Aliens vs Predator 2 - recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Aliens vs Predator 2 - recenze

6. 11. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

V Aliens vs Predator 2 se znovu dostanete do konfliktu tří naprosto odlišných ras - lidí, vetřelců a predátora. Povedlo se opět navodit dech beroucí atmosféru? A jak se zlepšila grafika či síťová hra?

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 6.listopadu 2001


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Stroj času vrývá do historie lidstva datum šestého ledna roku 2231. Na oběžné dráze planety LV-1201 se klidně pohybuje vesmírná loď, zabezpečující výpravu týmu vědců, zkoumajících záhadný povrch planety. Když dojde k nečekanému přerušení spojení mezi badateli a osádkou vesmírného korábu, po čase marných pokusů o jeho opětovné navázaní je jasné, že bude třeba vyslat na planetu tým specilistů, kteří se pokusí vědce najít a spojení obnovit.

 Konflikt tří ras
Tak začíná příběh, který se vám bude ve hře Aliens vs Predator 2 (dále jen AvP2) přehrávat na monitoru jako film a jehož součástí se budete co chvíli stávat i vy sami. Ne nadarmo začíná intro hry známou filmovou znělkou společnosti 20th Century Fox alias Fox Interactive, jednoho z producentů hry. Příběh je totiž tím novým, co vás bude oproti předchozímu dílu celou hrou provázet a v jehož vleku se ponese i vaše vlastní účinkování. A není to příběh jen tak na zaplácnutí CDčka. Je důležitou součástí hry, je vcelku kvalitně zpracovaný a dodává vašemu počínání řád a hře směr. Nic zde není jen tak, nic nevzniká z ničeho a mise, které budete ve hře plnit, jsou provázané do dějové linie. Osobně mám herní příběhy rád a i když není ten v AvP2 nikterak extra originální (ale co se dá dnes takto nazvat?), jeho přítomnost už tak nabitou atmosféru hry ještě umocní.

Stejně jako v předchozím dílu hry se dostáváte do konfliktu tří navzájem naprosto odlišných ras. Planeta LV-1201 je pravlastí alienů, kteří zde žijí ve svých klikatých, bludištím podobných hnízdech. Jejich základnu nedávno objevil vědecký tým, který začal nezvyklé katakomby zkoumat a tím se do děje dostávají lidé. No a třetí rasu zastupují predátoři, kteří si planetu zvolili za místo svých loveckých aktivit. Opět stejně jako v prvním díle i zde máte možnost odehrát hru jako příslušník každého zúčastněného živočišného druhu a vychutnat si tak jeho specifika, která jsou nyní ještě mnohem propracovanější, než tomu bylo v minulosti. Celá hra je tvořena celkem jedenadvaceti misemi, shodně rozdělenými pro všechny tři typy postav, čili za každou z nich odehrajete sedm navzájem na sebe navazujících misí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Atmosféra
Základní charakteristickou vlastností AvP byla naprosto geniální atmosféra, která v hrách neměla obdoby. Nyní v podání AvP2 je tato složka hry dovedena téměř k dokonalosti. Ať si vyberete kteroukoli z postav, budete vnímat nabitou hustotu ovzduší od začátku do konce hry, navíc pokaždé úplně jinak. Tvůrcům se skvěle podařilo zpracovat hru tak, že sami všemi smysly vnímáte svoji roli a jste zcela pohlceni do děje. Hrajete-li v noci a navíc se sluchátky nebo s hudbou patřičných decibelů, snadno se vám může přihodit něco nevábného. A tak to mělo v této hře být a takové to i je.

Jednoznačnou pochvalu zaslouží i zvuková stránka hry. Počínaje kvalitními dialogy a zprávami ve vysílačce, výbornými zvukovými efekty při střelbě a pobíhání v mapě a konče naprosto skvělými zvuky predátorů. Jejich hrdelní předení, zavytí při získání trofeje či bolestný sten doprovázející vražení lěčebných hrotů do vlastního těla, to jsou jen některé příklady opravdu mistrovského zvukařského díla.

 Mariňák
Zvětšit zdroj: tisková zpráva V roli mariňáka si prožijete bloudění v neustálém napětí, kdy strachem sotva dýcháte. V mizerném světle se snažíte v mihotajících chabých paprscích ramenní svítilny (ale díky bohu aspoň za ni) rozeznat aspoň jakž takž siluety neznámých prostor, v nichž se nacházíte. S ušima našpicovanýma posloucháte pravidelné pulsování svého radaru a pokaždé ve vás hrkne, když jeho pohybový senzor zaznamená nějaký pohyb nablízku. Zbraň nesete neustále připravenou ke střelbě a po každém souboji kontrolujete, jak jste na tom s municí.

Mariňák má asi nejpůsobivější příběh. Hra vás uvede na planetu, kde vás bude udržovat v neustálém napětí a strachu. Temné a úzké klikaté chodby bývají střídány volnějšími prostranstvími, kde to ale není nijak veselejší. Když pak vypadnete z útrob alieního doupěte, odkud jste vyvázli jen tak tak a klusem se vracíte po relativně volném prostranství, oddychnete si a máte pocit, že jste z nejhoršího venku. O to víc překvapí hlas ve vysílačce, který vám radí, abyste se podíval, co máte za zády. Obrovský houf rozzuřených alienů běžících za vámi dává tušit, že zdaleka není všemu konec. Anebo možná je, ale ne tak, jak byste si přáli.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Jako mariňák máte ve své výbavě na začátku nůž, pistoli a kulomet, známý z předchozí verze hry. Přibylo vám hackovací zařízení, kterým jste schopen otevřít většinu zakódovaných vstupů a ovládacích konzolí. Do vaší výbavičky časem přibudou další zbraně, z nichž za zmínku určitě stojí účinná snajperka, která často přijde vhod a jejíž plynulý zoom se ovládá podobně jako třeba v Unreal Tournamentu tak, že příslušným tlačítkem kliknete a s tím, jak je držíte, se vám mění i stupeň přiblížení. No a jmenujme ještě takový plamenomet, který se v poslední době objevuje ve všech akčních hrách a jenž patří k vyhledávaným zbraním díky efektnímu způsobu použití. Mimochodem skvěle vypadá nejen hořící nepřítel, ale i plameny zaplavený HUD v případě, že hoříte vy sami.

Další novinkou v podání lidských jednotek je to, že nejste v příběhu jako vlk samotář, ale tvoříte součást týmu - máte své nadřízené a kolegy, plníte rozkazy apod. I tohle je vylepšení, které hře jenom prospívá.

 Vetřelec
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Největším specifikem a herní lahůdkou je v roli aliena jeho schopnost šplhat libovolně po zdech a tak se (navíc velice hbitě) pohybovat zcela neomezeně po stropech či v úzkých šachtách, prostě všude tam, kam se ostatní nijak nedostanou. Zpočátku jste zcela zmateni, ale po chvíli tréninku se zorientujete a začnete si vychutnávat slasti neotřelého pojetí hry. Ani alien nezůstal zdaleka beze změny. Jednak přibyl nový druh útoku, kterým je velice účinné skočení do soupeře, které jej buď rovnou zlikviduje, anebo aspoň omráčí tak, že se stane snadnou kořistí vašich spárů. Krom toho zůstává pro aliena typické cupování obětí pařáty i bodavý útok hrotem ocasu. Svoji životní energii doplňujete ukusováním hlav nepřátel, což je rovněž zajímavá činnost.

Do role aliena je vnesen ještě další skvělý prvek - vývoj neboli růst. Hru začínáte coby maličký facehugger, známý to skokan z prvního dílu, který když se vám přilepil na tvář, znamenalo to amen. I vy se tedy zrodíte z vajíčka v podobě tohoto malého a slabého tvora, který se musí před ozbrojenými těžkooděnci spíše skrývat a vyhledávat temná zákoutí. Čili vaše prvotní role není útočit, ale naopak se schovávat a hledat si vhodného hostitele, kterému se přilepíte na tvář a proniknete tudy do jeho organismu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Odtud se v další fázi hry dostáváte jako již pokročilejší, leč stále ještě ne zcela vyspělý jedinec, a tak dále. Nechci vám tu zbytečně prozrazovat, co vás ve hře čeká. Většinu alieního putování nicméně stejně strávíte v roli dospělého jedince. Zprvu nabudete pocit, že nyní již jste nepřemožitelní a nepřátelé vám nebudou činit větší potíže. Ale opět v duchu skvělé herní struktury se i tento pocit časem změní a začnete zjišťovat, že se přiostřilo - nastupují větší tužani a drsnější praktiky. Život aliena prostě není navzdory jeho silným stránkám žádné peříčko a vy máte možnost si všechny jeho formy vyzkoušet

 Predátor
Predátor je živý stroj na zabíjení. Je to lovec a všechno jeho konání s lovem souvisí, včetně sbírání trofejí. Loví většinou samostatně, ale jinak udržuje v patrnosti komunitu, ke které náleží a pokud se ocitne v potížích některý jeho kolega, neváhá mu jít na pomoc.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Postavou a vybavením představuje predátor moderní bitevní opancéřovaný kolos, který má navíc schopnosti vlastní regenerace a zneviditelnění. Jeho stav je určován dvěma veličinami - zdravím a energií. Zdraví je jasné, jak dojde, nastává smrt. Energie je potřeba jednak k doplnění vlastního zdraví (prostřednictvím medicompu), rovněž ale k provozování některých zbraní či používání tzv. „cloakingu“, což je vlastní zneviditelnění. Pokud jste v klidu, nejste vidět vůbec. V případě, že se v cloak módu budete pohybovat, budete vidět částečně. Zviditelníte se i při použití některých zbraní, při doplňování energie či zdraví a při pohybu ve vodě.

Ze zbraní, které může predátor používat, ve hře najdeme všechny, které můžete znát z předchozího dílu včetně mého oblíbeného speargunu (taková sběratelská harpuna pro použití na souši) sloužící k ustřelování hlav a získávání trofejí nebo efektně létajícího disku, který se občas někde zasekne a trošku vás potrápí jej získat zpět. Z novinek jmenujme třeba zajímavou pušku střílející síť - netgun. Ta protivníka na chvíli sváže a tím pádem je snadné jej vcelku bezpečně dorazit. No a takové bomby na dálkové odpalování také nebudou k zahození.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Celkově tedy vychází predátor jako jasný favorit, ale pozor. Tak, jak v prvním dílu bylo v podstatě zbytečné se zneviditelňovat, protože stačilo běhat od nepřítele k nepříteli a mydlit je způsobem, který si vyberete, je to nyní již jiné. Jednak nejste zdaleka tak odolní k zásahům protivníků. Jak vás spatří mariňák, je schopen s vámi pořádně zatočit a alien když do vás narazí, tak než se vzpamatujete, je po vás veta. Čili? Z toho plyne, že se ve hře musíte pohybovat a chovat tak, že musíte využívat všech svých schopností a neustále sledovat, co se kde děje.

Čtyři druhy pohledu plně využijete a když se proti vám řítí mariňáci i alieni, občas koukáte akorát tak co nejrychleji vypadnout. Nezřídka vás zaskočí i senzorické kulometné věže a střílny či jiné překvápko a tak svůj lov budete muset vést systematicky a promyšleně. Autorům se povedlo velice dobře vybalancovat hru tak, že v roli kterékoli postavy je hra zábavná a každý má nepřátele, kteří pro něj představují opravdové nebezpečí. Navíc se v roli každého chováte přesně tak, jak se daný druh chová a je přímo nutné používat maximálním způsobem všechny své schopnosti, jinak neuspějete. Geniální.

 Vliv obtížnosti hry na ukládání pozice
Zvětšit zdroj: tisková zpráva AvP2 je možné hrát ve čtyřech obtížnostech. Easy neboli snadná, která je spíše pro úplné začátečníky, kteří se chtějí nejdřív naučit postavu pořádně ovládat než skočí do opravdové bitvy. Vaši nepřátelé nejsou moc tuzí a nebude vám dělat větší potíže se s nimi vypořádat. Druhý stupeň je Normal, který samozřejmě již o něco těžší. Na obtížnosti Hard dojde ještě k dalšímu přitvrzení vašich protivníků, přičemž ve všech těchto úrovních máte k dispozici nápovědu, která vám občas poradí, co a jak provádět. Dále můžete narozdíl od prvního dílu AvP (bez patche) kdykoli hru rychle uložit (quicksave) a lze si zobrazovat seznam úkolů, které máte v misi provádět. Poslední úroveň obtížnosti je ovšem určená opravdovým tvrďákům, kde žádné ukládání není možné a hra se sama uloží až v okamžiku, kdy dokončíte danou misi.

 Grafika
V průběhu hry se dostanete do rozličných prostředí. Stísněné chodby průmyslových interiérů vystřídá rozlehlá planina, les anebo bludiště spletitých hnízdišť alienů. Grafické zpracování na LithTech enginu (např. No One Lives Forever) toho všeho je vesměs na velmi dobré úrovni, i když na takový engine Quaka to asi nemá. Obzvlášť přírodní exteriéry mi přišly trochu méně detailní a jejich textury zbytečně rozostřené (ale je to jasné díky náročnosti), mnohem víc než ostatní prostředí hry. Na druhou stranu jsou v exteriérech skvěle provedeny oblohy, krajina ubíhající do dáli a vlnitý terén. Stejně kvalitní jsou i modely jak hráčů, tak jejich zbraní. Ani různé herní efekty jako třeba přepínání pohledů predátora či aliena nezaostávají a spíše příjemně překvapí.

Jak už jsem vzpomínal na začátku recenze, hraje zde velkou roli atmosféra. Téměř všude se vám nebude dostávat světla a mihotavé paprsky skvěle ztvárněných světelných efektů prostě dělají ze hry tu pravou ponurou a strachuplnou hmotu, která vám zaleze pod kůži. A co se mi nejvíce líbilo, byly multiplayerové mapy, které z enginu mačkaly maximum a byly mu šité na míru. A tím se vlastně dostáváme k další herní položce.

 Multiplayer
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Poté, co si odkroutíte svých jedenadvacet misí, pro vás hra zdaleka nemusí končit, neboť jako každá správná 3D akce obsahuje i AvP2 možnost hrát po síti a internetu. Kromě klasických modů jako je Deathmatch a Team Deathmatch zde najdete i čtyři další varianty síťové hry - Hunt, Evac, Overrun a Survivor, které se hrají každý trochu jinak a správně zapadají do koncepce hry. Síťová hra je umožněna až 16ti hráčům s možností nastavit, kolik jich maximálně může náležet dané rase.

Mutliplayer mód HUNT je odvozen od slova lovit a jeho obdoba je známá z předchozího dílu. Určí se rasa, která bude v roli lovené kořisti a ostatní se ji pak snaží ve hře dostat. Hráči jsou pak rozděleni na lovce a na lovenou kořist. Fragy se počítají pouze lovcům a v případě, že lovený hráč zabije útočníka, oba naskočí znovu do hry, ale v opačných rolích. Počítají se zde fragy a kdo jich má nejvíc, je vítěz.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

OVERRUN je další mód, v němž jsou týmy rozděleny na útočící a bránící. Cílem útočníků je zlikvidovat obránce v čase daném serverem. Hraje se na předem stanovený počet kol. Bránící tým dostává bod za každého člena, který zůstal až do vypršení času na živu.

EVAC je mód podobný hře "escape" v Counter-Striku. Jeden tým má za úkol se dostat (evakuovat) na určité místo na mapě, zatímco ten druhý se mu v tom snaží zabránit - samozřejmě tak, že se jeho členy snaží zlikvidovat. Hraje se opět na časově omezená kola.

SURVIVOR je poslední netradiční herní mod v AvP2. Hráči naskáčou do mapy a probíhá nejprve klasický deathmatch do chvíle, než je jeden z nich fragnut. Tím se stává mutantem a bojuje proti ostatním. Z těch se stávají postupně mutanti poté, co jsou zabiti a bojují pak Zvětšit zdroj: tisková zpráva proti zbytku přežívajících hráčů. Body se hráčům počítají jednak za fragy, navíc i za čas, po který dokázali přežívat, než se stali mutanty.

Teprve test multiplayeru vám zřejmě ukáže, jak promyšlená celá hra vlastně je a až při něm vám budou docházet souvislosti v tom smyslu, že si začnete uvědomovat, co ta která rasa má proti ostatním za zbraně, jaké výhody a nevýhody jim to skýtá a jakou strategii boje a vůbec pohybu po mapě nejlépe volit. Je toho opravdu spousta a je překvapivé, co všechno vám až při multiplayeru dojde. Multiplayer můžete hrát v roli čtyř druhů alienů, stejný počet postav máte i v případě hry za predátora a na výběr je i několik variant mariňáka s rozdílnou výbavou. Pokud hrajete za aliena, můžete si aktivovat onen vývojový řetězec, kdy se vylíhnete z vajíčka a postupně dospíváte v dospělého jedince.

V průběhu hry si můžete přepínat, v jaké roli se chcete objevit. To má své kouzlo v tom, že soupeř často netuší, s kým bude mít tu čest a na jaké setkání se připravit. Tím pádem se mu nevyplatí sedět a čekat, ale je třeba být neustále ve střehu, přepínat případně pohledy a pořád dávat pozor na místa, kde se to může šustnout. Multiplayer je skvělý i tím, že i v něm je zachována atmosféra neustálého napětí a strachu z nenadálého překvapení.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Co se týká map, tak těch je ve hře pro síťové šílení celkem dvanáct. Není to moc, zato velice zdařilé kousky. Jednak graficky nádherné, navíc i designově velice povedené a hratelné. Škoda snad, že není víc map pro vyloženě menší počet hráčů. Ve hře totiž nenajdete podporu botů, čili jste odkázáni především na internet. K síťové hře se sluší ještě dodat, že vyžaduje praxi. Nepočítejte s tím, že skočíte do mapy a budete všechny kolem mydlit hlava nehlava. Právě díky bohatým variantám vzájemného boje je třeba vstřebat hodně zkušeností, než se budete moci nazvat opravdovým lovcem.

• Pár dalších dojmů
Nakonec bych rád vypíchl několik dojmů, které jsem si z hraní vytvořil. Předně mě trochu mrzí, že singleplayer herní část nepatří k nejdelším. Sám nepatřím mezi hráče, kteří trhají rekordy v rychlosti odehrání her, ale i já jsem všechny kampaně dojel za dva dny poctivé pařby. Od toho tu samozřejmě je multiplayer, který mi připadá, čím déle jej hraji lepší, ale věřím, že řada z vás se k němu z různých důvodů (nedostatek protivníků, nekvalitní připojení na internet, nutnost unikátního sériového čísla) příliš nedostane.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Když mluvím o multiplayeru, musím zmínit, že okamžitě po vydání hry vyšel oficiální patch, který právě hru v multiplayeru zbavuje bugů, které se vyskytly a tak si jej určitě stáhněte třeba přímo od nás (4 MB).

Trochu mi v singleplayeru ještě vadila přímočarost hry. V podstatě žádné varianty, rozbočky apod. Jste prostě vedeni jedním směrem, když se ocitnete v chodbě, kde je více dveří, tak téměř jistě půjdou otevřít jen jedny apod. Občas mi také jako predátorovi přišlo, že je cesta místy příliš skákavá, čili že hra je jaksi uměle ztěžována jakýmsi „hopsandovým“ systémem, kde nejde o nic jiného, než vylézt na správnou větev, dobře Zvětšit zdroj: tisková zpráva si stoupnout, odrazit a dopadnout na další stupínek a tak dál a když se netrefíte, sletíte dolů a jedete to celé odznova. Nutno ale říci, že v té záplavě toho, co mě ve hře překvapilo příjemně, jsou tohle drobnosti.

Stáhněte si: Singleplayer demo (53 MB), Multiplayer demo (66 MB), Videa (4 a 5 MB), Trailer (2 MB), Patch (4 MB)

 
Mickey Mouse
připravil: jd




 
 
Mickey Mouse
Smarty.cz

Verdikt:

V celkovém měřítku vychází hra Aliens vs Predator 2 velice dobře a všem ji víc než vřele doporučuji. Těším se na shledanou na nějakém AvP2 serveru.

Nejnovější články