Po méně než pěti měsících se nade mnou řečtí bohové smilovali a po hodinovém demu mi otevřeli nebeské brány mnohem bohatšího předběžného přístupu diablovky Titan Quest II. Ve svých dojmech z kratičké ukázky jsem byl spíše rozpolcený, jelikož hodina je opravdu zoufale málo na prokázání téměř jakýchkoliv kvalit.

Galerie

Právě spuštěný předběžný přístup je ale co do obsahu mnohem štědřejší a po několika večerech na sluncem zalitých řeckých ostrovech z této dovolené odcházím daleko spokojenější.

Pravdou ale je, že se Titan Quest II otevírá stejně tak pomalu, jak na vás bude působit běh vaší postavy. Potrvá hodiny, než projdete úvodním ostrovem, kde prakticky není možné odbočit z cesty.

O to větší a svěží rána je, když vás hra konečně vrhne na větší mapu, kterou si můžete prozkoumávat dle libosti a plnit na ní už i nějaké ty vedlejší úkoly. V žádném případě ale nečekejte revoluci v žánru, a to prakticky v žádném aspektu hry. Jak se na diablovku sluší a patří, kydlíte a lootíte o sto šest.

zdroj: THQ Nordic

Mistr mistrovství

Ale to neznamená, že by to nebyla zábava. Samozřejmě záleží, zda vás bude bavit vámi zvolený build, na jehož tvorbu máte relativně dost času (a až nebudete vědět, co se zlaťáky, můžete si klidně zaplatit za kompletní vrácení všech bodíků a zkusit to znovu).

Nejprve vás hra vyzve k volbě jednoho mistrovství, kde máte na výběr mezi brutální silou, kradmostí a dvěma magickými větvemi – zemskou a elektrizující. Později si k vybrané vezmete další, čímž si namícháte svého vlastního řeckého hrdinu.

V demu jsem zkusil klasického válečníka se sekerou, nyní jsem sáhl po lučištníkovi, kterého jsem si postupně vypiplal do extrémně průrazných šípů (proletěly skrz celou armádu) se závratnou rychlostí a aktivními schopnostmi podporujícími boj z dálky, včetně deště šípů z válečníkovy větve.

zdroj: THQ Nordic

Kombinování schopností dvou mistrovství je zábavné a plné těžkých rozhodnutí jak v oblasti aktivních schopností (pořád mě svědil prst nad piruetou se sekerou pro případy, že mě nepřátelé obklopí), tak i těch pasivních, které v mém případě co nejvíc boostovaly průrazné zranění.

Přestože tu o levelování není nouze a každá úroveň vám dá dva body do aktivek a dva do pasivek, ani náhodou se nestane, že byste po dvou desítkách hodin neměli co zlepšovat. Systém je postavený tak, aby vydržel vyšší desítky, možná i stovky hodin.

Jednak za to může uzamčení části schopností za božské body, které dostáváte po jednom za level up a po víc za stěžejní události příběhu, ale i fakt, že každou schopnost můžete dále ještě klidně 15krát vylepšit a tím v ní odemykat sloty pro dodatečné schopnosti. Můj mocný výstřel šípu spotřebovávající energii díky tomu změnil typ zranění, jeho rychlost, průraznost i šanci na kritický zásah. Voleb je tu neskutečně moc, ale nezahltí vás tolik jako stromy v Diablu či PoE.

Galerie

Navíc vedle svých dvou stromů mistrovství můžete vylepšovat i základní útok na nich nezávislý, všudypřítomný štít a úhyb. Právě úhyb patří mezi stěžejní systémy hry. Jak už jsem naznačil, běh postavy je zoufale pomalý (a to i potom, co jsem nandal nemálo bodů do jeho zrychlení) a odejít z výseče chystaného útoku bosse bez úskoku zkrátka nestihnete. Pro lukostřelce je pak o to důležitější se s jeho pomocí držet dál od davu rozzuřených kober.

Boss fightů je tu ale míň, než by mi bylo příjemné, protože jsou skutečnou a zábavnou výzvou oproti běžným mobkám, kdy se člověk musí naučit jejich manévry, nechce-li se plavit po řece Styx.

Slavné báje a pověsti

Zasazení hry je pro mě její největší předností. Řecká mytologie má zkrátka stále něco do sebe a hru to zásadně odděluje od všech ostatních diablovek. Prosluněné strovy vyvolávají neskutečnou touhu se sbalit a okamžitě odletět na Rhodos (no dobře, kdyby tam zrovna nepanovalo 45 stupňů a země se nepotýkala s požáry), tvůrcům se musí nechat, že si zvolili opravdu příhodnou dobu pro launch takové hry. Navíc je Titan Quest II opravdu krásný a často svádí ke kochání se okolím.

zdroj: THQ Nordic

Oproti všem těm temno temným temnotám z Diabla IV a Path of Exile 2 jsem si neskutečně užíval primárně prosluněné prostředí plné ikonické architektury, lidí věřících v olympské bohy, všechna ta bájná monstra i přítomnost samotných bohů, kteří někdy jsou a jindy nejsou na vaší straně a vy sami jste pro ně zjevením.

Vyprávění je sice strohé, ale hrozba v podobě bohyně pomsty Nemesis, která vám jde po krku, dává zážitku příjemné napětí a snahu spřátelit si jiné bohy, kteří vám s ní snad pomohou. Z tematického hlediska máte radost i z každého kusu výbavy, ať už je řeč o zbraních, či zbrojích, díky nimž budete snadno vypadat třeba jako Sparťan.

Oproti demu tu výbava funguje skvěle. Tu a tam bylo v obchodě lepší vybavení než v divočině, jindy v divočině bylo tak dobré vybavení, že jsem si ho ve městě schoval v truhle do doby, než si vyleveluju patřičný atribut (síla, prohnanost, vitalita apod.).

zdroj: THQ Nordic

Kdykoliv jsem ale mohl z luku přesedlat na jakoukoliv jinou zbraň a zpestřit si hraní jiným herním stylem s jinými animacemi. Hraní na normální obtížnost není většinu času kdovíjakou výzvou, ale od toho tu je později odemčená možnost si buď změnit obtížnost, nebo za poplatek zvýšit náročnost nepřátel v oblasti, čímž si samozřejmě zajistíte i lepší odměny.

To je jeden z prvních náznaků endgamu, kde tím druhým je možnost znovu nechat objevit vymlácená monstra v oblasti, stejně jako si kdykoliv zopakovat již poraženého bosse tím, že použijete z něj získanou trofej. Předběžný přístup ale na endgame ještě tolik nestojí, jelikož ani základní kampaň zatím není kompletní.

Orákulum odhaluje budoucnost

Tvůrci mají v plánu co tři měsíce vydávat velké updaty, které budou postupně přidávat spoustu obsahu včetně dalších kapitol hlavní kampaně. Plná verze, která vyjde i na konzolích, dorazí odhadem až koncem roku 2026. Záleží samozřejmě na zpětné vazbě od komunity i na tom, co vše na její návrh tvůrci přidají.

zdroj: THQ Nordic

Už teď by mělo být možné zahrát si v kooperaci (v rámci předběžného přístupu k předběžnému přístupu to ještě možné nebylo), ale spousta věcí hře chybí a teprve se do ní dostanou – tvorba postavy, promakanější systém sdílené truhly, crafting, transmog, skutečný endgame…

Zároveň je ale dobré vědět, že tvůrci vůbec neplánují například mikrotransakce (ale nevylučují DLC po vydání plné hry), stejně jako že si ve hře nezajezdíte na žádném tvorovi (byť z kraje kampaně hned získáte koňského společníka…).

Titan Quest II má před sebou ještě pořádný kus cesty, ale už ve své aktuální podobě je zábavný. Obzvlášť pociťujete-li letní sucho a ostatní diablovky už máte nahrané, jde o dobrou prázdninovou volbu a moc příjemnou zábavu, kterou zkonzumujete jako popcorn – je to chutné, křupavé, chcete vlastně stále víc, ale tak nějak víte, že je to ve výsledku pořád jenom napučená kukuřice s dochucovadly. Ale čas od času se tomu prostě neubráníte a ten hřích vědomě spácháte...