| Autor: Leon Publikováno: 1.března 2004 | Verze hry: anglická/finální Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jak jste asi již pochopili, hráč se stává Johankou z Arku, v jejíž postavě absolvuje většinu hry. Úmyslně neříkám celou hru, protože v případě, že máte ve své družině některou další slavnou postavu, která vás doprovází (např. Jean de Metz), můžete se mezi nimi libovolně přepínat. Nemá to většinou větší smysl, pokud tedy nepotřebujete udělat něco, co umí jen ten který člen družiny. Jak je u RPG tradicí, Johanka i její spolubojovníci jsou na začátku hry nezkušení bojovníci a jen díky postupu ve hře a neustálými souboji s protivníky získávají zkušenostní body, které mohou rozdělovat do několika skupin dovedností. 
zdroj:
tisková zpráva
Náplň misí není bohužel kdovíjak různorodá, když se to vezme do krajnosti, tak je to prakticky stále to samé. Johanka se na počátku mise ocitá spolu se svými bojovníky na jedné straně mapy a během postupu na druhou stranu musí splnit všechny hlavní úkoly, přičemž další, vedlejší úkoly, nejsou povinné, ale přinášejí důležité zkušenostní body. Jak se dá čekat, po cestě na ně čeká spousta nástrah, především kvanta nepřátel. Prostředí se dá rozdělit do dvou základních typů – volná krajina a města s hradbami. Pojem volná krajina ale není úplně přesný, protože hra hráče poměrně dost omezuje v pohybu, což ve výsledku vypadá tak, že se neustále pohybuje nějakými kaňony či údolími. Kromě toho ho ale často omezuje i obyčejné křoví, kameny, stromy atd. O nějaké absolutní volnosti pohybu tedy nemůže být ani řeč. Slabou náplastí na takovou náplň misí může být snad jen to, že v pozdějších fázích hry má Johanka celou svou armádu, kterou můžete přes jinak nepříliš používanou strategickou část hry posílat na nepřátelská vojska. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Kouzla a čáry nebo ryzí akce? Celá hra se hodně omezuje na pouhé souboje. Mnoho jiných RPG spoléhá na promakaná kouzla a čáry, Johanka se ale musí spolehnout pouze na svůj meč, eventuálně luk či samostříl. Většina hry je viděna z pohledu třetí osoby a tento pohled slouží i při soubojích na meče. Pokud chcete použít luk či samostříl, přepnete se do pohledu z vlastních očí, ve kterém se dobře zaměřuje. 
zdroj:
tisková zpráva
Během hraní přijdete brzy na to, že se vyplatí z dálky odstřelovat nepřátele lukem a teprve na krátkou vzdálenost se ohánět mečem. Na dálku totiž můžete soupeře dobře oslabit a přitom většinou nehrozí, že byste se sami vystavovali většímu nebezpečí. Za zmínku také stojí, že v pozdějších fázích hry můžete bojovat i na koni, což na chvilku hru určitě oživí. • Neustálé souboje s nepřáteli Nepřátelé se v zásadě dají rozdělit na dvě skupiny. Tou první jsou všelijací rytíři na boj zblízka, jejichž rozdíl je dán většinou jen typem zbraně. Do druhé pak spadají všichni lučištníci, kteří vás nepříjemně ostřelují z větší vzdálenosti a jejichž likvidace je většinou složitější, zvláště v okamžiku, kdy se chtě nechtě musíte věnovat soubojům na meče. Inteligence nepřátel je poměrně slabá, v zásadě se omezuje jen na to, že v okamžiku, kdy vás zpozorují (často to je až v okamžiku, kdy jsou zasažení šípem od vás), běží k vám s úmyslem si to s vámi rozdat. Nehrozí proto nijak zvlášť dlouhé a úporné souboje, problém je pouze v tom, že těch nepřátel je opravdu strašně moc, což je ve výsledku spíše otravné. Kvantita tak bohužel nahrazuje kvalitu. Za zmínku stojí ještě to, že se mnohokrát utkáte s vůdci nepřátelských vojsk, kteří nejsou už tak snadným oříškem, a to i proto, že se částečně dokážou uzdravovat z vašich zásahů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ovládání je na poměry dnešních her mimořádně jednoduché. Kromě směrových kláves, tlačítka na obranu a přepínání se mezi mečem a lukem si vystačíte už jen s myší a jejími dvěma tlačítky. Obě tlačítka slouží k boji, přičemž to levé je klasický útok, zatímco pravé je „tvrdý“ útok spotřebovávající sice mnoho vaší energie, ale na druhou stranu jedno takové pořádné švihnutí skolí i několik protivníků najednou. Všelijakou kombinací levého a pravého tlačítka dosáhnete kombo, což je sled několika úderu završený většinou smrtícím posledním švihnutím. Tím, jak získáváte zkušenosti, zlepšuje se i počet, kvalita a účinnost vašich komb, což je asi nejviditelnější pokrok získaný díky bodem za zkušenosti. 
zdroj:
tisková zpráva
Docela mě zklamala malá interaktivita s okolím. NPC jsou omezeny jen postavy, které jsou součástí příběhu, přičemž všechny „rozhovory“ jsou jen ve formě in-game sekvencí, do nichž hráč nijak nemůže zasáhnout, vlastně je jen vyvolat. Jinak jde ve hře opravdu máloco otevřít, maximálně tak městská brána nebo truhla obvykle ukrývající zajímavý artefakt sloužící k dalšímu vylepšování postavy. Kromě toho už můžete jen rozbíjet některé bedny či sudy a sbírat to, co v nich je, což je obvykle všelijaké jídlo sloužící k uzdravování nebo k dobití energie. Oboje si mimochodem můžete občas koupit i za peníze (i ty se dají najít nebo vymlátit z nepřátel) ve speciálním obchodě, stejně jako výzbroj a výstroj.Nejvíce však budete žít z toho, co vypadne z mrtvých protivníků, a protože těch je dost, nebude většinou nouze ani o položky do vašeho inventáře, snad jen šípů by mohlo být k dispozici více. Docela mi mrzí, že se sbírá automaticky vše, co zůstane ležet, protože často se zaplní inventář méně potřebnými věcmi a na ty potřebnější je pak potřeba pracně udělat místo. Jenže to se dělá tak, že to, co nechcete, vyhodíte, jenže ono to bohužel zůstane ležet vedle vás, takže při dalším pohybu to většinou zase seberete zpět. • Průměrná grafika Grafika podle mého názoru také není bůhvíjaká. Tedy ne že by to vypadalo vyloženě špatně, to ne, ale při bližším pohledu zjistíte, že vše je docela kostrbaté, což je vidět zvláště na postavách. Navíc jejich rozpohybování není úplně dokonalé a hlavně přechody mezi různými pohyby je někdy hodně trhané a nevěrohodné. Zkuste si třeba vyskočit a vzápětí seknout. Vznikne z toho takový divný trhanec. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů začátku. • Co říci k hratelnosti? Joan of Arc mě po pravdě řečeno moc neuchvátila. Po nějaké době se dostaví dost velký stereotyp z neustálého mlácení nepřátel a minima nových věcí. Příběh také není bůhvíjak strhující, dá-li se o něm vlastně mluvit. Náplň misí také není to, co by příliš zaujalo, a úkoly v jednotlivých misích se mi leckdy zdály trochu zmatené, často jsem ani nechápal proč to či ono mám vlastně vykonat. Ani z pohledu inteligence nepřátel nevybočuje hra z průměru. Grafika také neohromí. Z tohoto krátkého výčtu je jasné, že z mnoha hledisek je hra průměrná či jen lehce nadprůměrná. 
zdroj:
tisková zpráva
Joan of Arc je zkrátka hra, která sice slibovala zajímavé možnosti, ale ve výsledku je to taková trochu neurčitá směsice žánrů, což se možná podepsalo na výsledku. Těžko říci přesně, v čem jen hlavní problém, ale hra prostě příliš neupoutá jako celek. Škoda, postava Johanky z Arku by si jistě zasloužila důstojnější zpracování.Stáhněte si: Demo, Trailery, Cheaty... Související články: Novinky |
| Leon | |
| autorovi je 26 let, pracuje v zahraniční firmě, specializuje se na akční a závodní hry nebo simulátory a netradičně pojaté strategie (všechny články autora) |
