| Autor: Leon Publikováno: 10.ledna 2003 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vybrané vojáky je pak ještě třeba patřičně vyzbrojit a vybavit tak, abyste byli schopni úspěšně dokončit misi. Když třeba víte (ze zadání mise), že budete na letišti vyhazovat japonská Zera do vzduchu, je dobré pobrat více výbušnin. Pokud na to zapomenete, budete je muset hledat někde v misi, což už vás do určité míry odvádí od hlavního úkolu. Těch máte mimochodem hned několik - vedle hlavních jsou to většinou i nějaké vedlejší. Pro úplnost jen dodám, že není nutné, aby misi přežili všichni vaši vojáci pro misi vybraní. • Variabilní postup misemi 
zdroj:
tisková zpráva
Mapy jsou docela rozlehlé, ale uzpůsobené tak, že nehrozí zabloudění či přílišné vzdálení od důležitých míst. Není tak možné například obejít džunglí celý tábor a napadnout ho z druhé strany - musíte projít daným směrem až k táboru a teprve pak si dělejte, co chcete. Volnost pohybu je tak omezena, ale dá se na to zvyknout. Ostatně vždy existuje více či méně způsobů, jak projít. Uvedu příklad. Musíte postupovat údolím nějaké říčky až k mostu, který máte vyhodit do vzduchu. Místo, abyste vedli celý tým údolím, je lepší tým rozdělit napůl a zatímco jedna dvojice bude postupovat po levém úbočím, druhá po pravém. Tím se budou vzájemně krýt před odstřelovači a jinými nástrahami. To samozřejmě předpokládá přepínání se mezi hráči, což lze dělat jednoduše pomocí kláves F1 až F4. Jako hráč můžete dávat základní rozkazy (bohužel nikdy to není opačně) ostatním vojákům, kteří se je snaží plnit. Úmyslně říkám snaží, protože jejich umělá inteligence není úplně dokonalá. Co se týče dodržování formace, tam to takový problém není, protože vás dobře následují i kryjí. Problémem se to stává u budov, plotů a dalších větších překážek. Tam se kolikrát stane, že se někdo z nich zasekne a neví kudy dál. V takovém případě nezbývá nic jiného, než se do něj přepnout a sám ho vyvést tam, kam chcete. Tento problém přetrvává už od původní hry, ale co bychom taky od budgetovky mohli chtít, že? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Sniperku s sebou Na druhou stranu vás (i sebe) dobře kryjí střelbou, což je v této hře poměrně dost důležité. Nepřátelé mají totiž tu schopnost vidět vás na samé hranici viditelnosti, takže kolikrát se nestačíte divit, odkud ta smrtící kulka vylétla. Naštěstí stejnou schopnost mají i vaši vojáci, takže někdy jen přihlížíte přestřelce, aniž byste tušili, odkud a kam kulky létají. Na styl tohoto boje je třeba si zvyknout a patřičně se na něj vyzbrojit. 
zdroj:
tisková zpráva
Víc než v kterékoliv jiné hře se vám tak budou hodit sniperky a rozhodně neprohloupíte, pokud jí každého vašeho vojáka vybavíte, ať už by to měla být zbraň primární nebo sekundární. Bojů na krátkou vzdálenost je opravdu málo, často jen při vstupu do těch několika málo budov, které ve hře jsou. To vše ale dělá hru poměrně obtížnou a pokud si nastavíte alespoň střední obtížnost a realistické účinky munice na vlastní zdraví, budete možná více mrtví než živí. Hlavně to má ale velký vliv na samotnou hratelnost, protože nemůžete jen tak běhat po mapě a kosit vše jako v Doomovi. Naopak, je třeba postupovat rozvážně, krýt se a vyhledávat nepřítele dříve, než se to podaří jemu. To vše dělá z Deadly Dozen 2 velmi slušnou taktickou hru. Doposud jsem víceméně opomíjel nedostatky hry, což ale neznamená, že by nebyly. Naopak, je jich více, ale musíme stále brát v úvahu, že jde o budgetovku a od té nemůžeme chtít kdovíjaké zázraky. Ostatně většina chyb pramení právě z tohoto faktu. Tak třeba interakce s okolním prostředím je velmi malá. Kromě otvírání dveří a možnosti sebrání několika málo předmětů vám už toho mnoho dovoleno není. Vlastně ano, můžete nastupovat a jezdit s vozidly, včetně tanků. Toho už jsme se dočkali i v původní hře a změn se v tomto směru také mnoho nekoná. Vozidla jsou celkem primitivně namodelována i otexturovaná a i jejich použití není většinou k dobru věci. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Podobně amatérsky je také provedeno rozpohybování modelů postav. Když vidíte vojáka běžet (mimochodem, ještě jsem neuvedl, že se můžete přepínat mezi first person a third person pohledem), tak si nemůžete být jisti, zda vidíte trojskokanku Šárku Kašpárkovou při rozběhu, nebo už při skoku. Opravdu to vypadá tak, že vojáci nenosí kanady, ale mají na nohou péra (pubertální jedinci nechť si to nahradí pružinami).Ale dost hledání sebemenších chyb. Naopak je třeba pochválit (v mezích budgetovky) grafiku. Džungle opravdu vypadá jako džungle, navíc se vše pohybuje ve větru. Během hraní tak opravdu leckdy zapomenete, že hrajete „lacinou“ hru. Takže ať se to nemusí zdát, po vizuální stránce hra rozhodně netrpí (globálně vzato) a znovu tak předčí dost jiných, o mnoho dražších her. Také po zvukové stránce to ujde, i když hlášek není mnoho a Japonci pokřikují jakousi lámanou angličtinou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů • Multiplayer Další zajímavou stránkou hry je multiplayer, který toho nabízí docela dost. Kromě obligátních módů Deathmatch a CTF jsou to i mise, kdy jeden tým hraje za Japonce a snaží se překazit splněné úkolu americkému týmu. Většinou jde o totožné mise ze singleplayeru, což ale není na škodu, možná právě naopak. Pokud vám ani toto nebude stačit, můžete hrát ještě kooperativně ve 4 lidech. To je vždy velice zajímavé a odpade tím mimochodem i problém s ovládáním ostatních členů v týmu. 
zdroj:
tisková zpráva
Na závěr musím konstatovat, že Deadly Dozen: Pacific Theater není vůbec špatná hra a zařazení mezi budgetovky si z hlediska kvality zaslouží jen v několika směrech. Překvapí naopak velmi slušnou hratelností i zajímavým námětem. Máme zde tak další důkaz, že i za málo peněz může být (docela) dost muziky…Stáhněte si: Demo, Patch, Trailer, Cheaty Související články: Deadly Dozen recenze (11/2001), Novinky |
| Leon připravil: jd |
