Men of War - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Men of War - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 3. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Pojďte druhou světovou prožít trochu jinak. Sžít se s každou jednotkou, rozhodovat o jejich vybavení nebo je ovládat přímo jako v simulátoru.

Autor: Bergy
Publikováno: 13.března 2009
Verze hry: finální/PC/anglická
Doba recenzování: 10 dnů


Obrázek zdroj: Archiv Ačkoli mi to tak vůbec nepřipadá, bude tomu už skoro pět dlouhých let, co se objevila parádní strategie jménem Soldiers: Heroes of World War II (hodnocení: 92%), jenž nadchla řadu fandů a do světa RTS přinesla tolik potřebný svěží vítr. I přes své charakterové rysy se ovšem nestala masovou záležitostí. Nejednalo se totiž o hru pro každého, ale hlavně pro fajnšmekry oceňující i ty nejmenší detaily a drobnosti.

O dva roky později přišlo na scénu volné pokračování v podobě Faces of War, které šlo v podobných šlépějích, ale přeci jen se snažilo oslovit větší část hráčů, což přineslo určité ústupky a také akčnější pojetí bojů. Nadšení už sice nebylo takové, ale přesto i tato hra dokázala zaujmout a hezkou dobu nepustit. Vinou technických chyb a nevyvážené obtížnosti nedopadlo výsledné hodnocení tak dobře, jak mnozí čekali, ale to nyní může zdárně napravit další díl v podobně Men of War, jenž se pokouší o návrat ve velkém stylu.

Opakování matka moudrosti
Než se pustíme do rozboru kampaní, připomeňme si, čím se tento druh strategií vlastně odlišuje od řadových RTS. V této hře žádné jednotky nevyrábíte, veškeré síly jsou tudíž na příděl a vy si s nimi musíte nějak vystačit. Stejně jako v předchozích dvou titulech je i v Men of War obrovský důraz na celkovou detailnost začínající u samotných vojáků a konče prostředím nabízející někdy i nečekané možnosti plnění zadaných úkolů.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jednotky jsou zpracovány až na úroveň jednotlivců, kteří mají vlastní inventář, můžete jim kdykoli měnit jejich vybavení a střelné zbraně. Není problém, aby jeden voják třímal v rukou těžký kulomet a na zádech měl do rezervy lehký samopal či klasickou pušku. Pro každou zbraň je potřeba mít správný druh munice a součástí vybavení všech vojáků jsou i různé druhy granátů a nechybí ani obvazy, nože, pistole či různé druhy pokrývek hlav.

Vše záleží jen na vás
To, co platí pro vojáky, je aplikováno i u všech vozidel. Mají rovněž svůj inventář, navíc spotřebovávají pohonné hmoty a třeba při střelbě z děl je nutné rozlišovat podle typů cílů jakou municí vlastně nabíjíte. Náboje lze z vozidel vzájemně překládat, což člověk zužitkuje například při prohledávání nepojízdných vraků, ve kterých se občas dají najít hotové poklady. Ovšem pozor, některá munice zvláště z nepřátelských tanků je díky odlišné ráži nekompatibilní s vlastními děly, takže i toto si hráč musí bedlivě hlídat. Pokud má některý z vašich vojáku k dispozici opravárenskou sadu (dá se získat i prohledáváním opuštěných vozidel), lze si nalezený tank či vozidlo opravit a využít ho ke splnění úkolů. Když se hodit nebude, můžete si pro změnu z vozidla odmontovat například těžký kulomet a použít ho jak uznáte za vhodné.

Vše tak nějak záleží jen na vás a v tom je asi největší kouzlo tohoto systému. Jediné, co je dáno, je úkol, který zrovna plníte, ale řešení už je plně ve vaší režii včetně volby prostředků, kterými cíle dosáhnete. Kromě prohledávání vozidel se totiž k řadě vybavení dostanete i šacováním mrtvol a to jak těch vlastních tak nepřátelských a vždy se vyplatí prozkoumávat i bezprostřední okolí. Umírající vojáci totiž s oblibou teatrálně odhazují zbraně do dáli nebo sami společně s dalším vybavením odletí díky působení tlakové vlny po výbuchu granátu či explozi vozidla.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Nápadité kampaně
Jak už se stalo nepsaným pravidlem ani tentokrát nečekejte u hlavních kampaní žádný epický příběh či doprovodné filmečky. Na to se tu zkrátka moc nehraje, a proto si musíte vystačit se směsicí samostatných scénářů, které mají nějaké spojovací články a náznak dějové linie a někdy ani to ne. Kampaně jsou jinak rozděleny do tří kategorií podle válčících stran, takže hrát lze za Sověty, Němce a Spojence. Celkem je zde necelá dvacítka samostatných misí plus ještě několik bonusových, přičemž herní doba se v mém případě pohybovala v rozmezí hodiny a půl až dvě hodiny na jeden scénář. Připomínám, že je to hodně individuální, můžete se snažit mapu prolétnout co nejrychleji bez ohledu na ztráty nebo také o hodně více taktizovat a vymýšlet všemožné vychytávky, které prostředí nabízí a hned se podobná mise pěkně protáhne.

Jednoznačně musím pochválit design misí, který se mi líbil více než ve Faces of War. Scénáře začínají už v raných letech druhé světové války v roce 1941 a tak se zde setkáte například s obrannými operacemi Rusů na řece Don, výsadkovou akcí Němců na Krétě a rovněž boji v pouštní severní Africe. Ovšem ani příznivci prostředí západní Evropy nepřijdou nijak zkrátka, takže výběr je značně široký a nic se jen tak neokouká.

Systém misí opět počítá s tím, že hráč mnohdy ze začátku operuje na menším kousku mapy a postupně se s dalšími úkoly odkrývají další části operační oblasti. Ve finále není problém skončit na docela rozsáhlé mapě. Různorodost úkolů mě skoro až překvapila, někdy si musíte vystačit pouze s hrstkou vojáků a projít s nimi celou mapu a jindy se dostanete k větším skupinám čítající desítky jednotek. Průzkumné akce jsou střídány vyloženě útočnými či obrannými misemi, což přináší nutnost měnit neustále svou taktiku a styl hry.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Atmosféra, jak má být
Krásným příkladem toho například byla mise za německou armádu s parašutistickým výsadkem na ostrově Kréta. Vše začalo hrstkou vašich vojáků, kteří se ocitli na pláži a skoro bez vybavení (kontejner se zbraněmi a municí přistál mezi Angličany). První věcí tedy bylo zmocnit se násilím vlastních zbraní, poté se probojovat do středu mapy k havarovanému transportnímu letadlu a tam vytvořit obranný perimetr. Po odražení několika vln nepřátel bylo potřeba zmocnit se pár vozidel a vyčistit okolí kolem letadla. Na pomoc se z oblak snášely i další německé výsadkové jednotky, které se v zápětí ukázaly jako velice cenné posily, protože se k německým pozicím začal blížit vojenský konvoj, který nesměl za žádnou cenu projet dál po cestě do vnitrozemí.

Hlavní cíl mise byl v tuto dobu ale stále v nedohlednu, neboť bylo nutné zkonsolidovat své síly a z obrany přejít do útoku, ovšem chytrého, ne bezhlavého. Bez těžké techniky totiž proti zakopaným tankům, dělům a minometům moc šancí není. Přitom postup vpřed byl důležitý, muselo totiž dojít stůj co stůj k zabrání letiště pro přistání dalších výsadkových letadel. Ani dosažení tohoto bodu ale nakonec nestačilo pro úplné vítězství. Na druhé straně ranveje se posléze objevily další nepřátelské tanky, jenž nemilosrdně střílely na německá přistávající letadla. Šlo ale o klíčový moment, protože letadel byl jen omezený počet a bylo nutné zajistit, aby alespoň jedno přistálo a zůstalo neporušené, jinak celá mise vyšla naprázdno. Mě samotnému už v této chvíli moc sil nezůstalo, ale s pomocí posledních zbývajících vojáků se dílo zdařilo a mohl jsem se posunout do dalšího dějství.

Výbornou atmosféru měla například i ruská mise, při které se evakuovalo průmyslové centrum Rostova. Hlavním úkolem bylo odrážet zdánlivě nekonečné vlny útočících německých sil ze tří stran, dokud nebude plně naložen zásobovací vlak. Tento scénář nevyžadoval žádné větší přesouvání sil, ale vlastní obranné linie prostě musely vydržet pohromadě. Veškeré průlomy bylo nezbytné ihned záplatovat rezervami a případně obrannou linii vždy o nějaký kus posunout, aby získala na efektivitě.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Z mých 150 vojáků zbyla na konci jen hrstka přeživších, ovšem účet pro útočníky nebyl nikterak lichotivý (700 mrtvých a 25 zničených vozidel). Je sice pravda, že nepříteli zbyly na mapě další desítky bojeschopných jednotek, nicméně hlavním cílem nebyla porážka na hlavu, ale evakuace zásobovacího vlaku a toho bylo dosaženo. Celkově vzato to bylo neuvěřitelné maso, které neustále gradovalo a já byl nadmíru spokojen. Musím ale uznat, že v případě scénářů, kde člověk operuje s velkým počtem vlastních jednotek, ustupuje taktická stránka hry té strategické, protože při masové bitvě se prostě nejde piplat s inventářem každé jednotky zvlášť.

Bez krytí ani ránu
Herní systém jinak nedoznal v podstatě žádných změn. Jednotky se dokáží krýt za jakýmkoli předmětem či objektem na mapě a zvyšovat tak svojí obranyschopnost. Neustále používat systém krytí vlastních vojáků je naprostá nutnost, protože v otevřeném prostranství nemají moc šancí na přežití. Původně jsem si chtěl postěžovat na nemožnost vstoupit s pěchotou do budov, ale musel jsem to vzít zpět, protože ani tato možnost nechybí. Má to ovšem svá specifika.

Pokud vaši vojáci přijdou k objektu, který je uzamčen, pak opravdu do budovy vstoupit nelze. V zásadě je několik možností, jak si poradit. Buď dveře nebo kteroukoli jinou přízemní část baráku rozstřelit například kanónem, čímž vznikne otvor, kterým lze do budovy vstoupit a pak lze klikáním na okna budovy rozmístit své muže do ideálních střeleckých pozic. Další možností je zahrát si s vlastním tankem na buldozer a vstupní díru do baráku jednoduše prorazit. Jak jsem vypozoroval, některé budovy mají dveře otevřené rovnou, tam pak podobné problémy samozřejmě odpadají.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Další suprovou věcí, která je v Men of War stále přítomna je tzv. přímá kontrola jednotek, kterou můžete, ale taky vůbec nemusíte používat. Mě osobně baví ohromně a dává hře úplně jiný rozměr. Příkaz k přesunu nebo útoku jednotek či vozidel tak lze provést dvojím způsobem a to klasicky kliknutím na povrch mapy a zacílením na nepřítele (jednotka pak sama a automaticky zkouší splnit rozkaz a vy se pouze díváte, případně korigujete průběh dalšími rozkazy) nebo přímým ovládáním.

Při použití druhého způsobu si přes kombinace kláves (Ctrl + šipky nebo Ctrl + levé tlačítko myši) ujmete vybrané jednotky a děláte si s ní, co se vám zlíbí. Například pokud potřebujete s tankem projet drsným terénem s klikatou cestičkou, je právě přímá kontrola jednotky tím nejideálnějším způsobem, jak situaci zvládnout. Střelba funguje podobně, jen s tím rozdílem, že pohybem myší upravujete trajektorií (u tanku takto hýbete s věží a upravujete náměr hlavně) a klikáním na tlačítko myši mačkáte spouště zbraní. Ruční míření není tak snadné jako automatická palba a i díky tomu získáte pocit, že na zneškodnění nepřátel máte doopravdy vlastní podíl a nevisí to jen na AI vlastních jednotek, kterým vydáváte rozkazy. Takhle si v případě úspěšného zásahu můžete pogratulovat nebo si naopak zanadávat, ale jen sami sobě.

 AI nepřátel
Umělá inteligence nepřátel je pořád mizivá, respektive co nemají naskriptováno, to sami nevymyslí. Na druhou stranu u tohoto typu strategie to není žádná katastrofa, protože hráč stejně za všech okolností stojí proti velké převaze jednotek. S chytřejšími protivníky by hra byla možná i nehratelná nebo by muselo dojít ke značné redukci počtu nepřátel a to už by zase nebyla taková zábava jako teď.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Mohu pochválit i to, že už od minula nedochází k některým technickým minelám, které trápily Faces of War. Například jednotky už poslouchají korektně, obtížnost je celkově lépe vyvážená a při prohledávání inventáře (zvláště při zkoumání vozidel či obírání mrtvol) se čas nezpomaluje vůbec, takže vše probíhá v reálném čase (tím pádem už nemůže docházet k dřívější chybě, kdy i po zavření inventáře hra zůstala ve zpomaleném módu a nešlo s tím moc hnout).

Obvyklým neduhem ale zůstává absence jakéhokoli dalšího singleplayerového módu. Dohráním kampaňových a bonusových misí tedy zábava končí (pokud si ovšem nestřihnete pár misí znova, protože hodně scénářů se dá vyhrát různými způsoby, tak proč toho nevyužít) a nezbývá než zkusit ještě multiplayer proti živým spoluhráčům a to buď po lokální síti nebo internetu (od 2x2 až pro 8x8 hráčů).

 Bezproblémová grafika
Zatímco Soldiers: Heroes of World War II i Faces of War docela znatelně bojovaly v době svého vydání s vysokými HW nároky (i to zřejmě mohlo odradit některé potencionální hráče), Men of War jsou ve zcela opačné situaci. To proto, že je zde použit starší, ale stále ještě velice ucházející engine z Faces of War, jenž dnešní průměrné grafiky zvládají zcela s přehledem na maximální detaily i ve vysokých rozlišeních typu 1680x1050 apod.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Herní prostředí je tentokrát rozmanitější, protože boje probíhají jednak v typickém ruském městském i venkovském prostředí, nezapomínejme na pěkně vyvedenou slunečnou Krétu či mapy odehrávající se v severní Africe a západní Evropě. Opět musím vyzdvihnout až obdivuhodnou detailnost herních map, přičemž větší část toho všeho jde do mrtě zničit. S trochou snahy tak není problém udělat během pár chvilek z krásného a poklidného městečka doslova měsíční krajinu posázenou kouřícími vraky a dalším harampádím.

 Závěrečné resumé
V době, kdy hodně válečných RTS zápasí s nudou a všedností, je fajn vidět, že nápady vzniklé před pěti lety u Soldiers: Heroes of World War II nezapadly do propadliště dějin a stále dokáží výborně bavit i ve volných pokračováních. Herní styl, kdy si buď pipláte své jednotky a vymýšlíte jak vyzrát nad nepřátelskou přesilou nebo zažíváte atmosférické bitvy nemalých rozměrů, funguje v Men of War na jedničku a to je hlavní. Jediné, co bych ještě v závěru vytknul, je poněkud za uši tahající úroveň anglického dabingu, která je patrná zvláště při poslechu komentářů a při in-game animacích. Do prodeje by se tato hra jinak měla dostat koncem března a to za cenu nepřevyšující 699-799 Kč, s lokalizací formou českých titulků.

Stáhněte si: Demo, Trailery...

Související články: Novinky, Recenze Faces of War a Soldiers Heroes of WW2

Bergy
autorovi je 27 let a pracuje jako vedoucí HW zákaznického servisu; psaním se zabývá více jak 7 let a kromě strategií si oblíbil i simulátory; pokud to čas a starost o rozrůstající se rodinu dovolí, věnuje se plastikovému modelářství a vojenskohistorické literatuře



 
 
Bergy

Verdikt:

Men of War hodnotím výše než Faces of War, i když se na první pohled může zdát, že se vlastně nic nezměnilo. Nejedná se tedy o žádnou nastavovanou kaši, ale naopak o nášup výborně designovaných scénářů, jenž procvičí vaše taktické a strategické dovednosti a kde se nešetří dobrou atmosférou. Navíc potěší fakt, že technické chybky z Faces of War byly vyřešeny a pohodovému hraní tentokrát nebrání ani žádné vysoké hardwarové nároky.

Nejnovější články