Velvet Assassin - mega-recenze
5/10
zdroj: Archiv

Velvet Assassin - mega-recenze

12. 5. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Viollete Szabó byla proslulá maďarská špionka za 2. světové války a v této variaci na Splinter Cell nechává vyniknout své záškodnické umění.

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 12.května 2009
Verze: PC/anglická/finální
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
Viollete Szabó byla proslulá maďarská špionka v anglických službách z doby 2. světové války a právě touto postavou se inspirovali tvůrci z německého studia Replay ve své nové hře Velvet Assassin. Sličná a nebezpečná hlavní hrdinka si pouze drobně pozměnila příjmení na Summer, ovšem jinak nechala vyniknout své záškodnické umění přesně tak, jak to dělávala Violleta skutečná.

 Z konce na začátek?
Vy ale na úvod zastihnete špionku trošku nečekaně již na konci své životní pouti, přičemž v jejích snech a vzpomínkách si retrospektivně prožijete tajné mise situované ponejvíce na území okupované Francie a Polska ve válečném roce 1944. Příběh tak střípek po střípku nechává skrze tucet úrovní postupně nahlédnout do událostí, které Violletině smrtelné posteli předcházely.

V kůži špionky tak budete plnit tradiční mise v přísném utajení, přičemž nesmí chybět atentáty na nebezpečné nepřátelské a dokonce i přátelské osoby, vyhazování určených míst do povětří, nebo pátrací činnost po tajných dokumentech protivníka. V tom je kradmá akce z pohledu třetí osoby velmi podobná svým předchůdcům, od kterých se také částečně učila. A tím myslím jak Metal Gear Solid, tak hlavně série Hitman a Splinter Cell.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Stručně řečeno je Violleta takovým Agentem 47, nebo Samem Fisherem v ženském podání a v historických reáliích. Takže základem vašeho pohybu musí být taktéž opatrný postup a volba správné trasy. V tom vám hra oproti zmíněné konkurenci ale citelně vypomůže, protože nabízí striktně nalinkovaný postup pouze jednou jedinou cestou vpřed.

 Schovka neschovka
Vesměs samostatné úrovně bez propojení jsou totiž zcela lineární v tom nejhorším smyslu slova, takže kolikrát ani nemůžete obyčejně obejít nepřátelské hlídky, protože cesta vede přímo k jejich koridoru. A taktéž vojáci mají v některých částech hry prostě dáno, že se na vás vyřítí, ať už chcete nebo ne. Musíte tak přistoupit na diktát, který vám přikazuje způsob řešení skoro každé situace proti nepříteli. Někdy se lze protivníkovi jednoduše vyhnout, ale mnoho lokací je navržených tak přímočaře, že musíte jít přímo do jámy lvové. Takže na zvažování různých cest k cíli rovnou zapomeňte.

 S kudlou v kapse
A po hříchu stejně svázaný je často i způsob, jak se s patrolujícím nepřítelem vypořádat. Vaší nejdůležitější zbraní je nůž, protože jediný útok, ve kterém Violleta vyniká, je podřezávání hrdel a zapichování lidí. Kromě chůze a běhu umí špionka ještě praktičtější tichý pohyb v pokleku, kdy vyluzuje pouze minimální hluk. Poklek je naprosto klíčový právě pro útok ze zálohy, protože pouze v tomto postavení se můžete přiblížit až přímo k nepříteli.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Pokud se vám to povede, stačí stisknout již jen jediné akční tlačítko a Violleta nebožáka vždy v několika pěkných animacích sama oddělá. Velký problém ale nastane, pokud jste odhaleni. Podřezávací akci již použít nelze, protože je vázána na moment překvapení. Tím vám zbývá vesměs pouze frontální rozmach kudélkou, ale ten je možný pouze přepnutím do útočného režimu, což je stisknutí klávesy navíc. A v tomto okamžiku se lomí chleba, protože podle volby z dvojice obtížností Violleta umírá již po Zvětšit zdroj: Archiv jednom až třech zásazích. A to je proti hlídkám povětšinou vyzbrojených samopaly hodně malá výdrž.

I když budete hbití, spoušť jejich automatu je zpravidla mnohem rychlejší, než vaše máchání nožem, což znamená okamžitou smrt. Bohužel se před kulkami neukryjete ani v pokleku za překážkou, protože ty si vás při spatření nepřítelem najdou vždy, ať už stojíte, nebo klečíte. I když v každé úrovni naleznete nějakou střelnou zbraň, vždy má v zásobníku jen minimální počet nábojů, takže se z ní na konec úrovně neprostřílíte. Proto jsem si cenné kulky nechával na jinak obtížně dostupné protivníky a tak jsem při prozrazení s kudlou v ruce často umíral.

 Mrtvoly jako živé
Je sice hezké, že drobná a štíhlá Violleta utáhne mrtvolu, ale velmi bych ocenil možnost jejího shození do vody, nebo do díry, což není možné. Pouze uschování za překážky, což je ale mnohdy obtížné, protože mrtvoly se často zkroutí dost nemožně a stále jim něco vyčuhuje. Navíc mají někteří vojáci doslova ostříží zrak, protože dokážou zahlédnout bledého kámoše i tam, kde hra indikuje prostor, kam by neměl nikdo vidět.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

To jsou povětšinou tmavé kouty ve stínu, nebo beze světla, ve kterých se přirozeně uschová i naše Violleta. Však vám to hra dá ihned najevo světélkujícími okraji postavy. I přes to je postup ve znamení pokusů, protože velmi omezené lokace nedávají moc prostoru pro dobré ukrývání, nebo obejití hlídek. Ty jsou povětšinou dosti tupé a jediné co je zajímá, je jejich předefinovaná hlídková cesta.

Navíc se v některých pasážích musíte prostřílet dál a to ještě v časovém limitu, takže když si oprášíte ty dvě tři kulky, které Violleta nepřežije, není nouze o několikanásobná opakování toho samého úseku. To znamená návrat na poslední checkpoint, protože původně konzolová hra ukládá automaticky právě tímto způsobem. Díky tomu musíte omluvit absenci kurzoru myši v menu, nebo nastavování grafiky v externím dialogovém okně před spuštěním hry. Holt tady je pánem Xbox 360 jako primární platforma, tudíž alespoň jeho ovladač hra sama korektně načte a přiřadí tlačítka naprosto stejně jako na konzoli.

 Nic pro padavky
Díky výše uvedenému tak není Velvet Assassin žádným čajíčkem, protože Violleta je zkrátka velmi zranitelná. To by ani tolik nevadilo, však je tím hra solidní výzvou pro náročnější hráče, ale hodně zamrzí mizerný design jinak velmi krásného a detailního prostředí pochmurné válečné Evropy, který by se spíše hodil do přímočaré střílečky, než do taktické stealth hry. Právě velmi úzký tunel dosti nabourává pocit z kradmého pohybu, protože tušíte, že zcela v utajení nikdy dlouho nezůstanete.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Přitom je nabíledni, že kdybyste měli více nábojů do své pistole s tlumičem nebo jiné střelné zbraně, průchod hrou by byl zase naopak směšně snadný, protože nepřátelé jsou rozmístěni nejvíce po trojicích. Asi proto vás tak tvůrci citelně postrkují do akce pouze s nožem, kdy naprostou většinou času budete muset používat při boji jen tuto zbraň. Tiché přiblížení a takováto likvidace oponentů mě ale bavila tak do třetí-čtvrté mise, pak mi už neustálé pižlání v pokleku doslova lezlo krkem.
Zvětšit zdroj: Archiv
 Agentka se svázanýma rukama
Očekával jsem totiž promýšlení různých cest vpřed, kombinování nejvhodnějších zbraní na další útok, rozličné způsoby likvidace nepřátel, nebo využití různých pohybových aktivit agentky, ale to jsem se přepočítal. Violleta je v tomto směru daleko za Snakeovými či Fisherovými schopnostmi. Kromě kradmého pohybu v pokleku je odkázána již jen na kontextové akce skrze jediné tlačítko. Přeskočení, šplh, podlézání, otevírání dveří a další dovednosti jsou vždy dovoleny jen na daných místech skrze stejné tlačítko, což mi připadne na schopnou agentku docela málo.

Na druhou stranu si Violetta z jiných her vypůjčila hvízdání, čímž svedete stráže z jejich naskriptované cesty. Při každém zapískání stráž přijde vždy na jedno a to samé místo. Někdy vám ale ani hvízdání trn z paty nevytrhne, protože hlídka by vám pouze vlezla rovnou do klína. Jiná než přímá cesta v tu chvíli totiž není k dispozici. Praktické je ale nahlížení klíčovými dírkami do dalších místností, byť trasy patrol jsou kvůli tomu speciálně navržené, takže vojáci se ode dveří vzdálí až po určité době. A konečně hodně povedeným prvkem je možnost odjištění granátu na nic netušícím vojákovi. Je to výborný způsob, jak se zbavit více protivníků najednou.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Bublinky a morfium
Zajímavou schopností Viollety je variace na zpomalení času, zde ve formě jakéhosi oblouznění nepřítele v okolí. To ale musíte nejdříve najít injekci s morfiem, kterážto vám při aplikaci dodá několik sekund snového pobíhání, kdy se Violleta rázem svlékne do negližé za poletování růžových bublinek. To okouzlí každého, takže protivník v bezprostředním okolí ztuhne, vy k němu ladně jako laňka přicupitáte v košilce a poškádlíte ho nožíkem, což znamená jeho krásnou smrt. Injekcí není moc a vždy takto zapíchnete pouze jedinou oběť. Po tom se tento režim vždy ihned ukončí, i když by vám ještě nějaký čas k dobru zbýval.

Sporadicky vám hra nabídne i nacistickou uniformu, ale to se pak nesmíte přiblížit k žádnému esesmanovi, protože převlek vždy prohlédne a začne ihned střílet. Přišlo mi ale trošku podivné, že mundůr se běžně válel úhledně složený na stole v kůlně, kde poblíž nebyla vůbec žádná vojanda. Čekal bych jej spíše ve skříni. V té sice prádlo neleží, zato se ale zase pouze ve skříni můžete převléknout, nebo alternativně použít kadibudku, přičemž pro obé platí, že se do nich můžete také schovat.

 A zase ty sudy
Další interaktivní prvky v úrovních jsou již tradičního rázu, takže se opět nabízejí sudy s hořlavinou, nebo s jedem. To se pak bude hodit plynová maska, přičemž touto ochranou nevybavený nepřítel se samozřejmě v blízkosti prostřeleného sudu s jedem otráví. Podle loga by hra měla využívat PhysX efektů, ale já si nevšiml vůbec ničeho, co by v tomto kontextu stálo za zmínku.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Jinak ale musím pochválit velmi pěknou grafiku, schválně stylizovanou do sytějších barev a zamlženého podání okolí. Design prostředí do úzkého koridoru se pak podílí na velmi nízké hardwarové náročnosti, a to i proto, že tvůrci ustoupili od animací trávy, stromů a oblohy. Nelze ale přehlédnout pár grafických bugů, kdy moje postava např. vždy prošla jakýmikoli otevřenými dveřmi, nebo se přenášené mrtvoly po shození propadly do země. To jsem ale kvůli dalším strážím vlastně spíše přivítal.

 RPG do sbírky
Velvet Assassin nabízí také něco sběratelských a RPG prvků. V tom prvním případě se můžete snažit hledat různé vojenské cennosti Wehrmachtu, nebo dopisy vojáků svým dívkám a manželkám, které jsou rozházené po všech úrovních. Díky tomu, že lokace jsou tak striktně ohraničené, je nalezení artefaktů a dopisů úplnou hračkou. A právě za nalezené předměty dostáváte bodový příděl, přičemž za každých tisíc bodů si můžete přidat hvězdičku do jedné ze tří dovedností: rychlosti pohybu v pokleku, doby zpomalení času a odolnosti vůči útokům nepřátel.

 Otevřeno od pěti do dvanácti
Zvětšit zdroj: Archiv Pokud se zaměříte pouze na hlavní úkoly, lze celou kampaň dohrát už pod 5 hodin (je za to na Xboxu 360 dokonce achievement). Nicméně já byl pečlivější, takže mi každá z tuctu misí zabrala zhruba půl hodiny až hodinu, tudíž normální herní dobu počítejte kolem 8-10 hodin. Multiplayer sice chybí, ale jakoukoli misi si můžete střihnout znovu, např. pro vysbírání zbývajících sběratelských předmětů. Jejich statistiku hra předkládá, takže vždy víte, jak na tom jste.

POSLEDNÍ TRAILERY

zdroj: Archiv



zdroj: Archiv


Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Novinky, Preview...

Michal Jonáš
autorovi je 32 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry


 
 
Michal Jonáš

Verdikt:

Je vidět, že hamburští tvůrci nejsou moc zkušeným týmem. Však mají za sebou kromě této hry již jen arkádové závody Crashday. Na jejich první pokus o stealth akci to ale není vůbec špatné, ovšem zavedené konkurenci se Violleta přiblížit nedokáže. A to hlavně díky špatnému level designu a stereotypnímu postupu, který využívá jen pramálo dovedností, kterými by měl být každý tajný agent povinně vybaven.

Nejnovější články