Necelý rok po původním Postalu 2 přichází re-edice této zvrhlé akce, jejímž hlavním lákadlem měla být podpora multiplayeru. Je unášení prostitutek, likvidace nepřátel nůžkami nebo hraní za tým Talibanu něčím zábavné?

Autor: Kopulkon
Publikováno: 9.února 2004

zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: týden

zdroj: tisková zpráva Na jaře minulého roku vyšla kontroverzní first-person akce Postal 2 (recenze). Její re-edice s podtitulem Share the Pain se objevila před několika týdny, co nového nám tedy s odstupem necelého roku přináší? Hlavní postavou je stále tvrďák Postal Dude. Žije v arizonském městečku Paradise v obytném přívěsu se svou ženou, kterou vnímáte jen hlasem, protože z karavanu se nehne ani na krok. Příběhem se nemá cenu zaobírat, téměř neexistuje a jedná se jen o chabou záminku k vyvraždění nebohých menšin (demonstranti, zemědělci, muslimové, apod.). Samozřejmě vás nikdo nenutí je zabíjet, ale co by to potom bylo za akční hru? Každý se nakonec nechá strhnout okolnostmi a virtuální krev teče proudem.

Ve hře se nachází spousta drobných vtípků. Všechny mají jedno společné – jsou brutální a jsou toho nejtvrdšího zrna. Vážně tuto hru rozhodně brát nelze, vždyť jen hesla a argumenty demonstrantů mají jediný účel – pobavit. Jeden příklad za všechny: v knihovně demonstruje několik ekologů s transparenty hlásajícími „Spalte knihy, zachraňte naše lesy", protože „Hitler také napsal knihu“. Nicméně jen na vtipech dobrou hru postavit nelze.

• Co je nového v re-edici?
Hlavním tahákem re-edice Share the Pain je možnost hry více hráčů, ale o té si něco povíme až za chvilku. Mezi další vylepšení patří značně zkrácené nahrávací časy mezi jednotlivými lokacemi v singleplayeru, nová zbraň (Weapon of Mass Destruction), dvě těžší obtížnosti a dvě nové mapy (Tora Bora), ale prakticky vše z toho je pro majitele původního Postalu 2 zdarma dostupné už v patchi z loňského léta. Tím to hasne a končí, žádné vylepšení grafiky nebo skutečně nové mise. Třeba zvuky by si rozhodně zasloužily vylepšení, neboť zbraně zní hodně špatně a hudba hraje jen na některých místech (průvod, pařba strýčka Dava). Share the Pain jinak obsahuje kompletní náplň původního Postalu 2.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Podívejme se tedy na hlavní devizu „nového“ Postalu – multiplayer. Lze hrát ve čtyřech odlišných módech na celkem čtrnácti síťových mapách, což se někomu může zdát trochu málo na ospravedlnění dalšího tahání peněz z hráčů, obzvlášť když některé levely jsou jen předělávkou těch ze singleplayeru. Co se týká herních módů, nejedná se o nic zvláštního. Po síti si to můžete rozdávat v Deathmatchi, Týmovém Deathmatchi, Capture the Flag a Grab.

• Multiplayerové herní módy
Deathmatch je klasika všech klasik. Hráči si vyberou svou postavu z nabídky 25 charakterů, jsou vhozeni na mapu a mlátí se mezi sebou bez rozdílu pohlaví, přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Oproti ostatním hrám ničím nepřekvapí - prostě starý dobrý deathmatch.

zdroj: tisková zpráva Týmový Deathmatch je opět otřepané téma. Hráči se rozdělí do dvou týmů, které se bijí mezi sebou. Jediným zpestřením snad je to, že můžete hrát za tým s názvem Taliban nebo Running with Scissors (celkem jich je na výběr 19).

Mód Snatch, který by se dal nazvat také Capture the Bitch, je naprosto klasickým Capture the Flag. Jenže místo vlajky týmy bojují o prostitutky a musí je donést nikoliv na svou základnu, ale do své postele. Za každé přenesení šťabajzny dostane tým 1 bod - jak originální…

Jediným trochu méně otřepaným módem je Grab, ve kterém bojuje každý sám za sebe. Úkolem hráče je sbírat po úrovni různě poházené pytle s penězi. Těchto pytlů je deset a ten, kdo je sebere všechny první, vyhrává. S každým sebraným pytlem roste síla hráče o 25 procent. Při smrti hráče se všechny jím získané pytle vracejí na původní místo. Sice se nejedná o úplně profláknuté téma (i když třeba v Grand Theft Auto podobný mód byl), ale jeho zábavnost je značně diskutabilní.

• Hraje to vůbec někdo?
Síťové herní módy tedy nejsou nijak nápadité. A jak to tedy vypadá v akci? Zadávám multiplayer a v zabudovaném vyhledávači ve hře aktualizuji nabídku herních serverů, filtr nezadávám žádný. GameSpy Arcade bleskurychle nabízí zcela neuvěřitelných 40 hráčů na 30 serverech (ve večerních hodinách jsem zaznamenal maximální počet hráčů 49). Pro srovnání - ve stejnou chvíli hrálo Battlefield 1942 přes 12 000 hráčů na 2800 serverech. Týmový Deathmatch Postalu 2 zaujal asi třetinu veškerých online hráčů a zbylé dva módy (tedy Grab a Snatch) nehrál vůbec nikdo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Nevzdávám se a připojuji se k jednomu serveru, na kterém hraje Deathmatch celých pět hráčů. Bojuje se na hřbitově, ale spíš bych měl říkat „bojuje“, protože to není boj, nýbrž jen tupé střílení s občasným využitím nůžek a nášlapných granátů. Nůžky lze speciálním útokem nechat odrážet poměrně dlouho od stěn, takže protihráči obvykle nahází za roh hromadu nůžek a vy zemřete, aniž byste nepřítele vůbec spatřili.

zdroj: tisková zpráva Z granátu je možné pravým myšidlem vytvořit minu vybuchující pod nohami soupeřů. Jenže taková mina vypadá jako docela obyčejný granát, který lze sebrat. Jistě netřeba dodávat, co se při pokusu o jeho sebrání stane :) Nechápu, proč autoři zařadili možnost hry za charakter dětského černošského hrdiny Gary Colemana, který je asi dvakrát menší než všichni ostatní a tudíž se do něj dvakrát hůře trefuje.

• Roztoužené slečny
Po skončení kola se u vítěze objeví dvě slečny a začnou vydávat roztoužené zvuky, což ovšem vypadá dost divně, zejména pokud vyhraje Gary. Jak jsem již zmínil, zvuky nejsou nic moc. Platí to i o roztouženém sténání klátících se děvčat. Musím říkat klátících se, protože jinak to nazvat ani nelze. Animace jsou na dolní hranici průměru, ale to bylo Postalu vyčítáno v recenzi původní hry, takže to více rozebírat nebudeme.

zdroj: tisková zpráva Už samotné poučky při čekání na hru hovoří za vše. Pokud mi hra vážně vysvětluje, že soupeře musím z kulometu zasáhnout šestkrát do hlavy (osmkrát pokud si právě dal čouda z dýmky), aby zemřel, je to mírně řečeno zvláštní. Můžete namítnout, že v Quakovi nebo Unrealu je to stejné, nicméně tam jsou přece jen pohybové možnosti hráčů někde jinde. Postal 2 kvůli relativně pomalé rychlosti pohybu sestává z jakýchsi „rytířských soubojů“, kdy se proti sobě postaví dva soupeři a praží to do sebe ze všech zbraní. Vyhrává ten, kdo má více zdraví a lepší zbraň, přičemž rychlost a obratnost příliš velkou roli nehraje. Velkým záporem je také to, že Share the Pain nemá takřka žádnou hráčskou základnu a ani si ji nemůže vytvořit, neboť nemá oproti konkurenci co nabídnout. A v tomto žánru je konkurence obrovská.

• Počítačoví protivníci s IQ tykve
Internetové multiplayerové vyžití je tedy takřka nulové. Je zde ovšem ještě možnost hry proti počítačovým protivníkům neboli botům. Ti se nazývají morons, což anglicky znamená pitomec. Jejich IQ lze nastavit v rozmezí 20 až 80 bodů. Od počítačového soupeře s IQ 80 jsem toho po zkušenostech se singleplayerem moc nečekal, ale že se dva proti sobě hrající boti budou snažit otevřít z různých stran jedny dveře po dobu asi tří minut, to jsem vskutku nepředpokládal. Tuto úsměvnou situaci vyřešil až můj zásah.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Při pokusném hraní módu Grab s boty na nejvyšší obtížnost jsem zase nezaznamenal nejmenší snahu počítače o sbírání cílových předmětů. Soupeři jen zmateně pobíhali a příležitostně po sobě stříleli. Tak tupí počítačoví protivníci se zkrátka jen tak nevidí. Porazí je na nejvyšší obtížnost po půl hodině tréninku snad úplně každý, kdo má takový hardware, na kterém se hra netrhá. Od loňska se na přemrštěné hardwarové náročnosti (vzhledem k průměrné grafice) nic nezměnilo. Snad jen počítače jsou o něco výkonnější, což ovšem hru nijak neomlouvá.

Ke cti autorům ale musím přiznat, že v módu Snatch dokáží boti běžet k soupeřově děvce a po jejím sebrání s ní běžet zase zpátky. Po cestě jsou schopni dokonce napadat soupeře, ovšem po nějaké týmové koordinaci není ani stopy, spíše se jedná o nahodilé situace.

• Shrnutí
zdroj: tisková zpráva Pokud by Share the Pain vyšel už vloni na jaře místo původního Postalu, který nebyl po technické stránce úplně vyladěn, bylo by vše ještě jakž takž v pořádku a jistě by se dočkal příznivějšího přijetí ze strany recenzentů. Leč nestalo se tak. Multiplayerová část Share the Pain by spíš měla vyjít zdarma ve formě volně stažitelného patche či přídavku jako třeba v případě Unrealu 2 XMP. Ale chtít v současné době za takový multiplayerový patch 10 dolarů a kompletní re-edici hry třikrát tolik je drzostí.

Původní verze hry Postal 2 byla nedávno v České republice zlevněna na 299 Kč, ale zde recenzovaná re-edice Share the Pain s multiplayerem se u nás prodávat nebude.

Stáhněte si: Dema, Čestina, Patch, Videa, Cheaty..., Share the Pain patch

Související články: Postal 2 recenze (4/2003), Rozhovor (3/2003), Novinkové články