Autor: Jiří Lavička Publikováno: 3.dubna 2006 | Verze hry: prodávaná/česká/PC Doba recenzování: pár dnů |
Před prvním spuštěním hry se objeví konfigurační utilitka, snažící se hráče přesvědčit o tom, že při vývoji byly použity nejmodernější nástroje (včetně aluminiového kružítka a dvourychlostního ořezávátka na tužky), ale pohled na hlavní menu hry zaplaší veškeré naděje. Inu za tři stovky nelze čekat zázraky a pořád to ještě vypadá líp než prapůvodní Wolfenstein, takže přimhuřte oči a hurá do akce... První mise vás přesvědčí o třech věcech - in-game filmečky vypadají stejně zastarale jako všechno ostatní, český dabing je fajn a autoři jsou masochisti. Koho jiného by napadlo nechat hráče pobíhat po levelu s neustále zapnutou sirénou, kterou doplňuje jakýsi diskofilní kolchozník, který se snaží ze své MIDI klávesnice vyždímat modernizovanou verzi ruské hymny. ![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Toto heslo vás napadne hned po prvním důvěrnějším seznámení s nepřáteli. Těch existuje v podstatě asi pět druhů - důstojníci, vojáci, elitáři s AK-47, zásahovka atd. plus nějaké ty bonusy v podobě civilistů. Přidejte k tomu ještě variaci typu ne/zapomněl jsem si v kanceláři neprůstřelnou vestu a máte před sebou kompletní tým. Se zbraněmi je to naštěstí veselejší - od pistolí Makarov nebo Štěčkin se rychle propracujete k puškám, kulometu a dojde i na kultovní Kalašnikov. Hra ale nabízí i vyšší kalibry: pancéřové pěsti nebo protitankovou pušku. Chybět nesmějí ani výbušniny. Ruští oficíři mimochodem předběhli Johna Wooa, když už v padesátých letech praktikovali střelbu obouruč. Není to sice moc účinná taktika, ale vypadá to skvěle. ![]() Jenže vy se ani nemůžete zlobit, když vás nepřítel střelí, zrovna když zápasíte se stěnou od latríny (záchody mimochodem nejdou splachovat, Duke Nukem se někde v hlubinách historie právě hlasitě rozchechtal), naopak byste mu to měli ze srdce přát. Vám to ubere jen pár bodíků, ale ten maník právě využil jednu z mála šancí, jak vás trefit. Odměňte ho headshotem (jediný hit-point, který funguje) a zapomeňte na inteligenci těch na druhé straně barikády... znáte fóry o policajtech, ne? O těch ruských to platí dvojnásob. ![]() ![]() ![]() Rudé horko Nedostatek inteligence je však vyvážen počtem, někdy se až divíte, kolik maníků se vejde do jednoho vagónu metra. Naštěstí nejsou nesmrtelní, ačkoliv by jejich pohyb a chování odkazovaly spíš k zombies. Vyšší šarže umírají na dvakrát, vždycky si nejdřív kleknou a zkontrolují, kolik olova jim v hrudníku přibylo a pak se odhodlají k finálnímu útoku. Rádi levitují několik centimetrů nad objektem, na němž by měli stát a animace jejich pádu připomíná klasickou internetovou hru "shoďte Bushe z letadla". Podobně prostoduchá je i grafika, na které lze vyzdvihnout snad jen detailní modely zbraní. Chudobu prostředí se architekti snažili zamaskovat pronárodními plakáty, ale jinak jde o primitivní systémy chodeb, případně mise odehrávající se v jedoucím metru. Pokud vás enormně nezajímá architektura matičky Rusi a nespecializujete se na zkoumání miniaturních rozdílů mezi českým a ruským metrem, mohli byste začít plakat. ![]() O tom že je Stalin Subway jen taková jednohubka, pro zaplnění času mezi přesunem k další velké pecce, svědčí i náplň samotných misí. Dojdi támhle, zmáčkni tamto a zabij ono. Děj je posunován vpřed "autentickými dobovými záběry" (animátoři jistě pracovali na tři směny) s ruským dabingem, hra potom trochu násilně přepne zpátky do ovladatelného módu a vy musíte opět trochu zredukovat stavy ruské milice. Ale co byste pro tatínka neudělali? Navíc pokud se dostanete do blízkosti vojáků, začnou na vás hlásit a český dabing (s méně známými herci) opět hru trochu podepře. Dokonce i ta hudba se zlepší a po nějakém třetím, čtvrtém levelu se přistihnete, že vás to vlastně docela baví. Knoflíků milion, ale žádný nejde zmáčknout Stalin Subway je totiž příjemným návratem k primitivním střílečkám, ve kterých je nejsložitějším mozkovým pochodem odhad spojnice mezi rukou, mířidlem a cílem. Prostě jdete a střílíte, občas někde něco zmáčknete, ono se na druhém konci levelu něco spustí a nepřátelé se respawnují na těch nejpříhodnějších místech. Žádná velká věda, prostě relax v českém znění a ruských interiérech. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Nemusíte se ani bát, že byste omylem někde něco zmáčkli, nebo se zamotali. Ovládací prvky mají nad sebou rotující ikonku Stalina a jinak je všechno automatizované. To se bohužel týká i provozu metra. Ačkoliv krabice slibuje jeho ovládání, podaří se vám jen občas zatáhnout za (nefunkční) páky, ale metro si jede podle sebe a vy se jenom vezete a dekorujete stěny tunelu mrtvolami ostatních pasažérů. Revize stranických legitimací Stalin Subway zkrátka není žádný zázrak. S trochou snahy se dá odehrát za jediné odpoledne, enginem nemůže konkurovat ani pět let starým hrám, ale má svojí ojedinělou vizáž. Vězte, že na likvidaci ruských pohlavárů v prostorách moskevského metra se zapomíná obtížněji, než na standardní tuctové 3Dčko, ve kterém nakopáváte mutanty z galaxie Gamma nebo turbany z Ománu. ![]() Stáhněte si: Demo, Trailer... Související články: Novinky |
Jiří Lavička | |
autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu |