Nevím, zda to je jen můj pocit, ale připadá mi, že ryzí adventury nejsou v poslední době nějak příliš v kurzu. Pomalu je nahrazují jejich mladší sestřičky - akční adventury, nyní zhusta vydávané v trojrozměrné podobě. A tak je pro mě potěšením, že se občas najde výrobce, který nad tímto více než klasickým žánrem, byť v předrenderované podobě, nezanevřel. Tím dnešním spasitelem je firma DreamCatcher Games, jež pro adventuristickou komunitu připravila dvoucédéčkové dobrodružství The Messenger.

• Spaste svět!
zdroj: tisková zpráva Morgan Sinclair je taková úplně obyčejná mladá žena, tedy tak obyčejná, jak jen agentka francouzské tajné služby může být. Jednoho večera nachází na svém psacím stole diktafon se vzkazem od svého otce. Ten jí ve stručnosti seznamuje se svým posledním nálezem, jenž kdysi objevil při vykopávkách v Louvre a který se mu stal nakonec osudným. Tím nálezem byl džbán ve tvaru lva a vyřezávané desky ze slonoviny. Trvalo pak několik dalších let, než se mu neznámé znaky na deskách podařilo rozluštit. Zdá se, že jejich tvůrcem byl Anselme de Beauvais, čaroděj, který žil ve 14. století. V té době, francouzský král Filip Dobrotivý rozbil spolek Templářů, zabavil jejich majetek a členy spolku nechal upálit na hranici. Někteří z nich, Černí Templáři, zaprodali svoji duši ďáblu, aby se mohli pomstít. Přinutili Anselma, aby očaroval čtyři artefakty, představující čtyři základní prvky Apokalypsy, jež se nazývají Klíče Satanovy. Až se jednou tyto objekty spojí, přinesou zemi naprostou zkázu.

Nalezený džbán je jedním z těchto předmětů a který je nyní vystaven v Louvre. Morganin otec navíc tuší, že spolek Černých Templářů stále ještě existuje a že nynější členové pátrají po těchto objektech, aby naplnili slib svých předků. A tak prosí Morgan, aby se pokusila zničit onen džbán dřív, než padne do nepovolaných rukou. Morgan se tedy vydává na noční výlet do útrob Louvre, když tu se jí zčista jasna zjeví duch jednoho z Templářů, který se kdysi jako Guy de Sombreval obětoval na hranici, aby 600 let čekal na někoho, koho může vést na cestě ke zbylým třem artefaktům a ty pak, kupodivu, hodlá zničit. Guy otvírá první časovou bránu vedoucí do roku 1377, doba Karla V. Záchrana světa začíná.

• Jako doopravdy
Z předešlých řádků je patrné, že se naše dobrodružství bude odehrávat hned v několika historických obdobích. Ze soudobé Francie se přeneseme do krvavého středověku, posléze budeme okouzlení krásami renesance, přivoníme revoluční době roku 1789 a šup zase zpět do současnosti. Jelikož se celý příběh odehrává na jediném místě, mezi stěnami Louvre, máme tak jedinečnou možnost sledovat změny, kterými za ta dlouhá staletí palác prošel. Nevím do jaké míry jsou všechny exteriéry a interiéry autentické, ale soudě podle detailnosti většiny místností i postav, troufám si tvrdit, že se autoři určitě snažili vypodobnit prostředí co nejvěrohodněji.

zdroj: tisková zpráva Jak jsem již naznačil dříve, jedná se o klasickou adventuru ve stylu her od Crya, kde až na několik málo výjimek máte dostatek času na řešení všemožných hádanek a pokud není Morgan polapena, nic se jí nemůže stát. Méně klasické na této adventuře je to, že své okolí vidíme z pohledu první osoby, trochu jako dungeon, řekl bych. Navíc dungenovské jsou i možnosti pohybu v prostoru, kde jsou jednoznačně dána místa, kam postava může vkročit. Oč méně stupňů volnosti máme při chůzi o to víc jich je při prohlížení svého okolí.

Engine hry je postaven na technologii Phoenix VR firmy 4×technologies, která poskytuje neomezené natáčení směru pohledu. Můžete se tedy otáčet 360° kolem svislé osy, vidíte si pod nohy i nad hlavu. Prostředí a předměty si zachovávají přísnou perspektivu, jako ve skutečnosti. Bohužel tato technologie poskytuje jediné možné rozlišení 640×480 bodů, takže je prostředí trochu kostkované, ale to je asi daň za rychlost pohybu, případně hratelnost i na pomalejších strojích. Také se na pozadí nic nehýbe, lidé i objekty jsou statické, jen plameny na loučích plápolají. Na druhou stranu, je většina interiérů značně detailní a třeba taková obrazárna s desítkami věrně napodobených obrazů vypadá velice působivě. Teď už možná ani nemusím do Louvre jet, již jsem ho viděl ve hře ;-)

Co se týče zvukové kulisy, tak ta je poněkud strohá. Hudba hraje na pozadí jen zřídka, třeba při přechodu do inventáře, avšak většinou je možné slyšet jen vrzání schodů, křik dětí nebo praskání polen v krbu a samozřejmě zvuky při manipulaci s předměty. A jednou nám Morgan zahraje na spinet krátkou pasáž z Mozartovy dílny.

• Lesk a bída hratelnosti - klady
zdroj: tisková zpráva Nejprve musím pochválit značnou dávku logičnosti hry. Tedy přesněji řečeno, mám na mysli logičnost velké většiny konkrétních kroků, vedoucích k postupu vpřed. Co se týče nějaké logické vazby těchto kroků na dějovou linii, není to už tak slavné. Samotné úkoly nejsou příliš složité a jak jsem naznačil, velká většina z nich se dá splnit po chvilce přemýšlení. Tam, kde přemýšlení nestačí (různé hádanky typu „zmáčkni tři tlačítka ze třinácti v příslušném pořadí“), obvykle předchází dobrá nápověda. Není tedy nutné zkoušet všechny kombinace (v naznačeném případě to je skoro nemožné), stačí dobře poslouchat a nebo třeba hledat v knihách. Když už jsem u toho naslouchání, dialogy tu vlastně nejsou. Když Morgan hovoří s nějakou osobou, pak se hra překlopí z virtuální reality do animované sekvence, do níž nelze nijak zasahovat, prostě jen poslouchat. A ani těchto dialogů není příliš mnoho.

Neméně chvály zaslouží i mapa a její využití při zkoumání zámku. Po jejím vyvolání se zobrazí kompletní plán daného patra s popisy všech místností. Stačí jen kliknout na příslušné místo a v ten moment se do zvolené místnosti Morgan přenese. V mapě lze pochopitelně listovat i mezi patry. Lokace, které naše hrdinka ještě nenavštívila jsou pochopitelně zablokovány, dokud se tam časem nedopracuje. Škoda je, že se nelze přenést i na určitou část zvolené lokace, což by pomohlo tam, kde jsou prostory rozsáhlé a je tedy nutné ještě kus dojít po vlastních.

• Lesk a bída hratelnosti - zápory
Teď bych měl ještě něco vytknout. Obecně vzato, hra je jednoduchá, ale... Velkou komplikací je to, že se interaktivní předměty a místa od svého okolí nijak neodlišují, nejsou žádným způsobem zvýrazněna, což do značné míry ztěžuje postup. Snadno se stane, že přehlédnete důležité místo a jak se velmi trefně říká, „zakysnete“. Proto je třeba velmi důkladně zkoumat své okolí a nevynechat jediný kout. Mnohdy se předmět nachází ve tmě, jindy je ukryt pod stolem, aniž by cokoliv jeho přítomnost prozrazovalo. Jen náhodou jsem kurzorem přejel po hraně stolu a někde uprostřed se změnil v lupu, což skrýš prozradilo. Tohle bude asi nejpodstatnější brzda v postupu vpřed.

Již o něco méně nepříjemný je systém inventáře, i když možná trošičku pochopitelný. Jeho velikost je totiž omezena na osm pozic, plus čtyři pozice pro hledané artefakty, ale ty nelze obsadit ničím jiným. Patrně to je pokus o trochu reálna, které se ale vytrácí v momentě, když si Morgan do kapsy nasouká celý stůl. Po zaplnění všech kapes a kapsiček nelze předměty jen tak položit na zem, neboť k tomuto účelu jsou po celém zámku rozmístěny zvláštní truhly. Ty jsou naštěstí bezedné a navíc ať už naše agentka otevře jakoukoliv z nich, vždy má přístup ke všem věcem, bez ohledu na to, kde si je předtím odložila. Tato vlastnost truhlic myslím vyváží omezenou kapacitu inventáře, když navíc uvážíme, že přesun po mapě je záležitostí několika sekund. Teď si vzpomínám, jak tristní bylo vyprazdňování kapes ve hře Martian Ghotic, kde jsem musel lítat po základně a hledat volná místa ve skříňkách a posléze vzpomínat, kde je co uloženo. A do toho všeho ještě neustále se obživující mrtvoly... brrr. Poslední malou výtku bych měl k absentující možnosti nastavení hlasitosti zvuku, nebo třeba zapnutí titulků, které mohou pomoci, pro ty, kteří nestačí odposlouchat dialogy.

• Usnesení poroty
zdroj: tisková zpráva Máme tady další příběh nesobeckého sebeobětování v zájmu celého lidstva. Opět stojíme tváří v tvář ďábelským silám, které nás hodlají rozemlít na kaši, jestli nebudeme dostatečně rychlí. Přiznám se, že mne hra zprvu tolik neupoutala, hlavně díky zubaté grafice a pro fanouška klasických adventur nezvyklému způsobu pohybu. Postupně jsem však byl vtahován do zajímavého děje a nyní musím říct, že mě hra začala brzy bavit. Možnost procházet se po stejných chodbách a místnostech v různých časových rovinách, pozorovat všechny ty změny jež odráží duch té které doby... To je určitě velmi zajímavý prvek a mě osobně upoutal. Hru si určitě může zahrát i adventurně mírně pokročilý jedinec, ovšem není vhodná pro začínající angličtináře. Škoda rovněž toho nešťastného hledání interaktivních míst a předmětů. Ale i tak hru s klidem můžu doporučit.