Lidé, kteří hrají videohry, a hrají je dlouho, jsou šťastnější než nehráči – vyplývá to z výzkumu Oxfordského internetového institutu. Ten se zaměřil konkrétně na dvě hry, Animal Crossing: New Horizons od Nintenda a na Plants vs. Zombies: Battle for Neighborville od EA. Vydavatelství s vědci sdílela anonymizovaná data, která spárovala množství odehraného času s dotazníky, kde hráči hodnotili svůj psychický stav a náladu.
Průzkumu se zúčastnilo 3274 hráčů starších 18 let. Vedoucí studie, experimentální psycholog profesor Andrew Przybylski, byl jejími výsledky překvapen.
„Pokud hrajete Animal Crossing čtyři hodiny denně, každý den, pravděpodobně o sobě řeknete, že jste šťastnější než někdo, kdo nehraje. Zároveň to neznamená, že za vaše štěstí může Animal Crossing,“ vysvětluje Przybylski. Jedním ze zajímavých vodítek k dalším výzkumům tak může být třeba to, co vůbec hráče motivuje tolik času ve hře strávit. Konkrétní příjemné zážitky z hraní pak podle něj mohou být důležitějším faktorem než čistě jen čas.
Výzkum významně kontrastuje s předcházejícími 40 lety výsledků studií, které naznačovaly, že čím déle lidé hrají, tím nešťastnější jsou. Akademici přišli i s hypotézou, proč tomu tak je – jedním z možných vysvětlení může být přítomnost sociálních funkcí, obě hry hráčům umožňují interagovat s ostatními lidmi a přirovnali je k digitálním přestávkám na kávu a konverzaci, kterých se zaměstnancům momentálně v reálném životě kvůli pandemii covidu-19 nedostává.
Zároveň z oxfordského průzkumu vyšlo, že jedinci, kteří se k hraní cítili nějakým způsobem nucení, třeba proto, že chtěli uniknout stresu nebo se snažili kompenzovat si jím nějakou nenaplněnou potřebu, uváděli, že je pro ně méně uspokojující a byli i nešťastnější.
Profesor Przybylski vyzval ostatní herní společnosti, aby se podělily o podobná data ze svých her. Aby byly výsledky studie průkazné, potřebují průzkumníci zkoumat více her od většího množství hráčů a za delší časový úsek.
Skrze hry by prý vědci mohli třeba odhalit mechanismus šikany, či naopak zjistit, jak se v digitálním věku formují přátelství. Podle Przybylského nesmí věda zapomínat, že se za čísly schovávají opravdoví lidé: „Zveřejnit podobná data by bylo jako pustit psychology na všechna dětská hřiště na světě najednou.“
