Původní Ghostrunner z roku 2020 byl svého času jednou z mých nejočekávanějších her roku. Promlouvala ke mně jeho okamžitá zběsilost, kyberpunkové zasazení, adrenalin pumpující hudba a samozřejmě základní hratelnost točící se okolo parkouru, katany a faktu, že jak nepřátelé, tak vy podlehnete jedné jediné ráně.
Po zaslouženém úspěchu nebylo překvapivé, když jsme se dočkali oznámení pokračování, které naštěstí na letošním Gamescomu nemohlo chybět a bylo rovnou i k vyzkoušení. Proto jsem s chutí usedl do pohodlného křesla po boku několika usměvavých vývojářů z One More Level a po lehkém zasvěcení se pustil do povědomé, přesto nové hry.
Neměň, co fungovalo
Ghostrunner 2 bude fanouškům prvního dílu okamžitě známý. Hra se částečně odehrává v obdobných kulisách, tedy technických částech gigantické věže, kde se to hemží nepřáteli a všelijakými plošinkami a překážkami.
Stále platí, že uspokojivý sek vaší věrnou katanou přetne pěšáka vejpůl, stejně jako vás na onen svět pošle jediný zásah z pistole. Ale stále se jedná o hru uhánějící nadsvětelnou rychlostí, takže se po smrti bez jakéhokoliv načítání objevíte v posledním checkpointu a už pádíte vstříc další smrti, která nastane o pouhých 10 vteřin později, protože pokořit v dané úrovni předpřipravené nepřátele se ne vždy povede napoprvé. Nebo podesáté…
zdroj:
Foto: 505 Games
Na základní formuli se tedy vlastně nic nemění, naštěstí i soundtrack je pořád tak skvělý, ale hře bych hodně křivdil, kdybych řekl, že je vlastně stejná. Je to právě naopak ukázkové pokračování, které fanouškům nabídne více téhož, a ještě k tomu přihodí dvě cestovní tašky plné parádních nových nápadů.
Pokud mohla ta nejširší obec hráčů něco vytknout prvnímu dílu, pak to byla vysoká náročnost schopná vyvolat nepříjemnou frustraci. Jistě, o to tu přesně jde, obdobně jako v soulslike hrách. Je to velká výzva, v níž jsou jasně daná pravidla a za chybu tu může jen a pouze hráč.
Ale ne každému to sedí a v případě pokračování se tvůrci rozhodli zapracovat na přístupnosti. Nebojte se, pořád je to výzva, o čemž svědčí fakt, že jsem během 20minutové ukázky zemřel celkem sedmatřicetkrát. Dle statistiky ostatních hráčů vylepených po stěnách stánku se ale počet úmrtí nejčastěji vyšplhal k osmdesáti, tedy smrt v jejich případě nastala každých 15 vteřin, nebo hráli mnohem déle.
zdroj: One More Level
Hladce implementuj novinky
Ale hra je skutečně o něco jednodušší, čehož dociluje zavedením nových systémů, které jsou zábavné a do hry vnáší daleko více možností a činí ji o něco komplexnější. Hlavní berličkou je možnost vykrývat střelecké útoky.
Stačí jen držet dedikované tlačítko a každá kulka přilétající k vám zepředu se potká s vaší nekompromisní katanou. Má to samozřejmě háček – blokování spotřebovává staminu, kterou jinak využíváte třeba na double jumpy a úhyby a jakmile dojde, už vás ani ta katana nespasí. Takže s výdrží a blokováním musíte stále zacházet obezřetně.
Je to ale skvělý pocit, když takovým blokem střelu odrazíte do těla jejího vlastníka. Stejně jako když v té nejzazší možné chvíli vykryjete velmi silný útok katanami ověšeného protivníka a svižnou animací mu probodnete hlavu.
Dále jsou tu šurikeny a finišery. S šurikeny můžete běžné nepřátele sejmout z dálky, zatímco ty silnější, obrněnější tím rozhodíte, načež můžete stejně jako v Doomovi stiskem jediného tlačítka provést efektní zakončení vašeho krátkodobého zápolení.
S pomocí šurikenů můžete řešit i lehké hádanky – stačí najít tlačítko mimo dosah, aktivovat ho vrženou hvězdicí a cesta kupředu je rázem otevřená. V těchto „hádankách“ se používá i telekineze.
Jsou to všechno moc příjemné přídavky do již osvědčeného systému, které ho činí příjemně svěží, akce je stále dechberoucí a možností, jak se vypořádat se všemi bídáky v jedné místnosti je teď mnohem víc.
zdroj:
Foto: 505 Games
Ještě nevíte, co je to rychlost
Ale nejsou to jen modifikace existující hry. Ghostrunner 2 má v rukávu i vyložená esa. Jedním z nich je motorka. Bylo mi řečeno, že tvůrci chtěli udělat pokračování ještě rychlejší a logickou cestou došli k jednostopému vozidlu. A musím říct, že se jim to vážně povedlo.
S motorkou se ze hry stává nadopovaný Mario Kart, kdy musíte v absurdní rychlosti prosvištět křivolakým prostředím, vyhnout se všem překážkám, naopak nemíjet skokánky, neustále svou rychlost ještě boostovat, abyste neztratili signál, při tom musíte katanou přesekávat generátory držící vrata před vámi zavřené a v neposlední řadě si tu užijete jízdu rourami, kdy nevíte, kde je nahoře a kde dole.
Je to neskutečný adrenalin, po němž můj zážitek se hrou skončil a musel jsem zvídavého vývojáře požádat, ať mi dá minutku na uklidnění – aby se mi zpomalil tep, utříbily myšlenky a já se mohl pustit do rozhovoru.
Ukázka bohužel skončila v momentě, kdy se hra chystala vytáhnout své druhé eso. V Ghostrunneru 2 se totiž podíváme i mimo věž, do světa tam venku, který je zalitý sluncem. Sám jsem ho pořádně neviděl, ale dozvěděl jsem se, že v něm na hráče čekají de facto polootevřené lokace, kde se budete s motorkou moct vydat více směry.
Z motorky navíc můžete kdykoliv slézt a prozkoumat zákoutí, kde čucháte nějaký ten sběratelský předmět prohlubující vaše povědomí o zdejším postapokalyptickém světě.
Motorku budete využívat i v soubojích, kdy například můžete za jízdy seskočit, v letu někoho rozsekat, zatímco motorka pod vámi přejíždí nepřátele jak kuželky, abyste se ještě k tomu všemu stihli díky vystřelovacímu háku vrátit do sedla a uhánět dál.
Kromě těchto otevřenějších úrovní ve venkovním prostředí jsem nebyl svědkem ani soubojů s bossy, které mají být mnohem promakanější než v prvním díle. Co přesně to znamená, budeme muset zjistit až v plné hře, která vyjde na počítačích, PlayStationu 5 a Xboxu Series X|S již 26. října. A já se stejně jako před lety nemůžu dočkat.
