• Příval strategií nekončí
zdroj: tisková zpráva Uplynulo jen pár dní a už tu máme další real-time strategii, která se svým stylem hry a vzezřením velice podobá tolik opěvovaným Age of Empires 2. Je to náhoda nebo záměr? Řekl bych, že spíše to druhé, náhody se totiž v tomto herním žánru moc nevyskytují a pak není žádnou novinkou, že herní vývojáři a hlavně distributoři rádi sází na již existující a ověřené styly. Hned v úvodu tedy mohu prozradit, že Fate of Dragon se určitě nezařadí k těm titulům, které by mohly soutěžit ve své originálnosti, protože se jedná o další z nekonečné řady klonů, kterých bezesporu vznikne ještě spousta. Nicméně se ale pokouší oživit (ostatně jako každá nově vycházející RTS) některými netradičními prvky už beztak dost zatuchlý herní systém izometrických strategií.

Děj se odehrává ve starověké Číně, kdy v roce 189 n.l. zemřel velký vládce Ling, jehož skon odstartoval zuřivé války o veškerou moc. Nemusím snad ani připomínat, že to budete právě vy, kdo se bude snažit svou chytrostí a silou získat nadvládu nad touto zemí. Nic jiného se stejně v takové strategii nedá dělat :)

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Tím jsem se dostal k další zvláštnosti této hry. Tou je, ve své podstatě, velice rozsáhlá herní mapa. Také proto musíte mít neustále k dispozici hned dvě minimapy v dolní části obrazovky. Ta vlevo znázorňuje mapu určitého města a jeho přilehlého okolí, zatímco ta vpravo ukazuje celkovou oblast, kde jsou města a vesnice zobrazeny jen jako body. Když to dáme dohromady, tak vznikne velká herní oblast čítající někdy i čtyři nebo pět lokací. Snad jedině tohle je trochu originální nápad, ale zase na druhou stranu, přináší to sebou hodně zmatků a nepřehledností. Pokud totiž vznikne mela ve více městech, musíte se pracně přepínat na ona inkriminovaná místa, abyste vůbec dokázali zjistit, co že se to děje.

Minimapa je vám úplně k ničemu, protože vám zobrazuje jen to, co se právě děje v tom městě, na které se díváte skrz hlavní obrazovku, což je podle mého názoru dost nešťastné řešení. Určitě by bylo lepší, kdyby bylo možné definovat, co má mapka zobrazovat, ale teď už asi pozdě bycha honiti.

• Zbytečné komplikace
zdroj: tisková zpráva Nyní bychom si mohli říct něco o hospodářském koloběhu. Samozřejmě je nutné se i v této hře věnovat ekonomické stránce. Krom získávání financí, těžby dřeva a dolování kamene (stavbou dolů se nemusíte zabývat, jsou už vždy předem vybudované), je zde kladen důraz i na výrobu potravin. Musíte tedy postavit farmy a v každé z nich zaměstnat od jednoho do pěti pracovníků, kterým ještě určíte jejich zařazení. Na farmách lze pěstovat obilniny nebo chovat prasata - mějte ale na paměti, že potřebovat budete obojí. Takhle tedy vzniknou komodity, které se musí dále zpracovat v potravinářské dílně, aby vzniklo jídlo jako takové. Vše, co se vyrobí, se uchovává ve skladištích, a když někdo z pracovníků něco potřebuje, najde to právě tam. Naštěstí všichni peasanti (dělníci) mají přesně tohle předem vštípeno do svých makovic, takže není už potřeba vaší asistence k nasměrovaní kohokoli na ony sklady.

Jedna věc se mi ale docela líbila - každý pracovník, který zrovna vykonává určitou práci nebo někam jde, má nad hlavou malou bublinku znázorňující na co právě myslí. Pokud má například za úkol těžbu dřeva, myslí na špalky atd. To je ale jen malé bezvýznamné plus, daleko významnější mínus spatřuji v tom, že systém hospodaření je na strategii tohoto ražení až příliš komplikovaný (pravděpodobně jenom proto, aby se Fate of Dragon aspoň v něčem podstatném lišil od svých již existujících kolegů).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Verbování vojska
Určitě bych se ještě měl zmínit o trochu zvláštním způsobu verbování vojska. Ve většině ostatních her přímo v kasárnách cvičíte vojenské jednotky od jejich počátku. Zde ale nikoli, když postavíte kasárnu, musíte si poté nashromáždit (popřípadě vyrobit) volné dělníky a teprve ty nahnat na cvičiště. Jedině takhle mohou vzniknout ozbrojené složky, které můžete sami ovládat. Ještě podivnější je to s výcvikem jezdeckých jednotek, kdy si musíte v samostatné budově vychovat koně a poté na něj umístit, již dříve vycvičeného vojáka. Výhodou ale je, že kdykoli můžete dát povel onomu vojákovi, aby z koně slezl a na jeho místo můžete umístit zase někoho jiného.

zdroj: tisková zpráva V každém případě jsou tyto procedury o hodně komplikovanější než jsme zvyklí a krom dobrého nápadu, s vyměňováním jezdců na koních, to nic dobrého podle mě nepřináší. Pochválit ale můžu systém vymýšlení nových technologií, které jsou soustředěny v jedné budově. Tím pádem jsou všechny možné upgrady a vynálezy krásně přehledné a nic vás nenutí šacovat spousty budov, jestli se v nich nedá náhodou něco vylepšit.

Poslední tak trochu nestandardní složkou této hry, o které se chci zmínit, je projevující se únava jednotek, která je úzce spjata s vaším fungujícím hospodářstvím. Všechny bojové jednotky, po určitém výkonu, ztrácejí svou vitalitu, jejíž úbytek se samozřejmě projeví zhoršenými schopnostmi. Je teda potřeba čas od času provést regeneraci vašich vojáků, kdy jim dopřejete něco dobrého k snědku nebo je necháte dát si dvacet. K tomuto účelu slouží speciální pojízdný tábor, který lze kdekoli na mapě rozbít. Tím poskytnete svým vojákům možnost znovunabytí svých sil i velice daleko od vašeho mateřského města.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Všudypřítomná průměrnost
Grafika, ač orientálního stylu, se může řadit spíše k průměru. Budovy jsou sice velice detailní, ale také hrozně velké a kolikrát jeden objekt zaplácne skorou celou obrazovku. Okolní krajina pro změnu trpí jednotvárností a vůbec mě nijak nenadchla.

Když tedy vypustím těch několik netradičních prvků, které tuto hru doprovází, opravdu mi nezbývá nic jiného, než znovu zdůraznit, že se jedná pouze o průměrnou strategii. Možná kdyby byla jiná situace, třeba kdyby byl RTS žánr nedostatkovým zbožím (kéž by :), tak z nouze by možná byla i ctnost, ale takhle asi jen stěží. Nejedná se totiž jen o grafiku, ale o hru jako celek.

Ani náplně misí nejsou dvakrát záživné, většinou jsou to úkoly jako vystřižené z již existujících her, takže rozhodně nemohu mluvit o kdovíjak skvělé hratelnosti. Já osobně jsem u Fate of Dragon docela nudil, a proto jsem z této hry víceméně zklamán.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Závěrem nezbývá než zkonstatovat, že na dobu, kdy nás různé vývojářské firmy přestanou pečlivě zásobovat svými tuctovými strategiemi, si budeme muset ještě nějaký ten čas počkat. Ovlivnit to můžete snad jen vy hráči, když si takových her prostě nebudete všímat a začít můžete už u Fate of the Dragon, o nic pozoruhodného určitě nepřijdete.