Chcete těm zavšiveným Iráčanům osobně vysvětlit, kdo je na světě pánem? Máte chuť rozstřílet Udaje na kusy? Nebo je vám libo zajmout Saddáma? S puškou v ruce morálně podpořte naše vojáky bojující za lepší zítřky!

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 8.ledna 2005

zdroj: tisková zpráva Verze hry: retail/singleplayer
Doba recenzování: pár dnů

zdroj: tisková zpráva „Máte dost neúspěšných vojenských operací? Chcete těm zavšiveným Iráčanům/Afgháncům osobně vysvětlit, kdo je na světě pánem? Máte chuť rozstřílet Udaje na kusy? Nebo je vám libo zajmout Saddáma? Chcete do Faludžských náhrobních kamenů vytesat svojí přezdívku? Tak právě pro vás je Kuma: War. Nečekejte ani minutu a s puškou v ruce morálně podpořte naše vojáky bojující za lepší zítřky!“. Tak nějak si představuji reklamu na Kuma: War, 3D taktickou vojenskou simulaci, která má velmi zajímavý koncept a na monitory počítačů přenáší současné bojové operace americké armády. Nápad je to originální, pojďme se tedy podívat na herní zpracování.

• Kuma Reality Games
O firmě Kuma Reality Games, jež stojí za Kuma: War, jsem v životě neslyšel a tak soudím, že subjekt dnešní recenze je jejich prvotinou. Ale vzali to od podlahy a Kuma: War je specifická nejen náplní, ale i formou distribuce. Je to totiž první ze série her, které se zaobírají reálnými světovými problémy. V budoucnu snad mají dorazit další tituly s výmluvnými názvy Kuma: Crime (zachycující dopadení uprchlého Kájinka nebo sabotáž v Temelíně?), Kuma: Sports (cesta zbohatlíků z Chelsea?) a Kuma: Celebrity (zachraňování Karla Gotta z palmy na maledivské pláži?).

Každopádně boom MMO-RPG/FPS/RTS/SIMS trhu se nedá zastavit a tahle firma toho chce patřičně využít. Nabízí svou hru v trial-verzi zdarma ke stažení a za ubohých 10 dolarů měsíčně slibují dodat nejméně tři exkluzivní mise/měsíc. Základní krabicová hra je v podstatě takové demo, které by vás mělo přinutit zadat trvalý příkaz k úhradě na účet Kuma Reality Games, abyste se mohli pravidelně zúčastňovat bojů v některé z dosud uveřejněných 29 misí automaticky stahovaných z internetu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

• Kydat Usaje
Právě proto asi je náplň prvních misí z nejatraktivnějších: hon na Udaje a Kusaje (=zabití synové Saddáma Husajna) ve dvou částech, trhání talibanského plevele v horách Afghánistánu aneb Operace Anakonda a čtveřici doplňuje tutorial. V retail verzi s podtitulem The War on Terror, která se od podzimu prodává v amerických obchodech za 20 dolarů a kterou jsme měli k recenzi, je levelů celkem patnáct a dají se hrát jak v singleplayeru, tak v multiplayeru - samozřejmě jen za Američany.

zdroj: tisková zpráva Mise jsou vesměs z Iráku, ale v uplynulém roce byly i nudnější týdny, a proto se podíváte třeba do Íránu roku 1980, kde bylo zajato přes padesát rukojmích a US Army se je neúspěšně pokusila osvobodit. Každá z misí je dopodrobna rozebrána moderátorkou z Kuma: War studia někdy delší, někdy kratší televizní reportáží z pozadí reálné akce a rovněž z pohledu vývojářů samotných. Ve studiu je obvykle nějaký vysloužilý generál, agent CIA nebo podobná kapacita, která dodá zasvěcený komentář (vše je k vidění v kvalitních QuickTime videích na homepage).

Pokud by vám to nestačilo, můžete se ještě začíst do detailního popisu akce, zajímavostí při převádění události do herní podoby, seznamu úkolů, tipů a triků, prohlédnout si satelitní mapu nebo si pročíst diskusi. Pozadí skutečných událostí je popisováno opravdu dopodrobna, případné nesrovnalosti jsou okamžitě probírány v diskusi - nebo by alespoň měly, prozatím zejí prázdnotou. Až do této chvíle se briefing zdá být velmi atraktivní a na samotné hraní vás pořádně nažhaví.

• Hurááá na ně!
Samotné hraní je však velkým zklamáním. Ačkoliv atmosféra, tvořená zvláště válečnou symfonií - tedy výstřely, výbuchy granátů a štěkotu kulometů - je vynikající, dojem kazí skoro všechno ostatní. Kuma: War je taktická týmová simulace, a tak se v místu dění nepohybujete sami. Tým tvoří většinou čtyři vojáci, mezi nimiž lze v singleplayeru libovolně přepínat (stejně jako mezi first-person a third-person pohledem). Obvykle jsou dva vyzbrojeni útočnou puškou, jeden těžkým kulometem a zbývající má sniperku. Je tedy jasně definována úloha každého v týmu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Praxe je bohužel taková, že když dobýváte nebo hlídkujete ve městě, vyberete odstřelovače a všechny vojáky zabíjíte sniperkou. Kdybyste se snažili pohybovat se od domu k domu a vzájemně se krýt, bude výsledná akce sice efektní, ale již ne efektivní. Jakmile s odstřelovačem stále nezkoumáte vzdálený horizont, z mlhy se právě vynořivší sniper vás okamžitě zabije. Bohužel ani to vám někdy nepomůže a buďme vděčni za QuickSave.

zdroj: tisková zpráva I když vy přes palmu nevidíte, nepřítel ano. Často vyjdete na místo, kde vás okamžitě porazí kulka. Podruhé opatrně vykukujete, ale bum a jste zase mrtví. Takhle to jde do té doby, než prozkoumáte všechna zápalmí a odhalíte neviditelného zabijáka. Snipeři jsou ve skutečnosti hodně nepříjemní, ale autoři by vám měli dát alespoň šanci je odhalit dříve, než vás skolí.

Vcelku zajímavým zpestřením jsou boje v budovách, ale těch si moc neužijete. V jedné misi řídíte tank, v další vykuřujete z děr zbytky Talibanu nebo běžíte zákopem u silnice před Baghdádem. Bohužel to málo vás nedokáže vytrhnout z nudné idilky rozbombardovaného iráckého maloměsta. Jako takový bonus byla na stránkách Kuma: War v době psaní recenze třeba mise nezvoleného Kerryho za jeho působení ve Vietnamu.

• Umělá blbost...
... všech počítačem řízených osob v singleplayeru je do nebe volající. Kontrolu vojáka, kterého právě neovládáte přebírá počítač. Skupině můžete pomocí vysílačky zadávat různé úkoly, jako „Následuj mě!“, „Střílej na můj cíl“, „Stůj“. Nebo to alespoň jako vysílačka zní. Jenže ve skutečnosti vás vojáci slyší tak na deset metrů. To je dost velký problém, protože každou chvilku se někde zaseknou nebo se snaží projít zdí. Proto se musíte po pár metrech otočit a zkontrolovat, jestli máte všechny ovečky nebo se zatoulaly a musíte se pro ně vracet.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Počítač si nedokáže poradit s dveřmi, autem nebo jakoukoliv jinou překážkou, někdy ani roh plotu neobejde, o hromádce suti nemluvě. Střílet umí stejně jako se pohybovat a reagovat nedokáže vůbec. Takže i když spolubojovníci dostávají jednu ránu za druhou, stále o kousek dál čekají na smrt.

S Iráčany je to podobné. Stojí na místě a jakmile vás spatří, začnou pálit a po vyplýtvání zásobníku popoběhnou blíž a zase střílí. Sice dokážou ohnout hřbet a schovat se za zničené auto, ale to jen když se dobře vyspí. Ve válce je situace vždycky hodně hustá, ale myslím, že ne až tak, aby se ve vzduchu zhmotňovali chlapíci s kalachem. Když v dálce stojí skupinka a vy jednoho zastřelíte, ostatní se podívají doleva, doprava a dál stojí.

zdroj: tisková zpráva Jakkoliv se dá neschopnost ovládat spolubojovníky zastoupit pomocí živých lidí v multiplayeru, který jsem z domova neměl šanci osobně vyzkoušet, nemohoucnost nepřátel i parťáků popírá jakýkoliv smysl existence singleplayeru. Co se týká vybavení, zbraní jsem napočítal šest: M4, AK47. 9´mm pistol, RPG, sniper rifle, M249 (plus nůž a granáty). Pistol, nůž ani granáty jsem nepoužil ani jednou. Špehovat budete s dalekohledem, ve tmě se hodí noční vidění a když krvácíte, pomůže lékárnička.

• ZZZpracování!
Ačkoliv grafika nevypadá úplně hrozně, v extázi z ní budete asi jen stěží. Co mi ale vadilo, je neproniknutelná mlha, která brání ve výhledu už na krátkou vzdálenost. Z toho pak pramení problémy se snipery, kteří sotva „hopsnou“ do hry, už vás nemilosrdně kosí. Úplně chybí fyzika, na kterou už jsme si poslední dobou zvykli a která by podle mého názoru neměla u realistického zpracování války chybět. Prostředí na probíhající těžké boje nereaguje jinak než vysypáním skla nebo výbuchem kanistru s benzínem. Sudy nepohnete ani raketometem. Když se podíváte na zprávy, většinou se po iráckých městech pohybuje spousta lidí, aut a zvířat, ale v Kuma: War na ulici nepotkáte živáčka ani plechového miláčka.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Hodně zvláštní je doba, kterou u jednotlivých misí trávíte. Například lezení v Afghánistánu zabere čistého času 20 minut, ale druhý díl zabití údajného Kusaje máte z krku za pouhé dvě minutky. Průměrně jsou mise dlouhé tak minut pět. Když si to spočítáte, vyjde vám, že i se čtením briefingu, shlédnutím videa a podebatováním s ostatními ve fóru vám měsíční poplatek 10 dolarů zajistí tak 1 – 2 hodiny hraní měsíčně. A to věru není moc. Samozřejmě můžete hrát multiplayer, ale jsou lepší alternativy pro vojenské střílečky, jako například America's Army.

• Osvobození
zdroj: tisková zpráva Kuma: War je vážně zajímavý nápad, který jako už u tolika her pokazilo zpracování. Doporučit ho lze jen militaristům nejhrubšího zrna, kteří jsou ochotni dát téměř tři sta kaček měsíčně za dvě hodiny hraní misí, jenž mají reálný základ. Určitě bych byl nadšený, kdyby na stejném principu fungovala Operace Flashpoint. Kuma: War mi připomnělo Delta Force: Task Force Dagger, který také parazitoval na právě probíhající válce. A stejně jak byl mizerný Task Force Dagger, je otřesný i Kuma: War.

Stáhněte si: Trial-verzi (1 měsíc hraní zdarma), Videa

Související články: Novinky, Vše o hře America's Army

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, pracuje jako grafik v celostátním deníku, píše občas i pro Level, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem