| Autor: František Fuka Publikováno: 21.března 2006 | Verze hry: prodávaná/evropská/PS2 Doba recenzování: 2 týdny |
Kdybyste o Black nic nevěděli, po pár sekundách hry byste dospěli k názoru, že je to klasická FPS akce. Ovládání je typické (pohyb jednou analogovou páčkou, rozhlížení druhou). V každou chvíli můžete u sebe mít pouze dvě střelné zbraně (mezi kterými přepínáte) plus granáty (pokud je najdete). Zbraně mají různý dostřel, různou velikost zásobníku, různou palebnou sílu, rychlost a různé možnosti zoomu, přičemž některé zbraně jsou objektivně podstatně méně užitečné než jiné. Různé zbraně se také různě "škubou", což můžete ovlivňovat tím, že přepnete z dávkové palby na jednotlivé střely. Z hlediska stability samopalů je pak často výhodnější přepnout jednotlivé střely a rychle mačkat tlačítko pro střelbu. Za zmínku také stojí, že každý level začínáte s předdefinovanými zbraněmi, bez ohledu na to, s jakými jste dokončili level předchozí. Můžete běhat nebo se pomaleji (a tišeji) pohybovat v podřepu. Uzdravujete se sbíráním lékárniček. Malé se používají automaticky, velké musíte aplikovat ručně. Na některé zbraně můžete namontovat tlumič. Hezký nápad je, že při dobíjení se dá bez problémů pohybovat, ale celá obrazovka je rozostřená (soustředíte se na nabíjení, tj. nemůžete věnovat takovou pozornost okolí). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky ze hry vydané společností Electronic Arts Zatím jsem se nezmínil o příběhu nebo námětu a má to svůj důvod. Jednotlivé mise hry Black jsou totiž propojeny hranými cutscénami, které pozůstávají výhradně ze dvou lidí, mluvících při výslechu, nejsou zajímavé a pro většinu Čechů ani pochopitelné. Příběh o zradě a pomstě kdesi ve východní Evropě je naprosto nedůležitý (o to více zamrzí, že cutscény nejdou přeskočit, dokud danou misi úspěšně nedohrajete!) a hra je pouze o tom, že musíte v rozpadlých městech, budovách a lesích postřílet stovky lidí, kteří mluví rusky a tak se dostat na konec levelu (ano, mnohdy nemůžete dál, dokud nezabijete X nepřátel - teprve pak se cesta magicky otevře). 
zdroj:
tisková zpráva
Hra Black je propagována jako "návrat ke kořenům". Ve své snaze o maximální průzračnost se ale tvůrci z Criterion Studios (série Burnout) dopustili několika zjednodušení, které bych v dnešní době označil za lenost a lajdáctví. Jak jinak lze nazvat skutečnost, že v průběhu celé hry bojujete pouze proti asi půl tuctu typů nepřátel, kteří se liší pouze uniformou a tím, co drží v ruce? Že se nekoná ani jediný souboj s bossem, že nepoužijete žádný dopravní prostředek, ani se s žádným neutkáte? Že nemůžete nijak používat ani manipulovat s ničím jiným, než se svými zbraněmi? Že hra nepodporuje žádnou formu multiplayeru, pouze v některých levelech vás bude doprovázet pár AI kolegů? Ti jsou sice velmi hloupí, ale na druhou stranu prakticky nesmrtelní, takže když máte trochu trpělivosti, zvládnou i ty nejhorší přestřelky za vás, zatímco se schováváte někde v koutě.• Hype 1: Absolutní destrukce Možná jste četli oficiální popisek (např. na produktové stránce) nebo jiný reklamní článek, ve kterém byla opěvována destrukce v této hře. Totální destrukce. Absolutní destrukce snad všeho. Dokonalá simulace skutečné destrukce skutečných objektů. A tak dále... 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nevím, do jaké míry byly některé tyto informace šířeny oficiálně a do jaké míry šlo o sny nadržených fanoušků. Každopádně to ale NENÍ PRAVDA. V Black je opravdu spousta destrukce, ale 99 procent z ní je přesně skriptováno. Co to znamená: 
zdroj:
tisková zpráva
Rozbít jdou pouze ty objekty, u kterých se tvůrci hry rozhodli, že půjdou rozbít. Protože je objektů ve hře opravdu mnoho, znamená to, že narazíte na obrovskou spoustu bizarních situací, kdy například jde rozbít zeď, ale telefonní budka, dřevěná bedna, nebo kus plechu, které stojí vedle ní, jsou totálně nezničitelné. A každý rozbitný objekt se vždy rozpadne NAPROSTO stejným způsobem. Někam spadnout nebo se odkutálet nemůže. Výjimkou jsou pouze občasné sudy nebo stoly, do kterých můžete strkat a posunovat je po podlaze (ale je jich skutečně žalostně málo). Ostatní objekty buď vybuchnou a hned zmizí (což je po zásahu pistolí bizarní třeba u dřevěných prken), nebo projdou několika stádii destrukce, která ovšem jsou přesně předdefinována.Takže po pár hodinách hraní budete přesně vědět, že když budete chvíli střílet do té a té bedny, rozbije se přesně tím a tím způsobem a odhalí vojáka, který se kryl za její levou polovinou, ale nikoliv toho, který se kryl za pravou polovinou - bez ohledu na to, do které části bedny střílíte a jakou zbraní. U některých zdí jsou dokonce předem vidět švy textur, které vám napovídají, jaká její část zmizí po odpálení granátu! Z předchozího textu je jasné, že při ničení všeho kolem nemáte příliš volnou ruku a už vůbec z toho nevyplývají nějaké možné herní strategie. Jsou to jen efekty. Ovšem efekty, které vypadají skvěle. Při explozích velkých tankerů si užijete dostatek zábavy a zasmějete se všem těm nepřátelům, kteří tak hloupě stáli těsně vedle nich. A je jich více než dost. Jako kdyby platil nějaký speciální gravitační zákon, podle kterého se nepřátelé zásadně shlukují kolem nejexplozivnějších objektů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Hype 2: Čistá akce Dále jste možná také četli, že Black je čistě adrenalinová a čistě akční záležitost, ve které není místo na strategii a taktizování. Opět platí, že pravý opak je pravdou. Většinu času se musíte neslyšně plížit, používat zbraň s tlumičem a likvidovat co největší množství nepřátel z co největší dálky. Pokud odvážně vletíte do místnosti plné nepřátel, většinou to znamená vaši velmi rychlou smrt, bez ohledu na vaše schopnosti (může za to i absence slušných zbraní na blízko - brokovnice má nepříjemně malý rozptyl a je problém z ní trefit někoho, kdo stojí metr před vámi). Neříkám, že to znamená automatickou smrt, ale je mnohem jednodušší zůstat v co největší vzdálenosti a nepřátele trpělivě odstřelovat. Mnozí z nich totiž na zásah reagují pouze tím, že sebou škubnou a vrátí se do původní pozice - načež je můžete zasáhnout znovu a znovu a pokud to zopakujete pětkrát až desetkrát, je po nich. Vůbec je nenapadne, že by se měli ukrýt nebo běžet k tomu, kdo je každé dvě sekundy střílí do ramene. 
zdroj:
tisková zpráva
Tím nechci říct, že všichni nepřátelé vždycky jen stojí na místě - to rozhodně ne. Ale většina z nich opravdu na zásah nereaguje, natož aby přivolávala nějaké posily. Nepříjemně velká část hry tudíž pozůstává z toho, že z velké dálky zaměříte část nepřítelova těla (přičemž jde o experimentování "plus mínus jeden pixel", protože chcete zůstat co nejdál), vystřelíte, počkáte až se po "zraněné animaci" vrátí do původní polohy, znovu vystřelíte (dřív než stačí odejít nebo jinak zareagovat), a totéž opakujete tak dlouho, dokud není po něm. A přitom po vás NIKDO NESTŘÍLÍ! Takhle si věru akční adrenalinovou hru nepředstavuji.• Hype 3: Absolutní volnost Také jsem v několika preview renomovaných zahraničních serverů četl, že levely v Black vám dávají absolutní volnost a že otevřený herní svět lze procházet různými způsoby. To také není pravda. Levely v této hře jsou téměř stoprocentně lineární - jdete od začátku ke konci a pokud se někdy cesta větví, záhy se opět spojí. Levelů je sice pouze osm, ale s výjimkou prvního jsou obrovské a dohrát každý z nich trvá okolo hodiny čisté hry! V průběhu levelu narazíte jen na dva či tři checkpointy, což znamená, že při zabití těsně před checkpointem musíte znovu odehrát třeba 20 minut hry, které předcházely vaší smrti. A aby to bylo ještě brutálnější, neexistuje možnost uložit hru uprostřed levelu (ani na checkpointu), takže pokud se celý den snažíte znovu a znovu přežít přestřelku na konci těžkého levelu, můžete ji zkoušet znovu a znovu (od posledního checkpointu), ale pokud vypnete svůj PS2, musíte příště začít od počátku celého levelu! 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Lineárnost levelů je ještě zvýrazněna tím, že se v nich prostě nemůžete vracet. Je toho dosaženo tak, že několikrát v průběhu každého levelu musíte skočit do příkopu, spadnout z většího schodu nebo udělat něco podobného, co vám definitivně odřízne cestu zpět, protože skákat nahoru se v této hře vůbec nedá. Tudíž stačí malá terénní překážka a hráč má smůlu - nedostane se přes ní. Tento trik je používán k tomu, aby se hráč nemohl odklonit z vytyčené cesty. Díky tomu ani moc nevadí, že při hraní nemáte nikdy k dispozici žádnou mapu, kompas nebo jakoukoliv navigační pomůcku. Prostě jdete jediným směrem, kterým to jde. Hrajete sice elitního vojáka, ale zřejmě nedokážete přeskočit dvaceticentimetrovou zídku ze tří cihel nebo půlmetrovou bednu a nikdy se tudíž nedostanete ke krásným budovám, které za ní stojí. Spíše než "absolutní volnost" to celé připomíná třeba levely v Resident Evil 4, pokud bychom si odmysleli nahrávání. Což je ovšem znatelný rozdíl. Obrovské levely v Black se totiž nahrávají v průběhu hry, bez jakéhokoliv zdržování! 
zdroj:
tisková zpráva
Lineárnost levelů je trochu maskována tím, že při vyšších obtížnostech máte úkoly (objectives). Ty ale pozůstávají výhradně z toho, že musíte sebrat a/nebo zničit určité více či méně skryté předměty, které se liší pouze svými názvy. Ty jsou občas rádoby humorné (např. tajný dokument "Burnout Rendering Secrets"), což podivně kontrastuje se seriózní atmosférou zbytku hry. • Hype 4: Dokonalá grafika O Black se také psalo, že v něm uvidíte grafiku, jakou jste dosud na PS2 neviděli. Je mi ctí vám oznámit, že aspoň v tomto bodu reklama nelhala a Black je graficky skutečně impozantní. Hra světla, mlha v nočním lese, slunce těsně nad obzorem, rozostřující vše, co stojí před ním, dým z výbuchů, který snižuje viditelnost na nulu... I geometrie a textury všudypřítomných ruin jsou velmi působivé. Vypadá to zpropadeně dobře, chvílemi možná dokonce lépe než Resident Evil 4 pro GameCube (ale abychom byli fér, žádná ze zbraní v PS2 neumožňuje takový zoom jako sniperka v RE4). Drobnou vadou na kráse jsou pouze občasné znatelné náhlé změny 3D modelů, pokud se k něčemu přibližujete/vzdalujete a opravdu výjimečné zpomalení při zvlášť rušných situacích. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů • ... a dokonalý zvuk Atmosféře pomáhají dokonale vybrané a sestříhané zvukové samply (například sténání větru je úchvatné) a profesionální hudba produkovaná Michaelem Giacchinem (série Medal of Honor, filmy Úžasňákovi nebo Mission: Impossible III), kterou hraje buď opravdový symfonický orchestr nebo zatraceně dobré syntezátory. Její minutáž je ovšem dosti skromná, protože se (zcela správně) ozývá pouze v ojedinělých významných okamžicích a nehraje pořád dokola jako kolovrátek. Kdybych nebyl poslední rok masírován reklamou, byl bych možná z Black celkem nadšený. Vzhledem k megakampani (včetně Václavského náměstí), která ho provázela, je však potřeba upozornit, že nejde v žádném smyslu o revoluci nebo vrchol žánru. Ze všeho nejvíc bych tuto hru doporučil těm, kteří rádi hráli staré Doomy a Quaky a baví je běhat pořád znovu stejnými levely, na vyšší a vyšší obtížnosti, pamatovat si, odkud kdy vyběhne který nepřítel (ano, všechno je to skriptované), a mít dobrý pocit z toho, že ho sejmu dřív, než on mě. 
zdroj:
tisková zpráva
Black není špatná hra a pokud vás baví hrát totéž znovu a znovu a propracovávat se k dokonalosti, budete asi na vrcholu blaha. Grafické a zvukové provedení je výborné, ale co se týče hratelnosti a variability, zůstává Black ve stínu mnoha jiných her, konkrétně třeba Timesplitters 2 (a to i pokud bych srovnával výhradně singleplayer módy).Stáhněte si: Trailery... Související články: Novinky... |
| František Fuka | |
| autor začínal s hrami ještě v době, kdy "mít počítačovou hru" znamenalo "naprogramovat si ji", přesto si i dnes rád sedne ke konzoli; více u něj doma na www.fuxoft.cz |
