BloodRayne - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

BloodRayne - recenze

12. 5. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Vampýrka Rayne si proklestila cestu z konzolí na osobní počítače a za sebou nechává pořádný bazén krve a končetin. Má cenu přidat se k její brutální výpravě proti nacistům? Odpověď zjistíte v recenzi.

Autor: Frix
Publikováno: 12.května 2003


Obrázek zdroj: tisková zpráva Terminal Reality je zajímavá firma, na kterou mám poměrně zajímavé vzpomínky z různých herních období. Jejich prvotina Terminal Velocity představovala v době vydání nadčasový letecký simulátor, který byl arkádově založený. Druhá fáze společnosti byla ve znamení hry Nocturne a hororové série Blair Witch, která používala shodný engine. Zatímco trojice her podle filmu byla spíše narychlo splácnutá, Nocturne stále považuji za jednu z nejlepších akčních her všech dob - temně atmosférická, graficky dokonalá a velmi, velmi brutální. Poslední dobou o Terminal Reality příliš slyšet nebylo, na scénu her akčních se však vrací právě recenzovanou akcí jménem Bloodrayne. Tato hra vyšla na podzim minulého roku na trojici next-gen konzolí PS2, Xbox a GameCube a po více než půlročním čekání si ji nyní můžeme zkusit i my.

 Bezmyšlenkovitá řežba
Přestože je Bloodrayne prezentována jako akční adventura, prvky adventury by v ní našel jen skutečně velmi zručný detektiv. Hra si v jistém slova smyslu vykopala hrob již svým příběhem. Poloviční upírka jménem Rayne je najata tajnou organizací jménem Brimstone Society za účelem vymícení okultních nacistů (nebo nacistických okultistů?), kteří si příliš nebezpečně zahrávají s magickými předměty. Krom toho první třetinu hry strávíte vybíjením zombií a gigantických pavouků v americké Louisianě. Abych nezapomněl, Rayne se také pokouší nalézt svého otce a celý vývoj komentuje velice suchými, nevzrušenými hláškami, zatímco přeskakuje od jedné oběti ke druhé.

Jako třešnička na dortu je zde "nelicencované použití" všeho od zbraní (W&S místo S&W, GAR místo BAR atd.) přes nacistická jména až k hákovému kříži, který vypadá spíše jako dvojí lambda přeložená přes sebe. Shrnuto a podtrženo - snůška snad každého klišé, ať už z herního či filmového světa za posledních sto let. Zní to příšerně, není-liž pravda? Jistě, ale v tom je celý ten vtip! Nepokoušejte se ani na moment brát Bloodrayne vážně, protože hra samotná se tak ani nepokouší tvářit.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Jde o akci skutečně bezmyšlenkovitou, která si nedělá hlavu s kýčem a nacpe ho všude, kolik se vejde, výsledek je však překvapivě zábavný. Specifický humor sveho dílka podtrhují tvůrci úkazem, který nelze popsat lépe než ňadra na gumičce. Abychom si rozuměli - při sebemenším pohybu, klidně může jít o otočení hlavy, se ženským humanoidním postavám bouřlive rozeskáčou prsa takovým způsobem, že jsem napoprvé téměř padl pod stůl smíchy. Kam se hrabe Lolo Ferrari...

Tuto úvodní tirádu uzavřu knižním přirovnáním, protože jedna osobní zkušenost vydá nad tisíc slov recenzentových - přečtěte si nějakou knihu Jiřího Kulhánka, nejlépe však Noční klub. Autor sám přiznává, že produkuje brakovou literaturu a přesto, nebo právě proto je úžasně čtivý, stačí jen vypnout mozek a bavit se, což někdy není na škodu.

 Lineární průběh misí
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Průběh hry je silně lineární po celou dobu a vaším cílem je v dané lokaci vždy vyvraždit určené cíle, případně prozkoumat daný objekt a v něm vyvraždit cíle nově nabyté. Není třeba myslet ani po vteřinu hraní, protože veškeré puzzly se omezují na hledání chybějících součástek, nejčastěji však elektrických baterií. Chození z A do B je pak prokládáno masovou destrukcí všeho kolem, protože nepřátel se valí stovky ze všech směrů a vaším jediným cílem je jejich eliminace.

Změna v zaběhnuté rutině se koná pouze v případě bojů s bossy a v jediném skutečně inovačním momentu hry, kdy dostanete pod kontrolu robotické monstrum a nepřátele tak likvidujete po způsobu Mechwarriora. Zabíjení po celou dobu probíhá ve velmi nadneseném, až legračním duchu, kdy stačí málo a nepřítel se doslova rozletí na desítky kousků a pro kaluže krve není poznat, v jaké lokaci se to vlastně nacházíte.

 Sání krve
Pokud bychom se však měli zaseknout na tomto bodě, hodnocení Bloodrayne by spadlo o pěkných pár desítek procent, tudíž dostanete k dispozici velikou škálu zbraní, pohybů, typů vidění a upírských vychytávek. Rayne se i v základním módů pohybuje mnohonásobně rychleji než nepřátelé a jediným skokem dokáže přistát i na slušně vysokých budovách, stejně tak lze vyskočit i na telegrafní dráty v prvním ze tři aktů a běžet po nich.

Zcela základní schopností je sání krve, tedy taková nekonečná a velmi šikovná lékárnička každého správného upíra. Pokud jste oběti dostatečně blízko, Rayne jednoduše přiskočí a za srkavých zvuků vysaje její krční tepnu. V opačném případě je k dispozici harpuna, která oběť lehce zraní, Rayne si ji přitáhne k sobě a rovněž vysaje. Ze skoků jde přecházet velmi plynule do útoku a podobně, možností je nespočet.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Zbraně a stupeň agresivity
Arzenál v sobě zahrnuje spoustu pistolí, samopalů, kulomety lehké až tankové, sniper pušku, granáty a také obligátní raketomet. Nábojů bývá po většinu hry nedostatek a bylo by vrcholně otravné přepínat mezi neustále se měnící nabídkou zbraní, čehož si naštěstí byli vědomi i tvůrci a tak si prostě můžete nastavit automatickou volbu zbraní neslabších či nejsilnějších.

Speciální slot je pak rezervován pro kousky typu zmiňovaného tankového kulometu, upilované brokovnice, která jedním zásahem zblízka tvoři z nacistů pyré atd. Bohužel hra obsahuje nepříjemný bug, díky kterému některé zbraně prostě sebrat nemůžete, i když máte zrovna volno. Důležitější než zbraně střelné jsou však dvoje zápěstní čepele a chvaty, které s nimi dovede Rayne předvádět.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Vždy po likvidaci klíčových nepřátel se vám zlepší úroveň základního útoku s nimi. Za každého rozsekaného nepřítele vám povyskočí stupnice agresivity, která po čase dosáhne maxima a vy můžete použít takzvané Blood Rage. Při něm se pohled zabarví do ruda, Rayne výrazně zrychlí a místo obvyklého útoku získá možnost provádět velice účinné kombo útoky, které při správném použití dovedou bez nadsázky rozšmelcovat každého několika zásahy. Groteskní je pak jejich použití na bossy, kteří jsou jinak celkem tuzí. Stačí se trefit v pravý okamžik a tělo už letí v desítkách kusů k nebi...

 Další schopnosti hrdinky
Výčet schopností však stále nekončí, kromě základního vidění má Rayne ještě další tři. První z nich, zvaná Aura Vision, zabarví vidění do modra. Cíle mise jsou vyznačeny jako světle modré obláčky, jejichž velikost závisí na vzdálenosti od vás. Zároveň lze tento pohled použít jako detektor nepřátel za zavřenými dveřmi apod., aura klidných nepřátel je jasně červená, aura vylekaných a agresivních pak paradoxně světle zelená. Dále tu máme Extruded Vision, jinými slovy dalekohled - podle mě jediná zcela nepoužitelná pomůcka, v adrenalinovém zápalu hry se situací vyžadující sniperku dopočítáte na prstech jedné ruky.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Mnohem zajímavější je možnost poslední, Dilated Vision neboli bullet-time. Stejně jako v Matrixu nebo Max Paynovi se okolní svět znatelně zpomalí, rozšíří se vám úhel vidění zabíjení nepřátel je hned o něco snazší. Bohužel zatímco Max si musel svůj bullet-time doplňovat a vydržel vždy jen na chvíli, Rayne může této výhody požívat po neomezeně dlouhou dobu a to je myslím chyba. Snižuje se totiž tempo jinak velice našlápnuté akce a vy s tím nemůžete nic dělat, protože v mnoha chvílích se bez zpomalení jednoduše neobejdete, studnice nepřátel je nevyčerpatelná.

 Nedostatky hry
Jakkoliv může vypadat tato akce na první pohled nudně a stereotypně, skutečnost je jiná. Hra je sice relativně krátká a jde ji projít prakticky za jedno delší odpoledne, po celou dobu se však budete solidně bavit krvavou lázní, jakou svět neviděl. Postal 2 že je brutální? Bloodrayne se mu vysmívá přímo do obličeje - se zapnutou Blood Rage vtrhněte do klubka nepřátel, jednou švihněte čepelemi a těla kolem začnou radostně explodovat, krev prýští v gejzírech hektolitrů a končetiny létají všude okolo. Na konci zbude jen hromádka těl a místnost vymalovaná do tmavě rudých odstínů. A to nechtějte znát účinky rakety vpálené přímo do nepřátel...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Proto také nemohu pochopit, že se ve hře nachází tolik podivných záseků a nedomyšleností. Například je nutné prokopnout dveře za účelem postupu do další klíčové oblasti - ovšem dveře nejsou nikterak odlišeny a minuty strávené zkoušením všeho možného rozhodně nejdou počítat jako zábavné. Stejně tak mě naštvala i situace, kdy se propadne podlaha přímo do vody, která Rayne ubírá zdraví a vy musíte co nejrychleji najít východ. Ten je ovšem schován za obtížně překonatelnou překážkou a opět tak přichází na řadu bezmoc.

Úrovně jsou si často podobné jako vejce vejci a dá práci se v nich zorientovat, jelikož prostředí působí po většinu času stále stejně sterilně. Práci vám nikterak neulehčuje ani pseudoradar, který ukazuje směr k vašemu cíli - který se ovšem často nachází na zcela odlišném místě.

 Grafické zpracování
Bloodrayne je po grafické stránce pouze mírně nadprůměrná, což je u Terminal Reality nezvyklé a lze to přičíst dlouhé době spotřebované konverzí na PC a nutností engine přizpůsobit právě i pro konzole. Pokud je něco skutečně výborné, pak jsou to modely postav, zvláště pak vyniká samotná Rayne a pavoukovité obludy. Netřeba znovu připomínat, že krev a mrzačení představuje základní stavební kámen hry a jako takové jsou tyto aspekty zpracované rovněž na výbornou.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Některé modely mají příliš málo polygonů a textury do sebe chvílemi nezapadají tak, jak by měly, ale na druhé straně třeba světelné efekty zvedají výsledný dojem do nadprůměrné oblasti. Hardwarové nároky naštěstí nejsou zdaleka tak krvavé jako hra samotná, i na vysokých detailech vše běží jak po másle - pochopitelně na nadprůměrném stroji alespoň s GF4Ti.

 Ozvučení
Horší je to bohužel se zvukem, který se vyloženě nepovedl. Jakž takž se dají skousnout zvuky zbraní, padajících končetin apod., hudba je však naprosto zbytečná a fádní. Nejhorší je ovšem bezesporu dabing, zvláště pak hlavní hrdinka samotná - naprosto neodhadnuté vyvážení emocí, totálně znuděný a nezúčastněný hlas, jedno velké trapné NIC. Obzvláště mě dostal jistý moment, kdy Rayne ztratila poslední vodítko k cíli a lakonicky situaci okomentovala "vypadá to, že je konec". Jsem schopný přijmout všechna klišé a směšné situace ve hře, ale s dabingem již zašli tvůrci trochu moc daleko.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pokud máte chuť zapomenout na sebemenší logické hádanky a místo toho dáte přednost krátké, ale vydatné krvavé lázni, Bloodrayne je pro vás jako stvořená. Ovšem jen s podmínkou, že budete schopni přijmout velmi specifický druh kýče, na kterém celá hra stojí a padá. Opravdu - neberte Bloodrayne vážně. Připravili byste se o slušnou zábavu na jeden víkend.

Stáhněte si: Demo, Trailer, Cinematic trailer, Video, Cheaty

Související články: Novinky

Frix
autorovi je 17 let, píše pro Tiscali Games a Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje International School of Helsinki. Hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora)



 
 
Frix
Smarty.cz

Verdikt:

Hra, která určitě nesedne každému a trpí několika nepříjemnými nedostatky, z nichž nejhorší je silně lineární postup a krátká trvanlivost. Jestliže však nečekáte nic převratného a máte (správný) pocit, že na PC již dlouho nebyla pořádná řežba bez příměsí, rozhodně Bloodrayne alespoň zkuste.

Nejnovější články