Galerie

Na počátku všeho byl Half-Life. Na svou dobu přelomová a unikátní střílečka, která zásadně posunula hranice toho, čím FPS může být. Abiotic Factor začal jako milostný dopis právě téhle hře. Nejste akční hrdina, jste vědec zavřený v laboratoři, na kterou zaútočila záhadná organizace a samozřejmě při tom vypustila všechen ten šmejd z vesmíru, pečlivě zapečetěný uvnitř. Vám nezbude nic jiného, než bojovat o přežití s pomocí toho, co se válí kolem vás. Naostřete propisky, popadněte štít z tácu na jídlo… tohle bude jízda.

Kancelářská hororová satira

Samotné herní zasazení je hlavní silou titulu: Obří vědecký komplex Cascade, kde začínáte v jídelně a postupně projdete oddělením výzkumu, výrobním sektorem, vodní elektrárnou a spoustou dalších lokací. Celá mapa je přitom pospojovaná naprosto organicky a nebudete odkázaní jen na své nohy. Jsou tu funkční tramvaje, můžete si zprovoznit vysokozdvižný vozík nebo později i auto. Celá mapa vás přirozeně povede lineárním příběhem.

Pří hraní jsem si pak kolikrát připadal jako při hraní jedné z „vtahovek“. Třeba maily v počítačích často skrývají důležité informace, můžete si tvořit vlastní cestu úrovněmi a plížení spolu s kreativitou je stejně relevantní jako hrubá síla. Pečlivý průzkum přitom hraje ty první housle. K dispozici dostanete i různé plošinky, skokánky a lana, s jejichž pomocí si můžete vytvářet vlastní zkratky nebo úplně nové cesty.

zdroj: Playstack

Lokace postupně odhalují příběh a rozvíjí krásně vykreslený svět, ve kterém nechybí ani kompletně nadabovaná NPC. Abiotic Factor není krátká hra, průchod zabere vyšší desítky hodin. O to větší má člověk radost, že se až do konce stále daří přinášet nové nápady, příběhové oblouky a zahánět nudu na každém kroku.

Hra vás navíc nevede příliš za ruku. Mapa je prostě jen plánek, který seberete u orientační tabule, a při příchodu do nové lokace ji musíte nejprve objevit. Když si umístíte orientační bójku, vidíte, kde je, ale cestu k ní zpět si musíte najít sami bludištěm chodeb a místností.

Právě propojení spletitého komplexu, kde postupně odemykáte různé zkratky, učíte se cestovat efektivnější cestou nebo si ji prostě sami vytvoříte, je zábavná a odměňující činnost. Navíc během toho nenarazíte na jedinou nahrávací obrazovku. Mapa je prostě jedno velké organické bludiště, kde se vaším nejlepším přítelem stanou orientační cedule.

zdroj: Playstack

Liší se i atmosféra jednotlivých pasáží. Většinu času hra drží sarkastickou notu pracovaní satiry, ale nebojí se sklouznout naprosto přirozeně až k hororu nebo vyloženě akčním sekvencím. Nutno říct, že se podíváte i mimo samotný komplex. Kromě všeho jiného se totiž v Cascade zkoumají portály do jiných světů a dříve či později do nich budete muset vstoupit taky.

Jednotlivé světy pak připomínají samostatné úrovně nebo spíš epizodu nějakého sci-fi seriálu. Některé jsou lineární, jiné otevřenější, ale obecně platí, že během prvního průchodu si jimi otevřete cestu, abyste se do nich mohli vracet. Naberete nové suroviny, prozkoumáte místní nebezpečenství a najdete cestu ven. U Abiotic Factoru je těžké nevyzradit příliš, a proto se nechci pouštět do konkrétních popisů. Věřte ale, že nepovinných odboček najdete spoustu a podíváte se do cizích dimenzí, alternativních realit, do minulosti i budoucnosti... a tím jenom škrábu špičku ledovce.

Survival se spoustou vylepšení

Co se týče samotné hratelnosti, ano, bude vás trápit žízeň, hlad, únava a v neposlední řadě i potřeba tu a tam navštívit toaletu. Všechny prvky ale skvěle zapadají do zbylých herních systémů. Kromě toho mají i solidní RPG nástavbu. Už při tvorbě postavy si vyberete, v jakém vědeckém oddělení jste pracovali. To vám dá základní body do několika dovedností. V samotné hře je pak dál zvyšujete zkrátka tím, co děláte.

zdroj: Playstack

S tím se pojí skvělé mechanismy. Vezměte si takovou sílu. Ta se efektivně zvyšuje, když běháte po světě s dostatkem nákladu. Můžete tak kupříkladu snáze běhat pro vodu, kterou pak váš kuchař převaří, aby se dala pít.

Jednou za pár úrovní dostanete i speciální schopnost. Třeba u zmíněné síly možnost třást s automaty. Díky tomu máte šanci vyklepnout nějakou pochutinu, ale taky si dál zvyšovat příslušný atribut. Plížení zase otevře kotoul, který se hodí v boji. Výroba otevírá speciální vylepšení pro vaše stanice a tak dále.

Už při tvorbě postavy si rozdělíte také speciální negativní a pozitivní vlastnosti. Negativní vám dávají body, za které pak kupujete ty pozitivní. I to má na hratelnost skvěle zpracovaný dopad. Například takový vědec s malým močovým měchýřem bude doopravdy rád, když po cestě najdete toalety, kam si bude moci odskočit. Kdo si vybral únavu, bude ideálně v batohu nosit přenosné lehátko, protože si občas prostě potřebuje dát šlofíka.

zdroj: Playstack

Moje práce, můj domov

Nedílnou částí putování bude i vaše pracovna. Nečekejte, že si postavíte útulný domek. Vaše útočiště bude přesně takové jako zbytek vašich výtvorů, poslepované z kancelářských potřeb. Průzkum skvěle obohacuje i fakt, že některé věci si sami zkrátka nevyrobíte. Nicméně každá dekorace, kus nábytku a spousta dalších věcí se dá jednoduše sebrat. Výzdobu si tedy nosíte s sebou přímo z výprav do komplexu nebo i portálových světů a nadšení z toho, když najdete nový koberec, je prostě k nezaplacení.

Pokud seberete novou surovinu, recepty se vám neodemknou hned. Většinou prostě dostanete nápad. V krátké minihře pak musíte dát z možností dohromady suroviny, ze kterých se nová věc tvoří. Nejde o nic komplexního, ale dotváří to celkový dojem z vědeckého putování.

zdroj: Playstack

Jinak budete při stavbě základny rozvádět prodlužovačky na připojení stanic, které potřebují být pod proudem, řešit obranu před nevítanými návštěvníky a chystat se na noc, protože celý komplex během ní přechází do úsporného režimu a vypíná se proud. Buď se budete spoléhat na baterie, nebo zkrátka musíte v noci fungovat bez stanic.

Zase ale nutno podotknout, že ani druhá varianta není žádná tragédie. Hra vás ve většině případů nijak netrestá ani nenutí ke grindu. Ostatně v základním nastavení se suroviny v komplexu ani neobnovují. Pokud něčeho potřebujete víc, než jste našli při prvním průchodu, budete se muset vypravit do správného portálového světa, ve kterých je respawn surovin vysvětlený příběhově.

zdroj: Playstack

Nejvíc se mi ale na herním systému líbí, jak je intuitivně zpracovaný a skvěle v něm funguje pocit vývoje a postupu. Nejde jen o to, že s vyšší přesností doopravdy cítíte, že ze zbraní střílíte lépe. Provázanost proniká téměř do všech aspektů hry. Jeden z nejlepších příkladů je za mě správa zásob. Začnete s klasickými truhlami, do kterých vkládáte věci a na výrobu je musíte mít v inventáři. Přesně ve chvíli, kdy by vás to začalo víc štvát, si vylepšíte výrobní stanici, aby uměla pracovat s obsahem beden v dosahu.

Hrajete dál, a když už začne být ruční řazení obsahu beden celkem otrava, odemknete si plošinku, na kterou si stoupnete a věci z vašeho inventáře se teleportují do beden, které v sobě už stejný předmět mají. Sklad roste, no a časem hledání vytoužené suroviny začne být taky celkem zdlouhavé.

Vida, právě jste si odemkli terminál s evidencí všech zásob, který přes textové vyhledávání umí cokoliv teleportovat přímo do vaší kapsy ve vybraném množství. Jako bonus ukazuje i názvy úložišť a nechá vás projet všechny nalezené zprávy z počítačů. Ty jsou mimochodem skvěle udělané a celá stylizace do konce let minulého století sedí, včetně pomalého otevírání přiložených fotek v děsně mizerném rozlišení. Vrátí vás někdy do doby, kdy na Nově běžela Akta X a připojení k internetu fungovalo výhradně přes pevnou linku.

zdroj: Playstack

Do boje!

Soubojový systém je na hře asi tím nejslabším. Tím nechci vůbec říct špatný, spíš průměrný a existuje, jen aby doplnil excelentní průzkum. Na druhou stranu hra nabízí hromadu druhů nepřátel. Kromě prvních emzáckých ježků a jejich humanoidních bratrů zkřížíte zbraně hlavně s vojáky a roboty v mnoha podobách. Dojde ale i na tvory, které vůbec nemůžete zabít a budete se s nimi muset vypořádat jinak nebo prostě prchnout.

Vedle toho nechybí ani solidní sbírka destrukčních nástrojů. Ty, které si vyrábíte sami, mají kouzlo, ať už je to kuše na propisky, odpalovač pilových disků či katana vylepšená o laserové paprsky. Kromě toho se dostanete i ke konvenčnějším zbraním nepřátel jako pistole, revolvery, brokovnice nebo odstřelovačky. Boj na blízko potom představuje plnohodnotnou variantu a u něj zpravidla platí, že když najdete takový perlík, umlátíte s ním kohokoliv a doma budete mít radost, když na něj přiděláte kovadlinu s výbušnou municí.

zdroj: Playstack

Doplňte k tomu různé druhy granátů, vrhacích zbraní, štítů i práci se staminou při útocích a blokování - a máte celkem solidní představu o tom, jak soubojový systém funguje. Nechybí pak samozřejmě ani zbroje, ty mají váhu, která ovlivňuje vaši rychlost a regeneraci výdrže.

Navíc mají i své setové vlastnosti, s docela zajímavými efekty. Jasně, to že víc unesete, nikoho extra neokouzlí. Co ale třeba odrážení projektilů zpět na nepřátele, neviditelnost, snížená gravitace a další vychytávky? K tomu přidejte dva přívěsky, které výsledný dojem podtrhnou a doladí (nebo k vám přivábí speciální ryby v místní verzi Silent Hillu...).

Navíc všechno vybavení můžete transmogovat a za skvělou funkci považuju i tu, s níž si na zdejších stojanech s výbavou můžete rychle prohodit uložené obelčení. Už proto, že občas musíte do ochranného obleku, třeba proti žáru nebo radiaci, a hodí se ho mít nachystaný. Speciální výbava vám přitom charakteristicky omezí výhled, což je další z hromady vtahujících prvků, které jeden prostě ocení.

Galerie

Naštěstí ani opravování výbavy není nijak otravné. Většina věcí vydrží relativně dlouho a pak stačí za jedinou surovinu vybavení opravit u potřebné stanice na základně. K tomu je i slušno dodat, že vaše pracovna může být doslova kdekoliv. Stačí zásuvka nebo dost prodlužek. A pokud budete chtít někam postavit několik teslových věží nebo jiných pastí, většinou můžete. Je pak už jedno, jestli chcete nachystat smrtící překvapení pro nepřátele nebo vybudovat novou silnici pro svůj vozík.

Smekám v neposlední řadě i před lidmi, kteří pracovali na zvukové stránce hry. Hudební podkres skvěle doplňuje atmosféru, nepřátelé vydávají to správné hekání (počkejte, až uslyšíte hlavně toho jednoho, co vám bude funět za zády) a nejde si stěžovat ani na zbraně, nabíječky nebo nástroje. Nikdo mi nevymluví, že když tvůrci dělali zvuk rybářského prutu, doopravdy nenatáčeli kabel od telefonního sluchátka, ze kterého je samotný prut vyrobený. Zvuky skvěle dokreslují atmosféru, které hra dává prostor díky stylizované grafice a společně fungují na výbornou.

Skrytý diamant, který si zaslouží pozornost

Abiotic Factor je prostě pecka. Hra je chytrá, vymazlená do nejmenších detailů a je radost ji hrát. Je to jeden z těch mála survivalů, který doopravdy zvládá žánr něčím osvěžit a bere si hromadu nápadů, které dobře mixuje ve speciální zážitek.

Tak dobře jsem se u podobné hry nebavil od legendární Subnauticy a už teď vím, že se zařadí na seznam her, na které budu rád vzpomínat ještě hodně dlouho. Díky své struktuře je zábavný jak sólo, tak s partou, i když doporučuji vydat se do ní v menším počtu, než je maximální šestičlenná výprava. S jedním nebo dvěma kamarády ale půjde o ideální zážitek. Podzemní laboratoře Cascade se prostě vyplatí navštívit stůj co stůj.