Superman Returns - recenze
zdroj: Archiv
Recenze

Superman Returns - recenze

1. 1. 2007 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Je to pták? Je to letadlo? Ne, je to další z nekonečné řady filmových licencí převedených do virtuální podoby. EA prošvihli návrat Supermana do kin, protože chtěli vyrobit co nejlepšího virtuálního superhrdinu. Jenže...


Autor: Jiří Lavička
Publikováno: 1.ledna 2007
Verze hry: prodávaná/anglická/X360
Doba recenzování: 2 týdny

Je to pták? Je to letadlo? Ne, je to další z nekonečné řady filmových licencí převedených do virtuální podoby. Electronic Arts prošvihli termín návratu Supermana do kin a oddůvodnili to tím, že chtějí vyrobit co nejlepšího virtuálního superhrdinu. A jak to nakonec dopadlo?

Obrázek zdroj: Archiv Superman patří k nejslavnějším dobrákům filmového světa a díky tomu si vysloužil celou řádku videoherních zpracování, žádné z nich se však ani při nejlepší vůli nedalo nazvat průměrným a některé (Superman 64) by měly dokonce rovnou zakázat. EA to chtěli změnit, ale výsledek je jen přiléváním oleje do slušně rostoucího táboráku. Supermanova videohra byla odložena, aby mohla být během několika měsíců vylepšena a následně distribuována souběžně s uvedením filmu na DVD. Ve skutečnosti by ale bylo lepší, kdyby jí někdo potichu udusil polštářem. To by byl dobrý skutek hodný Supermanova dušínovského image. Ve výkonné radě ale zjevně žádný dobrák neseděl a tak se teď musíme rozepsat o jednom pláštěnkovém utrpení. Držte si klobouky, dneska pojedeme jen a jen z kopce.

Frustrující nesmrtelnost
To ovšem předpokládá, že na nějakém kopci jsme. Ale můžeme si to zkusit alespoň představit. Řekněme, že jste se na herního Supermana těšili a očekáváte arkádový nářez majestátních rozměrů. Xbox360 verze se navíc může honosit přídomkem "next-gen", což v překladu znamená, že je trochu hezčí a nabízí rozsáhlejší město. Úvodní intro a skromné menu vám ale připomenou, že každá evoluce naráží na strop v podobě lenosti vývojářů. Ale dodejte si odvahy (pomůže sklenka něčeho ostrého, vyzkoušeno) a klikněte na jedinou možnou položku. Svět se zatočí a věci naberou rychlý spád.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Najednou stojíte uprostřed virtuálního Metropolis, mluví k vám Jor-El, do uší hraje Best of ze Supermanských soundtracků a po ulicích nezaujatě pobíhají chodci. Uvidíme jak se budou tvářit za minutu, až na ně budou dopadat meteory o velikosti Texasu. Začíná totiž tutorial, který se z celkem zábavného učení nových schopností zvrhne do likvidace okolo stojícího nábytku. User-friendly politika je totiž to poslední, co měli vývojáři v hlavě.

Pominu, že Superman je na ovládání složitější než poslední verze Flight Simulatoru, je to otázka zvyku a jakmile se zorientujete v široké škále možností, které vám do latexu zabalený kamarád nabízí, bude pro vás poletování po Metropolis celkem zábavnou záležitostí. Problém je v tom, že jakmile se naučíte mrazit, smažit a obletovat (při překonání jednoho machu je simulováno protržení zvukové bariéry, milý to detail), sešle na vás hra meteory.

Jako první tutorialová mise je to zbytečně zdlouhavý a obtížný proces. Vaším úkolem je zabránit tomu, aby se šutry dostaly ke svým zákazníkům (=obyvatelům Metropolis). Ledové šutry smažit laserovým zrakem, ohnivé zas mrazit ledovým dechem. Jenže šutry dopadají po celém městě a vy se zatím perete s leteckým modelem a vytrvale narážíte hlavou do budov při nadzvukových vzletech. Teoreticky byste si mohli sednout do kouta a dát si nohy křížem, protože vám nic neublíží, jste přeci Superman.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Problém je v tom, že nejen tutoriálová mise je založená na tom, že musíte (kolikrát i v časovém limitu) něco nebo někoho zachránit. To někoho může neuvěřitelně štvát, protože mise založené byť částečně na inteligenci NPC postavy bývají z nejblbějších. Tady jde v podstatě jenom o ně. Na město padají šutry, zachraň město.... na Frantu padá lednička, zachraň Frantu, šílený kovový zmetek s tebou chce závodit kolem města, poraž ho... atd.

Filmová licence vyhozená oknem
Už jsme si tak nějak zvykli na to, že herní adaptace filmů se často odkloní od své předlohy, aby nebyl potencionální zákazník nucen znovu prožívat totéž, co v kině. U comicsových her je to umocněno tím, že si autoři mohou sáhnout na předlohu předlohy, ale Superman Returs: The Videogame používá Singerův film pouze jako marketingový pohrabáč, který má dokopat hráče do krámu. Ano, Superman vypadá trochu jako Brandon Routh (má na sobě tak o metrák víc svalů, ale to není na škodu), ale dějově se hra ubírá úplně jiným směrem. Společným prvkem je snad návrat k troskám rodné planety a výskyt Lexe Luthora. Ten je však pouze jedním z mnoha comicsových záporáků a navíc čerpá spíš ze své comicsové historie (tj. disponuje mnohem větší palebnou silou). Pokud tedy očekáváte, že si oživíte vzpomínky z kina, rovnou na to zapomeňte. Ani armáda nových tváří však virtuálnímu Supermanovi k úspěchu nepomůže.

Opravdová akce začíná až ve chvíli, kdy se do sytosti proletíte virtuálním městem. Na Xbox360 je Metropolis opravdu veliké a vy můžete poletovat ulicemi, kroužit nad městem, pochodovat po nějvyšších budovách a zaletět i vysoko nad mraky. Být Supermanem je docela opojné... tak na půl hodinky. Do žádné z budov nemůžete nakouknout, obyvatelé vás ignorují (pokud jim tedy nepřistanete na autě a nezarazíte ho metr pod zem) a snášení koťátek z větví vzrostlých stromů vás taky přestane bavit celkem rychle. V této fázi jste se smířili s tím, že grafika je sotva průměrná (namlouváte si, že je to onou gétéáčkovou rozlohou města) a nevšimli jste si, že inteligentní herní kamera se chová inteligentně jen když u toho zrovna nejste. Proto se jako správný hrdina vydáte do akce. Stačí si vybrat na mapě nějakou tučnou ikonku a letět tváří v tvář problémům. V tomhle případě to platí doslova.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Ukliďte porcelán po babičce
Dvě CDčka, jedna sklenička, tři propisky a málem jeden bezdrátový gamepad od Xboxu. To jsou věci, které jsem rozmlátil, rozkousal nebo jinak zničil při hraní Superman Returns. Neudělejte stejnou chybu a nechte si poradit. Překousnul jsem fakt, že hra nemá nic společného s filmem (většinou to bývá plus), dokonce i tu prachbídnou vizuální prezentaci (tím spíš, když souběžně hrajete Gears of War), ale dementní herní systém mě mlátil do hlavy tak vytrvale, že jsem byl po několika hodinách hraní zralý na ústavní léčbu.

Začalo to celkem nevinně... rozstřeluju meteority, mlátím pořád stejné roboty (vypadají stejně, akorát pokaždé dělají trochu jiné věci) a je mi dobře. Na půlku gamepadu padá prach, protože zjistíte, že polovinu Supermanových hmatů a schopností vlastně nepotřebujete a počet obětí roste geometrickou řadou. Těším se na prvního bosse. Konečně přichází... odnáší to za něj první CDčko a posléze i sklenička. Střepy jsou štěstí... V tomhle případě sotva.

Kočičko-pejskovský přístup hry vás bude vytrvale bavit (roboti, šílení bossové, draci (!), šílená alter-ega), ale jen do chvíle, než vám dá pocítit svojí největší slabinu. Idiotský systém checkpointů během likvidace vymaštěných pěšáků nijak neřešíte, ale když přijde na pověstné koření každé akční hry, souboje s hlavními bossy, zakousne se vám tahle věc do krku a... to už bude pozdě. Hra vám mnohdy ani neřekne, jak se máte s nepřítelem vypořádat, což je relativně snesitelné (zapojte mozek), jenže pokud má bossácké řádění dvě kola a hra si mezitím neuloží váš postup, je to lístek rovnou do pekla. Pět minut likvidujete prvního bosse, abyste pak u druhého umřeli během deseti vteřin, protože musíte experimentovat s tím, co na něj funguje a co ne. Takže hezky zpátky na start a znovu pět minut ničit pána číslo jedna.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další oficiální obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Upřímně řečeno, tohle by naštvalo i největšího optimistu. Jediným lákadlem zůstává design nepřátel, jejich samotné zjevení vycházející z comicsu (to ale musíte být hodně velcí fandové) a občasné světlé okamžiky, jako když hrajete za týpka jménem Bizzaro, který vypadá trochu jako Superman, má podobné schopnosti, ale také trochu zpřeházený žebříček životních hodnot. Jeho údělem je lidem ubližovat a děsit vaší zobrazovací jednotku psychedelickými barvami. Obojí se mu daří s obdivuhodnou důkladností.

Odleťte co nejdál
Zvětšit zdroj: Archiv Vy u toho ale být nemusíte. Jste přece chytřejší a víte, že hry podle filmů se řadí do kategorie ptákovin. Superman Returns bohužel tohle oblíbené klišé jenom potvrzuje a kazí tak práci té hrstce opravdu kvalitních titulů (třeba Riddickovi). V EA slibovali a slibovali, ale nakonec (s pro ně neobvyklým zpožděním) vydali hru, která na dnešní dobu vypadá mizerně a mizerně se i hraje. Jestli je tohle výsledek snahy o vychytaný projekt, pak zřejmě žijeme v jiné galaxii. Přesto bych z ní rád poslal soudruhům vývojářům vzkaz: Vraťte se k Maddenu. Supermani s šišatým míčem vám jdou od ruky podstatně líp.

Stáhněte si: Trailery...

Související články: Novinky, Vše o filmu Superman Returns na Tiscali či MovieZone

Jiří Lavička
autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu






 
 

Jiří Lavička

Nejnovější články