Medal of Honor: Vanguard - recenze
4/10
zdroj: Archiv

Medal of Honor: Vanguard - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

30. 4. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Druhá světová válka se opět připomíná v další inkarnaci v rámci série Medal of Honor. Aneb FPS s akurátními parametry, jako jsou dobové zbraně a spousta dobových potíží, majících ve znaku hákový kříž.

Autor: Mart
Publikováno: 30.dubna 2007
Verze: prodávaná/PS2/PAL
Doba recenzování: pár dnů

Obrázek zdroj: Archiv
Nejnovější díl známé FPS série zasazený do válečné vřavy, do běsnění druhé světové, představuje dalšího hrdinu, nezdolného amerického výsadkáře. S ním si v deseti misích projdete veskrze lineárními lokacemi, skrz naskrz naskriptovanými situacemi a podivnými herními pravidly až ke konečnému poznání, že tady opravdu není oč stát. Už takhle dopředu tedy avizuji, že pokud nejste nějakým hardcore fanouškem všeho, kde se střílí a druhá světová je přitom kulisou pro tyhle aktivity, nemá pro vás zde recenzované dílo příliš valnou hodnotu. Nabízelo by se dokonce fatální označení jako "zbytečné"…

 Komorní půtky
Atmosféru největšího ozbrojeného konfliktu minulého století utváří klasické černobílé sekvence spolu provázené komentářem (s českými titulky, které se objevují i v průběhu samotného hraní!), který vám ozřejmí, co se následně bude dít. Je to ale zhola zbytečné, protože navzdory velkým názvům v hlavičce té které kampaně, jako je operace Market Garden či Husky, se jedná o veskrze komorní půtky s lehce se měnícím prostředím a těžce omezenými možnostmi, co lze podniknout. Hra má deset úrovní, jež sfouknete za nějaké dva dny, přičemž teprve až závěr hraní lze označit za pořádně adrenalinový, s čímž souvisí i znatelně vyšší obtížnost. Tu rámcově ulehčují checkpointy na trase, na níž pravidelně střetnete řadu úkolů ke splnění typu dobytí bunkru či vyhození protiletecké baterie do vzduchu.

Jak bylo předesláno, hraní to je striktně lineární, málokdy se dostanete na nějaký větší plac, kde byste mohli postavení nepřátel obejít nebo je zkusit nějak přechytračit. Připravte se, že téměř veškeré konání bude nemilosrdně naloženo na vaše bedra, jakkoliv se povětšinou v akci ocitáte s partou dalších vojáků, kteří se poctivě snaží vystřílet co nejvíce munice. Ale v jejich případě jde jen o navození atmosféry, do níž vedle střelby promlouvají také hlasité komentáře všech zúčastněných. Vaši muži bohužel málokdy někoho trefí, resp. složí, i když od nepřítele stojí třebas na pár kroků. Tyhle půtky pak logicky vypadají hodně komicky, tím spíše, že je vždy předem určeno, kdo vedle vás padne a kdo že je nesmrtelný.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
oficiální obrázky od EA

Lahůdkou budiž třebas momenty, kdy SKRZE postavu jednoho takového spojeneckého nýmanda majícího herní permanentku střílí nácek až tak zuřivě, že vám dokáže vyprášit uniformu. Naštěstí se nejedná o nic, co by vás mělo nějak zásadně mrzet, protože se stačí stáhnout, schovat, a po chvíli každé takové zranění rozdýcháte. Uvedená funkce vám mnohokrát zachrání život a v praxi to znamená, že spoustu ošemetných situací ustojíte - s trochou té trpělivosti.

 Doplňování arzenálu
Zbraně sice jsou pro každý level předdefinované, ale můžete si doplňovat munici a nebo arzenál po padlých, přičemž ve svém držení lze mít dvě zbraně naráz, plus granáty, jejichž akční rádius není moc velký. Na druhou stranu, jelikož budete procházet dosti uzavřenými lokacemi, počítaje v to zákopy, rozbombardované domy atd., svou práci odvedou. Veskrze pozitivně lze nahlížet na způsob konfrontace s nepřátelskými složkami, u nichž převládá pěchota, v několika případech, kdy se na scénu dostaví tank, nechybí někde poblíž příhodně pohozená bazuka.

Obvykle ponesete pušku a nějaký automat, přičemž u obou alternativ se lze na dění podívat hledáčkem dané zbraně, díky čemuž se náhle můžete, v zákrytu za nějakým objektem, velice efektivně vyklánět zpoza rohů a relativně bezpečně opětovat palbu, resp. uštědřovat headshoty. K lepšímu povědomí o postavení oponentů poslouží kompas v rohu obrazovky, kde se tito zohledňují jako červené tečky, červená ostatně hraje prim i při zohlednění, odkud je na vaši maličkost veden atak. Samozřejmě, že v onom střílení skrze mušku té které zbraně se nedá hýbat, to je jenom taková cizelérská aktivita přicházející do úvahy také tehdy, když nejste spokojení s nedobrým řešením tradičního pohledu přes zaměřovací terčík, který může být leckdy poněkud nečitelný a nebál bych se jej obvinit, že i nepřesný.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Maximální skriptování
Kriticky mohu nahlížet i na skutečnost, že je občas hůře pochopitelné, kdy a jak vás nepřítel dokáže zasáhnout, ačkoliv se cítíte bezpečně schovaní jeho zrakům. Zcela nekompromisní v tomhle směru jsou odstřelovači a chlapíci za stacionárním kulometem, který občas také budete moci využít při bránění dobytého území, na nějž posléze nabíhají nepřátelské jednotky. Nejenom v tento moment vás pobaví maximální skriptování - za všechny uvedu příklad situace, kdy jsem zlikvidoval Němce v okně budovy a byl opakovaně svědkem té samé situace, jak se odněkud vyloupnul jeho další klon a zcela identickou animací naběhl na opuštěné místo, kde se měl zcela identicky k činu. Četnost podobných obrazů připomínajících zaseklou gramofonovou desku je zde natolik vysoká, že se nabízí, že někomu patrně ujela při designování ruka.

AI je zkrátka prvek, který zde nemá moc místa pro nějakou seberealizaci a k tomu si ještě připočtěte nevídanou spoustu omezení. Vaše postava zvládne krátký sprint, umí se také plazit, nebo se přikrčit pro lepší schování se za neprůstřelným objektem, což může být stejně tak vrak auta jako dřevěná bedna, dokonce je k vidění přeskočení nějaké menší překážky na cestě, jako je plot. Leč je s podivem, proč tomu je možné jenom někde. Chápu sice nutné restrikce, ale v řadě případů je to vyloženě trapné. Tvůrci si vůčihledně ulehčili práci a vytvořili co nejméně komplikované představení, v němž je vrchol vašich možností jedna situace, kdy se do budovy dokážete dostat oknem. Samozřejmě, že jinde už to zase možné nebude.

 Seskok s padákem
Záchvěv invence, něco, co by hru vytáhlo z dusivého bahna podprůměru, se pak ještě mihne ve dvou efektních výsadcích, padákových seskocích, kdy můžete dílčím způsobem ovlivnit místo dopadu. Na konci hry, při útoku na obsazenou pláž, může mít vaše rozhodnutí, tedy výběr dopadu, zcela fatální následky (okamžitá smrt a restart). Pokud však vyberete správně, můžete se naopak nadít dalšího z mála nápadů, jímž je motiv vylepšení zbraně! V tomto případě se dočkáte šikovného optického zaměřovače, se kterým si snáze poradíte s osazenstvem mimořádně nebezpečných kulometných hnízd.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Asi bych mohl vzpomenout také audiovizuální stránku, kdy ta grafická snese označení "slušná", byť je interakce takřka nulová a rozpohybování není zrovna dvakrát realistické. Což podtrhuje skutečnost, že Vanguard je opět ryze arkádové představení. Ale ozvučení a hudební kulisa je tradičně hodně kvalitní a zaslouží se o lepší prožití jinak dosti monotónní akce. V podstatě tady postupujete po jasně nalajnované trase, při neustálém krytí se za k tomu určenými překážkami, kde vám ve výhledu překážejí vaši muži a kde se pravidelně vynořují nepřátelé. Vystřílíte jeden úsek a už je vám jasné, že po pár krocích se to samé bude opakovat, jenom v bledě modrém. Stereotypní náplň a to tím spíše, čím je MOH Vanguard už ani nevím kolikátou válečnou FPS z poslední doby.

 Offline multiplayer
Určitým vylepšením preferencí může být offline multiplayer pro čtyři hráče, tedy hraní ve split-screenu s režimy jako deathmatch, nebo s nápadem, kde soutěžíte o sběr materiálu snášejícího se na plochu z oblohy. Ovšem v době online je tohle trochu paradoxní volba, u níž musíte mít hodně velkou TV. Hraní singlu může prodloužit alternativa proběhnutí již absolvovaných levelů kupř. na vyšší obtížnost. Ale není to nic natolik zásadního, co by vylepšilo celkově nedobrý dojem.

Zvětšit zdroj: Archiv Pravda, lineární běh akce, skriptování a jistý stereotyp mohu bez větších potíží nasadit co psí hlavu i na nedávný X360 hit jménem Gears of War. Jde však o to, že prožitek z uvedené next-gen third-person střílečky je nesrovnatelně lepší a její běh zajímavější a hlavně nápaditější, než milionkrát omílaná premisa u MOH Vanguard. Kde si prostě připadáte, že hrajete vyloženě budgetovou hrou za plnou cenu, přičemž v případě Wii verze si k tomu ještě připočtěte problematické ovládání. Snad tuhle pošramocenou reputaci napraví na konec léta chystaný Medal of Honor Airborne...


Stáhněte si: Video

Související články: Novinka #1, Novinka #2, Vše o předešlých dílech Medal of Honor

Mart
editor:jd






 
 

Verdikt:

Monotónní střílečka s minimem skutečně zajímavých nápadů a maximem omezení. K tomu si připočtěte nulovou AI, téměř nulovou interakci a nečitelné zaměřování a dostanete se k nelichotivému výsledku, který nezachrání ani fakt, že se to vlastně nehraje úplně špatně.

Nejnovější články