| Autor: Dreb Publikováno: 26.září 2003 | Verze hry: finální česká review-copy Doba recenzování: přes 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A je to právě DaVinci neboli Sir Leo, který vás poté, co si vygenerujete svou vlastní postavu či začnete hrát s některou z předdefinovaných, zachrání před najatými vrahy a telportuje před brány města Barcelona (mimochodem jedné z nejkrásnějších lokací ve hře). Jste totiž Richardovým potomkem, a jako takového je vás potřeba ochránit. O zbytek se ale už musíte postarat sami a pokud se chcete dozvědět, kdo po vás jde, budete se muset pustit do pátrání na vlastní pěst. A to doslova. Na rozdíl o jiných podobných her máte totiž v Lionheartu k dispozici pouze vaši postavu. Sice se k vám časem přidají různí společníci, ale ti stejně jako třeba ve Falloutu nejdou ovládat a řídí se vlastní inteligencí. Zde samozřejmě myšleno inteligencí, kterou jim dali do vínku tvůrci hry. O tom, že ji bylo celkem poskrovnu ale až za chvíli. Nyní je totiž ten správný čas, říci se něco o tvorbě postavy. • Tvorba virtuálního avatara 
zdroj:
tisková zpráva
Lionheart běží na pravidlech vycházejících z výborného systému G.U.R.P.S., zde nazvaných S.P.E.C.I.A.L. Tento systém nabízí poměrně zajímavou alternativu klasickému developingu postav tak, jak ho známe z ostatních her. I zde jsou atributy jako síla, obratnost, charisma, inteligence a další, ale navíc k nim přibývají perky, což jsou vlastně specialitky postavy, kterými se od ostatních odlišuje. Něco zlepšují, něco naopak zhoršují. Navíc si jednou za tři až pět úrovní (za kolik přesně záleží právě i na percích) můžete zvolit další a v průběhu hry navíc i nějaké za splnění zadaných úkolů dostanete. Další možností je nastavit si rodovou vlastnost, ale pokud nechcete nemusíte. Mě osobně se osvědčila šupinatá kůže, která negovala část útoků. Měla sice i způsobovat problémy v rozhovorech, ale to jsem nějak nepostřehl. Pokud si tento perk zvolíte, sice budete jakoby ošklivější, ale na vašem charismatu se to nijak bodově nepodepíše. • Výběr rasy a specializace Jak tedy vidíte, můžete si vyrobit postavu přesně podle svého gusta, k čemuž vám pomohou i čtyři rasy - lidé, demokini, feralkini a sylvanté. Přitom jedině lidé jsou neposkvrněni magií. Navíc k tomu všemu přibývá možnost zvolit si jednoho ze tří duchů, kterým bude vaše postava posedlá, přičemž každý přidává bonus k některému z druhů magie. Ty jsou ve hře tři Božská, mentální a kmenová. Každý směr se přitom dále dělí na čtyři větve a v každé je pět kouzel. Pokud si to tedy spočítáte, je to celkem 60 kouzel, což už je poměrně slušné. Na druhou stranu, nikdy si neužijete všechny, protože pokud se o to pokusíte, budete mít velké problémy. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Tak jako u každého RPG, zde pak dvojnásob, platí, že specializovat se je velmi moudré. Někteří recenzenti si sice stěžují, že pokud si nevybere charakter, který bojuje na blízko, máte smůlu, ale dle mé osobní zkušenosti to není pravda. Celou hrou jsem procházel s charakterem, který by se dal v klasické D&D terminologii označit jako ranger - týpek specializovaný na boj na větší vzdálenost s uměním podpůrné a léčivé magie. Vše naprosto bez problémů. Prostě je jen třeba se úzce specializovat a nesnažit se vytvořit postavičku, která by zvládla vše, ale přitom ve výsledku nic pořádně. Přijde sice o některé aspekty hry, ale vzhledem k tomu, že vám nic nebrání zahrát si ji znovu s jiným charakterem a vzhledem k velmi slušné nelineárnosti příběhu a množství různých úkolů, alespoň v její první polovině, to ani tak nevadí. A pozor, dokonce záleží i na tom, zda-li jste žena nebo muž. Některé úkoly jsou totiž lehčí či jinak splnitelné v závislosti na tom, jste-li muž nebo žena. • První závažnější problém: společníci 
zdroj:
tisková zpráva
Jak jsem se již zmínil o pár odstavců výše, ovládáte pouze vlastní postavu. V průběhu hry se k vám ale mohou přidat i společníci, kterých je ve hře rovných dvanáct (pokud by někdo náhodu objevil další postavu, nechť se prosím podělí s ostatními v diskusi pod článkem), přičemž není nikterak omezen jejich počet v partě. Někteří se k vám přidají pouze na dobu, dokud nesplníte úkol s nimi svázaný, jiní zůstanou, dokud nezahynou ve vašich službách nebo dokud se úspěšně nedoberete konce hry. Pravděpodobnější je ale první varianta, protože jsou všichni společníci dosti tupí. Buď během boje postávají opodál a nepletou se do něj, což je ta lepší varianta, nebo naopak útočí na každého, což je ta horší. Vypadá to totiž, že společníci nikterak nepostupují na vyšší úrovně a nejde je ani vybavit lepší zbrojí, a tak se stávají postupem času velmi lehce zranitelnými a tím pádem vlastně přítěží. Navíc jim nemůžete jako například jako v NWN nařídit, jaký mají při boji udržovat odstup, a tak je často lepší nechat je někde v koutku stát a vše si vyřídit na vlastní pěst. • Souboje - pro někoho utrpení, pro jiného vítané zjednodušení Boje jsou totiž v Lionheartu realtimové! A je to konečně venku. Na rozdíl od skvostů jako je série Baldur’s Gate, si tedy neužijete žádných strategických orgií, ale spíše se budete muset smířit s hack&smash akcí ála Diablo. Někomu se to pravděpodobně nebude líbit, ale mě to konec konců až tak nevadilo. Konečně totiž někoho napadlo vydat Diablo like hru s propracovaným vývojem postavy a nelineárním příběhem, ve kterém velmi závisí nejen na atributech vaší postavy, ale i na její rase a v neposlední řadě také na tom, k jaké frakci se připojíte. Ve hře jsou totiž tři, respektive čtyři…, tedy pět…, vlastně je jich sedm. Trochu zmatek, co? Bude tedy dobré uvést vše na správnou míru. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jakmile přislíbíte pomoc zlodějům, žebráci se na vás bez milosti vrhnou a naopak. Stanete-li se přisluhovačem temné magie, nezachráníte zakletého kouzelníka, protože lektvar transformace má u sebe vůdce nekromantů, přislíbíte-li pomoc vodní dryádě, nebudete se moci paktovat s gobliny a takových příkladů bych mohl vyjmenovat ještě několik. Bohužel tato nelineárnost je patrná pouze v první polovině hry, protože v pozdějších fázích upadá Lionheart do stereotypu a hlavně potlačuje příběhovou část na úkor té bojové. • Pár otravných nepříjemností 
zdroj:
tisková zpráva
Ta sama o sobě není špatná, ale mohlo by to být rozhodně lepší. Pro příklad uvedu několik věcí, které se mi nelíbily. Jako největší hloupost mi přišlo to, že během zapauzování hry, které naštěstí zůstalo, nemůžete dělat prakticky nic, kromě pití lektvarů, a to prosím bez jakéhokoliv omezení. Sice jich ve hře není zrovna dvakrát moc jako třeba v Diablu, ale pokud si je ze začátku syslíte, což patří mezi mé oblíbené činnosti již od prvních dungenů, které prošly mýma rukama, jste ke konci hry prakticky nesmrtelní. Když vám začne téct do bot, jednoduše hru zapauzujete, kopnete do sebe pár uzdravovacích lomcováků a rázem jste opět plni životodárné síly. Dosti ubohé. Další nepříjemností jsou hloupí společníci, ale jelikož jsem se o nich již zmínil, přeskočíme rovnou na nepříjemnost číslo tři, kterou je nutnost naklikávat jednotlivé útočící nepřátele, protože jinak vaše postava jen stojí a nijak se nebrání. Nějaký obranný mód, kdyby postava sama oplácela útoky by rozhodně bodl. Naopak agresivní mód, ve kterém by vaše postava zaútočila na nepřítele jak by ho uviděla, kterak to vyžadují někteří hráči v diskusích, je naprostá blbost. To byste totiž pak už nemuseli dělat vůbec nic, takhle alespoň klikáte, kilkáte a klikáte:-) V druhé polovině hry je toho klikání sice více než hodně, ale dá se to přežít. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Jinak kouzla se sílají pomocí pravého tlačítka myši. Bohužel je ale nejde sesílat klávesovými zkratkami, pouze si je můžete dát do quickbaru v levé horní části lišty a pokud chcete kouzlo změnit, musíte si ho vyvolat pomocí čísla nebo poklepáním na jeho ikonku a pak ho teprve sešlete pravým tlačítkem myši. Mimo výše zmíněných nepříjemností je ale třeba pochválit možnost zaměřit se útokem na určitou část těla a taktéž možnost zvolit si jeho rychlost nebo cílenost. • Technické zpracování Musím kvitovat to, že autoři zůstali u klasického 2D izometrického zobrazení a nepřešli na plně 3D engine, který je k vidění třeba v Neverwinter Nights. Ten toho sice nabízí víc, ale 2D izometrický pohled ruku v ruce s dobře vyrenderovanými lokacemi prostě k tomuto typu her neodmyslitelně patří. Je sice pravda, že rozlišení mohlo být ještě o chloupek vyšší než 800x600 a za dvojnásobné by se rozhodně nikdo nezlobil, ale dá se to. Všechny lokace jsou totiž opravdu parádně vygenerovány, i když i zde jsou některé povedenější a některé slabší. Dále je příjemné, že se na postavě projeví změna brnění a dalších částí výbavy, i když ne úplně všech. Poněkud slabší je pak poměrně repetetivní hudební doprovod, ale dále ve hře je to naštěstí lepší. • Čeština 
zdroj:
tisková zpráva
Mimochodem málem bych zapomněl na to, že texty ve hře jsou kompletně a velmi profesionálně lokalizované do naší mateřštiny, což hraní a orientaci v příběhu velmi usnadňuje. Během hraní jsem nenarazil na žádnou chybu, i když pravda, na kontrolu čárek apod. jsem se rozhodně nesoustředil :-) Jen mi občas vadilo uvození vydávaných zvuků do ostrých závorek. Namluvení postav zůstalo v angličtině, což je pravděpodobně ta nejlepší možná varianta, jakou si mohou hráči přát. Nemohu si pomoci, ale mluvená angličtina se mi do RPG hodí přeci jen o trochu víc než čeština. Hra navíc obsahuje několik bonusů, o nichž jsme psali podrobněji zde.Stáhněte si: Demo, Cheaty, Trailer #1, Trailery #2 a #3, Patch Související články: Dojmy z anglické verze, Dojmy z dema, Novinky |
| Dreb | |
| autorovi je 26 let, pracuje jako redaktor SCORE a webmaster score.cz, studuje magisterské studium na PAČR, specializuje se na Counter-Strike, FPS, RPG a baví ho pohodovej život : -) (všechny články autora) |
