu vylít na Tandianovi a rozjedu plány na jeho vraždu. Budu vraždit, dokud mne někdo nezačne mít rád! Nemá mne rád ani můj saltigue, tedy hlavní kněz, protože jsem na něm zkoušel nějaké jedy. Občas si říkám, jestli si za tu nelásku nemohu sám, ale… to je jistě nesmysl!

zdroj: vlastní video redakce

Navíc, právě mě pozvali na rytířský turnaj! Je to přes půl kontinentu, nemám na vůdce karavany, průvodce ani stráž, ale jak jsem už dokázal, jsem rozený stopař, který překoná nejednu přírodní překážku. Co špatného by se asi tak mohlo stát? Vzhůru za slávou a láskou!

Pokračování příště...