| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 2.listopadu 2009 | Verze: Wii/prodávaná/anglická Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce Hru nemá na svědomí žádné druhořadé studio, které by (v lepším případě) maximálně dostalo načrtnutou zápletku od původních tvůrců. Kdepak – za Dead Space: Extraction stojí opět Visceral Games, stejně jako za původní hrou. Jejich poctivou snahu o vytvoření plnokrevného pokračování dokazuje kromě jiného i propracovanost příběhu: hra má pětkrát více dialogů, než originál. Ačkoliv se tedy s omezenými technickými možnostmi konzole vypořádali za pomoci změny hratelnosti na „kolejnicovou střílečku“, hra v žádném případě nepůsobí jako nastavovaná bezduchá kaše: příběh je hutný, herní náplň pestrá a vše je mistrně dávkováno, od provokativně dlouhých pasáží klidu před bouří až po drásavě intenzivní bitvy s vlnami nepřátel, prorážejícími vaše barikády. Rozhodnutí vytvořit hru jako „kolejnicovou střílečku“ bylo zřejmě jedinou možností, jak si dovolit v omezeném prostředí konzole grafiku na úrovni originálu. Toto rozhodnutí se dokonale vyplatilo, jelikož úroveň detailů a práce se světlem/stíny pohromadě s živě rozhýbanou (hra obsahuje možnost nastavení „pružnosti“ kamery pro ty se slabšími žaludky) kamerou evokuje dojem, že se díváte spíše na dokumentární film než na videohru. Řada okamžiků v potemnělých šachtách působí po vizuální stránce až děsivě realisticky. Modely postav přitom sází především na kvalitní animaci (jejich obličeje jsou citlivou kombinací realistických proporcí a komiksové stylizace). Nemá ovšem smysl zapírat, že tohle všechno je poněkud zmrzačeno absencí HD. Obzvláště pokud nemáte komponentní kabel, umožňující alespoň těch 480p a pokud navíc máte velkou HD televizi, na které hrajete také Xbox 360 nebo Playstation 3, pak vás bude rozplizlost televizní grafiky Wii iritovat navzdory mimořádnému výkonu Visceral Studios. Opravdu jsem postrádal tu hmatatelnou, ostrou plastičnost původní Dead Space z Xboxu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vyspělost hry naznačuje již úvodní kapitola. Místo obligátního úvodu s nějakým monstrem apod. vás na začátku čeká video-telefonát od vaší přítelkyně, rozvíjející hned od začátku poctivé vykreslení postav v příběhu. Následuje další den v práci – skafandr na sebe, vylézt z kolonie do nevlídného kamenitého prostředí planety a vydat se na místo, kde probíhají těžební operace. Nicméně během vyzvedávání prapodivného předmětu z hlubin planety se cosi stane, všechny okolo zaplaví nárazová vlna mučivých halucinací a následuje celá série havárií na zařízeních v nejbližším okolí. Zatímco v přízračném osvětlení nouzových světel hledáte příčiny havárie, začnou první z vašich kolegů propadat krvelačnému šílenství a jejich mrtvoly se začínají měnit v cosi mnohem děsivějšího, nelidského. První kapitola dá jasně najevo, že tahle hra není nic pro slabé nervy a že vámi ovládaná postava rozhodně nemusí přežít do dalších kapitol. Příběh není založen na jednom neohroženém hrdinovi, ale na pestré skupince lidí, které střídavě ovládáte podle toho, jak si to příběh určí. Díky tomu je také mnohem zajímavější přemýšlet nad motivací jednotlivých postav a snažit se odhadnout, kdo je ten zrádce, sabotující vaši cestu za přežitím. Nejednou se mi stalo, že jsem byl vystresovanější, když jsem zůstal o samotě s jedním z lidských „spojenců“ než když jsem se plížil zamořenými šachtami, plnými nekromorfů: ano, lidé okolo vás se mohou snadno obrátit proti vám, ať už kvůli telepatickému vlivu mimozemšťanů nebo kvůli tajemné agendě stoupenců Unitologie. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Fanoušci originálu zde najdou prakticky všechno, co je okouzlilo v původní hře: stejné zbraně (včetně alternativních režimů střelby), vylepšování zbraní pomocí upgradů, zpomalování času/nepřátel pomocí lokální stáze, manipulaci s předměty díky telekinetickému paprsku (vhodné především pro zachycení projektilů nepřítele a vrhnutí zpátky na něj), dlouhé skoky prostorem ve stavu beztíže, sestřelování meteorů během letu vesmírem, obrovské bossy se skrytými slabými místy, dokonce staré známé lokace (ano, příběh hry se později přenese z kolonie na planetě na palubu prokleté těžební lodě Ishimura)… prostě „překlad“ hratelnosti se povedl na jedničku, bez zmrzačení a okleštění. Platí to pochopitelně také pro ústřední prvek hratelnosti: zapomeňte na headshoty, mnohem důležitější je ustřílet protivníkům končetiny. Zároveň je zde mnoho nových prvků, specifických pro platformu a kolejnicový žánr. Tak především si užijete míření za pomoci „lovení ovladačem v obraze“, jak je zvykem u Wiimote. Nechybí ani zuřivé mávání Nunchukem coby energetickým řezákem, když se vám příšery dostanou na tělo. V určitých chvílích dostanete dokonce možnost volně se rozhlížet do všech stran a vysbírat tak například všechny předměty v dosahu (sbírání probíhá za pomoci přitahování předmětů kinetickým paprskem). Občas budete muset zvolit jedno z několika možných rozcestí, kudy se chcete vydat dále. Hodně podařený prvek, využívající dokonale pohybového ovládání, je občasné stavění barikád za pomocí nastřelování hřebů – zatímco se na vás stále řítí příšery a vy musíte svoji pozornost rozdělit mezi střelbu a stavbu (tohle je rozhodně snazší ve dvou hráčích, ale i tehdy to vytváří řádně napjaté okamžiky, kdy jeden druhého vystresovaně popohání). Stejným způsobem fungují puzzloidní sekvence s přemosťováním dveřních systému. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra podporuje drop-in kooperativní hru pro dva hráče, kdy váš spolubojovník má zjednodušené ovládání (nepotřebuje nunchuk) a automaticky dostane stejnou výzbroj, jako vy. Samozřejmě si hrou ve dvou uberete něco na děsivé atmosféře opuštěnosti uprostřed vesmírného pekla, nicméně na druhou stranu je legrace cukat sebou při každém úleku společně. 
zdroj:
tisková zpráva
Po zhruba deseti hodinách příběhové kampaně (není to žádná procházka růžovým sadem, někomu může trvat mnohem déle, než jisté intenzivnější pasáže zvládne) se vám odemknou tzv. Challenge mapy, ve kterých si můžete zopakovat některé z nejdivočejších bitev v honbě za lepším skóre. Kromě toho vám hra postupně zpřístupní všechny kapitoly animovaného komiksu, který vycházel online před rokem. Jelikož ale Wii nedisponuje žádným systémem Achievementů a vyšší obtížnosti neznamenají žádný rozdíl v samotném obsahu hry, nebudete mít příliš mnoho motivace pro opakované hraní. Snad jen strávit u kooperativního režimu strašidelný večer s dalším kamarádem, který ji ještě nehrál.Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Recenze Dead Space 1, Průvodce, Novinky... |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
