Jedním z příkladů, jež volí je překvapivě Persona 4, brilantní japonské RPG. „Když jsem začal konečně randit s Chie, nebyl to konec. Později jsme třeba spolu šli na pláž a nebo u mě přespala,“ vysvětluje Laidlaw. Dobrá, uznávám, že načrtnutí paralel mezi vztahem dospělých a teenagerovským (ale pozor, přitom velmi citlivě popsaným!) zamilováním se je poněkud problematičtější. Laidlaw ale nabízí další ukázky toho, jak může intimita vztahu fungovat bez sexu.
„Nejromantičtější moment ve videohře, jaký jsem viděl patří The Darkness, když Jackie navštíví svou přítelkyni.“ Moment, kdy uvaří a pak mu usne unavená na klíně je podle něj skvělým důkazem toho, jak může znázornění vztahu ve hře fungovat mnohem lépe, než tradiční vyvrcholení v podobě sexu. Podobně je na tom třeba ne romantický, ale otcovský vztah Joela a Ellie v The Last of Us. Důvodem je i to, že jejich vztah není popsán systémově, není cílem nashromáždit určité množství bodů, aby hráč dosáhl „vítězství“ a tedy postupu dál.
zdroj: Vlastní
„Tyhle momenty nejsou o romanci, ale říkají, že se o dané lidi staráte a je v pořádku, že se o ně staráte. Do určité míry skýtá tento eskapismus radost, protože je správné, že vás zajímají. Je to něco, co podle mě patří výhradně k fenoménu her pro jednoho hráče,“ zamýšlí se Laidlaw. Právě proto by mělo být vykreslení vztahů v Dragon Age: Inquisition mnohem přirozenější, k čemu směřuje fakt, že už tu nebudou žádné předměty, kterými si budete s někým uměle vylepšovat vztahy. Kupříkladu po zabití draka se některé postavy mohou rozhodnout, že by si chtěli na oslavu s vaším hrdinou/ hrdinkou připít. „Je to náhlý okamžik přátelství. Je v tom něco víc, flirt? Možná. Záleží na situaci, je to reakce na událost ve hře.“
Celkem chápu, co Laidlaw tím vším myslí. Vztahy by ve hře nyní neměly být cíleným dobýváním, úkolem v rámci konverzací, který upřednostňuje jedny před druhými a klade na hráče podmínky, přičemž na konci vašeho romantického snažení musí být sex. Nicméně Laidlaw nemusí pro příklady, jak tohle správně uchopit chodit daleko. Stačí si vzít k ruce Mass Effect. Samozřejmě, i zde romantické vztahy fungovaly podobně, přičemž na sex došlo vždy před finální misí jako odměna za „dobytí“ a známka toho, že se blížíme konci. Jenže i ostatní vztahy fungovaly skvěle a prokresleně a neměli jste pocit, že si zvolíte jednoho společníka a s těmi ostatními to tedy nějak „odkecáte.“
zdroj: youtube.com
Nejlepším příkladem pak je DLC Citadel k Mass Effect 3, které dokázalo skvěle vystihnout tyto vztahy a jejich povahu. Přátelství, romance, lehký antagonismus, vše dokázali scenáristé vměstnat na relativně malý prostor. Party u Sheparda patřila k nejintimnějším vztahovým momentům, které můžete v rámci tohoto žánru najít a přitom se klidně obešla bez tlačené romantiky. Naopak, nejlepší pasáže patří spíše přátelskému dumání a trumfování se. Pokud by se tedy podařilo do Dragon Age: Inquisition dostat právě tuhle uvolněnou civilnost, což je věc, která sérii Dragon Age oproti Mass Effectu podle mne pořád chybí, bylo by to skvělé. Uvidíme tedy, zda Laidlaw dostojí svým, ani ne tak slibům, jako ideám.
