Autor: Marek Beniač Publikováno: 21.prosince 2003 | Verze hry: finální/česká Doba recenzování: 2 týdny |
Pestrá nabídka herních módů? Vytvořením profilu nového hráče získáte něco málo peněz a hlavně svoji novou hračku, terénní jeep s lákavým názvem Road Rage :) Po chvilce skotačení na místní pláži (třeba v módu Závod) se ale dostaví nuda, protože jediná přístupná trať (další se odemknou až později) brzo omrzí. A jelikož ani schizofrenní souboje sám se sebou (ghost-car) v trefně pojmenovaném Stínovém závodě vám nevydrží donekonečna, dřív nebo později se vrhnete na Turnaj. Ten je jádrem celé hry, pouze zde lze totiž vyhrávat další peníze, nakupovat auta a soupeřit o přístup do dalších lokací. Systém turnaje se drží tradičního modelu - hráč je nucen bodovat kvůli financím, jenž obratem vráží do zápisného pro pokročilejší závody. Zároveň však musí sbírat i kredity za umístnění (ty odrážejí jeho schopnosti), bez kterých se mezi elitu rovněž nepodívá. S postupem v šampionátu se samozřejmě zvyšuje také obtížnost. Ta je dána náročnějšími tratěmi, ale i dovednostmi vašich soupeřů. Proto přijde vhod možnost upgradovat své vozítko, které lze vylepšit hned v několika směrech. Můžete si například dokoupit kvalitnější pneumatiky, čímž zlepšíte jízdní vlastnosti nebo zapracovat na rychlosti nákupem silnějšího motorku, doplněného třeba i výkonným akcelerátorem. V režimu turnaje se za nastřádané peníze dá pořídit i zcela nový závodní model a podle charakteru trati potom nasazovat rychlou a lehkou buggynu, klasický jeep, či těžký ale dobře ovladatelný Hummer. Různorodé tratě? Lokací, které během turnaje navštívíte je celkem deset, v každé je ale situována pouze jedna trať. To zamrzí, zvlášť když uvážím způsob, jakým jsou tratě vytyčeny. Závodní dráha totiž není fixně dána, jezdí se mezi checkpointy a je na každém hráči, jakou cestu si zvolí. Všechny mapy jsou přitom plně trojrozměrné a tak by jistě nebyl problém navrhnout hned několik variant tratě – jen přesunutím checkpointů nebo změnou jejich pořadí. To však autory vůbec nenapadlo a vynechali i tradiční zrcadlový mód nebo jízdu v protisměru. Příliš nepotěší ani náměty „světů“, ve kterých se jezdí. Prostředí jsou sice reálná, jejich výběr byl ale podivně poznamenán zemí původu (autoři hry jsou z Ruska). Každý si asi dokáže představit závody rádiem řízených modelů na parkovišti před nákupním centrem nebo na hřišti, ale „hrát si“ s autíčky na vojenské základně a v raketovém silu? No tvůrci měli patrně těžké dětství :) Zvláštní je také jisté opakování a duplicita prostředí. Už zmíněná základna a raketové silo jsou si velmi podobné, totéž lze říci i o ranči a opuštěné rybářské osadě. Na tratích Surfaři a Pláž je zase dominantním prvkem písek, kterého si nakonec užijete při většině závodů – kousek pláže totiž nechybí snad na žádné trati. Ve výsledku je to tedy trochu nuda, když se v deseti prostředích opakují jen dva až tři náměty. Interaktivní okolí? Tratě jsou přes svou vizuální podobnost ale poměrně nápadité a co je hlavní, žijí svým vlastním životem. Při závodě je proto zapotřebí sledovat své bezprostřední okolí a včas reagovat na vzniklé situace. Jak už jsem zmínil při popisu intra, na pláži znepříjemňují hráči život hlavně slunící se rekreanti a pobíhající psi. A věřte, že často zamrzí, když vaše autíčko odkopne z vedoucí pozice opálený svalovec nebo jeho rozzuřený čtyřnohý přítel. Vaši „nepřátelé“ se ale mění v závislosti na prostředí. Na armádní základně hlídkují ostražití vojáci (neváhají pokropit RC model dávkou ze samopalu), v raketovém silu zase nejvíc překáží podivín, který neustále přeparkovává služební Hummer a nutí tak hráče kličkovat pod jeho koly. Riskantní jízdy a podjíždění jedoucích aut si užijete i v přímořské pevnosti, neboť ta sousedí s poměrně frekventovanou silnicí a strachu o rozdrcení vašeho miláčka neujdete ani v mapě s výmluvným názvem Tunely :) O patřičné změny na trati se stará též „neživé“ okolí. Všude je například roztroušeno množství předmětů a odpadků, jenž jsou díky velikosti modelů mnohdy problematickou překážkou. Prázdné láhve od piva, plechovky nebo nafukovací míče - to vše dokáže rozhodit relativně malý, rádiem řízený model stejně dobře jako mezera mezi prkny v dřevěné podlaze či vlny na mořské pláži. Na druhou stranu, za kontakt s čímkoliv „aktivním“ přiskakují na vaše konto bodíky, které se po závodě promění na penízky, takže není od věci čas od času trefit nějakou tu plechovku nebo prázdnou nábojnici. Navíc tím změníte i profil tratě a soupeři tak budou muset improvizovat při průjezdu dalším kolem. Tým lidí z Creat Studio, který za R.C. Cars stojí, za sebou zatím nemá žádný větší projekt. To ale nikterak neovlivnilo technickou stránku hry – ta je totiž na velmi dobré úrovni. Grafika je kompletně ve 3D a i když se nejedná o high-end, vizuální zpracování určitě nikoho neurazí. Textury jsou kvalitní, vše je vymodelováno ve slušných detailech a nechybí ani decentní grafické efekty. Mapy jsou plně trojrozměrné, zajet lze skutečně kamkoliv a při hledání zkratek jste omezeni jen výkonem motorku autíčka (někde zkrátka nevyjedete). Neplatí tu ani žádné hranice a vtipně jsou vyřešeny i okraje mapy – hláškou není signál. Zvuky jsou taktéž standartní, efektům vévodí klasické rachocení odpruženého podvozku, hudba je smíchána z žánru hardrock (skupina Master) a techno (skupina Deadushki). Mimochodem obě kapely pocházejí z Ruska a musím říct, že zemi svého původu nezapřou :) Na technickém zpracování mne ovšem nejvíce zaujalo chování autíček. Ačkoliv je hra svou podstatou vlastně jednoduchou závodní arkádou, použitý fyzikální model lze označit jako hodně povedený, ne-li realistický. Při prudké změně směru jízdy je radost pozorovat chování podvozku, který reaguje takřka jako ve skutečnosti, totéž platí i o překonávání terénních nerovností a menších překážek. Třeba takový jeep Hummer - v RC provedení je tu nečekaně jako šestikolka - je při přejíždění čehokoliv dokonalou pastvou pro oči. Třešničkou na dortu je pak nezbytná anténa, která se pohybuje v rytmu udávaném podvozkem, znovu jako by ani nebyla digitální, ale skutečná. Herní doba současných počítačových her většinou nebývá nijak extrémní. Jistě to znáte, těšíte se na vytoužený titul, který je dlouhá léta ve vývoji a když si ho konečně s velkou parádou nainstalujete do svého počítače, za jedno-dvě odpoledne je hotovo. Tenhle nešvar však platí především pro akční hry, jako Max Payne, Call of Duty nebo Freedom Fighters. Ostatní žánry byly zatím vesměs ušetřeny, tím spíše pak hry závodní, kde obvykle absentuje jakýkoliv příběh a hru vlastně ani nelze „dohrát“. Bohužel, R.C. Cars jsou smutným příkladem toho, že i arkádové závody mohou být zábavou doslova na jedno odpoledne. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Ačkoliv je tu několik herních módů, stejně se musíte pustit do turnaje, abyste si zpřístupnili další tratě a auta. Jakmile však dokončíte všechny závody na prvním místě, poté odemknete a úspěšně absolvujete i poslední desáté klání, hra končí. Jistě, můžete dál jezdit jednotlivé závody na čas, zkoušet porazit ghost-car nebo si znovu zopakovat celý turnaj, ale k tomu tak nějak chybí motivace. Já například dokončil sezónu jen s původním jeepem, protože po jeho upgradu už bylo zbytečné nakupovat zbývající dvě vozítka. A i přesto, že jsem nejezdil bez chyb a občas pěkně prodělal (peněžní výhra nepokryla ani vstupní náklady), trvalo mi dokončení turnaje slabé čtyři hodiny. Z celé hry pak zůstane jen multiplayer (split-screen, internet nebo LAN) a to je opravdu trochu málo. Závěr R.C. Cars jsou docela zábavnou a docela hratelnou závodní arkádou prodávanou za sníženou cenu (559 Kč), ale citelně jim chybí větší množství tratí, aut nebo herních módů. Kdyby autoři přidali například jízdu na přesnost nebo na čas mezi brankami, popřípadě dovednostní disciplíny jako slalom nebo parkování, bylo by to hned veselejší. Od věci by jistě nebyl ani nějaký ten stunt mód, který by zužitkoval slušný fyzikální model nebo začlenění power-upů – třeba jako bonus za výhru v turnaji. Nic z toho ale autory nenapadlo a nic z toho ve hře bohužel není. Stáhněte si: Demo, Trailer, Cheaty... Související články: Novinky, Big Scale Racing recenze (9/2002) |
Marek Beniač | |
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje (všechny články autora) |