True Crime: New York City - PC recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

True Crime: New York City - PC recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

18. 4. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Byl jednou jeden klon GTA zasazený do New Yorku současnosti, který se na konzolích moc neujal. Zaujme teď na PC něčím dalším vedle svobodného rozhodování, zda se stanete kladným nebo záporným mužem zákona?

Autor: ABE
Publikováno: 18.dubna 2006
Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: tisková zpráva Po nevalném přijetí podzimní konzolové verze, která prodejnostně propadla (info), se tento odvěký klon Grand Theft Auto z dílny společnosti Luxoflux pokouší bodovat alespoň na osobních počítačích v lehce vylepšené podobě od Aspyru. True Crime: New York City (dále už jen TCNYC) je pokračováním nepříliš úspěšného ani nijak zvlášť pamětihodného True Crime: Streets of LA (recenze) z poloviny roku 2004, s nímž však nemá moc společného a nemusíte ho pro hraní znát. Základní koncept hry samozřejmě zůstal zachován a tak i TCNYC vypadá na první pohled úplně stejně jako slavná série Rockstaru, tzn. ježdění po rozlehlém městě v autě plus chození po svých a střílení.

 Černochem v Big Apple
Jak asi každému došlo, příběh se z Los Angeles přesunul do New Yorku, kde se musíte sžít s novým hlavním hrdinou. Docela úsměvně působí fakt, že podobně jako v San Andreas se i zde vtělíte do Afroameričana s nepříliš čistou minulostí. Marcus Reed vyrůstal v drsném prostředí gangů, ale měl štěstí, protože nad ním držel ochrannou ruku detektiv Terry Higgins. Také díky němu se Marcus nakonec přidal na druhou stranu zákona a stal se policistou. Při jedné akci je však Terry (vskutku nečekaně) zavražděn a Markus moc dobře ví, že pomsta bude jen a jen na něm..

Tolik v kostce příběh, kterým se postupně v roli Marcuse prokousáváte na cestě k objasnění vraha Terryho. Nemám nic proti černochům, ale stejně jako mě nepřirostl k srdci hlavní hrdina GTASA, nepodařilo se to ani Marcusovi. Možná jsem trochu mimo dnešní módní trendy, ale dredy a hip-hop jdou naprosto mimo mě. Nicméně někomu se poslouchání typického černošského slangu a sledování jejich typických projevů může zamlouvat. Ne už tak příběh, který vás asi ničím nepřekvapí a je poměrně předvídatelný. Obsahuje profláknuté „zvraty“ spojené se zradou někoho, kdo se tvářil jako váš přítel apod.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Město a vozový park
New York současnosti je v TCNYC relativně věrohodně zpracovaný (rozlehlé město je celé přístupné od začátku), ale také dost stereotypní. Většina ulic je pravoúhlých a klidně se dá jet poměrně dlouho prostě jen rovně, což není moc zábavné ani rychlé. Pro přesuny na delší vzdálenosti je mnohem efektivnější použít metro nebo taxík, oboje ovšem stojí peníze. Metro funguje tak, že po nástupu do soupravy se zobrazí mapa města, kde stačí vybrat cílovou destinaci. Pokud se rozhodnete pro auto, potěší skutečnost, že se zapnutým majáčkem se vám ostatní účastníci provozu vcelku schopně uhýbají z cesty a nemusíte tudíž mezi nimi kličkovat.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Auto lze získat několika způsoby. Tím nejméně častým je asi jeho nákup, přičemž nabídka se zvětšuje v závislosti na vaší hodnosti. Pokud investujete těžce vydělané peníze do pořízení vozítka, jistě oceníte možnost nechat ho opravit nebo dokoupit mu vybavení. Trošku jsem se bál nešvaru tohoto typu her, kdy po vystoupení auto samo od sebe po chvíli zmizí. I v TCNYC se mi tato nepříjemnost párkrát stala, ale většinou své vozidlo najdete přesně tam, kde jste ho zaparkovali. Auto samozřejmě jde i "vypůjčit" - buď od některého z kolegů policistů nebo od kteréhokoli civilisty. Sice si u toho vyslechnete pár peprných slovíček, ale komu by to vadilo, že. Vozový park se sice nemůže rovnat tomu z GTA (i když je početnější než třeba ten z Godfathera), ale setkáte se třeba i s autobusem nebo motocyklem.

Ovládání aut je dost nerealistické a jakoby „klouzavé“. Špatně se odhaduje rychlost pohybu a projetí zatáčky pomocí ruční brzdy dá zabrat. Často se mi stávalo, že jsem se do zatáčky nevešel - buď zatočil moc brzo a skončil ve zdi nebo naopak moc pozdě a odnesli to chodci na protějším chodníku. Jednotlivá auta se dají demolovat a jejich poškození je hezky vidět na karosérii. Překvapilo mne však, že poškození auta nemá prakticky žádný vliv na jeho ovladatelnost (tedy až do chvíle, než začne hořet). Fyzika vozidel má k realitě na hony daleko - je úplně jedno, jestli jedete v osobáku nebo v autobuse, vše se řídí téměř stejně. Zarážející je také, že semafor porazíte naprosto bez problému, ale malinkatý stromek vás zastaví, ať sedíte v čemkoli.

 Dobrákem nebo záporňákem?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Při pohybu po městě často zachytíte policejní hlášení informující vás o nablízku páchaném trestném činu. Je jen na vás, zda kolegům pomůžete nebo budete žádost o výpomoc ignorovat. Jednotlivé delikty jsou poměrně rozmanité - můžete honit zloděje aut, řešit pouliční rvačky, zneškodňovat bomby, osvobozovat rukojmí a podobně - ale vše už jste asi mnohokrát prožili jinde. Jestliže se rozhodnete zapojit do akce, opět máte ve své moci, jakým způsobem případ vyřešíte, jestli cestou hodného policisty nebo úplatného a zkaženého strážce zákona. Podle toho pak jsou udělovány kladné nebo záporné body do Marcusova celkového hodnocení.

Zajímavé je vyslýchání svědků. Pomocí výhružek či fyzického násilí je musíte donutit mluvit a potom opět záleží pouze na vás, zda je zatknete nebo necháte jít. Interakce je možná se všemi obyvateli New Yorku a tak můžete někoho okrást, pokud máte zrovna hluboko do kapsy - ovšem za tuto činnost jste pochopitelně odměněni i příslušným počtem záporných bodů. Při zatýkání stačí na méně drsné zločince vytáhnout odznak nebo je vystrašit varovným výstřelem a už jim můžete nandat želízka. Na většinu vám ale toto nebude stačit a je potřeba trošku přitvrdit: buď jim dát menší ruční nakládačku nebo je postřelit. Poslední možností je kulka do hlavy, ale poté již podezřelého samozřejmě nelze zatknout.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Pouliční zábava
Prvkem vykradeným z GTA jsou telefonáty od různých lidí, pro které můžete pracovat. Vzhledem k Marcusově minulosti není překvapením, že se pro vás najde práce i v podsvětí. Jedná se například vydírání nebo zmlácení nepohodlné osoby. Z této činnosti většinou kápne mnohem více peněz, než za plnění úkolů vyplývajících z vašeho policejního povolaní. Přivydělat si také můžete nelegálním prodejem zabaveného kontrabandu. Nebo ho naopak lze odevzdat na policejní stanici, ale v tomto případě nedostanete peníze, nýbrž bodíky nutné pro služební postup.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva A jaký je rozdíl mezi hodným a zlým policistou pro hratelnost? Jako černá ovce sboru můžete blbnout po městě a netrápit se několika mrtvými občany. I úkoly pro podsvětí jsou atraktivní – koho by nebavilo vydírání, vraždy a podobné kratochvíle. Naopak jako čestný policista máte zabezpečen hladký služební postup a s tím spojený přístup k lepšímu vybavení. Nekompromisní dodržování zákona se ale většinou vylučuje s dostatkem peněz. Proto je nejlepší zlatá střední cesta, čili nechovat se jako vraždící šílenec, ale čas od času udělat nějaký výnosný podvod. S tím souvisí poměrně velká svoboda při hraní, jelikož vás nic nenutí postupovat v příběhové linii.

Ulice New Yorku nabízejí i jiné možnosti vyžití, třeba povolání taxikáře nebo pouliční závody, na kterých se také dají vydělat nějaké peníze. Když něco našetříte, lze si ve specifickém krámku pořídit jiné oblečení, nakoupit hudbu nebo obohatit zbrojní arzenál, případně něco pojíst a tím si doplnit zdraví. Nabídka výzbroje nevybočuje z obvyklého standardu. Rvát se budete svými pažemi nebo s využitím střelných nebo jiných zbraní. Jinak je možné mít v každé ruce jednu pistoli a to klidně i rozličného druhu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 IQ protivníků a s ním související přestřelky
Inteligence nepřátel je bohužel na nízké úrovni, většinou jen tupě stojí a střílejí. Při hromadných bitkách spolu nijak nespolupracují, vždy do vás jeden řeže a ostatní se potácejí okolo. Střelbu usnadňuje automatické míření, které funguje tak, že při držení dané klávesy hra sama zaměří nejbližší protivníky. Hodí se takto je zacílit a pak pomocí myši zacílit přesné místo - zásah do hlavy a těla se většinou rovná smrti (tj. přidělení trestných bodů), naopak zásah do končetin znamená kladné bodíky. Nejvíc asi automatické míření oceníte při střelbě z jedoucího auta, protože takto stačí mačkat tlačítko pro střelbu a nemůžete minout stíhaný vůz.

Přestřelky (využít při nich lze i vyhlédnutí zpoza zdi) ani zbytek hry nejsou nijak zvlášť obtížné. Podobně je to s časovými limity při přesunech - stačí zabavit nějaké auto a pokud jedete alespoň trochu normálně, tak není problém limit dodržet. Na konci některých misí se setkáte s jakousi obdobou závěrečného bosse, například dřevěný drak plivající oheň nebo maník s granátometem na střeše za billboardem. Jejich likvidace není nijak složitá ani velkou výzvou, stačí jen uhýbat střelám a rozstřílet obranné postavení.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

 Složité ovládání
Ponoření se do víru velkoměsta mi znepříjemňovalo až moc překombinované ovládání. Je nutné si zapamatovat velké množství kláves a hlavně zpočátku je to na obtíž. Hra se ovládá pomocí kombinace myši, kurzorových kláves, num.klávesnice, WSAD kláves a mnoha dalších. Myš využijete převážně při pohybu, numerická klávesnice je nezbytností při soubojích. Existuje speciální klávesa pro zatýkání, klávesa pro střelbu a míření atd. Čas od času dochází k situaci, že se kamera nestíhá otáčet s vaším pohybem a pak vlastně ani nevíte, kam běžíte. To samé se vyskytuje při soubojích, což sice není tak hrozné, ale dobrému pocitu to nepřidá.

Bojové styly se za poplatek můžete naučit v DoJo centrech. Když už je potřeba některou bitku vyřídit ručně, tak se u toho jednak musíte pohybovat, držet klávesu pro zaměření protivníka a pak samozřejmě mačkat klávesy na mlácení. Vytvářet u tohoto prstokladu ještě nějaká komba není moc šikovné, bohatě stačí jen náhodně „něco“ mačkat a po pár ranách nebo kopancích stejně každého protivníka vyřídíte. Podivné je také chování herního enginu, který se často znenadaní neuvěřitelně zpomalí. Stává se to převážně v interiérech, kde se v určitých místech skoro nedá pohybovat, což má pak nemalý vliv na vaší úspěšnost v přestřelkách.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
Zvětšit zdroj: tisková zpráva 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

 Takhle že vypadá New York?
New York je podle mého názoru dost ošklivě ztvárněný. Celá hra je laděna do temných namodralých odstínů, ulice vypadají ušmudlaně a všude neustále poletují zmačkané papíry. Jestli skutečný New York vypadá takhle nebo tak jako z Godfathera (ten se však odehrával o 70 let zpátky), jsem rád, že bydlím jinde. Také jsem se těšil na proslulé dopravní zácpy, ale ani těch se zde nedočkáte, protože provoz na ulicích je poměrně řídký, stejně jako nepříliš variabilní modely obyvatel na chodníků. Suma sumárum, vizuální stránka není moc nablýskaná a přestože je trošku hezčí než na konzolích, o žádnou nádheru nejde.

Animace postav taktéž není nijak slavná. O mimice ala Godfather se TCNYC může jen zdát. To samé platí o pohybech, které jsou nepřirozené a trhané. Postavy při chůzi působí jako neživí panáci, kteří jen máchají rukama. I proto mě docela zaskočily přemrštěné hardwarové nároky TCNYC. Hrál jsem ho na Athlonu XP 3000+ s 1 GB RAM, s GeForce FX 6600 v rozlišení 1024x768 a plynulost byla místy na hraně snesitelnosti. Jinak mě znechutilo ještě menu hry, které je neuvěřitelně nepřehledné a ucítíte z něj konzolovou minulost.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva S tím souvisí systém ukládání. Hru je možné uložit kdekoliv, ale při načtení se ocitnete na začátku aktuální mise, nikoli v konkrétním místě uložení. Již nějakou dobu nepatřím mezi ty šťastlivce, kteří mohou nepřetržitě hrát několik hodin v kuse a proto nemám tento systém ukládání příliš v lásce, neboť mě nutí opakovat znovu a znovu již jednou hrané pasáže. Nezmínil jsem se ještě o hudební stránce, která je poměrně slušná, zvlášť co se licencovaných skladeb týče. Nejvíce mě zaujala jedna skladba, kde je hlavním tématem bývalý starosta New Yorku Rudi Gulliani - její text tady nemohu reprodukovat, ale opravdu stojí za to!

Stáhněte si: Trailery, Cheaty...

Související články: Novinky, True Crime: Streets of L.A. recenze

ABE
autorovi je 22 let, studuje obor aplikovaná informatika na univerzitě v Hradci Králové, specializuje se na akční hry, RPG a strategie





 
 
ABE
Smarty.cz

Verdikt:

True Crime: New York City lze pochválit za automatické míření při střelbě z auta nebo zajímavé způsoby zatýkání. Ovšem vše sráží nepěkný a hardwarově náročný engine, složité ovládání, nerealistické chování vozidel, tupá AI a další nedostatky. Nebýt svobodného rozhodování, zda se chcete stát kladným nebo záporným hrdinou, dalo by se říct, že herní série True Crime žánr nijak neobohatila a že je jen laciným klonem GTA.

Nejnovější články