Budovatelská Pax Augusta na první pohled působí lákavě - však komu by se taky nelíbil nápad vybudovat vlastní Římskou říši, když na ni myslíme tak často? Potýkat se s pletichami, stavět, obchodovat, a to navíc v historicky přesném kabátku. Pro fanoušky žánru zkrátka povinnost. Nebo ne?
Možná první, co mě mělo varovat, byla už hláška v hlavním menu. Prosila o shovívavost k jedinému vývojáři, který za hrou stojí. Když jsem ji viděl poprvé, pousmál jsem se. Nebyla by to první hra, která mě dokázala okouzlit a stál za ní jediný člověk. Jenže v dalších hodinách jsem na tuhle větičku zahořkle vzpomínal mnohokrát.
Krásné i ošklivé
Základem Pax Augusta jsou tři herní módy. Kampaň, kariéra a volné budování. Kampaň vás příběhově drží za ruku, představí mapu Římské říše, kde můžete jezdit se svým povozem a ve vybraných lokalitách zakládat nová města, která spravujete. Kariéra je vlastně to samé, ale bez příběhové omáčky. Budování samotné vás pak nesvazuje zdroji a odemykáním věcí. V něm zkrátka za den ten Řím postavíte.
zdroj: Roger Gassmann
Když jsem se poprvé dostal na mapu světa a viděl svůj povoz s podivnou fyzikou, kdy kůň v zatáčkách často problikával skrz vůz, první, co mě napadlo, bylo: „Není to nějaké ošklivé?“ Tenhle pocit mě nepřešel, ani když jsem založil svou první osadu a viděl, jak se po hezky třpytivé vodě blíží zásoby v nevzhledné krabici/lodi. Neopustil mě, ani když zásobovací povozy vzdorovitě odmítaly vjet do skladiště a raději mlátily nebohému koni hlavou o zeď.
Nevím přesně, kdy se tenhle pocit zlomil. Jak město roste, začne totiž vypadat hezky. Možná je to i tím, že vám hra vezme z rukou trochu té volnosti, mechanicky vás nutí dodržovat pravidla tak, aby se města co nejvíc podobala realitě. Máte hlavní a vedlejší cestu, kolem kterých budete stavět, aby byli vaši občané spokojení. Jejich domy musí být kolem postupně se rozšiřujícího fóra, mají své potřeby, a tak brzy začnou růst divadla, restaurace, lázně a mnoho dalšího. Ony i obchodní cesty reálně musí vést z mapy na předem vytyčených místech.
zdroj:
Roger Gassmann
S každou další hodinou se mi ale do hlavy vkrádala myšlenka, že tahle hra vlastně nedělá nic, co bych už jinde neviděl, a to, co dělá, je vlastně vcelku obyčejné. Občané sypali peníze do kasičky, protestovali, když neměli poblíž studnu nebo dost stánků na trhu, začali se dožadovat gladiátorských zápasů a jediné, co mi vlastně překáželo v rozvoji, byl poněkud neintuitivní systém menu.
Uživatelské rozhraní jednak vždycky vyžaduje tak o klik navíc, než bych chtěl. Zadruhé a druhá jsem se prostě nedokázal ztotožnit s místními ikonkami, takže jsem se jimi proklikával a hledal věci déle, než bylo třeba. Ve finále se mi ale Pax Augusta začal svým způsobem líbit.
Připravte se učit
Nutno říct, že hra vám toho moc do úvodu neřekne. V úvodní nabídce je možnost si pustit videa o herních mechanismech, ale popravdě to není zrovna můj šálek čaje. Navíc zpětně musím konstatovat, že nejde o tak komplexní hru, aby podobné berličky potřebovala. Vrhnul jsem se ale do tutoriálu. Normálně bych se o něm nerozepisoval, ale tenhle mě hned dvakrát téměř odradil od hraní.
První věcí je, že je docela dlouhý. Když jsem ho poprvé pustil, musel jsem asi po hodině odejít. Jenže ta potvora se neukládá. Když jsem se ke hře vrátil a zjistil, že je jediná možnost, zapnout ho znovu, raději jsem se rovnou pustil do kampaně. Jenže jakmile jsem začal budovat první základy civilizovaného města, zkrachoval jsem rychleji než zřizovatel automatů na kondomy ve Vatikánu. Přitom jsem dělal vše, co mě hra učila, nebo...? S povzdechem jsem se pustil do výuky znovu, abych zjistil, co dělám špatně a rychle na to přišel.
zdroj:
Roger Gassmann
Výuka totiž tematicky dost přeskakuje. Naučí vás stavět domy, dělat mezi nimi mezery, do kterých podobně jako v Manor Lords stavíte zahrádky, chlívky nebo další obytné prostory, které vydělávají peníze a zpočátku jsou zdrojem vaší ekonomiky, než přejdete na obchodování s okolím. Ukáže vám, jak postavit hřbitov, vybudovat první divadlo, zprovoznit výrobní řetězec pily. Jenže zároveň zapauzuje příjmy i náklady a pořádně nevysvětlí jejich fungování.
Reálně jsem se tak ke stavbě prvního řetězce dostal ve svém městě až po několika hodinách, a i v té době docela na knap. Zkrátka a dobře, Pax Augusta je v ohledu přístupnosti trochu jak Brutus, který se tváří jako dobrý rádce, ale zároveň si brousí dýku ukrytou v tóze, aby vám ji o hodinu později vrazil do zad.
zdroj: Roger Gassmann
Jakmile ale sami pochopíte základy a zjistíte, že jde jen o to, abyste měli dost spokojených občanů a prostě a jednoduše čekali, začne hraní odsýpat. Ocenil bych třeba možnost budovy přesouvat namísto nutnosti je bourat a stavět nové. Dost z nich se totiž skládá z modulárních dílů, kterých stavíte doopravdy hromadu, ale na začátku se dá jen těžko odhadnout, do jakých megalomanských rozměrů některé z nich vyrostou. Nemluvě o tom, že třeba třeba kolem fóra musíte stavět už od začátku a nejde mu úplně nechat prostor na pozdější růst.
Musím ale pochválit fakt, že hra má doopravdy promyšlené dílky, které do sebe krásně zapadají. Volíte z hromady velikostí domů, máte dekorace i rozšíření budov na zaplnění prázdných míst. Všechny prvky doopravdy fungují tak, aby utvářely celistvý celek, kde jediný čtverec není nazbyt a občané, pokud se zrovna nerozhodnou mlátit sebou o zeď, se ve městě organicky pohybují.
Co by se mohlo pokazit?
Pax Augusta je zkrátka malý, ale ambiciózní projekt jednoho vývojáře a já od něj nečekal, že se vyrovná svým velkým bratrům. Odpustil bych mu hodně - dokud se mi hra docela nezačala sypat pod rukama. Glitche v pathfindingu jsou hloupost, která kazí jen vizuální požitek. Jenže už nepraktičnost výuky mě měla připravit na eventualitu, že bude hůř.
zdroj:
Foto: Roger Gassmann
Začalo to několika pády. Po načtení pozice vás hra navíc nehodí přímo do města, ale na mapu světa, a když na své město kliknete, můžete si vybrat, jestli v něm pokračovat, nebo ho zničit a začít od nuly. Nutno říct, že pokud vyberete špatně, zdroje z něj vám už nikdo nevrátí a v začátcích se tohle nedorozumění v podstatě rovná nutnosti restartovat celou hru. Což vám při výběru z možností nikdo pořádně nevysvětlí. Osobně jsem myslel, že jde prostě o běžný restart kampaňové mise. No, omyl, a tak nezbývalo, než začít od nuly.
Později ve hře jsme se trochu rozjel s výstavbou kamenných budov. Na své mapě jsem kámen těžit nemohl. Proto, když vyskočil poradce a upozornil mě, že jsem nezkušený stavitel a mám si zajistit dodávku cihel, jsem v duchu poděkoval za radu a z mapy provincie začal vybírat vydřiducha, který bude ochoten dodávat drahé cihly.
Poradce vyskočil asi po pěti vteřinách znovu. Hezky v okně přes celou obrazovku, které je nutné odkliknout. Pak znovu, znovu, a znovu. Když jsem se po minutě zuřivé jízdy po mapě proklikal k obchodníkovi a zajistil příjem, doufal jsem, že je poradní martyrium za mnou. Opak byl pravdou. Hra se mě zkrátka rozhodla zaspamovat víc než nigerijský princ. Nešlo pořádně stavět, dívat se na statistiky, zkrátka nic. Jakmile jsem cokoliv otevřel, objevila se hláška, která upozorňovala, že nemám cihly.
zdroj:
Foto: Roger Gassmann
Jenže tím výčet bolestí nekončí. Pokud se třeba ze svého města chcete vrátit na mapu světa, raději počítejte s tím, že budete potřebovat pauzu na kávu nebo čaj. Pokud se hra vůbec rozhodne spolupracovat natolik, abyste ji nemuseli natvrdo shodit do systému.
Další problémy se týkají prosté uživatelské nepřívětivosti, kdy pro některé funkce chybí dedikovaná nabídka, ale musíte najít ručně příslušnou budovu a kliknout na ni. Navíc v modulárních stavbách nakliknout jediný čtvereček, který slouží právě k tomu, co zrovna hledáte, nechá vzpomenout na pixelhunting ve starých dobrých adventurách.
Ano, hromadu potíží jde odstranit, další půjdou předělat tak, aby začaly fungovat, bugy lze opravit. Po kamenné krizi jsem dokonce prolézal fóra, abych zjistil, zda nemůžu udělat něco, abych situaci vyřešil. Hlavně jsem ale zjistil, že jsem na tom ještě dobře, protože některým uživatelům po nahrání z mapy zkrátka zmizela celá města. Zkrátka a dobře, Pax Augusta by nebyla OK ani jako předběžný přístup, natož jako plná hra.
zdroj:
Foto: Roger Gassmann
Tahle cesta do Říma nevede
Tenhle text se mi vlastně píše strašně špatně. Na hře je totiž vidět těch osm let práce, co do nich tvůrce vložil. Evidentně si dal záležet na detailech, které vás nechají zábavně si postavit svou Římskou říši. Navíc se u budování po pochopení mechanismů i solidně odreagujete a kreativně vyžijete. Jenže dělá vyloženě školácké chyby v rámci uživatelské přívětivosti a totálně odrazuje od jakýchkoliv pokusů se snažit hrát, protože nikdy nevíte, kdy přijde nějaký bug nebo nesmysl, který vám celý průchod zhatí rychleji, než shořely Pompeje.
Osobně nepřestanu Pax Augusta sledovat a rád se k němu vrátím, až bude pořádně hratelný. Momentálně s ním ale mám bohužel horší zkušenosti než s předběžnými přístupy, které jsem za poslední roky hrál. Každopádně přeju hře hodně štěstí a držím palce, aby jednou byla doopravdy dobrá, protože potenciál rozhodně má.
