Hry zdarma: dojemný simulátor romance po ICQ a strategie za nekromanty

Snad je to podzimními náladami, ale do výčtu zajímavých freewarovek za poslední týdny se dostalo vskutku velké množství exploračních „simulátorů chození“ a vyprávěcích experimentů. Některým tvůrcům se sázka na ambientní pojetí tvorby podařila skvěle, jiným méně. Konzervativnější hráči ale nezůstanou s prázdnýma rukama - čeká na ně povedená akční strategie o nekromantech a demo svižné akční hopsačky.

In Requiem (download)

"Mé jméno je Ozymandias, králů král: Hleď na mé dny, Moc a beznaděj!" Nic nezbylo z nich. Vůkol jen tlení Kolosu, trosek konec nehledej: Písečné pláně, nic víc už není.

Tak praví klasická Shelleyho báseň o pomíjivosti civilizace, kterou zřejmě řada čtenářů zná spíše z finále Breaking Bad nebo od záporáka (klaďase?) Watchmenů. Nově si její stále mrazivě čtení mohou dopřát i díky velmi příjemnému exploračnímu kraťasu In Requiem, který vytvořila dvojice Alberto Carrillo a Anthony Najjar Simon, studující na kostarické Universidad Veritas. K dispozici je malá 3D mapa plná efektních rozbořenin, stvořených k dosažení jediného cíle hry – najít alespoň pět z mnoha sošek, které vám odrecitují kus Shelleyho básně.

Otevřené prostřední In Requiem disponuje určitou znovuhratelností, pro milovníky pošmourné nálady a stylové ambience je tu navíc k dispozici řada pochutin. Byť ve zdejších troskách panuje zima, asi nejvíce se In Requiem podobá Journey. Prim tedy hrají prvky generující atmosféru, především zvuk a obrazy.

In Requiem zdroj: tisková zpráva

Nápadně kvalitní je už pastelová škála barev. Díky paletě, zkrášlené probíhajícím západem slunce a tichu, které jen občas pročísne zaboření nohy do virtuálního sněhu, je In Requiem povedeným cvičením v navození pocitu z konce něčeho většího, než je pouhý lidský jedinec.

I když příběhové ambienci poněkud škodí časový limit, který po hráči vyžaduje zdejší mechanika umrznutí, pro velmi krátkou dobu hraní nad tím lze mávnout rukou – co by to ostatně bylo za polemiku o smrtelnosti, kdyby nedávala hráči pocit, že je sám křehký jako sklenička šampaňského?

Necromance (download)

Mix arkády a strategie Necromance nabízí oproti tomu více tradiční zážitek. I tady ale najdeme řadu příjemných a originálních mechanik. Jako titulní nekromant především ovládáte bandu vojáků, s nimiž musíte manévrovat tak, abyste ze zálohy přepadli početně (nebo silou) slabšího oponenta. Teprve po porážce nepřátelské bandy můžete její padlé oživit. Díky tomu, že je herní plocha omezená, tak Necromance vlastně funguje jako jednoduchá taktická strategie (častěji utíkáte, než se ženete do boje), tak jako arena survival (jde o to "přežít" co nejdéle).

Výsledkem je překvapivě zábavná jednohubka, k níž se ve chvílích volna budete rádi vracet. Pozitivní je třeba i jednoduché ovládání, které si vystačí s myší. Při tom je stále třeba být na vážkách a řešit taktiku dalšího postupu. Hra vznikla pro game jap Indie Speed Run 2015, působí však jako dělaná pro mobilní platformy, a její vývojáři ze Juicy Beast by prohloupili, kdyby koncept nerozvinuli někam dále.

Orange Moon (download)

Zcela konvenčního ražení je demo hopsačky Orange Moon, které sem zařazuju jednak pro přemíru experimentů v tomto měsíci, ale hlavně jako varovný příklad. Orange Moon obsahuje střílení a hopsání, jinak však disponuje veskrze průměrnou hratelností. Zadarmo to není špatné, ale netuším, jestli si po zahrání dema někdo Orange Moon v ceně 9,99 dolarů nadšeně půjde koupit.

Nemějte mi to za zlé - hra sice nabízí pěkně zpracovaného panáka a potvory, už ne pozadí. Střelba funguje pouze v přímce, ale budeme-li to brát jako součást retro obtížnosti, dá se to akceptovat. K tomu hře chybí zajímavější příběh nebo mechanismy. Maximum, na co se designér studia Betelgeuse Zero zmohl, jsou vágní RPG elementy.

Ve srovnání s atmosférou Waking Mars nebo bambiliónem akčních plošinovek jde v podobné cenové kategorii spíše o tragédii. Nic však lépe nevystihuje paradoxní situaci řady vývojářů, kteří se díky digitální distribuci snaží své experimenty či prvotiny prodávat. Ještě pět let nazpět by Betelgeuse Zero vytvořil podobnou hru zadarmo, aby se předvedl a otestoval své schopnosti než se posune k něčemu lepšímu. Dnes už chce každý přijít s vlastním prodejním hitem na první dobrou bez ohledu na kvalitu hry. Orange Moon tedy berte spíše jako fajn-ale-nijak-zázračné zpestření na pár desítek minut než cokoliv jiného.

Animal Inspector (download)

Zvířátka má každý rád. Anebo ne. V Animal Inspector, hře vytvořené prověřeným freeware vývojářem Benem Espositem, si však vyberou oba typy lidí. Titul je často srovnáván se Papers, Please, a má to svůj dobrý důvod - i tady totiž rozhodujete o bytí a nebytí skrze byrokratický proces, při němž je razítko mocnější než meč. Namísto lidi však řešíte osudy zvířat, která se v poněkud absurdní zápletce Animal Inspector přemnožila a vláda tak musí pročistit svět od všemožných koček, psů, hadů či mravenců. Příběh je zhruba stejně koherentní jako grafika, vytvořená za obědovou pauzu v Malování, ale vůbec to nevadí - pokud máte, co by se za nehet empatie vešlo, je rozhodování nad tím, jestli utratíte tu či onu němou tvář, bestiálně kruté.

Zhruba půlhodinový Animal Inspector má mnoho negativ grafikou počínaje a repetitivní hratelností konče. Přesto zůstává hra zábavná pro ty hráče, kteří se rádi zabývají svými pocity z nechtěně svěřené moci. Díky zvolené bizarní tématice a smysl nedávajícímu humoru, stejně jako pro přítomnost debat se spolupracovníky, navíc rozhodně nelze říct, že by hra neměla hlavu a patu.

Pokud něco, Animal Inspector výborně využívá svých slabších stránek k umocnění dojmu - v listopadu přitom vyšla jiná, podobně zaměřená hra Who Must Die, v níž šlo o velmi podobné rozhodování nad odpojováním pacientů z přístrojů. Jenže byť je Who Must Die vytvořená v Unreal Enginu a vypadá lépe a tajemněji než hrad v Karpatech, navozuje nulovou emoci. Animal Inspector si naproti tomu zcela vystačí s fotografií hafana a několika textovými poznámkami. Tohle je způsob, jak z mála vytvořit zajímavý herní zážitek!

Emily Is Away (download)

Vítěze The Interactive Fiction Competition jsem od minula nestihl vyzkoušet - namísto nich jsem totiž v ranku interaktivní fikce objevil něco daleko lepšího. “Simulace romance skrze starý chat program” jménem Emily is Away je totiž překvapivě emočně silná a čistě co do efektu i originality zřejmě nejlepší hrou měsíce vůbec! Princip je prostý a podobá se většině interaktivní fikce nebo simulátorům randění - v sérii několika dialogů byste měli ukecat opačné pohlaví ke vztahu. Namísto kýčovitých výměn je však Emily is Away sepsána s břitkostí pamětníka nocí strávených u ICQ. Zdejší rozhovory jsou více o tom, co není vyřčeno než o tom, co je. Stejně jako v realitě. A namísto banálního pamatování si oblíbené kapely nebo květin se story řídí vaší asertivitou, průbojností i drzostí.

Ne nadarmo je hra nyní krom stažitelného klienta k dispozici i na Steamu a většina recenzí se shoduje v tom, že jde o vzácný případ titulu, který člověka donutí zastavit se na místě a přemýšlet nad vlastními životními rozhodnutími. Přitom jde “jen” o interaktivní fikci - svými mechanikami jedním dechem dodávající, že na interface i v tomto žánru rozhodně záleží stejně jako na větvení dialogů a pocitu, že vaše rozhodnutí mají smysl a odezvu.

Když si vygooglujete “Emily is Away”, pravděpodobně vám našeptávač nabídne dodatek “friendzone simulator”. Určitá ublíženost ze špatného konce je hře jistě vlastní, právě skrze osudově nevydařené finále ale umí Emily is Away přesně zasáhnout orgán pocitově hutné nostalgie. Vydatně si navíc pomáhá interface sestaveným dle Windows XP a volby ikonek z dobových filmů. Vážně už je Sin City deset let staré? K čertu…

Mohlo by se vám ještě hodit: (aneb zajímavé, byť ne nutně vždy dobré pokusy):

Morse - zajímavý simulátor přivolávání palebné podpory skrze morseovku, který však postrádá tutoriál a nezvládl jsem tak do něj proniknout. Třeba bude mít někdo z vás více štěstí.

Oases - další explorační walking sim, tentokrát však s letadlem! Nádherné vygenerované scenérie, navíc se sympatickou pointou vývojáře, však mají jen relaxační rozměr. O nic víc než efektní poletování kolem přerostlých hub tu totiž nejde.

Leon’s Cool Game - už název napovídá, že Leonova hra se moc vážně nebere. A to je škoda, protože se jedná o interaktivní fikci hranou na Twitteru (což samozřejmě zkoušeli i jiní). Všechno zdejší rozhodování je činěné skrze hyperlinky na výsledky, hra však disponuje i grafickým rozhraním v podobě gifů. Bohužel, zápletka je skutečně jenom do počtu a říct, že nedává ani zrnko smyslu, by bylo urážkou zrnek. Taková kravina a přitom musela dát tolik práce...

Oases zdroj: tisková zpráva

Homesickened - další walking sim, tentokrát cíleně nehratelná. Homesickened však potěší každého pamětníka, který si chce připomenout, jak by tenhle žánr vypadal zhruba v roce 1986. Jedná se o koherentní experiment na téma nostalgie, ale s čistým svědomím ho prostě nelze nikomu doporučit.

Call of Dudley - a ještě jeden explorační titul, tentokrát srovnávaný s The Stanley Parable! Obě hry spojuje jenom přítomnost určitého vypravěče, Call of Dudley je však mnohem jalovější a mnohem více frustrující. Je to sice součást pointy zdejší simulace virtuální reality, ale možná by se mohli vývojáři trochu méně inspirovat u běžnějších žánru. Ne moc, ale aspoň trochu. Šlo by od nich o krásný vánoční dárek.