Name: Still Life - recenze české verze
Item: Still Life
Rating: 7

Ve volném pokračování detektivní adventury Post Mortem se vžijete do role Gustava McPhersona a jeho vnučky, kteří řeší související vraždy v současném Chicagu a v Praze roku 1929. Jaký je český překlad od Cenegy?

Autor: Nukem
Publikováno: 7.února 2006

Verze hry: prodávaná/česká
Doba recenzování: 4 týdny

zdroj: tisková zpráva
Když se řekne Microids, potažmo pak Syberia, měl by každý adventurista už podvědomě zpozornět. Poslední hrou, kterou pro nás tito šikulové z Kanady před pohlcením UbiSoftem připravili, je klasická adventura Still Life. Už na první pohled je zřejmé, že minimálně v grafice je tato hra se Syberiemi hodně příbuzná. Podaří se nalézt i jiné spojitosti? Nejen to se dozvíte z recenze české verze od Cenegy Czech.

Hrdinkou příběhu je mladá nekonvenční, autoritami pohrdající, zvláštní agentka FBI Victoria McPherson. Aha! Takže nikoliv Syberia, nýbrž hra Post Mortem se stala odrazovým můstkem pro nový přírůstek do početné rodiny detektivních adventur. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu a Victoria je toho zářným důkazem, vždyť stejně jako její otec, nyní státní návladní, a její dedeček Gustav McPherson, zasvětila i ona život aktivnímu potírání zločinu. Také se říká, že historie se často opakuje. I tomuto úsloví je učiněno za dost, neboť podobně jako kdysi Gustav, čelí Victoria neuvěřitelně krutému masovému vrahovi, který řádí v ulicích současného Chicaga.

• Ze současnosti i minulosti
Co na tom, že se blíží svátky klidu a míru. Vrahovu chuť po krvi tento fakt nikterak nesnižuje. Počet obětí vzrůstá a Victoriina trpělivost, jakož i jejího šéfa, je téměř vyčerpána. Navíc má vrah tu drzost si s agenty hrát na hádanky, v nichž celkem jasně naznačuje úzkou spojitost se sérií vražd z Prahy z roku 1929. Právě tyto vraždy tehdy vyšetřoval Victoriin dědeček, co by soukromý detektiv.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Velkým přínosem příběhu je jeho šikovné rozdělení do dvou časoprostorových rovin. V té první si zahrajete za Victorii, která rozvíjí reálné vyšetřování v Chicagu. V určitý moment se ale přenesete téměř o osmdesát let nazpátek do Prahy, kde v roli Gustava McPhersona budete řešit případ sériového vraha prostitutek. První dějová změna nastává v okamžiku, kdy Victorie navštíví otce v jejím rodném domě a na půdě nalezne dědečkův deník, do něhož se začte. Gustavovy zápisky znenadání ožívají a dávají tak hráči možnost aktivně se podílet na událostech z Prahy, jež se mimo jiné odehrály dva roky po Post Mortem.
zdroj: tisková zpráva
Během hry se dějové linie prostřídají ještě několikrát a vy tak máte možnost postupně odkrývat nejen paralely obou případů, ale nahlédnete i do Gustavova soukromého života. Dědečkův deník není pro Victorii jen klíčem ke skrývané minulosti její rodiny, ale také zdrojem velmi cenných informací, napomáhajících při vyprofilování osobnosti současného vraha.

• Engine Syberie stále žije
Po grafické stránce je možné hře vytknout snad jen nízké rozlišení, které lze akceptovat pouze z nostalgie nad Syberiemi. I zde narazíte na pečlivě navrhnutá a precizně předrenderovaná pozadí, na nichž se pohybují už o poznání méně detailní trojrozměrné postavy. Především exteriéry z Prahy hýří mnoha detaily a díky pobledlejším barvám a zřetelnému zrnu dávají hře dobový nádech. Zato Chicago je výhradně interiérovou záležitostí. Jediné exteriéry, o kterých se tady dá mluvit, jsou bezprostřední okolí budov.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Typickým jevem ve většině adventur jsou pak na život chudé lokace, ani Still Life není výjimkou. Sem tam přeletí pták, zavlní se hladina vody, či se v nějakém okně objeví silueta neznámé osoby. Pak tu jsou mimoherní postavy, s nimiž budete mít většinou co do činění, a které buď bezprizorně postávají na místě nebo dokola opakují stejné pohyby. Zdá se, že těchto zarytých zvyklostí se v adventurách jen tak nezbavíme. Co se týče vláčných pohybů postav či nesmělého poklusu hlavní hrdinky, známých to zpomalovačů ze Syberie, počítejte s nimi i zde.

zdroj: tisková zpráva • Hudba a filmečky
Doprovodná hudba věrně podbarvuje konkrétní situace s ohledem na míru napětí a také na dobu, v níž se děj odehrává. Zvuky a ruchy nejsou ničím odlišným od mnoha jiných her. V Praze slyšíte šplouchání vody, vrzání mlýnského kola nebo psí štěkot, v Chicagu zase hlasitou hudbu ze sousedního bytu či kolegův telefonní hovor. Samozřejmě i Victoriiny kroky, přičemž je rozdíl, zda jde ve vysokých kozačkách po kamenné dlažbě či prknech nebo v zajíčkovských papučkách po koberci.

Překvapivě velmi kvalitní jsou předrenderované animované sekvence, které oddělují jednotlivé kapitoly. Akční kamera, zajímavé úhly pohledu na scénu či rychlé střihy s údernou hudbou na pozadí jim dávají velmi filmový ráz.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Standardní herní náplň
Teď, když už víte, jak hra vypadá, je na čase se seznámit s tím, jak se hraje. Na klasickém point&click systému asi není co k popisování. Pravé tlačítko vyvolává pohled na poněkud nevzhledný inventář s ikonami pro listování mezi dokumenty, osobními poznámkami ve stylu „můj milý deníčku“ a také kompletními záznamy dialogů. Také zde naleznete ikony pro činnosti s předměty, tedy použití na scéně, vzájemné kombinování či jen obyčejné prohlížení pěkně z blízka a kolem dokola. Předmětů nebudete mít nikdy příliš mnoho, neboť většinu z nich brzy po jejich nalezení zase použijete.
zdroj: tisková zpráva
Poněkud zvláštní je systém používání předmětů na scéně, kdy jakmile dojdete k nějakému místu, objeví se ikona, která naznačuje, že zde lze něco použít. V inventáři je pak třeba předmět najít a klinout na ikonu použití. V určitých případech je Victoria sama použije, jindy je budete muset na konkrétní místo použít sami. Smysl této rozpolcenosti jsem příliš nepochopil, ale rozhodně nepřináší žádné zvláštní komplikace.

• Od lámání zámků po kurz v pečení
Obtížnost hry bych hodnotil minimálně jako střední. Jsou tu předměty, u kterých je víceméně vždy zřejmé, kdy přišla jejich chvíle a také princip většiny hlavolamů je jasný prakticky okamžitě. Většinu z nich tvoří různé mechanismy s hejblátky, kde pohnutí jednoho z nich má za následek pohnutí dalších dvou či tří. O něco obtížnější je pečení vánočního cukroví podle receptu, kde jsou jména běžných přísad nahrazena poněkud romantičtějšími názvy, dále hledání souvislostí mezi názvy obrazů a krátké básně k uhodnutí číselného kódu, či k určení správných klíčových slov pro fulltextový vyhledávač. Zajímavé jsou i některé kriminalistické postupy při hledání stop od krve, či snímání otisků.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Postup hrou je jinak zcela lineární, kdy např. některá místa či předměty se stanou aktivními až v určitém momentě. V dialozích nemáte víceméně žádný výběr, pouze je jednoduše odklikáváte. Občas sice lze v rozhovoru odbočit na jiné téma, ale pouze pro dokreslení vztahů mezi jednotlivými aktéry, kdy se dozvíte i něco mimo hlavní děj. Volba těchto nezávazných témat nemá na příběh žádný vliv a jejich nevyužitím nic nezkazíte.

• Menší spoiler
zdroj: tisková zpráva Následující odstavec bych chtěl věnovat pocitům ze zpracování příběhu. Pokud se chcete nechat překvapit, co na vás hra chystá, tak jej raději přeskočte. Ačkoliv se hra tváří, že pilotním příběhem je vyšetřování chicagských vražd, je to spíše Praha, která je informativně i dějově bohatší a tím pádem i poutavější. Zde má vyšetřování jasný spád, zatímco v Chicagu se stále přešlapuje na místě. Na zadní straně obalu mimo jiné stojí: „Počet mrtvol se již vyhoupl na pět a Victorie nemá v ruce jedinou hmatatelnou stopu, pouze hromadu nepřímých důkazů.“ Tento stav setrvává snad po celou dobu Chicaga. Zdá se mi, že si tady autoři příliš nelámali hlavu s vymýšlením propracovanějšího děje, s konkrétními ukazateli a důkazy, čemuž odpovídá i samotný závěr.

• Bez krve by to nešlo
Still Life si drží standard her od Microids, přičemž reflektuje trend současné zábavy. Oproti Post Mortem je zde o mnoho více krvavých scén, blízkých záběrů na zavražděné osoby a také četné vulgarismy. Proto si od ESRB vysloužil známku M (mature, +17). Na českém obalu, nic podobného nevidím.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

S výjimkou několika tužších hlavolamů má hra celkově rychlý spád a díky tomu ji lze dohrát za nějakých 10 až 12 hodin, což je při ceně nyní asi 500 Kč vcelku akceptovatelná hrací doba. Rozdělení na dvě časové roviny je rozhodně přínosem, hlavně pro ty, kteří dohráli Post Mortem, neboť zde mohou pěkně navázat a dozví se ještě něco navíc. Srovnám-li děj z Prahy a Chicaga, vychází mi Praha jednoznačně tou lepší a obsažnější částí hry. Post Mortem nabízí nelinearitu, lepší příběh, propracované dialogy, delší hrací dobu, větší území, ale zase ne tak pěknou grafiku, pixelhunting a tím pádem i citelně více zákysů.

• Překlad na úrovni
Samozřejmě, že nesmím zapomenout na lokalizaci, která se dotkla veškerých textů. Nemohu jinak, než ji ohodnotit jednoznačně kladně, i když nejsem přítelem plýtvání s vulgarismy. Málem jsem zapomněl na dabing, který zůstal v originále a jež se vyznačuje průměrnou kvalitou. Hlavní hrdinka se snaží, byť občas trochu zakrákorá. Kate Walker to prostě není :)

zdroj: tisková zpráva Hra je díky kombinaci dvojrozměrného pozadí a jednoduchým polygonových postav vhodná i pro dříve sestavené počítače. Požadován je ekvivalent P-III 800 MHz, 128 MB RAM, 32 MB DX 8.1 grafická karta, 600 či 1200 MB místa na disku a mechanika CD-ROM. Se stabilitou jsem problémy neměl, ani se svižností nahrávání či ukládání. Po plné instalaci dokonce není vyžadována přítomnost CD v mechanice.

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailer...

Související články: Dojmy po dohrání anglické verze, Novinky, Post Mortem recenze a návod, Vše o sérii Syberia

Nukem
autorovi je 31 let, je vědeckým pracovníkem na Západočeské univerzitě v Plzni, specializuje se na adventury, RPG a FPS, ty však již pomalu opouští :-)