| Autor: Dreb &Cappy Publikováno: 28.prosince 2002 |
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Mapa v demu Jakmile se dostanete do hry, bývá většinou grafika tím prvním, čeho si všimnete. A nejinak je tomu i u Vietcongu. Džungle je vyobrazena opravdu věrně a je vidět, že autoři dělali většinu objektů a tropické vegetace podle reálných předloh. V mapě, která je distribuované spolu s demem je sice různých rostlin, keřů, roští a stromů méně než v jiných mapách, které jsem měl možnost vidět při návštěvě vývojářů. Narazíte v ní dokonce i na zcela volná prostranství, ale i tak budete mít s orientací docela dlouho problémy. 
zdroj:
Archiv
Celá mapa je vlastně jedno velké údolí, kterým se klikatí zuřící říčka, o různé vyvýšeniny taktéž není nouze a dočkáte se i dalších přírodních zajímavostí. Celkově je mapa dobře vyvážená pro hru za obě strany, což je pro kvalitní multiplayerovou zábavu nesmírně důležité. Pterodoni a jejich engine domácí výroby prostě ukazují, že umí. I když co se nároků na hardware týče - nevím, nevím, mohlo by to být měně krvavé.V původní neopatchované verzi trpěla mapa jedním nepříjemným problémem, a to malým počtem spawn-pointů, což vedlo nezřídka kdy k tomu, že se několik hráčů objevilo v sobě a řešením bylo jen ze sebe "vyskákat" nebo hodit si granát pod nohy. Ptáte se, jak se taková triviální chybka přihodí? Inu jednoduše - to máte tak, když neustále hru testujete maximálně v 16 lidech. Patch již naštěstí přinesl opravu a i pokud se hraje v maximálním počtu 32 hráčů, podobné nepříjemnosti se už nestávají. • Grafika a modely vojáků 
zdroj:
Archiv
Pokud patříte mezi hráče některé, v dnešní době rozšířené FPS nebo její modifikace, možná budete mít trochu problémy s orientací. U jiných her stačí většinou několikrát proběhnout mapu a už víte, kde by mohlo být dobré místo na počíhání si na nepřítele. Ve Vietcongu se vám ale i po několika hodinách nebo dokonce i dnech hraní stane, že prostě narazíte na místo, o kterém jste doposud nevěděli, nebo že naopak ztratíte místečko, které jste objevili. Prostě tak, jak by to asi bylo ve skutečné džungli. Abychom ale jen nechválili, místy je grafika taková divná. Jednu chvíli si připadáte opravdu jako v divoké přírodě a v druhé jste vyrušeni nějakou ne tak hezkou texturou anebo prolnutím několika textur. S grafikou souvisejí i modely jednotlivých vojáků, kterých je na to, že se jedná o demo, poměrně slušná řádka. I při dobře zalidněné multiplayerové hře tedy nemáte pocit, že likvidujete neustále jednoho a toho samého nepřítele. Rozpohybování je taktéž slušné, i když bych si ho dokázal představit daleko lepší. Na modely z UT2003 se kluci z Pterodoni prostě nechytají, i když abych byl upřímný, takhle vysoko si myslím netroufali ani oni. Podtrženo a sečteno - modely i jejich animace jsou lehce nadprůměrné. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Zbraně Od modelů vojáků je již jen skok k modelům zbraní. Těch je v demu taktéž solidní řádka, i když ke konečném počtu má toto číslo poměrně daleko. I tak si ale vyzkoušíte zbraně jako je například AK47, M4, SVD Dragunov, Remington a mnoho dalších. Zatím pouze za klasického vojáka a snipera. Ostatní povolání, jako je radista nebo třeba medik jsou v demu totiž zakázaná. 
zdroj:
Archiv
Normálně by se dalo u jiných dem podobným výčtem skončit, ale ne tak zde. Zbraně jsou totiž jedním slovem nádherně vymodelované (ruka, která je drží, už na tom tak dobře není :-) a nutně musí lahodit oku každého znalejšího hráče. Mě jako CSkáře navíc potěšilo, že jejich chování při střelbě je velmi podobné právě chování zbraní v CS, které považuji za jedno z nejvybalancovanějších, takže pro mě nebyl problém se do hry rychle dostat.• Míření a vykukování přes překážky Další vychytávkou, která se týká zbraní je míření. Buď totiž můžete mířit klasiky přes zaměřovací křížek anebo použít míření přes mířidla, při kterém se záměrný kříž sice ztratí, ale na druhou stranu jste dle typu zbraně odměněni určitým stupněm přiblížení a míří se klasicky jako v reálu přes mušku. Tento systém je navíc doplněn a o naprostou bombu, kterou je vykukování přes překážky. To si to takhle hovíte za pařezem a jednou za čas zmáčknete tlačítko pro míření, pročež vaše postavička přes onen pařez nebo jinou překážku, za kterou se zrovna kryjete (záleží samozřejmě na její výšce) přehodí zkušeně zbraň a vy můžete z poměrného bezpečí vyslat dávku tam, kde jste viděli nepřítele naposledy. A to je na tomto demu právě to nejlepší, to atmosférické. To kolikrát jen tak vyprázdníte do džungle celý zásobník, protože budete vypsychovaní, že jste zahlídli nepřátelského vojáka. Výborným nápadem také je, že kdykoliv se přiblížíte moc blízko k nějaké překážce, voják si dá pušku k tělu a přitiskne se k ní, aby byl co nejméně vidět. • Dva druhy sniperek 
zdroj:
Archiv
Ještě než zbraně nadobro opustíme, je třeba zmínit dvě věci. Za prvé jsou to ostřelovačky, které se zde dělí na ty s optikou a na ty bez ní. Pravděpodobně mnoho z vás by hnedle sáhlo po optice, ale chyba lávky. Se zazoomovaným Dragunovem totiž uvidíte docela kulový. Na rozdíl od jiných her se totiž autorům podařilo vystihnout poměr mezi tím co vidíte ve skutečnosti a tím co vidíte v optice, a tak bude mít s optikou neuvěřitelné problémy zasáhnout běžící cíl, který se bude neustále ztrácet tu za strom, tu za pařez, tu za křoví atd.Více než kde jinde zde tedy platí neprozrazovat se nejistým výstřelem a raději počkat na tutovku. Garantuji vám, že pokud budete ležet v klidu někde stranou v roští, 8 z 10 lidí vás v pohodě přeběhne a skoro vám při tom šlápne na hlavu. No a ty zbylé dva vyřídíte kdyžtak pistolí :-) Mě osobně se tedy jevilo lepším používání ostřelovaček bez optiky, kdy je přiblížení dostatečné a navíc máte dokonalý přehled o okolí. Taktéž určitě oceníte rychlejší nabíjení v případě, že netrefíte na první ránu. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Zvuky a hudba... 
zdroj:
Archiv
... se na to, že se jedná zatím jen o multiplayerové demo, opravdu povedly. Když se budete pohybovat džunglí, budou k vám, samozřejmě jen v případě, že budete na serveru, kde budou hráči, doléhat zvuky tu bližších, tu vzdálenějších přestřelek a potyček. Dokonce lze s trochou cviku poznat, jakou zbraň kdo používá a jak je přibližně daleko. O svistotu blízko letících kulek snad ani netřeba se rozepisovat.Výborné je také to, že když vás někdo trefí, se vám kromě vašeho rozbuší i srdce virtuální, což na atmosféře opět jedině přidává. Stejně tak výborné jsou zvuky džungle - to byste nevěřili, jak se dokážete leknout táhlého vřesku paviána, který se někdy z ničeho nic ozve. Kromě toho, že vám granáty samozřejmě seberou pořádný kus zdraví nebo vás dokonce rovnou zabijí (platí, že pokud ležíte, bude vaše zranění menší, než když klečíte nebo stojíte) tak vás i na pár sekund ohluší, což se může stát opravdu osudným, protože najednou nebudete vědět, kde je kdo. Pokud mohu doporučit, dříve než začnete toto demo hrát, sežeňte si pořádnou prostorovou zvukovku. Stojí to za to. • Síťový kód 
zdroj:
Archiv
Velmi důležitým prvkem u hry, která se hraje po internetu je síťový kód, který velmi zásadně ovlivňuje hratelnost. I když jsem u hry strávil hezkých pár hodin, nedovolím si zde vyřknout nějaké jednostranné hodnocení. Dost totiž záleží na serveru, na jakém hrajete a počítám, že kdybych hrál i po lokální síti, bylo by to úplně jiné. Někdy stačí jedna přesně mířená rána do palice a je vymalováno, ale povedlo se mi taktéž vystřílet tři zásobníky, než jsem zabil nepřítele stojícího těsně vedle mě. Taktéž někdy až nelidské zpoždění spočítání zásahu nepotěší. Jak ale říkám, vše záleží hlavně na připojení a serveru.• Herní módy Předposlední kapitolu těchto dojmů bych věnoval herním modům, které jsou v demu tři. Klasický deathmatch, který vás zmate snad jen tím, že v něm potkáte jak rákosníky, tak i amíky. Ještě klasičtější je CTF, kdy nejde opět o nic jiného, než o ukradení nepřátelské vlajky (ještě není jisté, zda bude tento mód v plné verzi) a ATG, kdy je vaším úkolem eskortovat spojeneckého pilota přes území ovládané rákosníky. U tohoto modu bych se na chvíli zdržel, protože by se vám stejně jako mě mohlo stát, že budete pořád jen pilot a moc si nezahrajete :-) Takže jedna malá rada. Pokud vás server zvolí za pilota a vy nebude mít zájem za něj hrát, zvolte si v průběhu hry jakékoliv jiné povolání a server provede po několika vteřinách, pokud se někdo nepřihlásí sám, nový los. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
• Shrnutí Na závěr bych si dovolil malé zhodnocení. Demo Vietcongu ukazuje, že by ve finále mohlo jít o dobrou hru. Trpí ale jednou nepříjemností. Pravděpodobně vás nechytne úplně od začátku, ale garantuji vám, že čím déle ho bude hrát, tím více se u něj budete bavit. Svoji roli taktéž hraje server, takže se snažte najít ten, který bude vašemu připojení nejvíce vyhovovat. Také se mi zdá poměrně nešťastné nazývat Vietcong jako FPS, protože tahle hra vytváří podle mého zcela novou subkategorii, stejně jako to kdysi udělal Thief. Ano, hra je z prvního pohledu, takže sousloví First-person je zcela oprávněné. Ano, v té hře se střílí, takže slovo Shooter je tu taktéž zcela právem. Jenže pokud bude Vietcong hrát jako tuctovou střílečku, budete pořád mrtví a moc zábavy si neužijete. 
zdroj:
Archiv
Základem hry je totiž kempení, taktické využívání poziční výhody, opatrný plíživý pohyb terénem s přískoky a nezbytnými přestávkami pro pečlivé pátrání po nezvyklých pohybech. Mezi písmena F, P a S bych tedy ještě někam vklínil H, protože schovávání se zde je minimálně stejně důležité jako přesnost střelby.• Druhá strana mince aneb co kazí dobrý dojem ze hry - by Cappy Hraní Vietcongu jsem věnoval celé Vánoce a testuji ho prakticky neustále. Našel jsem na něm spoustu pozitivních, ale i spoustu negativních věcí. Tak začněme například grafickou stránkou. Ta v některých ohledech vypadá báječně (např. voda), ale při bližším zkoumání jsem dospěl k závěru, že některé části byly "splácnuté" zřejmě velmi narychlo a s nepatrnou pečlivostí. Stačí si jen prohlédnout nějaký spadlý strom, na kterém textura kmene nenavazuje a neodpovídá textuře na vyvráceném kořeni. To samé platí o pohledu na hory v pozadí, kterým se na hřebenech tvoří jakési schody/zuby. Všudy přítomná džungle vypadá opravdu dobře a je perfektně vymodelovaná. Avšak k dokonalosti jí chybí hra světel a stínů, kterou najdeme v džungli reálné. Nezbývá než si postesknout, že do údolí, ve kterém se boj odehrává, patrně slunce nikdy nesvítí. 
zdroj:
Archiv
Největší množství chyb obsahuje ovládání a pohyb v prostředí mapy. Vylézt a vyskočit někam, nebo překonat nějakou překážku je někdy doslova umění. Týká se to především kamenů, padlých kmenů a keřů. Podlézt strom, který je jen nepatrně níže umístěn než hlava vaší postavy, vyžaduje zbytečné zakleknutí. Ne jednou se vám stane, že se zaseknete skrčený pod skálou a už vaši postavu nenarovnáte. Naprostým hororem je zalehnutí a pohyb v leže, nehledě na to, že vámi ovládaná postava vykonává i ve volném prostranství pohyby, které připomínají plížení kanálem. To, že se často zaseknete a to, že postava kopíruje nevhodným způsobem terén, znemožňuje pohyb zbraní do nejrůznějších směrů, míření a v krizových situacích to znamená jediné - vaší smrt. Výhrady mám i k pohybu po žebříku. Jakmile se na něj dostanete, stáváte se snadnou kořistí, neboť je nemožné být na žebříku a zároveň střílet. Pokud je nepřítel nahoře na plošině, ustřelí vám hlavu dřív, než se stačíte otočit. 
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
zdroj:
Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Naopak jednoznačně kladně hodnotím pohled přes mířidla zbraně, stejně tak, jako schopnost schovávat se za překážky. Je to perfektní vychytávka a pokud je mi známo, je to první hra na světě, která něco takového má. Paráda. Střelba ze zbraní však není ani zdaleka dokonalá. Velmi nemotorně působí efekt zpětného rázu, který při automatické střelbě zvedne hlaveň pušky někam k obloze, ale už jí nevrátí nazpět. Hráč tak musí neustále žonglovat s myší a posouvat jí po podložce dolů a dolů a dolů.. Efektivně se při tom mířit nedá a ještě se člověk nadře, jako by leštil parkety. 
zdroj:
Archiv
Pečlivě jsem vyzkoušel všechny herní módy a snažil se najít ten, který by mi nejvíce vyhovoval a nejvíce mě bavil. Postupně jsem zavrhl Deathmatch, který v prostředí, kde stačí na konci mapy zalehnout za keřík a vhodnou zbraní likvidovat vše, co se ve vašem dohledu objeví, v podstatě nemá smysl. Po mnoha hrách v módu se záchranou pilota se ukázalo, že dopravit ho skrz území plné campujících nepřátel je v podstatě nemožné. Jedinou taktikou schopnou částečné šance na úspěch se ukázalo to, co jsem pracovně nazval "kukačky". Prakticky nejde o nic jiného, než postupně obětovat jednotlivé členy vašeho týmu tak, aby vběhly na území obsazené nepřítelem. Tím na sebe vaši parťáci přilákají nepřátelskou palbu a odhalí její pozice. Ale uznejte sami, může být tohle nějaká zábava? Komunikace pomocí vestavěného chatu je nanejvýš problematická a nepraktická.Místo předchozích módu bych například uvítal dobývání opevněné základny - prostě nějaký ten souboj o Hamburger Hill. Souboj o vlajku, ačkoliv původně ve hře údajně neměl vůbec být, se nakonec ukázal jako nejvíce zábavný. Ani on však není úplně bez chyby. V průběhu hraní jsem se často dostal do nejrůznějších patových situací. První problém je nedostatek nábojů. Když vám dojdou (a buďte si jisti, že dojdou), musíte získat zbraň od nepřítele, nebo se vrátit na základnu pro náboje. Ale i když najdete zbraň po nepříteli, zpravidla v ní moc nábojů není a v reality módu (kde není vidět HUD) ani nemáte možnost zjistit, kolik v sebrané zbrani nábojů vlastně zůstalo. Co s tím? Jednoduše pod sebe hodit granát a čekat na respawn. Tak jako tak však mise končí vaší smrtí. Výsledný efekt vaší přítomnosti na bojišti je tedy nulový. 
zdroj:
Archiv
Druhý problém v CTF někdy nastane, když si týmy navzájem seberou vlajku a jejich nosiči se dostanou na území základny. Na území základny zalezou do křoví, kde nejsou vidět a je hotovo. Zažil jsem hru, ve které tato situace nastala a která trvala skoro celé odpoledne. Ani jeden tým nebyl schopen najít ukrytého soupeře s vlajkou, protože se neprozradil ani střelbou, ani pohybem. A mezitím co nosič vlajky u počítače obědval, po obědě si dával moučník a po moučníku četl Tiscali Games, ostatní se marně plahočili po mapě. O Vietcongu by se toho dalo napsat ještě mnoho. Osobně věřím že popsané dětské nemoci vývojáři z Pterodonu hravě překonají a že světlo světa spatří další veleúspěšný herní titul. Potenciál k tomu jistě má.Další dojmy z hraní dema naleznete v tomto nebo tomto diskusním fóru a více informací o hře v budoucnu naleznete na první české fansite Vietcong.cz. Stáhněte si: Multiplayer demo, Demo patch, Trailer Související články: Rozhovor, Novinky |
| Dreb &Cappy připravil: jd |
