| Autor: Dick Publikováno: 13.května 2005 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: finální/anglickáDoba recenzování: 4 dny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Ač nerad, bohužel musím konstatovat, že autoři fatálně selhávají v podání příběhu jako takového a ačkoliv je jeho zápletka zajímavá, dozajista se z ní nepovedlo vykřesat maximum. Hlavní problém tak po většinu času spočívá v tom, že někdy ani pořádně nevíte, kdo je kdo, kdo jsou vaši nepřátelé nebo co vlastně a proč děláte. A to by se prostě stávat nemělo. • Náplň misí 
zdroj:
tisková zpráva
Co se týče náplně jednotlivých misí, nemusíte mít nejmenší obavy, že byste se na okamžik nudili. Ba právě naopak – pořád se něco děje a vaše pozornost je poutána ke stále novým a novým úkolům. Zhruba z 90% je Pariah čistokrevná a přímo učebnicová FPS, z těch zbylých deseti pak takový akční mix. Ptáte se co si pod tím představit? Inu, jednou třeba budete muset projet buginou nepřátelské území a olovem z připojeného kulometu častovat všechny nepřátele, co potkáte. Jindy se zase dostanete k dělu připevněnému na vagóně vlaku a budete muset odstřelovat útočící letouny.Ačkoli je hra hodně přímočará, sem tam máte menší možnosti volby, jak dosáhnout určitého cíle. Třeba v případě, když se chcete dostat do zamčené laboratoře s municí, můžete buď bez mrknutí oka vybít okno a jím se dostat dovnitř, nebo tak trochu po „halflifovsku“ vlézt do dané místnosti větrací šachtou. Každopádně na některých místech alternativní možnost řešení chybí jako sůl, protože by to hře dodalo ještě větší šťávu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
S mírnou hořkostí v ústech musím dodat, že páni autoři nedají jen tak zapřít svou minulost a hra se tak čas od času strhne k pěkné řežbě. Kvůli ní mnohdy zapomenete na svůj původní úkol a na skutečnost, že jste byl někdy lékař a skládal (alespoň doufám) nějakou Hippokratovu přísahu. • Obtížnost a automatické ukládání Ještě předtím, než se po hlavě (v případě pádu z nebes doslova) vrhnete do hry, leží na vašich bedrech vytvoření profilu. To se sestává z jednoduchého zadání jména a především výběru obtížnosti. Ty jsou k dispozici čtyři a rozdíly mezi nimi nejsou nijak přehnaně znatelné. Při zvolení té nejjednodušší bude váš postup hodně svižný, až si místy budete připadat, že hrajete Unreal Tournament, zatímco na tu nejtěžší musíte postupovat taktičtěji a více si rozmýšlet každý krok. Pokud máte s akčním žánrem nějaké ty zkušenosti, rozhodně doporučuji některou z vyšších obtížností, abyste si hru pořádně vychutnali. 
zdroj:
tisková zpráva
Nedá mi to, abych se nezmínil o systému ukládání. Nějaká tlačítka „save“ nebo „load“ byste tu hledali marně, protože Pariah disponuje automatickým ukládáním, čehož osobně nejsem velkým příznivcem. I přesto ale musím říct, že k němu dochází na velmi dobře volených místech zhruba třikrát až čtyřikrát za level. Sice jsem se po některých složitějších a časově náročnějších pasážích bál, že je budu muset v případě smrti procházet znovu, ale hra mě vždy mile překvapila načtením ze správného místa, které bychom mohli v mnoha případech označit jako klíčové. Celková dobra hraní se pak všehovšudy pohybuje někde mezi 7-10 hodinami v závislosti na zkušenostech hráče a zvolené obtížnosti. • Nepřátelé a umělá inteligence Rozmanitost nepřátel je poměrně slušná – na počátku vám o život usilují pouze vojáci s kulometem, na ně se později nabalí nejrůznější plamenometčíci, raketometčíci, obrněnci se štítem nebo třeba mechanické létající potvory. Vedle nich dojde v závěru i na tolik oblíbené bosse, při jejichž destrukci se pěkně zapotíte. Potěšitelné je, že na každého z nich platí jiná zbraň, jiná strategie. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Umělá inteligence je na vysoké úrovni. Samozřejmě, že do reality to má daleko, ale na dnešní dobu je Pariah v tomto aspektu nad průměrem. Vaši protivníci dokážou být někdy hodně mazaní a při útocích se vhodně kryjí za překážky. Pokud jim je náhodou zničíte, rychle si vyhledají jiný úkryt. V případě, že se pohybují ve skupince, nečiní jim potíže se rozdělit a útočit na vás z vícero stran. Jistý nešvar vyplave na povrch při použití odstřelovačky a obecně ničení nepřátel z větších vzdáleností, kdy se někteří vaši nepřátelé nechovají tak, jak by asi měli. Kupříkladu když jim zabijete kolegu, ani to s nimi nehne. • Zbraně 
zdroj:
tisková zpráva
Zbraně se mi v MP demu jevily jako málo účinné. Naštěstí mohu s klidem říci, že se to netýká singleplayerové části plné verze hry, kde byla tato věc provedena na jedničku (no dobrá, možná s mínusem). Na druhou stranu jejich výběr mohl být o ždibek pestřejší, protože dochází v podstatě jen na staré známé kousky a to různé modifikace brokovnice, granátometu, raketomtu, sniperky či několik málo dalších. V krizových situacích po vyčerpání veškeré munice lze využít tzv. Bone Saw, což je taková příruční futuristická elektrická pila určená k řezání kostí.Už od pohledu hodně zajímavě vypadá možnost vylepšovat si zbraně pomocí energetických článků. Ty nacházíte postupně při průchodu hrou na nenápadných místech, jako jsou temná místa za objemnými bednami nebo třeba větrací šachty. Samotný nápad s jejich použitím není vůbec špatný, avšak provedení je poněkud rozpačité – často ani nevíte, co daný upgrade udělá a zda má smysl danou zbraň vylepšovat. Například u takového granátometu dostanete možnost dálkově odpalovat nálože, u kulometu výsledek ani nepoznáte. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Hrátky s fyzikou O fyziku se v Pariahu stejně jako v případě Half-Life 2 stará engine Havok, o jehož kvalitách asi netřeba pochybovat. Mně osobně se jevilo jeho použití jako velmi účelné navzdory tomu, že sem tam něco zaskřípalo (barely levitující ve vzduchu apod.). Nicméně po většinu času se choval tak jak měl, zabití nepřátelé se po kopnutí překulovali, židle po nárazu padaly, výplně oken se rozbíjely… Za zmínku stojí také částečná destrukce prostředí, kdy je někdy možno ničit části budov nebo jiných objektů (viz tabulka níže). Abychom jen nechválili, ne vždy to je tak ideální a v takových laboratořích mi vcelku vadilo, že nejdou zničit tamní přístroje.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Dabing, zvuková a hudební stránka pokračují v předem nastolené "áčkové" kvalitě a není jim myslím co vytknout. Ve večerních misích tím pádem všude okolo houkají sovy, v trávě ševelí luční koníci a někde v dáli je slyšet burácení hromu. Tomu se, panečku, říká atmosféra. • Multiplayer a intuitivní editor O multiplayeru jsem již obsáhle hovořil v dřívějším článku, proto vezmu tuto oblast velmi stručně. K dispozici jsou čtyři základní módy (Deathmatch, Team Deathmatch, Capture the Flag a Frontline Assault) a vedle toho možnost vytvářet mapy vlastní. Ano, slyšíte správně, protože ke hře je přiložen opravdu intuitivní editor, s jehož pomocí máte úroveň vytvořenou svépomocí za doslova pár okamžiků. A přitom to není nijak složité v porovnání s takovým WorldCraftem a jinými editory pro FPS.
• Resumé | ||||
| Dick | |
| autorovi je 25 let a již od útlého dětství se zajímá o hry, hudbu a vše krásné; vedle dlouhých hodin před monitorem rád jezdí na horském kole a ulítává na gumových medvídcích |
