Praetorians - recenze
9/10
zdroj: Archiv

Praetorians - recenze

Datum vydání:
28. února 2003
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

28. 2. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

V netradiční real-time strategii Praetorians od tvůrců Commandos se ponoříte do dějin římského impéria, které kdysi vládlo pevnou rukou nejen Evropě. Jak dopadla plná verze? To zjistíte v exkluzivní recenzi.

Autor: Bergy
Publikováno: 28.února 2003


Obrázek zdroj: Archiv V prosincovém článku jsem vás seznámil s velmi nadějně vyhlížející hrou, která nese název Praetorians a pochází od tvůrců slavné série Commandos ze španělských Pyro Studios. Jedná se o netradiční real-time strategii s níž se ponoříte do dějin římského impéria. Přesněji řečeno do dob, kdy Římané ještě vládli pevnou rukou a hodlali si podmanit či udržet kontrolu nad velkou částí Evropy, Blízkým východem a severní Afrikou. Dnes vám přinášíme exkluzivní recenzi psanou na základě oficiální review-verze, kterou Tiscali před několika týdny poskytl Eidos.

 Neobvyklý princip RTS
Ačkoli jsem toho již v prvních dojmech psaných z novinářské preview-verze napsal celkem hodně, pár věcí si přeci jen připomeneme. Například herní systém, který se odpoutává od již zaběhlých tradic RTS, za to určitě stojí. V Praetorians tedy netěžíte žádnou strategickou surovinu a ani zde neexistují žádné peníze. Budování základen či měst se zde též nedočkáte, takže logicky vzato na vás čeká větší porce taktiky a soubojů. To ovšem zase neznamená, že si ve hře budete muset poradit jen s pevně stanoveným počtem jednotek.

Na začátku každé mise sice opravdu dostanete do vínku nějakou tu větší či menší armádu, ale její velikost vám z drtivé většiny nebude stačit k vítězství. Vždy si budete muset buď najít nějaké spojence (spřátelené armády) nebo si podmanit některé z vesnic a jejich obyvatelstvo rekrutovat do vlastních řad. Verbování vesničanů je pochopitelně velice zjednodušené. Hráč není nucen zajímat se výrobu zbraní, výzbroje nebo se starat o stravu vojáků. Každá vesnice ale má jen určitý maximální počet svých obyvatel (většinou 300 - 500) a když odvedete všechny do zbraně, musíte potom velmi dlouho čekat, než se začne obyvatelstvo pomalu obnovovat.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Udělování hodností
K vytváření vojenských jednotek je jinak zapotřebí, aby ve vesnici byla přítomna speciální velitelská jednotka. Bez ní jde sice vesnice obsadit silou, ale nebudete z toho mít žádný užitek (maximálně zabráníte nepříteli, aby vesnici zabral on a posiloval z ní svoji armádu). Pokud tedy narazíte na problém, že jste do mise dostali pouze jednoho velitele a chcete efektivně zabrat více vesnic, musíte si opatřit více velitelů. Řešení je celkem prosté. Vezmete libovolnou formaci svých jednotek a necháte jí povýšit. Z jednoho vojáka se posléze stane Centurion (tedy velitel), který může vstoupit do vesnice a začít verbovat vojáky. Tvorba Centurionů je pochopitelně limitována, ale pro vaše potřeby bohatě stačí.

Zvětšit zdroj: Archiv Kromě povyšování funguje ve hře i degradace, kdy například z jednotky legionářů uděláte obyčejné vojáky Auxiliary Infantry. Možná si teď říkáte, že člověk by asi musel být úplný blázen, aby takto oslaboval svou skvěle vycvičenou armádu, ale ono to vážně má smysl. Auxiliary Infantry je totiž jediná armádní složka schopná opravovat budovy nebo něco zbudovat. Pokud tedy rychle potřebujete jejich služeb a nemáte je zrovna po ruce, je nejrychlejším způsobem degradace nějaké elitní vojenské jednotky.

Bojové složky, které ve vesnicích vytrénujete, tvoří automaticky skupiny čítající i 30 mužů seřazených do úhledných formací. Římské legie byly těmito formacemi doslova proslulé, a proto není divu, že se autoři snažili o věrné zobrazení i ve hře. Výjimku tvoří římské jednotky typu gladiátoři či pretoriáni, kteří mají neuspořádané uskupení. Jejich bojovnost a umění jsou ale na takové úrovni, že žádnou formaci vlastně ani nepotřebují.

 Taktika především
Jak jsem již napsal, Praetorians jsou spíše o taktice, protože zde si nemůžete nasyslit nespočet jednotek a pak čistou početní převahou porazit svého nepřítele. Je to vlastně úplně naopak. I se všemi lidskými zdroji, které můžete získat, jste většinou v oslabení a zvítězit musíte rozumem a dobře zvolenou taktikou boje. Pokud si tedy označíte všechny své jednotky a s výkřikem „Hrr na ně“ je pošlete vstříc nepřátelským armádám, dočkáte se z 90% nepěkného výprasku.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Velkou váhu musíte klást už jen na rozmístění jednotek. Třeba lučištníky si člověk musí opravdu hlídat. Nepřátelská kavalerie, pokud má tu možnost, na ně útočí jako první. Při tvorbě bojové linie na otevřeném bitevním poli je proto nejlepší mít tyto zranitelné jednotky až vzadu a ještě před ně postavit v obranném postavení kopiníky, kteří budou svými hroty bránit lučištníky před jízdou nebo pěchotou. Do první linie pak patří legionáři, jízda s meči či jiné jednotky k tomu určené.

Pochopitelně můžete vymýšlet různé finty. Všechny formace lze například rozdělit na několik menších skupinek, které budete ovládat samostatně. Pak lze třeba jednou armádou vést útok z jedné strany a s druhou se pokusit dostat protivníkovi na křídlo či do zad. Vyplácí se i obranné vedení bitev, kdy si pečlivě rozestavíte jednotky, ale místo abyste vyrazili na nepřítele, necháte ho pomocí volavky na sebe zaútočit. Mnohdy ale tato taktika nejde použít, protože jste nuceni dobít nepřátelské ležení či opevnění a v takovém případě se soupeř jen těžko nechá zlákat a spíše on si počká na vás.

 Boje o pevnosti
Zvětšit zdroj: Archiv Pokud jste příznivci obléhání pevností, tak zde si opravdu přijdete na své. Mise s podobnou náplní jsou sice v menšině, ale o to více si jich zase budete vážit. Vyzkoušíte si jak roli útočníka, tak obránce. V obou případech to ovšem není žádná sranda. V situaci, kdy jste obléhateli, můžete pomocí řemeslných vojáků z řad Auxiliary Infantry postavit obléhací stroje typu katapult, balista, beranidlo nebo i obléhací věž (vysoká dřevěná konstrukce na kolečkách, v jejímž vrcholku jsou ukryti vojáci). Účinné mohou být i obyčejné žebříky, které jejich obsluha (pokud není včas zastřelena) postaví z vnější strany k hradbám. Poté se může vaše pěchota vyřítit na nepřátelské hradby a zneškodňovat lučištníky, kteří vás neustále zasypávají svými smrtícími šípy.

Současně s boji na hradbách je dobré postarat se o prolomení vstupní brány a snažit se prorazit s vojskem do útrob pevnosti. Opravdu ideálním řešením je ovládnout hradby a poslat na ně vlastní lučištníky, kteří pak likvidují uvnitř tvrze soupeřovi vojáky zápasící s vaší pěchotou. Když se role obrátí a vaším úkolem je odolat nepřátelskému obléhání, musíte výše zmíněným útočným aktivitám stůj co stůj zabránit. V obou případech se díky obtížnosti asi nevyhnete občasnému restartu mise, ale jinak je to prvotřídní zábava.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Dobyvatelská kampaň
Celá hra má jen jednu, ale zato velmi rozsáhlou kampaň čítající 24 misí. První 4 mise jsou jen výukové, ale i v nich se musíte osvědčit v boji. Je to ovšem pouze malá ukázka toho, co vás čeká, než hru dokončíte. Děj hry se odehrává v rozmezí let 59 - 45 před n. l. a v podstatě končí pouhý rok před zavražděním slavného Gaia Julia Caesara. Ten jinak stojí (sice jen obrazně) v čele vašich vojsk a na jeho přání nebo rozkazy jdete z války do války.

Zvětšit zdroj: Archiv Mise jsou velmi rozmanité a hlavně nápadité. Můžete tak prožít například bitvu o Alexandrii, kde před vámi stanou egyptští rebelové, vylodit se na britských ostrovech nebo se snažit zkrotit barbarské a galské kmeny, které zrovna nemají římskou říši v lásce. Úkoly jsou jak útočného tak obranného charakteru, ale najde se i taková mise, kde například musíte doprovodit důležité postavy skrz nepřátelskou blokádu do bezpečí města.

Prakticky v každé misi najdete ve vlastních řadách jednotky, o které nesmíte za žádných okolností přijít. I kdybyste vyhráli rozhodující bitvu a poslední nepřátelský voják vám takovou jednotku zabil, celou misi si musíte zopakovat. Je tedy více než rozumné si tyto postavy hlídat jako oko v hlavě a během bitev je raději někam uklidit, protože člověk nikdy neví. Asi nemusím zdůrazňovat, že jejich smrt v nepravou chvíli dokáže docela naštvat.

 Úkryty v lesích
Ovládání jednotek je v podstatě velmi jednoduché a intuitivní. Když chcete aplikovat další funkce, stačí použít panel, na kterém jsou všechny volby a informace. Díky tomu, že jednotky tvoří větší či menší skupinky, si sice musíte trochu zvyknout na jejich rozmisťování a počítat s většími rozestupy na mapě, ale je to opravdu otázka chvilky. Mě osobně jen trochu mrzí, že když nastane pěkná mela, nejde hra zapauzovat, čímž chybí možnost rozdat v klidu všechny potřebné rozkazy. Tento problém vyvstává hlavně tehdy, pokud bojujete na dvou místech na mapě nebo když bráníte velkou tvrz a útok je proti vám veden z více stran.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jak už jsem psal v dojmech, grafika je na velmi slušné úrovni a díky nemožnosti otáčení kamery a automatické korekci úhlu pohledu při zoomování je prakticky vyloučeno, že by tato hra byla nepřehledná. Vtipně je i vyřešeno zobrazení jednotek, které se schovají v lese. Skrz stromy a porost sice vidíte, ale jen vybarvené obrysy postav (viz obrázek výše). Díky možnosti ukrývat se v lese, je do Praetorians také vnesen nový taktický Zvětšit zdroj: Archiv prvek.

S úspěchem ho proti vám dokáže použít i počítač, takže se i v singleplayeru musíte mít neustále na pozoru. Pro to, abyste byli schopni vidět v porostu nepřítele, musíte v něm mít i vlastní jednotky, v opačném případě je pro vás soupeř neviditelný. Vojáky jinak mohou v lese prozradit (pokud se začnou pohybovat) ptáci, kteří se leknou a v hejnu vzlétnou. Pokud se tedy budete blížit k porostu, ze kterého najednou vzlétne houf ptáků, je to jasná známka toho, že byste mohli padnout do léčky.

 Pár chybiček se vloudilo
O docela nepříjemném prolínání jednotek jsem už také jednou psal. Vloni jsem ještě doufal, že ve finální verzi se tento neduh nebude objevovat, ale jak jsem shledal, děje se to i nadále. Nicméně až nyní jsem si uvědomil, že kdyby se velké formace obcházely třeba na úzkých cestičkách, byl by z toho pěkný zmatek a nejspíše by to ve výsledku bylo ještě horší než původně. Skutečnost, že se formace při vzájemném kontaktu prolínají, tedy není příliš vábná pro oko, ale má ryze praktický účel a to je hlavní.

Zásadním problémem ale zůstává ztvárnění bojů, při kterých vznikají prapodivné a hlavně nepřehledné shluky mých a nepřátelských vojáků. Tento nedostatek je obzvlášť nepřehlédnutelný, pokud dojde k boji na úzkých hradbách. Tam to už působí skoro až komicky a to není dobré. Byl bych radši, kdyby to vypadalo více reálněji.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Začátky jednotlivých misí jinak nejsou doprovázeny jen in-game animacemi v herním engine, ale občas i krásnými renderovanými filmečky. Tenhle krok opravdu chválím, protože v dnešní době se klasickým video sekvencím vývojáři spíše vyhýbají a používají pouze in-game animace. Další postřehy z hraní o kvalitě grafiky, různorodosti jednotek nebo originálních průzkumnících, které zde nemá smysl opakovat, se dočtete v mém již zmiňovaném článku z prosince.

 Shrnutí závěrem
Zvětšit zdroj: Archiv Praetorians jsou hrou, která zaujme především milovníky starověkého Říma a ty, kteří dávají přednost spíše taktické strategii před obyčejnou RTS se systémem vytěž-vybuduj-znič. Pěkná grafika a bitvy i několika stovek vojáků jsou určitě velkým lákadlem a celkový obrázek určitě nemůže zkazit ani těch pár zmíněných nedostatků.

Stáhněte si: Singleplayer demo, Multiplayer demo, Trailer, Trailer #2, Videa, Cheaty
Související články: První dojmy, (12/2002), Novinky

 
Bergy
připravil: jd



 
 

Verdikt:

Skvělá RTS z dob Gaia Julia Caesara. Pokud jste někdy byť jen trochu zatoužili podmanit si pomocí římských legií Evropu a přilehlé okolí, pak pro vás neexistuje lepší volba než Praetorians.

Nejnovější články