The Stalin Subway - recenze české verze
5/10
zdroj: tisková zpráva

The Stalin Subway - recenze české verze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

3. 4. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Z obalu koukají důstojníci z moduritu a vznosné řečičky, jako by vypadly z projevu komunistických pohlavárů. Ale koho by nelákalo nahlédnout do útrob moskevského metra v době, kdy Rusku vládl samotný Stalin?

Autor: Jiří Lavička
Publikováno: 3.dubna 2006
Verze hry: prodávaná/česká/PC
Doba recenzování: pár dnů


Obrázek zdroj: tisková zpráva Nad budgetovými hrami většinou hráči lámou hůl a při pohledu na obal Stalin Subway není těžké zjistit proč. Tři ruští důstojníci z moduritu a na zadní straně spousta vznosných řečiček, které jako by vypadly přímo z projevu komunistických pohlavárů. Jenže koho by nelákalo nahlédnout do útrob ruského metra v době, kdy zemi vládl samotný Stalin? Navíc budete mít v ruce pořádný ruský automat, takže vaše bezpečnost je zaručena.

 Vítáme vás u vysílání ruského rozhlasu, hlásí se stanice Moskva
Před prvním spuštěním hry se objeví konfigurační utilitka, snažící se hráče přesvědčit o tom, že při vývoji byly použity nejmodernější nástroje (včetně aluminiového kružítka a dvourychlostního ořezávátka na tužky), ale pohled na hlavní menu hry zaplaší veškeré naděje. Inu za tři stovky nelze čekat zázraky a pořád to ještě vypadá líp než prapůvodní Wolfenstein, takže přimhuřte oči a hurá do akce...

První mise vás přesvědčí o třech věcech - in-game filmečky vypadají stejně zastarale jako všechno ostatní, český dabing je fajn a autoři jsou masochisti. Koho jiného by napadlo nechat hráče pobíhat po levelu s neustále zapnutou sirénou, kterou doplňuje jakýsi diskofilní kolchozník, který se snaží ze své MIDI klávesnice vyždímat modernizovanou verzi ruské hymny.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Jestli existuje spolehlivý způsob jak hráče vystrašit, je to první level Stalin Subway. Neobjevíte se rovnou v metru, nejdřív jste svědky popravy několika nepohodlných občanů a dozvíte se, že byl zatčen i váš otec, který se svou nesympatií ke komunistickému systému nikdy netajil. Pracuje ve vědeckém ústavu, ale do něj je cesta dlouhá a vede skrze různá podzemní pracoviště, stanice metra a bunkry. Brzy se dozvíte, že se chytá Stalinovo sesazení a ve finále se mrknete i do jeho luxusního protiatomového hnízdečka.

 V jednotě je síla, soudruhu!
Toto heslo vás napadne hned po prvním důvěrnějším seznámení s nepřáteli. Těch existuje v podstatě asi pět druhů - důstojníci, vojáci, elitáři s AK-47, zásahovka atd. plus nějaké ty bonusy v podobě civilistů. Přidejte k tomu ještě variaci typu ne/zapomněl jsem si v kanceláři neprůstřelnou vestu a máte před sebou kompletní tým. Se zbraněmi je to naštěstí veselejší - od pistolí Makarov nebo Štěčkin se rychle propracujete k puškám, kulometu a dojde i na kultovní Kalašnikov. Hra ale nabízí i vyšší kalibry: pancéřové pěsti nebo protitankovou pušku. Chybět nesmějí ani výbušniny. Ruští oficíři mimochodem předběhli Johna Wooa, když už v padesátých letech praktikovali střelbu obouruč. Není to sice moc účinná taktika, ale vypadá to skvěle.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Ještě před vstupem do šachet metra se začne lámat chleba ohledně vašich sympatií k tomuto titulu. Naučíte se nemačkat klávesy, které by vás mohly dostat zpátky do Windows, budete proklínat svoje kamarády, jejichž ICQ okna spolehlivě způsobí zamrznutí hry a budete se obloukem vyhýbat zdem, nepřátelům a civilistům - všechny tyhle objekty mají totiž vlastní magnetické pole a rádi vás k němu přicucnou. Tradiční nemoc FPSek se tu projevuje v neuvěřitelně frustrující míře a nebýt toho, že je samotný průchod hrou tak jednoduchý, zřejmě by to odnesla moje zánovní skříň.

Jenže vy se ani nemůžete zlobit, když vás nepřítel střelí, zrovna když zápasíte se stěnou od latríny (záchody mimochodem nejdou splachovat, Duke Nukem se někde v hlubinách historie právě hlasitě rozchechtal), naopak byste mu to měli ze srdce přát. Vám to ubere jen pár bodíků, ale ten maník právě využil jednu z mála šancí, jak vás trefit. Odměňte ho headshotem (jediný hit-point, který funguje) a zapomeňte na inteligenci těch na druhé straně barikády... znáte fóry o policajtech, ne? O těch ruských to platí dvojnásob.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Rudé horko
Nedostatek inteligence je však vyvážen počtem, někdy se až divíte, kolik maníků se vejde do jednoho vagónu metra. Naštěstí nejsou nesmrtelní, ačkoliv by jejich pohyb a chování odkazovaly spíš k zombies. Vyšší šarže umírají na dvakrát, vždycky si nejdřív kleknou a zkontrolují, kolik olova jim v hrudníku přibylo a pak se odhodlají k finálnímu útoku. Rádi levitují několik centimetrů nad objektem, na němž by měli stát a animace jejich pádu připomíná klasickou internetovou hru "shoďte Bushe z letadla".

Podobně prostoduchá je i grafika, na které lze vyzdvihnout snad jen detailní modely zbraní. Chudobu prostředí se architekti snažili zamaskovat pronárodními plakáty, ale jinak jde o primitivní systémy chodeb, případně mise odehrávající se v jedoucím metru. Pokud vás enormně nezajímá architektura matičky Rusi a nespecializujete se na zkoumání miniaturních rozdílů mezi českým a ruským metrem, mohli byste začít plakat.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

O tom že je Stalin Subway jen taková jednohubka, pro zaplnění času mezi přesunem k další velké pecce, svědčí i náplň samotných misí. Dojdi támhle, zmáčkni tamto a zabij ono. Děj je posunován vpřed "autentickými dobovými záběry" (animátoři jistě pracovali na tři směny) s ruským dabingem, hra potom trochu násilně přepne zpátky do ovladatelného módu a vy musíte opět trochu zredukovat stavy ruské milice. Ale co byste pro tatínka neudělali? Navíc pokud se dostanete do blízkosti vojáků, začnou na vás hlásit a český dabing (s méně známými herci) opět hru trochu podepře. Dokonce i ta hudba se zlepší a po nějakém třetím, čtvrtém levelu se přistihnete, že vás to vlastně docela baví.

 Knoflíků milion, ale žádný nejde zmáčknout
Stalin Subway je totiž příjemným návratem k primitivním střílečkám, ve kterých je nejsložitějším mozkovým pochodem odhad spojnice mezi rukou, mířidlem a cílem. Prostě jdete a střílíte, občas někde něco zmáčknete, ono se na druhém konci levelu něco spustí a nepřátelé se respawnují na těch nejpříhodnějších místech. Žádná velká věda, prostě relax v českém znění a ruských interiérech.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Nemusíte se ani bát, že byste omylem někde něco zmáčkli, nebo se zamotali. Ovládací prvky mají nad sebou rotující ikonku Stalina a jinak je všechno automatizované. To se bohužel týká i provozu metra. Ačkoliv krabice slibuje jeho ovládání, podaří se vám jen občas zatáhnout za (nefunkční) páky, ale metro si jede podle sebe a vy se jenom vezete a dekorujete stěny tunelu mrtvolami ostatních pasažérů.

 Revize stranických legitimací
Stalin Subway zkrátka není žádný zázrak. S trochou snahy se dá odehrát za jediné odpoledne, enginem nemůže konkurovat ani pět let starým hrám, ale má svojí ojedinělou vizáž. Vězte, že na likvidaci ruských pohlavárů v prostorách moskevského metra se zapomíná obtížněji, než na standardní tuctové 3Dčko, ve kterém nakopáváte mutanty z galaxie Gamma nebo turbany z Ománu.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Je jasné, že uvedením hry na našem trhu se hraje tak trochu na city a starou dobrou spřízněnost se Stranou, ale frenetický potlesk asi nikdo nečeká. Nebude se však ozývat ani zlověstné bučení, protože Stalin ve svých světlejších chvilkách celkem úspěšně kráčí k snesitelnému průměru. V těch temných naopak donutí k bubnování prsty, to když se při skoku vysokém zaseknete hlavou ve stropě, mrtvola vojáka vám zabrání projít chodbou nebo si bídná optimalizace enginu vybere svou daň při záběrech ze spartakiády (dělám si legraci... ale druhý level odehrávající se v exteriéru je skutečně dost zahlcený nepřáteli). Každá mince má holt svůj rub a líc. Sami uvidíte, jak vám to padne.

Stáhněte si: Demo, Trailer...

Související články: Novinky

Jiří Lavička
autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu





 
 
Jiří Lavička
Smarty.cz

Verdikt:

Originalita za příjemnou cenu, pokud dokážete akceptovat pár průšvihů, které by áčkovou hru nenávratně potopily. Co byste ale neudělali kvůli exkurzi po moskevském podzemním zázraku, hmm?

Nejnovější články