Autor: Frix Publikováno: 12.května 2003 |
Jde o akci skutečně bezmyšlenkovitou, která si nedělá hlavu s kýčem a nacpe ho všude, kolik se vejde, výsledek je však překvapivě zábavný. Specifický humor sveho dílka podtrhují tvůrci úkazem, který nelze popsat lépe než ňadra na gumičce. Abychom si rozuměli - při sebemenším pohybu, klidně může jít o otočení hlavy, se ženským humanoidním postavám bouřlive rozeskáčou prsa takovým způsobem, že jsem napoprvé téměř padl pod stůl smíchy. Kam se hrabe Lolo Ferrari... Tuto úvodní tirádu uzavřu knižním přirovnáním, protože jedna osobní zkušenost vydá nad tisíc slov recenzentových - přečtěte si nějakou knihu Jiřího Kulhánka, nejlépe však Noční klub. Autor sám přiznává, že produkuje brakovou literaturu a přesto, nebo právě proto je úžasně čtivý, stačí jen vypnout mozek a bavit se, což někdy není na škodu. Lineární průběh misí Průběh hry je silně lineární po celou dobu a vaším cílem je v dané lokaci vždy vyvraždit určené cíle, případně prozkoumat daný objekt a v něm vyvraždit cíle nově nabyté. Není třeba myslet ani po vteřinu hraní, protože veškeré puzzly se omezují na hledání chybějících součástek, nejčastěji však elektrických baterií. Chození z A do B je pak prokládáno masovou destrukcí všeho kolem, protože nepřátel se valí stovky ze všech směrů a vaším jediným cílem je jejich eliminace. Změna v zaběhnuté rutině se koná pouze v případě bojů s bossy a v jediném skutečně inovačním momentu hry, kdy dostanete pod kontrolu robotické monstrum a nepřátele tak likvidujete po způsobu Mechwarriora. Zabíjení po celou dobu probíhá ve velmi nadneseném, až legračním duchu, kdy stačí málo a nepřítel se doslova rozletí na desítky kousků a pro kaluže krve není poznat, v jaké lokaci se to vlastně nacházíte. Sání krve Pokud bychom se však měli zaseknout na tomto bodě, hodnocení Bloodrayne by spadlo o pěkných pár desítek procent, tudíž dostanete k dispozici velikou škálu zbraní, pohybů, typů vidění a upírských vychytávek. Rayne se i v základním módů pohybuje mnohonásobně rychleji než nepřátelé a jediným skokem dokáže přistát i na slušně vysokých budovách, stejně tak lze vyskočit i na telegrafní dráty v prvním ze tři aktů a běžet po nich. Zcela základní schopností je sání krve, tedy taková nekonečná a velmi šikovná lékárnička každého správného upíra. Pokud jste oběti dostatečně blízko, Rayne jednoduše přiskočí a za srkavých zvuků vysaje její krční tepnu. V opačném případě je k dispozici harpuna, která oběť lehce zraní, Rayne si ji přitáhne k sobě a rovněž vysaje. Ze skoků jde přecházet velmi plynule do útoku a podobně, možností je nespočet. Zbraně a stupeň agresivity Arzenál v sobě zahrnuje spoustu pistolí, samopalů, kulomety lehké až tankové, sniper pušku, granáty a také obligátní raketomet. Nábojů bývá po většinu hry nedostatek a bylo by vrcholně otravné přepínat mezi neustále se měnící nabídkou zbraní, čehož si naštěstí byli vědomi i tvůrci a tak si prostě můžete nastavit automatickou volbu zbraní neslabších či nejsilnějších. Speciální slot je pak rezervován pro kousky typu zmiňovaného tankového kulometu, upilované brokovnice, která jedním zásahem zblízka tvoři z nacistů pyré atd. Bohužel hra obsahuje nepříjemný bug, díky kterému některé zbraně prostě sebrat nemůžete, i když máte zrovna volno. Důležitější než zbraně střelné jsou však dvoje zápěstní čepele a chvaty, které s nimi dovede Rayne předvádět. Vždy po likvidaci klíčových nepřátel se vám zlepší úroveň základního útoku s nimi. Za každého rozsekaného nepřítele vám povyskočí stupnice agresivity, která po čase dosáhne maxima a vy můžete použít takzvané Blood Rage. Při něm se pohled zabarví do ruda, Rayne výrazně zrychlí a místo obvyklého útoku získá možnost provádět velice účinné kombo útoky, které při správném použití dovedou bez nadsázky rozšmelcovat každého několika zásahy. Groteskní je pak jejich použití na bossy, kteří jsou jinak celkem tuzí. Stačí se trefit v pravý okamžik a tělo už letí v desítkách kusů k nebi... Další schopnosti hrdinky Výčet schopností však stále nekončí, kromě základního vidění má Rayne ještě další tři. První z nich, zvaná Aura Vision, zabarví vidění do modra. Cíle mise jsou vyznačeny jako světle modré obláčky, jejichž velikost závisí na vzdálenosti od vás. Zároveň lze tento pohled použít jako detektor nepřátel za zavřenými dveřmi apod., aura klidných nepřátel je jasně červená, aura vylekaných a agresivních pak paradoxně světle zelená. Dále tu máme Extruded Vision, jinými slovy dalekohled - podle mě jediná zcela nepoužitelná pomůcka, v adrenalinovém zápalu hry se situací vyžadující sniperku dopočítáte na prstech jedné ruky. Mnohem zajímavější je možnost poslední, Dilated Vision neboli bullet-time. Stejně jako v Matrixu nebo Max Paynovi se okolní svět znatelně zpomalí, rozšíří se vám úhel vidění zabíjení nepřátel je hned o něco snazší. Bohužel zatímco Max si musel svůj bullet-time doplňovat a vydržel vždy jen na chvíli, Rayne může této výhody požívat po neomezeně dlouhou dobu a to je myslím chyba. Snižuje se totiž tempo jinak velice našlápnuté akce a vy s tím nemůžete nic dělat, protože v mnoha chvílích se bez zpomalení jednoduše neobejdete, studnice nepřátel je nevyčerpatelná. Nedostatky hry Jakkoliv může vypadat tato akce na první pohled nudně a stereotypně, skutečnost je jiná. Hra je sice relativně krátká a jde ji projít prakticky za jedno delší odpoledne, po celou dobu se však budete solidně bavit krvavou lázní, jakou svět neviděl. Postal 2 že je brutální? Bloodrayne se mu vysmívá přímo do obličeje - se zapnutou Blood Rage vtrhněte do klubka nepřátel, jednou švihněte čepelemi a těla kolem začnou radostně explodovat, krev prýští v gejzírech hektolitrů a končetiny létají všude okolo. Na konci zbude jen hromádka těl a místnost vymalovaná do tmavě rudých odstínů. A to nechtějte znát účinky rakety vpálené přímo do nepřátel... Proto také nemohu pochopit, že se ve hře nachází tolik podivných záseků a nedomyšleností. Například je nutné prokopnout dveře za účelem postupu do další klíčové oblasti - ovšem dveře nejsou nikterak odlišeny a minuty strávené zkoušením všeho možného rozhodně nejdou počítat jako zábavné. Stejně tak mě naštvala i situace, kdy se propadne podlaha přímo do vody, která Rayne ubírá zdraví a vy musíte co nejrychleji najít východ. Ten je ovšem schován za obtížně překonatelnou překážkou a opět tak přichází na řadu bezmoc. Úrovně jsou si často podobné jako vejce vejci a dá práci se v nich zorientovat, jelikož prostředí působí po většinu času stále stejně sterilně. Práci vám nikterak neulehčuje ani pseudoradar, který ukazuje směr k vašemu cíli - který se ovšem často nachází na zcela odlišném místě. Grafické zpracování Bloodrayne je po grafické stránce pouze mírně nadprůměrná, což je u Terminal Reality nezvyklé a lze to přičíst dlouhé době spotřebované konverzí na PC a nutností engine přizpůsobit právě i pro konzole. Pokud je něco skutečně výborné, pak jsou to modely postav, zvláště pak vyniká samotná Rayne a pavoukovité obludy. Netřeba znovu připomínat, že krev a mrzačení představuje základní stavební kámen hry a jako takové jsou tyto aspekty zpracované rovněž na výbornou. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Některé modely mají příliš málo polygonů a textury do sebe chvílemi nezapadají tak, jak by měly, ale na druhé straně třeba světelné efekty zvedají výsledný dojem do nadprůměrné oblasti. Hardwarové nároky naštěstí nejsou zdaleka tak krvavé jako hra samotná, i na vysokých detailech vše běží jak po másle - pochopitelně na nadprůměrném stroji alespoň s GF4Ti. Ozvučení Horší je to bohužel se zvukem, který se vyloženě nepovedl. Jakž takž se dají skousnout zvuky zbraní, padajících končetin apod., hudba je však naprosto zbytečná a fádní. Nejhorší je ovšem bezesporu dabing, zvláště pak hlavní hrdinka samotná - naprosto neodhadnuté vyvážení emocí, totálně znuděný a nezúčastněný hlas, jedno velké trapné NIC. Obzvláště mě dostal jistý moment, kdy Rayne ztratila poslední vodítko k cíli a lakonicky situaci okomentovala "vypadá to, že je konec". Jsem schopný přijmout všechna klišé a směšné situace ve hře, ale s dabingem již zašli tvůrci trochu moc daleko. Pokud máte chuť zapomenout na sebemenší logické hádanky a místo toho dáte přednost krátké, ale vydatné krvavé lázni, Bloodrayne je pro vás jako stvořená. Ovšem jen s podmínkou, že budete schopni přijmout velmi specifický druh kýče, na kterém celá hra stojí a padá. Opravdu - neberte Bloodrayne vážně. Připravili byste se o slušnou zábavu na jeden víkend. Stáhněte si: Demo, Trailer, Cinematic trailer, Video, Cheaty Související články: Novinky |
Frix | |
autorovi je 17 let, píše pro Tiscali Games a Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje International School of Helsinki. Hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora) |