• Bylo nebylo...
zdroj: tisková zpráva Žil byl v zemi Gothos jeden mladík zvaný Melvin. Společně se svou maminkou spokojeně obýval chaloupku v malebné vesničce Dreamertown, kde spolu s nimi neméně klidně žila hrstka dalších osadníků - vesničanů, protloukajících se životem se svými povětšinou banálními problémy. Ten chlastal, že nevěděl, kde včera ztratil klíče, onen se bál potkanů tak, že raději celé noci od jejich randálu strachy nespal a čekal na chrabrého hrdinu, který jej snad jednoho dne zbaví každonočních hrůz. Tamten dychtivě sháněl list nějaké rostliny, o které sice věděl, že roste přes ulici, ale kdovíproč bylo těch pár kroků pro něj nepřekonatelným problémem a jiný třebas řešil to, jak pošle svačinu své hladové dcerce, která skotačí u fontánky před domem. Životní úděly by to byly vskutku strastiplné, ale naštěstí jste šli vždycky zrovna kolem a tak jste své utrápené spoluobčany častovali srdečnou výpomocí, kde to jen šlo. Nakonec proč ne - pro vás to nic nebylo a oni pak v záchvatech radosti nebyli na nějakou tu kačku do prasátka či radu do života skoupí. A tak plynul čas a tak jste si tu spokojeně žili v jakési harmonické symbióze. Až...

Všechno se to domotalo jedné noci, kdy postihlo krajinu záhadné zemětřesení. Venkovskou šuškandou se tehdy rozneslo, že je mají na svědomí snad temné síly či podobná havěť a že se na dědinu chystá nalepit smůla. A v tom najednou nazdar přátelství, holaj duša bývalý pomocníku! V chasnických makovicích se zrodilo podezření, že byste právě vy mohli být příčinou tohoto zla a prokletí, které se na dědinu možná snáší a tak nebude od věci vás pro jistotu vyhnat. Proč ten nečekaný ideový zlom? No, zprvu jsem taky nechápal, ale pak jsem se povrtal v análu místního knihovníka a splknul s hrstkou místní osvětové elity, abych se dozvěděl, že v našem kraji žijí obyvatelé dvojího druhu. Původně za starých časů žili všichni jednotně, leč pak nastaly krušné chvíle a lidé se pod tíhou okolností rozdělili do dvou táborů - na Dreamery, kteří hledali sílu v magii a Steamery, kteří byli spíše technokraté, vyznávající mechaniku, technologii a stroje.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Tyto skupiny se postupně navzájem názorově natolik odlišily, že spolu nemohly nadále společně žít a nakonec se rozdělily a každá žila samostatně - círka dvacet lidí v Dreamtownu a druhých taky zhruba dvacet šlo do Steamtownu. Podstatné pro hru je to, že regionální poudačka praví, že spolu nemohli mít příslušníci obou klanů děti, aniž by to nevneslo jakési riziko obrovského tajemného nebezpečí. No a vy jste právě dítě tohoto nechtěného typu - táta Steamer, máma Dreamer. Jak se jim to přes jejich odlišné vyznání podařilo, mi uniklo, ale to není podstatné. Váš příběh tedy začíná tak, že se všichni ti, komu jste pomáhali, proti vám spiknou a chtějí vás vyhostit, čemuž předejdete tím, že sami pod pokrývkou noci z rodné vísky uprchnete. Vydáte se za svým otcem a pak dál a dál, hledat pravdu a spravedlnost, lásku a štěstí a zamávat s každým, kdo by byl proti.

• Nevýhody 3D enginu a jen 640x480
zdroj: tisková zpráva Tolik na můj styl poněkud delší úvod ke hře, která má ve vínku od autorů zapsáno „RPG s prvky akce“. V podstatě je to pravda. Jedná se o trojrozměrný RPG systém viděný z izometrického pohledu, plně 3D provedený. Osobně takovéto enginy nemám příliš rád a raději se přikloním ke kvalitní a hezky kreslené, pohádkové 2D grafice, ale budiž. Kdo namísto květů dá přednost několikastranným polygonům a místo záhonku vidí rozostřenou texturu, bude z grafiky určitě nadšenější než já. Když už jsem u grafiky, dodám, že hra jede v jediném a na dnešní dobu archaickém rozlišení 640 x 480 pixelů, což není zrovna na pochvalu.

Svého „hrdinu“ ovládáte velice jednoduše kurzorovými šipkami do osmi směrů (nahoru a dolů, zleva doprava a po diagonálách) a navíc si můžete plynule natáčet mapu neboli krajinu, kterou procházíte. Je to trochu nezvyklé, ale za chvíli si zvyknete a kromě občasné dezorientace po přetáčení mapy, kdy chvílemi nevíte, kde je vlastně zrovna sever, se pohybujete celkem bez potíží. Vlastně občas ještě budete mít problém přistoupit k předmětu, se kterým se dá něco dělat. Potíž je v tom, že často musíte stát čelem a tím, že mapou otáčíte plynule, ale pohybovat se můžete pořád jenom pod úhly v násobcích 45 stupňů dochází k tomu, že si musíte pootočit mapu tak, aby byl engine schopen rozeznat, co hodláte provádět. Dále si vystačíte s jednou klávesou pro provedení „akce“ (třeba máchnutí nožem), další klávesou skáčete a pak ještě nekolika klávesami zobrazujete mapu lokace, seznam úkolů, které máte splnit či které jste již zdárně dokončili, inventář apod.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Čenda potřebuju pušku a máma má maso
Jak budete postupně procházet hrou, budete potkávat rozmanité postavičky a naslouchat jejich pseudoproblémům, jak jsem naznačil už v úvodu. Jedná se vesměs o naprosto triviální prkotiny, jejichž splnění je otázkou pár chvil. Jediný problém může nastat v případě, že něco hledáte a netušíte zrovna, co vlastně by to mělo být a tak na chvíli zatuhnete. A tu je první závažnější problém - struktura a logika hry. I když ve hře najdete vždy nějakou hlavní linii, po níž je třeba se vydat, najdete v ní i spousty hloupostí, které s hlavním úkolem vůbec nesouvisí, ale přesto je potřeba je všechny absolvovat, protože tu třeba dostanete klíč který je nutné v jiném úkolu použít apod., případně jenom proto, že to po vás prostě hra chce. (Příkladem budiž hned úvodní lokace, kde máte odhadem kolem patnácti úkolů, z nichž hlavní je v tom najít svého strýce, který se vrátí v pět hodin odpoledne. Čas ve hře ale vůbec neubíhá podle toho, jak dlouho hrajete, ale jak plníte úkoly. Prostě pokud nesplníte všechno co máte, pět hodin nebude a basta.) Jelikož se ale jedná o opravdové ptákoviny, začne vás jejich plnění hodně brzy spíš nudit. Připadáte si jako učitelka v pomocné škole, která musí neustále řešit naprosto primitivní rádobyproblémy svých malých chovanců, a i když jí přijdou zcela banální a nezáživné, vyřešit je prostě všechny musí.

zdroj: tisková zpráva Celá hra je tedy koncipovaná tak, že je až nenormálně jednoduchá a v pohodě ji zvládne předškolní dítě. Tedy pokud už umí anglicky a číst. Ony ale i dialogy samy jsou psány velkými bukvami a barevně s tím, že jsou v nich zvýrazněna klíčová slova či věty, abyste je náhodou nepřehlédli. Dočtete se třebas, že „Čenda potřebuje pušku, kterou najdete u Dračí fontány na severovýchodě vesnice“. No tak tedy dojdete na severovýchod vesnice k Dračí fontáně a ejhle, ona tam leží puška. A tak ji seberete a nesete zpátky Čendovi. Cestou pak přemýšlíte, proč si Čenda pro tu vintovku vlastně nešel sám, když ji tak chtěl. Jeho radost pak nezná mezí. Podobné dojetí sdílí neoblomný knihovník, jemuž přinesete knihy, jež měla vypůjčené dáma bydlící v sousedství, čili deset kroků od knihovny.

Obdobně ještě můžu uvést třeba heroickou záchranu zaběhnuté kočky, která patřila v začátcích hry k eskamotérským a na nastolené poměry zapeklitějším problémům. Kočka totiž chodila po jakési rampě, kam bylo třeba doskákat asi po třech bednách a dvou plošinkách. Napětí, při kterém jazyk olizuje rty a putuje od koutku ke koutku, obličej se škube v komických grimasách pekelného soustředění a hráčova postava se na židli svíjí v podvědomých kreacích. Tedy aspoň by to tak zřejmě mělo být podle autorů. To celé mi dává tušit, že horní věková hranice hráčů by měla být kolem sedmi osmi let anebo v případě věku vyššího alespoň IQ do devadesáti (čili pochopit abecedu).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Automatické používání předmětů
Co se týká schopností vašeho hrdiny, tak ten je má rozdělěny do čtyř skupin - síla, inteligence, odolnost a jakýsi mysticismus, který má vliv na schopnost zacházet s magickými předměty. Síla se odrazí v přímém boji, inteligence zas v síle a kadenci kouzel, odolnost je mírou životních bodů, které se vám postupně přidávají a je tedy otázkou více úderů vás případně skolit. V průběhu hry sbíráte zkušenosti, jež vždy po dosažení sta procent rozdistribuujete dle vlastního uvážení mezi ony čtyři vlastnosti a tím si je postupně zdokonalujete. O tom, že můžete čarovat a bojovat s různými zbraněmi jsme si už psali nebo jste to z textu učitě pochopili. Opět se nejedná o žádné složité bojování či hlubokou magii. Vše je zcela v tendencích ostatních aspektů hry, čili snadné. Seberete-li nějaký předmět, přidá se vám do inventáře a jedná-li se o předmět, který je třeba použít v nějaké konkrétní situaci či dát jej určité osobě, bude toto provedeno automaticky na tomto místě či při dialogu s danou persónou. Vyhnete se tak aspoň používání kde čeho na kde co. Seznam úkolů jsem už také zmínil a funguje tak, že se úkoly v dané lokaci automaticky zapisují a ty, které splníte se, zaškrtnou jako hotové. Ukládat hru je možné kdykoli si usmyslíte.

zdroj: tisková zpráva Celá hra mi od prvního okamžiku připadla, jako by se minula dobou. Vyjít tak před deseti nebo raději patnácti lety, mohli na ní hráči smysly nechat. Dnes mi ale přijde zastaralá a povrchní úplně vším. Předpokládám, že by mohla uspokojit opravdu hodně mladé hráče nebo snad ještě ty, kdo žádnou RPG hru nikdy nehráli a netuší, co to pořádná hra je. Kdo ale už má za sebou nějaké ty zkušenosti v žánru, pro toho není o co stát. Celková obtížnost hry je minimální a ani její příběh či děj nejsou ani na standardní úrovni. Nic ve hře není vyloženě špatné či nefunkční, ale ničím Technomage ani nijak nevynikne. Je to prostě taková neslaná nemastná tuctovka až podtuctovka. Co říci více. Hudba ani zvuky nijak nevybočují z úrovně toho ostatního a spíš je vůbec nevnímáte, než abyste si jich nějak extra všimli.

• Chcete si zvýšit sebevědomí?
Mám-li celé hodnocení nakonec shrnout, řeknu to tak, že se jedná o jednoduchou hru pro nenáročné hráče (a věřím, že takových je dost). Těm se může hra zdát fajn a mohou se při ní bavit třebas už tím, jak jim to konečně jde a jak odsejpají splněné questy (typicky třeba ti, kdo vydrží hrát třeba FIFU na nízkou obtížnost za Brazílii proti Lucembursku a nevadí jim, že každý zápas vyhrají o dvacet branek - naopak je to těší a uspokojuje). Kdo ovšem čeká něco náročnějšího, hlubší příběh, zajímavé questy a další prvky prvoligové RPG hry, která potrápí vaše smysly, ten by se měl poohlídnout po něčem jiném.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Co mi vadilo při hraní asi nejvíc, byl ubíjející stereotyp, kterým se jednotlivé snadné úkoly plnily bez jakéhokoli vnitřního napětí, spíše jak na běžícím pásu (nekonečném). Ve hře jsem nenašel nic, co by nějak upoutalo, vyniklo či jinak dalo tušit, že autoři se aspoň pokusili přijít s něčím originálním. Snad animované filmečky z meziher - ty jsou opravdu pěkné.

zdroj: tisková zpráva Opravdu jsem měl pocit, že jsem vytáhl z archivu nějakou hodně starou vykopávku. Hře dávám čtyřicet procent a sám sebe se ptám, za co vlastně. Jste-li začátečník, pak si můžete až dvacet procent přidat. Bylo-li by někde zdůrazněno, že se jedná o hru pro začátečníky a malé hráče, byl bych mnohem shovívavější. Toto doporučení jsem však nikde nenalezl a tudíž vycházím ze standardů, které nastolily dnešní hry z jiných dílen a ty jsou opravdu na hony vzdálené recenzovanému počinu.