Puzzle Quest Galactrix - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Puzzle Quest Galactrix - recenze

22. 7. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Fantasy mapu z předchůdce nahradil vesmír a namísto měst navštívíte planety. A přestože se vše i nadále točí kolem minihry se sousedícími kameny, výsledek je jiný.

Autor: Agarwel Idiriz
Publikováno: 22.července 2009
Verze: PC/finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Nikdy bych nevěřil, že primitivní a téměř neoriginální logický rychlík, může být skvělou zábavou na dlouhé zimní večery. Až svého času první Puzzle Quest: Challenge of the Warlords mě vyvedl z omylu, když ukázal, že stačí přihodit pár RPG prvků, svižný příběh a skvělá hra byla na světě. O to více jsem byl nažhaven na pokračování s podtitulem Galactrix, z něhož si nyní odnáším rozpačité dojmy.

 Jiné balení, skoro stejný obsah
Letošní pokračování Puzzle Quest je samostatnou hrou, která příběhově nenavazuje na minulý díl. Přesto nabízí stejnou herní strukturu, jako předchůdce. Opět se vrháte do epického RPG dobrodružství. Jen veškeré činnosti, které v jiných RPG hrách obstarají například klikfest souboje, jsou nahrazeny jednoduchým logickým rychlíkem. Rozdíly jsou spíše kosmetické. Kreslenou fantasy mapu nahradila sci-fi galaktická mapa. Místo měst navštívíte desítky planet a vesmírných stanic. A souboje s obřími zmutovanými pavouky vyměníte za utkání proti několika typům vesmírných lodí. Jádro ovšem zůstává stejné.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Nejvýraznějších změn doznala samotná minihra, ve které strávíte nejvíce herního času. Stále máte za úkol prohodit dva sousedící kameny. A pokud vznikne řada minimálně tří stejných, získáte bonus podle typu spojených kamenů. Ať už útok na protivníka, doplnění štítů, získání zkušenostních bodů nebo některé z tří barevných energií, které jsou potřebné k používání speciálních útoků. S protivníkem tahy střídáte a kdo má první životy na nule, prohrál.

Oproti minulému dílo došlo ke změně tvaru hrací plochy. Ze čtverců na šestiúhelníky. A nové kameny nepadají zvrchu. Ale směrem, kterým jste přesunuli kámen. I když mohou změny znít titěrně, na hratelnost mají zásadní vliv a je třeba přemýšlet jinak. Úplné vykrádačky prvního dílu, v nové grafice, se tedy bát nemusíte. Pro případ, že by popis zněl příliš zmateně, lze si ukázkovou bitku vyzkoušet online zde.

Na podobnou minihru narazíte v mnoha obdobách i mimo souboje. Ať již při těžení, smlouvání cen, odemykání hvězdných bran nebo výrobě vlastních lodí. Každá z variant má maličko obměněná pravidla a cíle, aby se co nejvíce zabránilo stereotypu. Budete tak hrát na čas, odepisovat pouze určitý typ kamenů nebo třeba ničit co nejvíce kamenů na ploše, aniž by jste dostávali nové.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Vedou hry k agresi? Ano
U minihry si bohužel musím postěžovat na umělou inteligenci počítačově řízených protivníků. Ta je velmi slabá a často vybírá slabší útok nebo zcela přehlédne možnost získat tah zcela zadarmo. Aby hra nebyla snadná, tak autoři tento nedostatek vyvážili množstvím hit-pointů, který často přesáhne váš o dvojnásobek.

A stejně jako v minulém díle budete velmi často nadávat a přísahat, že počítač zcela zajisté podvádí. Zatímco vám padají nové kostičky naprosto nevhodně, počítači téměř vždy spadnou takové, které hned vytvoří další trojici a vedou k šíleným zřetězeným kombům. Nejednou se mi stalo, že jsem byl poražen do dvou tahů. Jen proto, že sám jsem neměl jak provést útok, zatímco počítači napadalo několik útoků hned za sebou.

I u ostatních typů miniher, které jsou pouze pro jednoho hráče, jsem pozoroval problémy s vyvážeností. Zejména u velmi časté minihry pro odemykání hvězdných bran, která byla na čas. A její výsledek vůbec nezáležel na hráčově pozornosti a přemýšlení. Ale pouze na tom, zda vám napadají dobré kostičky. Tento pocit naprosté závislosti na náhodě, spolu s ultra komby protivníků, vyvolávají ve hráči pocit bezmoci, frustrace a vedou k chuti třísknout pěstí do klávesnice a jít dělat cokoliv jiného. Což je, podle mě, u her zásadní chyba.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

RPG prvky byly maličko zjednodušeny. Hned v úvodu mě zarazila absence různých povolání, které v minulém díle nutily používat různé strategie. Za levelování tentokrát nezískáte ani nové schopnosti, které dříve motivovaly k postupu na další úroveň, kvůli přislíbenému silnému kouzlu. Tentokráte ustupuje RPG systém maličko do pozadí a na hratelnost nemá velký vliv. Mnohem víc záleží na typu lodi, který osedláte a zbraních, které do ní narvete. Je zvláštní, že výbavu lze pouze kupovat a nebo vyrábět minihrou. Získávání unikátních předmětů formou odměny za questy se také nekoná. Což mě velmi zarazilo, protože jde o jeden z velmi silných motivačních prvků, proč hrát dál.

 Kvantita na úkor kvality
Galactrix se snaží svou roli následníka obhájit tím, že přináší všeho víc. Mapa je větší, questů je více, minihry na každém rohu. Tento přístup mi přišel jako krok zpět a největší slabina celé hry. V prvním Puzzle Questu všechno rychle odsejpalo. Dostali jste quest, vyhráli jednu minihru, shrábli zajímavou odměnu a příběh se posunul o kus dál. Člověk si vždycky dal ještě jeden, už zaručeně poslední quest a najednou byly tři hodiny ráno. Druhý díl už působí mnohem pomaleji a roztahaněji.

Tentokrát trvají jednotlivé questy mnohem déle. Mezi všemi slunečními soustavami je potřeba poodemykat hvězdné brány. Pokud letíte přes nepřátelské území, čekají vás neustále stejné souboje, protože budete přepadeni skoro v každém systému po cestě. Dokončení jednoho questu může znamenat dohrání zrhuba sedmi miniher. Na první pohled může více obsahu znít jako klad. Ale najednou už nejdete dokončit "zaručeně poslední" quest a spát. Ale raději jdete spát a quest si odložíte na zítra. Případně na neurčito.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Chytlavosti mnoho nedodává ani příběh. Oproti předchůdci mu schází značná část humoru a zapamatovatelných postav. Jak hlavní quest, tak ty vedlejší, postrádají spád, zajímavost či napínavost. Vše je takové neutrální, anonymní a nezaujme. Pokud se vás někdo zeptá, co jste převáželi za předmět dva questy zpátky a pro koho to bylo, ani si nevzpomenete. Každopádně, pokud už vás hra chytne, je nutno ocenit, že patří mezi ty delší. Normální questy stěží dohrajete pod 20 hodin. A pokud budete cítit potřebu získat i všechny vedlejší drobnosti a výbavu, vyhraďte si času mnohem více.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Proti samotnému technickému zpracování nemám větších výhrad. Pouze hudební doprovod mi občas zaškobrtnul. Grafické zpracování má svůj styl a je líbivé. Jde ovšem o 2D grafiku, takže pouze plní svůj účel a nesnaží se o technologickou revoluci. Dabing rozhovorů opět schází a dočkáte se jej pouze v několika příběhových animacích. Dá-li se statický obrázek s textem nazvat animací. Pro úplnost bych, závěrem recenze, ještě zmínil, že hra dříve vyšla pro platformy PC a DS, ale budete mít možnost si ji zahrát i na X360 a PS3.

Agarwel Idiriz
autorovi je 25 let, pracuje v IT odvětví, volný čas tráví hraním her, o nichž pak píše na svém blogu; nejvíce si potrpí na kvalitní příběh a herní svobodu, RPG, budovatelské strategie, případně propracovanější simulátor




 
 
Agarwel Idiriz

Verdikt:

Krásná ukázka toho, jak tenká hranice tvoří rozdíl mezi geniální až návykovou hrou, od které se nelze odtrhnout. A průměrnou hrou, která příliš nezaujme. I když jsou pravidla a zpracování téměř na chlup stejná jako u staršího bratříčka, přesto Galactrix postrádá onu zábavnost a chytlavost. Zejména proto, že příběh neudrží napjatou pozornost a nekonečné zdržování vedlejšími minihrami brzdí celkový spád hry.

Nejnovější články