| Autor: Jiří Lavička Publikováno: 10.května 2007 |
Verze hry: prodávaná/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden |
Zbystřete své pavoučí smysly, váš kámoš ze sousedství - Spidey - už zase letí zpoza rohu s pavučinou v ruce a úsměvem za červenou maskou. V posledních letech jsme se ho naučili nenávidět díky odfláknutým PC portům, ale letos je prý všechno jinak. Ověřili jsme si to na vlastní kůži. 
zdroj:
tisková zpráva
Nová hra s populárním pavoučím superhrdinou má tu výhodu, že je vázána ke třetímu filmu, jenž momentálně boří všechny myslitelné rekordy v návštěvnosti. Možná už jste ho viděli, možná se vám líbil a chcete se také proletět New Yorkem. Při téhle exkurzi nemusíte závidět konzolovým bratříčkům, protože všechny verze jsou hratelnostně identické. V minulých dílech se bohužel stávalo, že zatímco verzi hry pro konzole a pro PC vyvíjely odlišné firmy. Ta konzolová nabídla otevřené prostředí ve stylu Grand Theft Auto, ale na PC obvykle šlo o lineární peklo, které navzdory několika zábavným misím většinou rychle omrzelo. Tentokrát ale žádné kompromisy. Alespoň to slibovali. Jenže stejně jako je Raimiho třetí film možná až příliš přeplácaný a většinu času neví, jak s přemírou informací správně naložit, není ani jeho herní zpracování bez chybičky. Hezky se na něj kouká, s tím hraním už to místy trochu skřípe.•Konzolové dědictví První nemilé překvapení vás čeká už po vstupu do hry. Povinný tutoriál. Musím říct, že tuhle funkci k smrti nesnáším a dokonale mě vytrestal např. herní Superman na X360, ve kterém už na tutoriálu člověk při některých úkonech vyloženě "tuhnul". Spider-Man 3 je milosrdnější a hlasový doprovod Bruce Campbella ho provede jen skrz základní úkony, související především s ovládáním. Kdo hrál starší Spidey hry, ten bude všechno to poučování považovat za zbytečné, protože ovládání se v zásadě nezměnilo. Je pořád stejně podivné, evidentně navržené pro joypad. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Provozovat ve hře několik činností najednou, tedy např. letět a bojovat zároveň je takřka nemožné, ale časem se naučíte i to, protože některé mise to zkrátka vyžadují. S trochou grifu pak zvládnete přistát na jedoucím autě a likvidovat záporáky během dopravní špičky. A vy je porazíte, i když vás budou ještě tři dny poté bolet prsty od zuřivého klikání. Co neporazíte? Herní kameru. Jeden z herních prvků, který poslal hodnocení nekompromisně pod vodu. Říkám to hned v úvodu recenze, protože čím dřív to zjistíte, tím dřív si ujasníte svůj vztah k téhle hře. Nejen že hru nelze ovládat myší (i při nastavení nejvyšší citlivosti je "rotace" příliš pomalá a nefunguje tak, jak by měla), ale stačí před někým/za někým utíkat po stěně budovy a máte problém, protože jakmile přeskočíte na jinou stěnu, kamera se zběsile zatočí a vy můžete skončit tak, že koukáte ze vzdálenosti jednoho centimetru na svojí vlastní podrážku. Pokud je to uprostřed zápasu s Venomem, můžete si rovnou nahrávat pozici. Velmi, velmi frustrující a bohužel se to děje během každého většího duelu. Přičtěte si k tomu, že některé z nich musíte odehrát s časovým ultimátem (protože někdo někam padá nebo ho pomalu něco zabíjí) a rozmlácené klávesnice a nervy v kýblu jsou na denním pořádku. Většinou jsem to řešil tím, že jsem někam vyskočil, chytil se pavučinou a obletem kolem paneláku jsem se vrátil zpátky k protivníkovi, tentokrát už ve výhodnější pozici vůči kameře. Velmi efektní pro okolostojící čumily, velmi neefektivní pro samotné hraní. Jediný úkon, při němž se kamera vydrží chovat slušně, je samotné poletování New Yorkem. Zapomeňte na metro nebo autobus, s vašimi akrobatickými schopnostmi se dostanete kamkoliv během okamžiku. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•New York, New York Přechod k otevřenému prostředí je bezpochyby největším pokrokem v rámci této PC série. Neplníte jen souvislou řadu misí, které jsou dostupné na uzavřeném území několika bloků, ale máte k dispozici celé město. Nepočítejte s rozlohou ála San Andreas, ale rozhodně vám chvilku potrvá, než to celé přeskáčete a kdo umí hledat, ten najde i nějaké ty památky, na které může vylézt a hezky se rozhlédnout. Pokud však nemáte nastavené nejvyšší detaily, dávejte si pozor kam šplháte, z výšky nevypadá všechno tak sexy, jak by se mohlo zdát. Herní systém je jednoduchý. Můžete sbírat speciální odznáčky (je jich třicet a ukrývají se většinou na střechách mrakodrapů), potírat menší zločiny nebo se účastnit nejrůznějších závodů (proskakování barevnými kruhy ve vzduchu, sprint na čas kolem města apod.). Těžištěm hry jsou ale samozřejmě jednotlivé mise. Na 3D mapě jsou označeny barevnými ikonkami a můžete si vybrat, kterou z linií začnete. Většinou sestává z několika po sobě jdoucích úkolů a když ji vyřešíte, objeví se v mapě další mise, která na ní navazuje. Máte tak určitou svobodu konání, což ale zároveň příliš neprospívá kontinuitě celé hry. Zatímco ve starších hrách byla posloupnost pevně daná a na základě této skutečnosti mohli autoři vystavět něco na způsob příběhu, tady si vybíráte mise sami a nemáte tak šanci prožít něco na způsob filmové zápletky. Už proto že záporáků je ve hře mnohem víc než ve třetím filmu a nabíhají na vás podle toho, jak si je vyberete. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Superhajzl za každým rohem Ve třetím filmu se Spider-Man musí potýkat hned se třemi protivníky a částečně i sám se sebou. S Mary Jane Watson mu to přestane klapat, jeho život otravuje mimozemský symbiont, který mu však propůjčí vylepšené schopnosti (a obarví jeho oblek načerno, takže konečně vypadá trochu "in") a především v závěru zplodí Venoma, jednoho z nejsilnějších nepřátel, se kterými kdy Spider-Man bojoval. Pak je tu ještě jeho starý znamý kamarád Harry Osborn, který po tatínkovi zdědil prokletí a také experimentální látku, která si zahrává s fyzickými i psychickými schopnostmi. Stal se z něj nový Green Goblin a chce to teď Spider-Manovi osladit. A nakonec je tu Sandman - kriminálník Flint Marko, který se po malé nehodě proměnil v písek a vlastně by na Spideyho kašlal, kdyby ho občas nechal ukrást nějaký ten milion na léky pro jeho dceru. Už tohle zní jako obstojný guláš (ostatně zajděte si na film), ale s pouhými třemi, čtyřmi liniemi si v počítačové hře podobného kalibru zkrátka nevystačíte. Už starší tituly nabídly např. Rhinea nebo Mysteria (jedny z nejlepších levelů), tady se k nim přidá ještě spousta dalších, např. Apocalypse nebo Lizard, který by se mohl objevit ve čtvrtém filmu. Dokonce narazíte na Kingpina, který většinou otravuje život spíš konkurenčními Daredevilovi. Díky jejich pestrosti je se záporáky celkem zábava. Když překousnete, že vysvětlovačky mezi jednotlivými úkoly jsou značně zmatené a přes veškeré pokroky v oblasti vizuálního zpracování vypadají postavy jako z voskového muzea, dostanete se k samotné náplni jednotlivých úkolů. Většinou nejde o nic světoborného a je fascinující, že Spider-Mana ještě nikdo nezaměstnal jako salonního kouzelníka. Dokáže pavučinou zneškodnit bomby, proskakovat lasery jako hadí muž a když si zapne pavoučí smysl, tak dokonce vidí skrz zdi. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Běžné mlácení pěšáků může být zábavné Protože díky kombinacím úderů můžete experimentovat a nebo si vzdálenější protivníky přitahovat pavučinou. S důležitými nepřáteli už je to poněkud zdlouhavější. Většinou je musíte zabít natřikrát, tj. zničit jim nějakým způsobem dvě ochrany, než jim teprve začne ubývat energie. Máte výhodu větší obratnosti a máte zesílené reflexy, které vám umožní zpomalit čas. V pokročilejších misích je to nevyhnutelné, což znamená, že souboje trvají dvakrát déle, než by bylo potřeba. Další otravností jsou předpočítané sekvence. V některých místech se Spider-Man pokusí o jakýsi sebevražedný kousek a protože vás hra považuje za příliš nedokonalé, provede ho za vás. Vy jen musíte ve správný okamžik stisknout to správné tlačítko, jehož ikonka se rozsvítí na obrazovce. Jste na to upozorněni už v tutoriálu, ale nikdy si na to nezvyknete. Je to cvičení reflexů a doba vymezená k vaší reakci je většinou příliš kratká. Zaváhání mnohdy znamená smrt důležité osoby nebo rovnou váš vlastní skon. Díky autosave funkci se vrátíte těsně před inkriminovaný okamžik, ale už samotný fakt, že musíte některé úseky procházet metodou pokus-omyl je trochu zarážející. • Pavučina ve vysokém rozlišení Je to poprvé, co se Spider-Man vydal i na X360 a PS3, takže mu to po čertech sluší. Perfektně vymodelovaná postava a věrohodná textura kostýmu bude fascinovat většinu hráčů. Už proto, že všechno ostatní vypadá o řád hůř. S detaily na maximum se sice voda třpytí, slunce pálí a mrakodrapy se lesknou, ale zblízka to není zas takový zázrak. S modelem otevřeného prostředí zkrátka přicházejí kompromisy a i když se ústřední záporáci celkem vyvedli, chodci na ulicích nebo auta na silnicích pořád trpí hranatými rysy a při šplhu do výšky si všimnete oken, která jsou na budovách coby samolepky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Při průletech po městě všechno vypadá super a málokdy se to cukne (testováno na X2 4600+ a ATi 1950PRO), přesto však nelze Spider-Mana 3 považovat za nějak skvěle vypadající PC hru. Jeho prezentace jednoduše neurazí, což platí také o audiu - pár klasických zvukových efektů a sbírka hudebních motivů z celé filmové trilogie. Žádné překvapení. • Vzhůru na střechy A totéž se vlastně dá říct o celé hře. Žádné překvapení po všech stránkách. Spider-Man 3 sice drží prapor filmových her o něco výš než v předchozích pokusech, ale stále se nejedná o špičku jako v případě Riddickovy návštěvy v žánru FPS (Riddick: Escape from Butcher Bay). Žádná ze složek se ani nepokusí uletět z osidel průměru, takže musíte být opravdu velcí fanoušci nejslavnějšího superhrdiny ze stáje Marvelu, abyste si hru užili s jiskřičkami v očích. Já důvod k jejich zažehnutí nenašel ani po dvanácti hodinách hraní. 
zdroj:
tisková zpráva
I když lezení po Empire State Building považuji za příjemné odreagování, na všeobecnou pochvalu před nastoupenou jednotkou to bohužel nestačí. Když do příště autoři zapracují na ovládání (tak, aby si ho užili i pozemšťani disponující běžnou klávesnicí a myší) a především na stavbě příběhu, možná to dotáhnou hodně vysoko. Pokusů budou mít ještě víc než dost, protože Sony chystá další tři filmové díly.
|
| Jiří Lavička | |
| autorovi je 28 let, pamatuje ZX Spectrum a v současné době přebíhá mezi PCčkem, konzolemi a nekonečnou prací v jednom vědeckém ústavu |
