Need for Speed Undercover mega-recenze
7/10
zdroj: Archiv

Need for Speed Undercover mega-recenze

Datum vydání:
17. listopadu 2008
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

18. 11. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Gangy pašeráků a zlodějů aut nezvládají strážci zákona zrovna na jedničku. Naštěstí je tu policista v utajení, shodou okolností výborný řidič, jenž se pokusí podsvětí infiltrovat. Jinými slovy Most Wanted podruhé.

Autor: Marek Beniač
Publikováno: 18.listopadu 2008
embargo zdroj: Archiv Verze: PS3/review/anglická
Doba recenzování: 5 dnů

Obrázek zdroj: Archiv
Nejste na straně dobra ani na straně zla. Zapadněte a poslouchejte. A nikomu nevěřte. Jakmile se pustíte do podsvětí, tak už to bude jen na vás. Tahle hesla, provázející hráče na každém kroku, jakoby neustále připomínala, že časy bezstarostného závodění a uvolněné zábavy jsou nenávratně pryč. Série Need for Speed nabrala filmový nádech již před lety, když se snažila být Underground. Barevný svět, inspirovaný trilogií Fast and Furious, však tentokrát střídá poněkud vážnější pojetí, okořeněné prvky organizovaného zločinu.

John Riccitiello, prezident EA, přirovnával NFS Undercover k filmům jako The Transporter (Kurýr) mnohem trefnější by ovšem byl spíše příměr k Gone in Sixty Seconds (60 sekund) případně herně-filmovému Driverovi. Gangy zlodějů, překupníků, pouličních závodníků… takový je svět oblasti Tri-City Bay, kde se náš příběh odehrává. Policie pochopitelně bdí a snaží se i jednat, přesto se věci dostávají do pohybu jen velmi pomalu a tradiční postupy selhávají. Jednou z posledních možností, jak odkrýt praktiky pašeráků, je proto přímá infiltrace zločinecké skupiny.

A kdo jiný by se hodil partě zlodějíčků aut víc než velmi zručný řidič, perfektně ovládající svůj vůz? Tohle je samozřejmě vaše chvíle a ví to i federální agentka Chase Linh v podání celebrity Maggie Q. Hráč tak vstupuje na scénu coby policista v utajení s jediným primárním úkolem: rychle se ve městě zorientovat, předvést svoje dovednosti a zaujmout. Posléze samozřejmě přijdou ke slovu první kontakty, první drobné službičky a s postupem času se od menších ryb propracujete až k hlavounům zdejšího podsvětí. To vše pod přímým vedením půvabné Chase, jež vás do všeho zasvětí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
oficiální obrázky od výrobce, ty přímo ze hry např. zde

 Most Wanted trochu jinak
Srovnání s NFS: Most Wanted se přímo nabízí. Tentokrát však na rychlé vozy v ulicích nahlížíte trochu z jiného úhlu pohledu. Vlastní závody jsou tu až na druhé koleji, nakonec hráč jakožto příslušník policie nestojí o přílišnou pozornost, nadvládu nad územím či snad o titul nejlepšího řidiče široko daleko. Kdepak, tentokrát jste za šedou eminenci, která se objeví, zazáří, splní, co je potřeba, a zase rychle zmizí.

Obrázek zdroj: Archiv Tri-City Bay je od samého počátku zcela volně přístupné a jezdit si můžete, kam jen vás napadne, naprosto bez omezení. GPS mapa ale na úvod zeje prázdnotou - inu, nikoho tu neznáte, nevíte, kde se scházejí partičky závodníků, natož abyste znali lokace dílen nebo snad útočiště jednotlivých gangů. Naštěstí jste neustále ve spojení s Chase Linh a první koordináty jsou otázkou mžiku. Zajímavostí je, že prakticky na všechna místa jste teleportováni. Nikam není třeba jezdit, nic není nutno hledat, stačí jen zvolit na mapě destinaci. Vlastní hraní se jinak ubírá tradiční cestou, takže objedete pár závodů, vylepšíte svůj vůz, absolvujete další závodní kolečko, koupíte rychlejší přibližovadlo… EA zkrátka sázejí na osvědčený koncept.

 S (ne)oficiální podporou policie
Vpravdě tradiční je i vstup do hry. Filmové intro, policejní manévry a vrtulníky asistující honičce na dálnici jsem zmiňoval již v dojmech, prostě Most Wanted potažmo Carbon hadr. Tentokrát je vám do rukou hned v prvních vteřinách svěřen Nissan 370Z a zběsilý útěk před smečkou pronásledovatelů završuje poněkud překvapivě demolice policejních vozů. Kusy rozestavěné dálnice, dopadnuvší na blikající majáky, jsou věru pádným argumentem pro ukončení honičky. A přestože Z370-ka nedošla vetší újmy, hra začíná stejně jako minulé ProStreet s Nissanem 240SX v garáži. Mimochodem, co mají EA s touhle japonskou automobilkou? ;)

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jak vidno z předešlých řádků, mnoho logiky v Undercover nehledejte. Ačkoliv je tu snaha vyřešit vše co možná nejrychleji, o vaší příslušnosti k policejnímu sboru ví kromě agentky už jen poručík Jack Keller. Kolegové v uniformách vás proto rozhodně nešetří a jejich snaha zastavit a zatknout vás je vskutku enormní. Chybí i jakákoliv materiální podpora, minimálně ponechání Nissanu 370Z v aktivní službě, neřku-li zápůjčka něčeho rychlého z policejních skladů by jistě nebyla od věci. Ale co už, přece vás tvůrci nepřipraví o všechnu tu zábavu.

 Tradiční herní módy plus dálniční bitva
Zvětšit zdroj: Archiv Co se dovádění na silnici týče, nepřináší Undercover mnoho nového. První penízky na konto k vám připlují z ilegálních závodů, přičemž hra nabízí klasiku v podobě okruhů (Circuit) nebo sprintů, což je pochopitelně jízda na čas z bodu A do bodu B, ve smečce podobně laděných šílenců. Chybět nemůže ani souboj s časomírou při projíždění checkpointů, přičemž v tomhle typu závodu se s nástrahami tratě potýkáte sami a na každém z kontrolních bodů inkasujte k napjatému časovému limitu pár vteřinek navrch. Co určitě kvituji, je absence obřích neonových šipek a plexiskla přehrazující okolní ulice. Tratě jsou tentokrát vytýčeny skutečnými zátarasy. Jenom škoda, že civilní doprava jimi bezstarostně projíždí.

Dalším z módů je Útěk, což není nic jiného než Outrun známý z Underground 2. Znovu jde o závod dvou vozů napříč městem… a kdo uteče, vyhraje. Vedoucí řidič volí trasu a snaží se vybudovat dostatečný náskok (hraje se na čas, kdo udrží vedení, vítězí). V případě, že kolegu ve zpětném zrcátku nesetřese, role se otočí. Podobně laděný je i poslední (premiérový) režim, Highway battle. Nepochybuji, že z novinek a videí o něm víte už naprosto vše, přesto alespoň telegraficky. Závodí se pochopitelně na dálnici (nečekané) a honička kočky s myší není nepodobná právě Outrunu, potažmo duelu v kaňonu z NFS Carbon.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Uhnout samozřejmě není kam a komu se podaří prokličkovat okolní, relativně hustou a ne zrovna spořádaně jedoucí, dopravou bez úhony, může se radovat. Opět jen stačí být lepší než soupeř a nechat jeho vůz v prachu, daleko vzadu. Dálniční bitva je vlastně jediným módem, ve kterém lze auto zcela rozmašírovat a uvidět hlášku o konci hry. K dispozici je pochopitelně ihned restart, přesto tyhle situace nastávají až po opravdu drsných nárazech, většinou trefíte-li nějaký pilíř či středová svodidla. Kontakty s poklidně jedoucími civilisty mají (kromě časové ztráty) za následek maximálně pomačkané plechy. Přesto zábava je to parádní a adrenalin jen proudí, protože skulinky na předjetí nebývají zrovna široké, rychlost je vysoká a soupeř přilepený na zadním nárazníku nepříjemně dotírá.

 Pomáhat a chránit (a podvádět)
Zvětšit zdroj: Archiv Další možnou kratochvílí jsou hrátky s policií. Také v tomhle směru je k dispozici hned několik režimů, pohříchu znovu recyklovaných z dřívějška. Jistě, i při běžných závodech můžete narazit na hlídkující sedany. Jezdí se přeci rychle a policie nespí, ale dvojici černo-bílých vozů zmizíte vcelku snadno. O něco napínavější jsou pak právě speciální a vyloženě cílené provokace. Kupříkladu takový Cost to State. Jak název napovídá, jde o likvidaci majetku města a pokud jste hráli Most Wanted, budete tu jako doma. Začíná se s pěkným balíkem rozzuřených policistů v zádech a cílovou metu určuje vždy výše škody.

Naštěstí v Tri-City je, zdá se, draze a radnice si účtuje vysoké částky – stačí proto zdemolovat několik autobusových zastávek, přilehlý parčík či zpřeházet materiál na několika zdejších staveništích. Souboje s policií zakončí vždy útěk, kdy vás strážci zákona zcela ztratí z dohledu, což je koneckonců i náplň módu Únik. V něm se na škody na majetku příliš nehledí, ale ruku na srdce, ony stejně vzniknou a ne malé, než se v daném časovém limitu vypaříte. Třetím do party je potom režim Cop Takeout, který z vás udělá nefalšovaného lovce policajtů. I tady jde o časový limit a únik - ještě předtím je ovšem zapotřebí odstavit stanovený počet hlídek.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jak vidno, všechny tři módy se nám hezky prolínají a všechny už víceméně známe z Most Wanted. Dokonce lze použít i stejné finty, jelikož v Undercoveru nechybí ani Speedbreaker (krátkodobé zpomalení času) ani Pursuit Breaker (specifická místečka nebo spíše pasti na pronásledovatele). K setřesení policie tak stačí opět využívat okolní prostředí a strhávat za sebou různá lešení, zavěšené billboardy, podrážet sloupy pod dálnicí či shazovat náklad nesený na jeřábu. Občas už je to až nuda, chvílemi i k pousmání, když pomalu na každém rohu narazíte na pěkně naskládané ocelové trubky nebo kmeny stromů na návěsu. Taková místa k ukončení honičky přímo vyzývají. A ty velké upozorňující barevné ikony si tvůrci mohli už tuplem odpustit.

Zvětšit zdroj: Archiv Co policisté ztrácejí na inteligenci (pasti neodhalí snad nikdy), to dohánějí rychlostí. Sbor Tri-City Bay znovu podvádí až běda, rychlé změny směru, pekelná akcelerace, teleportace hlídek, kam je zrovna třeba… však to známe. Ale dobrá, jsme v počítačové hře a honičky musejí být intenzivní, stejně jako napínavé. Nedivte se proto příliš, že těžký americký sedan s tlustým poldou za volantem vám bude v patách za všech okolností. Dokáže dohnat Renault Megane i Bugatti Veyron, přesto si klidně zavolá ještě posily. Na scéně se tedy v pokročilých fázích hry objevují znovu masivní SUV-čka, namísto Corvetty používá zdejší elita sboru černá Porsche 911 Turbo. Samozřejmostí jsou pochopitelně též zátarasy, pásy s hřebíky, no a z oblohy vše jistí také vrtulník, neomylně informující pronásledovatele o vaší aktuální pozici.

 Práce v podsvětí
Až se ve městě trochu rozkoukáte a zaběhnete (tedy absolvujete několik závodů i půtek s policií) přijdou konečně na řadu také speciální úkoly. Neobjevil jsem v nich nějaký řád či snad pravidla, ale obecně vzato, čas od času se prostě příběh pohne dál, když se ozve Chase Linh a doporučí, kde se ukázat nebo kam zajet. Většinou postačí vyhrát specifický závod nebo zesměšnit dostatečně policii a už vám volá nějaký přisluhovač, s nabídkou práce. Zpočátku jde vesměs o testovací úkoly typu "ukradni nový model vozu XY z autosalonu", případně náš „zákazník“ si objednal tohle auto a my víme, kdo ve městě ho vlastní.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Ať už je záminka jakákoli, tyhle mise jsou vždycky napínavé. Bývají totiž na čas, velmi často též za účasti policie, a v závěru hry se do nich míchají též členové konkurenčních gangů. Typický úkol spočívá v jízdě z bodu A do B, na kterou je času tak akorát, přičemž řídíte vám naprosto neznámé auto (což může být problém, viz pasáž o fyzice níže) a to celé ztíží ještě nutnost setřást pronásledovatele. Tu a tam vše zpestří ještě podmínka dovézt auto v dobrém stavu, což v překladu do řeči NFS znamená bourat o něco méně než obvykle, neb je přítomen ukazatel poškození. V žádném případě se ale nelekejte, vyčerpat pomyslnou zásobu energie stojí hodně úsilí a na jízdní vlastnosti nemá tahle záležitost absolutně vliv.

Zvětšit zdroj: Archiv Spíše je záhodno strategicky se rozhodovat, jelikož vteřinová ručička běží a vrata garáže se uloupenému vozu otevřou jen tehdy, nejsou-li všude kolem slyšet houkající sirény. Proto je-li dostatek času, vyplatí se jet obezřetně a neprorážet zátarasy zrovna na potkání. Zbývá-li naopak poslední půlminutka, na eleganci už není prostor a nastupuje síla – klidně tu hlídku naražte na svodidla, auto zdá se zatím drží. Mnohdy jsem se opravdu divil, jak pochroumaný (na oko) vůz byl přijat s pochvalou „dobrá práce, auto jsi dovezl v pořádku“, ale co, dokud ukazatel není na nule, hra takříkajíc běží. Jako inspirace pro zadání úkolů mimochodem posloužil nejeden film - kradou se kupříkladu exkluzivní sporťáky v limitu 48 hodin (jen Nicolas Cage chybí), na znamení loajality vyfouknete i jednu policejní káru, trable vašeho šéfa zas vyřeší likvidace důkazu/usvědčujícího vozu ve skladech FBI.

 Jakpak to jezdí?
Co říct o jízdním modelu a neurazit? Třeba to, že na poměry ostatních dílů NFS (profi závody ProStreet nepočítám) není zase tak špatný a že má i svoje světlé chvilky. Série Need for Speed byla vždy čistě arkádová, ovšem EA rozeznávají arkádu a arkádu. Vidíte ten rozdíl, ano? A tak zatímco je pátý díl věnovaný automobilce Porsche všeobecně veleben, vzýván a chválen za svůj příklon málem k simulaci, některá další pokračovaní (však víme) evokovala spíše závody vznášedel či motorových člunů. Undercover je na tom relativně dobře, vždyť tvůrci ctí hnané nápravy, konstrukci podvozku i tuhost karoserie, zapracována byla též data přímo od automobilek.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

A opravdu, při laškování s ruční brzdou, dělání otoček či přejíždění obrubníků si lze všimnout funkčního odpružení a vcelku pěkného chování všech aut. Každé se navíc řídí jinak. Já například první peníze utratil za sportovní Lotus Elise a krádež historického Stingraye byla vcelku krušná. Silný motor uložený vpředu, náhon na zadek… to bylo milé překvapení. Potěší i nutnost používat brzdy, už jen kvůli bodovému zisku. Ono je lepší před zatáčkou zpomalit jako normální člověk a ne se odrážet od mantinelů. Zvlášť šikovní hráči mohou i korigovat začínající smyk nebo mazácky s ruční brzdou řezat ostré zatáčky. Ti méně šikovní se pak přetočí nebo skončí v bariéře.

Zvětšit zdroj: Archiv Potud paráda a nečekané zážitky od akčně pojatého Undercoveru. Bohužel, tohle všechno platí asi jen do určité meze. Pakliže se šouráte pro NFS nezajímavou rychlostí lehce přes stovku, je to ještě v pohodě, někde za hranicí 180km/h už jsme ale zase na závodech kluzáků ala WipeOut. Sporťák letí tu krajinou, tu městem, poskakuje na nerovnostech a odráží se od všeho kolem. Zrovna hezky nevypadají ani srážky s dopravou nebo policejními vozy, to už je snad zábavnější kopat do krabice od bot. Přitom by jen stačilo snížit násobiče a nasměrovat tuhle nemocnou fyziku blíže reálnému světu. Bojí se snad autoři nudy, pokud by se auta chovala plus-mínus jako jejich skutečné předlohy? A je normální, aby lehce potuněný Mitsubishi Lancer, zakoupený v několika úvodních hodinách hry, ďábelsky akceleroval a bez mrknutí oka dokázal pokořit hranici 300km/h?

Bez poškození a málem i bez tuningu
Aplikace poškození je v závodních hrách obtížná, tím spíš jedná-li se o pouliční klání. Na okruzích není problém, ale sešrotovat licencovaný vůz o městský autobus? Na tohle vám automobilky kývnou jen sporadicky. Undercover tudíž používá klasický model, s pomačkanými plechy, utrženým víkem motoru či prasklými plasty nárazníku. Skla jsou ale nesmrtelná (alespoň jsem si nevšiml, že by nějaké prasklo nebo se dokonce vysypalo) a samozřejmě nic z toho nemá vliv na jízdní vlastnosti. Případy, kdy lze auto zničit, jsme už probrali, doplním snad jen to, že za opravy se neplatí a tyto probíhají zcela automaticky. Takže dokončíte závod, nemáte přední nárazník, blatníky jsou pomačkané, kryt motoru zůstal kdovíkde… a pak blik, autíčko je zase jako ze škatulky a pěkně se blýská.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Zrovna nadšeni asi nebudou ani příznivci tuningu. Marná sláva, neony jsou na ústupu a tady se závodí ve dne. Úpravy se tak scvrkly na obligátní balíčky vylepšení a nakupovat se dá i zrychleně – stačí jen požadovat větší výkon či lepší ovladatelnost. Kdo si však chce trochu pohrát, může „ručně“ vybrat, co nainstaluje. Lepší brzdy, lepší pneumatiky, výkonnější motor… ovšem i zde se volí jen úroveň vylepšení. Prosil bych tedy jeden motor kategorie Race a gumy mi dejte ty nejlepší, z přihrádky Pro. Takhle nějak to vypadá, všechny díly zkrátka znají jen úroveň jedna, dvě, tři (Street, Race, Pro) a tím to hasne.

Zvětšit zdroj: Archiv Zkrouhnuty byly také vizuální úpravy. Nechybí změna barvy (na výběr jich je asi milion) nebo pestrá škála polepů a vinylů. I zde ale trend říká, že méně je více. Soupeři na trati jezdí vesměs s relativně civilně vypadajícími vozy, neviděl jsem žádné divoké barevné kombinace, ani startovní čísla a obrázky na dveřích. Když už tak jen nějaký ten decentní proužek nebo linka ubíhající k zádi, maximálně karbonová kapota. Pořídit se dá též pár bodykitů, hezčí koncovka výfuku, disky kol jaké jen chcete nebo zadní přítlačné křídlo. K vyzkoušení je rovněž Autosculpt, avšak i ten prošel odtučňovací kůrou – zmíněné doplňky lze tvarovat jen v několika málo úrovních a ještě ne zcela plynule, spíše po skocích.

Pro mechaniky mezi námi je k dispozici ještě možnost individuálního nastavení vozu. U každého auta v garáži jde několika posuvníky poladit vybrané hodnoty, například u motoru, na podvozku či u pneumatik. Dle preferencí řidiče se tak nabízí šance nastavit si lepší točivý moment nebo naopak upřednostnit maximální možnou rychlost. Znát by údajně měl být i tvrdý a měkký podvozek, zajímavě zní i nastavení (ať už je to myšleno jakkoliv) pneumatik na volné (lepší smyky?) a přilnavé. Osobně jsem ladit zkoušel, na jízdě auta se i ledacos projeví, ale vzhledem k odstavci o fyzice a jízdním modelu snad netřeba zdůrazňovat, jak to pak vypadá v praxi.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

"Mistrovské řízení"
Heroic Driving Engine (název pro vše, co se fyziky a řízení auta týče) tedy dopadl v podstatě dle očekávání. Zaměřme se teď ale především na parádičky a systém hodnocení. Hra vás odmění prakticky za cokoliv, co s vozem předvedete. Body jsou za rychlou jízdu, za jízdu smykem, za těsné předjížděcí manévry, za čistě projetý úsek bez kontaktu… opět by bylo snazší uvést, co se neodměňuje. Všemu pochopitelně dominují ony parádičky a finty, jež předvádíte při honičkách s policií.

Zvětšit zdroj: Archiv Otočka o 360 stupňů, přechod z couvání do jízdy vpřed, let vzduchem, pálení pneumatik… je toho spousta a čím více těchto, řekněme aktivit, dokážete nastřádat, tím více bodů inkasujete. Řetězením jakoby se vytvářelo kombo, měřák se plní a bonusy se jen sypou. Zní to možná arkádově, na druhou stranu ovšem nutno uznat, že hra motivuje k čisté jízdě a teoreticky vzato, lepší řidič by měl dosáhnout vyšší úrovně a dostat se k některým dílům nebo misím dříve.

Zklamal však vývoj hrdiny. Pakliže závodu dominujete (to jest pokoříte stanovený limit), vaše atributy se vylepší zcela automaticky a kdybych chtěl být ošklivý, napíšu že i náhodně ;) Po skvělém výkonu na trati hra přidělí našemu řidiči třeba plus pět procent do kolonky převodovka. Nezdá se ale, že by se extra přihlíželo právě k práci s manuální převodovkou. Když už si nemohu v takzvaných Schopnostech řidiče polepšit tam, kde já chci, uvítal bych alespoň návaznost na styl řízení. Najíždíš dobře do zatáček? Nepálíš zbytečně gumy? Tu máš body na pneumatiky a brzdy. Nehuntuješ podvozek a tlumiče skoky přes obrubníky? Dobrá, vylepšíme ti kolonku pérování. Tohle by asi dávalo smysl, ale bohužel – v hodnocení a výši obdržených bodů řád nějak chybí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Nuda z Hollywoodu
Zrovna nepřesvědčily ani opěvované filmečky. První dojem je slušný, intro líbivé a Maggie Q jako agentka FBI rozhodně přijatelná. Její výstupy se však omezují na pouhé informační brífinky a hraná pasáž málokdy překročí deset vteřin. Většinou padne jen jedna-dvě věty, dojde k představení člena gangu (aneb "dej si na něj pozor, má prsty v tomhle") a šmytec. Obsahově hutnější pak jsou scény z garáží, tu plné hecování, jindy rozkrývající dění v podsvětí. Herecké výkony ovšem působí dost tristně. Povětšinou bezejmenní hollywoodští čekatelé, jakoby se chtěli za každou cenu předvést, jejich tvrďácké hlášky „Měls jen štěstí. Chci odvetu. A chci ji hned!“ jim ale zbaští asi málokdo.

Obrázek zdroj: Archiv Hodně veselá je i Christina Milian, coby profi mechanik. Její nástup na scénu v (je nalíčená a v montérkách) nemůže vyloudit nic než úsměv, to spíš uvěřím, že je dobrá zpěvačka. Alespoň, že na sobě pracuje, v outru totiž zmíní, že věčně u aut nezůstane, neb studuje medicínu. To už jsem šel do kolen. Suma sumárum, filmečky jsou profesionálně natočené, kamera, obrazové filtry i scéna vypadá k světu a někteří herci jsou možná slavní. Přesto atmosféra absentuje a výsledný dojem je nevalný, už jen kvůli naivnímu příběhu. Ačkoliv nechybí rádoby nečekaný zvrat a dramatické zakončení, vyznění je hodně slabé. Celková stopáž hraných sekvencí sotva přesáhne deset minut, většina materiálu asi padla na různé trailery a propagační klipy. Konečným symbolem zmaru jsou pak titěrné titulky, z dálky takřka nečitelné.

Animace vůbec velmi pokulhávají, i ty herní, enginové. Start závodu, zahájení honičky s policií, pasáž se zatýkáním… to všechno vypadá hrozně cool. Ale jen napoprvé. Každá situace zná jen pár variant a brzy se tak opakují. A vidět popadesáté provokativní smyk přímo před čumákem policejního sedanu nebo těsné protáhnutí se mezi dvěma autobusy… to se vážně okouká. Větší prostor nabízely ingame filmečky pro jednotlivé úkoly, ale ty jsou zase zjednodušené na nejvyšší možnou míru. Hráč povětšinou jen civí na logo hry, podbarvené zvukovými efekty, představujícími nějakou akci. Jsou slyšet lidské kroky, zaklapnutím zámku dveří, zvuk startéru… To musí být ale vzrušující krádež, škoda, že nic nevidíme. Teprve pak následuje střih na vůz opouštějící nějaký objekt a útěk začíná.

Pozlacená grafika
Technická stránka by se dala odbýt prohlášením typu „pokročilý Most Wanted s prvky z ProStreet“. Efektní kouř od pneumatik, se kterým si vloni tvůrci tolik vyhráli, zkrátka nemohl skončit v koši. Barevné ladění (včetně faktu, že se jezdí jen a pouze za denního světla) zase jasně odkazuje k Most Wanted. Oranžové a zlatavé barvy zcela dominují, musím ovšem přiznat, že nasvícení od zapadajícího slunce má něco do sebe. Přepálené a přesvícené scény jsou jednoduše v kurzu (viz Assassins Creed či Mirrors Edge) a také NFS v nich vypadá pěkně. Prakticky všechny závody se odehrávají se sluncem nad obzorem, buď brzy po ránu nebo v podvečer, proto i stíny generované v reálném čase jsou jaksepatří dlouhé a efektně podané.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Přestože bych si dokázal představit ještě hezčí grafiku, nutno uznat, že modely aut jsou nadstandardní a ani okolí (přestože nehýří mnoha detaily) ostudu nedělá. Tím spíš mluvíme-li o otevřeném světě, se stovkami kilometrů silnic a ručičce tachometru povětšinou ukazující přes 200km/h. Přísné oko grafikovo by si možná rýpnulo do provedení některých textur, ale v tak rozlehlém světě (jenž nenarušují žádné „loading pauzy“) musíme tu a tam něco umluvit. Vždyť ony ty 2-3 roky staré next-gen krabice na zábavu nemají paměti na rozdávání ;) Ovšem legrace stranou - za nahrávací časy bych Undercover zrovna nepochválil, věčné ukládání profilu, prodlevy při čekání na GPS mapu nebo start závodu, jakožto i rozvleklé nákupy součástek a upgrady, věru nepotěší.

Trhání centra města
Review-verze pro PS3 navíc nebyla z nejplynulejších a framerate nejednou (ne)pěkně zakolísal (Xbox 360 je na tom údajně o chlup lépe). Jsem zvědav, jak se v tomhle směru vytáhne finální prodávaná hra, přesto k trhání a občasnému doskakování objektů, neřku-li stínů, docházelo hlavně v centru města. Jízda řekněme po venkově, v o poznání méně okázalém prostředí, těmito neduhy netrpěla. Celkově je grafika každopádně povedená, tentokrát ani nevadí mnohdy nenáviděné efekty typu motion-blur či lesknoucí se mokrá silnice. Bez neonů a s kouzelným nasvícením je to jednoduše jiné kafe.

Zvětšit zdroj: Archiv Vysoký standard si zachovává ozvučení, od dunivých zvuků silných motorů, přes zvukové vžum efekty při honičkách a skřípění plechů u karambolů, až po čilý ruch z policejních vysílaček. Komunikace strážců zákona mezi sebou znovu přidává na atmosféře, ruku v ruce s dramatickým hudebním doprovodem, podbarvujícím úprky i bitvu na dálnici. Tradičně obsáhlý soundtrack, složený z mnoha stylů, zase skvěle pasuje k rychlému závodění, na playlistu jsou mimo jiné zase Asian Dub Foundation, Prodigy, Pendulum, Ladytron, ale i rockoví Nine Inch Nails a Airbourne (seznam všech skladeb ze soundtracku).

Při koupi hry z Xzone zdarma originální tričko s motivem NFS (PS3/X360 verze) nebo vonítko do auta (PC verze).

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Dojmy a videoreportáž z pražské předváděčky, Novinky, Dojmy z GC, Vše o předešlých dílech NFS

Marek Beniač
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje



 
 
Marek Beniač

Verdikt:

Most Wanted v novém kabátě, viděný díky poldovi v utajení z trochu jiného úhlu pohledu. Dálniční bitvy jsou stejně zábavné jako kdysi souboje v Carbon kaňonu, po letech znovu pobaví i nikdy nekončící hrátky s policií. Po experimentu s ProStreet se tvůrci evidentně stáhli a vsadili raději na jistotu. Výrazných novinek tak není mnoho a většina z nich hrou stejně jen volně prošumí. Nové NFS se prostě vrací tam, kde je mu z pohledu EA (a možná i hráčů?) nejlépe. Tahle strategie připomíná přešlapování na místě, ale proti gustu…

Nejnovější články