| Autor: Jiří Lavička Publikováno: 3.dubna 2006 | Verze hry: prodávaná/česká/PC Doba recenzování: pár dnů |
Před prvním spuštěním hry se objeví konfigurační utilitka, snažící se hráče přesvědčit o tom, že při vývoji byly použity nejmodernější nástroje (včetně aluminiového kružítka a dvourychlostního ořezávátka na tužky), ale pohled na hlavní menu hry zaplaší veškeré naděje. Inu za tři stovky nelze čekat zázraky a pořád to ještě vypadá líp než prapůvodní Wolfenstein, takže přimhuřte oči a hurá do akce... První mise vás přesvědčí o třech věcech - in-game filmečky vypadají stejně zastarale jako všechno ostatní, český dabing je fajn a autoři jsou masochisti. Koho jiného by napadlo nechat hráče pobíhat po levelu s neustále zapnutou sirénou, kterou doplňuje jakýsi diskofilní kolchozník, který se snaží ze své MIDI klávesnice vyždímat modernizovanou verzi ruské hymny. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Toto heslo vás napadne hned po prvním důvěrnějším seznámení s nepřáteli. Těch existuje v podstatě asi pět druhů - důstojníci, vojáci, elitáři s AK-47, zásahovka atd. plus nějaké ty bonusy v podobě civilistů. Přidejte k tomu ještě variaci typu ne/zapomněl jsem si v kanceláři neprůstřelnou vestu a máte před sebou kompletní tým. Se zbraněmi je to naštěstí veselejší - od pistolí Makarov nebo Štěčkin se rychle propracujete k puškám, kulometu a dojde i na kultovní Kalašnikov. Hra ale nabízí i vyšší kalibry: pancéřové pěsti nebo protitankovou pušku. Chybět nesmějí ani výbušniny. Ruští oficíři mimochodem předběhli Johna Wooa, když už v padesátých letech praktikovali střelbu obouruč. Není to sice moc účinná taktika, ale vypadá to skvěle. 
zdroj:
tisková zpráva
Ještě před vstupem do šachet metra se začne lámat chleba ohledně vašich sympatií k tomuto titulu. Naučíte se nemačkat klávesy, které by vás mohly dostat zpátky do Windows, budete proklínat svoje kamarády, jejichž ICQ okna spolehlivě způsobí zamrznutí hry a budete se obloukem vyhýbat zdem, nepřátelům a civilistům - všechny tyhle objekty mají totiž vlastní magnetické pole a rádi vás k němu přicucnou. Tradiční nemoc FPSek se tu projevuje v neuvěřitelně frustrující míře a nebýt toho, že je samotný průchod hrou tak jednoduchý, zřejmě by to odnesla moje zánovní skříň. Jenže vy se ani nemůžete zlobit, když vás nepřítel střelí, zrovna když zápasíte se stěnou od latríny (záchody mimochodem nejdou splachovat, Duke Nukem se někde v hlubinách historie právě hlasitě rozchechtal), naopak byste mu to měli ze srdce přát. Vám to ubere jen pár bodíků, ale ten maník právě využil jednu z mála šancí, jak vás trefit. Odměňte ho headshotem (jediný hit-point, který funguje) a zapomeňte na inteligenci těch na druhé straně barikády... znáte fóry o policajtech, ne? O těch ruských to platí dvojnásob. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Rudé horko Nedostatek inteligence je však vyvážen počtem, někdy se až divíte, kolik maníků se vejde do jednoho vagónu metra. Naštěstí nejsou nesmrtelní, ačkoliv by jejich pohyb a chování odkazovaly spíš k zombies. Vyšší šarže umírají na dvakrát, vždycky si nejdřív kleknou a zkontrolují, kolik olova jim v hrudníku přibylo a pak se odhodlají k finálnímu útoku. Rádi levitují několik centimetrů nad objektem, na němž by měli stát a animace jejich pádu připomíná klasickou internetovou hru "shoďte Bushe z letadla". Podobně prostoduchá je i grafika, na které lze vyzdvihnout snad jen detailní modely zbraní. Chudobu prostředí se architekti snažili zamaskovat pronárodními plakáty, ale jinak jde o primitivní systémy chodeb, případně mise odehrávající se v jedoucím metru. Pokud vás enormně nezajímá architektura matičky Rusi a nespecializujete se na zkoumání miniaturních rozdílů mezi českým a ruským metrem, mohli byste začít plakat. 
zdroj:
tisková zpráva
O tom že je Stalin Subway jen taková jednohubka, pro zaplnění času mezi přesunem k další velké pecce, svědčí i náplň samotných misí. Dojdi támhle, zmáčkni tamto a zabij ono. Děj je posunován vpřed "autentickými dobovými záběry" (animátoři jistě pracovali na tři směny) s ruským dabingem, hra potom trochu násilně přepne zpátky do ovladatelného módu a vy musíte opět trochu zredukovat stavy ruské milice. Ale co byste pro tatínka neudělali? Navíc pokud se dostanete do blízkosti vojáků, začnou na vás hlásit a český dabing (s méně známými herci) opět hru trochu podepře. Dokonce i ta hudba se zlepší a po nějakém třetím, čtvrtém levelu se přistihnete, že vás to vlastně docela baví. • Knoflíků milion, ale žádný nejde zmáčknout Stalin Subway je totiž příjemným návratem k primitivním střílečkám, ve kterých je nejsložitějším mozkovým pochodem odhad spojnice mezi rukou, mířidlem a cílem. Prostě jdete a střílíte, občas někde něco zmáčknete, ono se na druhém konci levelu něco spustí a nepřátelé se respawnují na těch nejpříhodnějších místech. Žádná velká věda, prostě relax v českém znění a ruských interiérech. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Nemusíte se ani bát, že byste omylem někde něco zmáčkli, nebo se zamotali. Ovládací prvky mají nad sebou rotující ikonku Stalina a jinak je všechno automatizované. To se bohužel týká i provozu metra. Ačkoliv krabice slibuje jeho ovládání, podaří se vám jen občas zatáhnout za (nefunkční) páky, ale metro si jede podle sebe a vy se jenom vezete a dekorujete stěny tunelu mrtvolami ostatních pasažérů. • Revize stranických legitimací Stalin Subway zkrátka není žádný zázrak. S trochou snahy se dá odehrát za jediné odpoledne, enginem nemůže konkurovat ani pět let starým hrám, ale má svojí ojedinělou vizáž. Vězte, že na likvidaci ruských pohlavárů v prostorách moskevského metra se zapomíná obtížněji, než na standardní tuctové 3Dčko, ve kterém nakopáváte mutanty z galaxie Gamma nebo turbany z Ománu. 
zdroj:
tisková zpráva
Je jasné, že uvedením hry na našem trhu se hraje tak trochu na city a starou dobrou spřízněnost se Stranou, ale frenetický potlesk asi nikdo nečeká. Nebude se však ozývat ani zlověstné bučení, protože Stalin ve svých světlejších chvilkách celkem úspěšně kráčí k snesitelnému průměru. V těch temných naopak donutí k bubnování prsty, to když se při skoku vysokém zaseknete hlavou ve stropě, mrtvola vojáka vám zabrání projít chodbou nebo si bídná optimalizace enginu vybere svou daň při záběrech ze spartakiády (dělám si legraci... ale druhý level odehrávající se v exteriéru je skutečně dost zahlcený nepřáteli). Každá mince má holt svůj rub a líc. Sami uvidíte, jak vám to padne.Stáhněte si: Demo, Trailer... Související články: Novinky |
| Jiří Lavička | |
| autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu |
