• Svět Star Treku
zdroj: tisková zpráva Filmy a televizní seriály, ať už se jedná o New Generation, Deep Space 9 nebo nejnovější Voyager, odehrávající se ve světě Star Treku jsou již dnes klasikou žánru sci-fi. Ačkoliv v poslední době je to s popularitou trochu na vážkách, seriály jsou víceméně dokončeny a žádný nový film se nepřipravuje, je o licence na svět Star Treku stále velký zájem. V minulosti ale kvalita takto vzniklých her většinou neodpovídala možnostem námětu. Naštěstí v posledním roce se objevilo pár opravdu kvalitních přírůstků, jako např. vesmírný simulátor Klingon Academy nebo first-person střílečka Voyager: Elite Force. Nyní přichází na trh novinka od vývojářského týmu The Collective, kterou pod názvem Star Trek Deep Space Nine: The Fallen vydává Simon & Schuster.

Příběh The Fallen, který je postaven na třídílně paperbackové sáze Millenium od Garfielda a Judith Reevesových, se začíná ještě v době, kdy je vesmírná stanice Deep Space 9 v rukou Cardassianů. Perfektně udělané intro ukazuje cardassianskou vědkyni Terrelovou, odbornici na zbraně hromadného ničení, jak v tajné laboratoři provádí pokusy s neznámým rudým krystalem. Někde se ale stane chyba. V laboratoři vznikne malá červí díra a pomalu do sebe začíná stahovat všechny okolo stojící vědce a vojáky, Terrelová sama unikne v poslední chvíli. Brzy nato je stanice obsazena Bajorany a Federací. Děj dále pokračuje v současnosti, znepokojivými sny nynějšího velitele Deep Space 9 Benjamina Siska, ve kterých se mu stále dokola zjevují tři rudé krystaly a bytosti z Bajoranských legend nazývané Pah-wraiths. Co jsou zač? K čemu slouží rudé krystaly? Odpovědi na tyhle a další otázky související s příběhem The Fallen v této recenzi rozhodně nečekejte. Přece vás nepřipravím o ten skvělý pocit z postupného odhalovaní temných záhad.

• Výběr postavy
zdroj: tisková zpráva Příběh je opravdu velmi dobře vymyšlený a skrývá v sobě velký herní potenciál. Je tu ale ještě jedna věc, která hratelnost The Fallen rázem katapultuje o několik pater výš. Na začátku si totiž můžete vybrat postavu, se kterou budete hru dále hrát. K dispozici jsou tři postavy známé z televizního seriálu, velitel Deep Space 9 kapitán Benjamin Sisko, lt. commander Worf a major Kira Nerys. Každý z nich se navíc chová přesně podle své povahy. Worf je hodně hlučný, má rád divoké honičky a přestřelky, proto se také nejčastěji stává, jako první, terčem nepřátelských střel. Pokud mu dojdou náboje, muže použít svůj klingonský osobní meč Bat'leth, který je při boji nablízko velmi smrtonosnou zbraní. Jeho pravým opakem je Bajoranská majorka Kira Nerys, jejíž síla tkví především v promyšleném postupu a dokonalém utajení. Má tak největší šanci se nepozorovaně přiblížit k nepříteli a ve vhodném okamžiku udeřit. Její personální zbraní je Bajoran phaser, které má, přes svůj rozdílný vzhled, stejnou funkčnost jako jeho protějšek z arzenálu Federace.

Na konec jsem si nechal kapitána Siska, jenž se svojí povahou a chováním řadí někam mezi Worfa a Kiru. Nejvíc mu asi sedí opatrné plížení z místnosti do místnosti následované několika vteřinami divoké akce. K té velkou měrou přispívá i jeho oblíbený osobní phaser.

• Tři hry v jedné
zdroj: tisková zpráva Teď si možná říkáte, co zvláštního je na možnosti hraní se třemi charaktery? To je přece naprosto běžné. Ano, máte jistě pravdu, jenže to nejlepší teprve přijde. Obsah misí je sice většinou stejný, ale každá z postav v nich plní odlišné úkoly a při tom prochází odlišnými úrovněmi, což vlastně znamená, že The Fallen obsahuje tři hry v jedné. Navíc jsou jednotlivé příběhové proudy velmi silně provázány mezi sebou. Např. v jedné misi za kapitána Siska se musíte domluvit s Kirou, aby paralyzovala přístupové systémy, které vám brání v přístupu na základnu. Když později hrajete tutéž misi za majora Kiru, dostanete to přímo jako hlavní úkol. Jediným místem, kde se ocitnete s každou postavou tak zůstává závěrečné zhodnocení jednotlivých misí v kapitánově kanceláři. Všechno ostatní je, až na malé výjimky, odlišné. Předpokládám, že si dokážete představit, jak dokáže tato, podle mého názoru v PC hrách doposud neviděná, vlastnost výrazně pozvednou hratelnost hry.

• Povinné vybavení
Každý správný Trekie mi jistě dá za pravdu, že první věcí, co musí udělat každý člen výsadku, je vyndat svůj TriCoder a proskenovat okolí. A nejinak je tomu i v The Fallen, kde TriCoder slouží především jako dvoj nebo trojrozměrná mapa blízkého okolí. Navíc má ale jednu velmi užitečnou vlastnost. Po stisku tlačítka pro sekundární střelbu totiž dokáže o zaměřeném cíli zjistit zajímavé informace. Většinou se jedná pouze o základní popis, někdy je ale schopen vrátit i prospěšnější údaje, jako např. frekvenci generátoru silového pole. Pak už stačí jen správně nastavit phaser, jeden výstřel skrz pole a cesta je volná.

zdroj: tisková zpráva TriCoder není jediným poznávacím znamením člena posádky lodí Federace. K dalším patří např. služební odznak kombinovaný s komunikátorem. I ten je ve hře použit a dovolím si tvrdit, že téměř ideálně. Můžete pomocí něj hovořit s ostatními členy vašeho týmu, Worfem, Kirou, Daxovou, O’Brianem, Dr.Bashirem a dalšími, kteří se mění podle mise. Normálně se nedozvíte nic důležitého, pouze obecné informace. Občas ale začne v levém horním rohu obrazovky zuřivě blikat malý znáček komunikátoru a pak je vhodné neprodleně kontaktovat zbytek týmu, určitě pro vás mají něco velice zajímavého. K vybavení vaší postavy ještě patří jakási svítilna a dýchací přístroj, ty jsou ale k dispozici pouze v několika misích.

• Zbraně
Co ale určitě budete mít u sebe v každé, tedy skoro každé, misi je jedna nebo více zbraní, kterých se ve vašem arzenálu může najednou objevit až 9 z celkového počtu 11 kusů. Jsou to:

Type-2 phaser - osobní zbraň kapitána Siska. Svým energetickým paprskem dokáže zlikvidovat téměř každého protivníka ve hře a navíc se, sice pomalu, ale dobíjí. V sekundárním módu automaticky (jde to i ručně) nastaví frekvenci paprsku na hodnotu sejmutou při posledním skenování TriCoderem. To se hodí při střelbě na cíle s ochranným energetickým polem, které je prostupné pouze na této určité frekvenci.

Bajoran phaser - primární zbraň Kiry Nerys. Vzhledem se sice odlišuje od svého Federačního protějšku, ale funkci má naprosto shodnou.

Bat’leth - Worfův klingonský osobní meč. Na rozdíl od phaserů je tato zbraň určena pouze k boji nablízko, při kterém je ale extrémně smrtící.

zdroj: tisková zpráva Type-3A phaser rifle - rozšířená, mnohem účinnější verze obyčejného phaseru střílející v pulsním režimu. Navíc je vybavena optickým zaměřovačem, takže ji lze použít i jako sniperku.

Federation gravity mine - fungují téměř shodně jako klasické miny, dají se přichytit na jakýkoliv povrch, třeba i na stěnu. Vybuchují v okamžiku, když se někdo ocitne v dosahu jejich senzorů. Miny jsou vhodným prostředkem proti skupině pronásledovatelů, jen je nutné je házet z bezpečné vzdálenosti nebo rychle utéct, aktivují se totiž pekelně rychle. V druhém režimu vybuchují tři vteřiny po dopadu, takže je lze použít jako granát.

Federation grenade launcher - granáty vystřelené tímto vrhačem vybuchují při styku s živou formou nebo po třech vteřinách od dopadu. S úspěchem s ním jdou čistit přeplněné místnosti, jen nesmíte očekávat nějakou precizní přesnost. Při stisknutí tlačítka pro druhou střelbu si navíc umí přednabít až šest granátu, které pak v rychlém sledu vychrlí na překvapené nepřátele.

Disruptor rifle - cardassianská zbraň, jenž mi svým účinkem, ale i efekty asi nejvíce připomíná Hyperblaster z Quake 2. V sekundárním módu to vypadá, že střílí víc střel najednou, které při styku s překážkou vybuchují.

Polaron pulse rifle - pro změnu zbraň Dominionu. Podle autorů používá „diffuse pulsed polaron beam“, pod čímž si teda já nedokážu představit vůbec nic. V reálu to prostě vypadá tak, jako když po někom házíte bílou sněhovou kouli, jen by jste do ní museli přidat pořádný šutr. Oproti kouli má ale jednu výraznou výhodu, prostupuje totiž živou hmotou. Docela se tedy hodí do úzkých chodeb, kde se nepřátelé musí postavit za sebe.

zdroj: tisková zpráva Dominion shock blade - tato zbraň se podobá elektrickému biči, který je schopen na určitou vzdálenost svým výbojem paralyzovat protivníky. V sekundárním módu se dá použít jako meč. Plasma thrower - má obdobnou funkci jako klasický plamenomet, jen místo plamenů vrhá na krátkou vzdálenost proud extrémně horkého ionizovaného plynu. Mnohem použitelnější je druhá funkce této zbraně, kdy je plyn stlačen do malého projektilu, který je následně velkou rychlostí vystřelen. Po dopadu způsobí ničivou explozi.

EM pulse cannon - stejně jako předchozí, pochází i tato zbraň z dílen bio-technologických monster Grigari. Vysílá krátký elektromagnetický puls, který ničí vše ve svém dosahu. Svým efektem asi nejvíce připomíná včelí roj valící se vpřed. Druhý mód je pouze mnohem účinnější, výbušnou verzí základního.

V souvislosti se zbraněmi si nemůžu odpustit jedno rýpnutí. Autoři se, podle mého názoru, měli daleko více věnovat vybalancování jednotlivých zbraní. Pokud by váš arzenál neobsahoval phaser, bylo by vše v pořádku. Jenže on tam je. Jako základní zbraň, kterou máte vždy (tedy při misích za Siska a Kiru), je totiž nesmírně silný. Při plném nabití s ním zlikvidujete 95% všech nepřátel, kteří se navíc při zásahu nemůžou pohybovat a tak vás ohrožovat. Pak už stačí se jen někde zašít a počkat, než se phaser znovu dobije. Podle mého názoru a osobních zkušeností vás pak už nic nenutí používat i jiné zbraně.

• Ovládání a hratelnost
zdroj: tisková zpráva Star Trek Deep Space Nine: The Fallen je akční adventura Tomb Raiderovského stylu, tj. z pohledu třetí osoby. Tento typ her mnohdy trpí nešvarem špatného ovládání kamery, která občas snímá scénu z naprosto nemožných úhlů a působí tak velmi dezorientujícím, až chaotickým dojmem. To naštěstí není případ The Fallen, zde se kamerový systém chová, v rámci možností, velmi korektně. Nejlépe o tom asi svědčí řešení situace, kdy se ovládaná postava ocitne zády ke zdi. V tom okamžiku jakoby zprůhlední (podobně jako v Rune) a umožní hráčovi pohled skrz sebe.

Nyní budu muset zklamat všechny příznivce Monkey Islandů nebo Simona kouzelníka, The Fallen je totiž adventura asi tak stejně jako Tomb Raider, tj. nečekejte nic světoborného. Vesměs se jedná o hledání přístupových kódů nebo karet, aktivování porouchaných částí lodě nebo např. programování řídicích čipů. Jen párkrát narazíte na proklamovaná puzzle, která jsou ale tak dětsky jednoduchá, že si je autoři skoro mohli odpustit. O co míň je The Fallen adventura, o to víc je to hra akční. A to ne ledajaká. Podíváte se do detailně propracovaných prostředí lodi U.S.S. Defiant, Bajoranského chrámu, nehostinné džungle nebo např. tajné Cardassianské vojenské základny. Bohužel paleta vašich protivníků není moc široká ani rozmanitá. V každé herní úroveni se setkáte vlastně pouze s jedním, hlavním typem nepřátel, kterými jsou např. Bajoranští fanatici, Cardassianští vojáci, Jem 'Hadaři nebo na bio-technologii postavení Grigari, doplněným většinou nějakou přírodní havětí. Ve skutečnosti se alespoň někteří vojáci odlišují od ostatních tím, že používají jinou zbraň. Na tak dobrou hru s rozsáhlým příběhem mi to ale přijde docela málo. Abych autorům nekřivdil, tak je možné, že byli při vytváření nových kreatur omezeni vlastníkem filmových práv. Ale to je pouze moje neověřená teorie.

• Technické zpracování
zdroj: tisková zpráva The Fallen je postaven na enginu ze hry Unreal Tournament. Tahle jedna věta říká o grafickém zpracování téměř vše, je prostě perfektní. Autoři se museli vypořádat s řadou problému spojených s implementací pohledu třetí osoby, který není UT enginu vlastní. Pro zvýšení přirozenosti pohybu postav navíc přidali inverzní kinematiku, skeletální animaci a mimo jiné také systém pro synchronizaci zvukového výstupu s pohyby obličeje (i když ve hře to není příliš patrné). Jak už jsem napsal výše, hra vás zavede do různorodých prostředí. Z architektonického hlediska jsou úrovně velmi dobře provedené a ani textury, i když nejsou nějak extrémně detailní, se za svoje použití nemusí stydět.

Jak už se v poslední době stává skoro zvykem, hraje hudba pouze občas na důležitých místech nebo při významných událostech. I když autoři nebyli nijak výrazně svazováni licenčními podmínkami, je znát, že se hudbou ze světa Star Treku nechali výrazně inspirovat. Jelikož, na rozdíl od původního Unreal Tournamentu, používají pro ukládání hudebních dat systém MP3, mohli si dovolit daleko větší rozlet. A musím říct, že takové tiché pobroukávání orchestru, které v dalším okamžiku přejde do dramatického burácení, se ke hře dobře hodí.