Vítej v Komplexu Výzkumu Atomové Radosti, úderníku! Tvá práce pro lid zde bude natolik uspokojující a (radioaktivně) obohacující, že za ni vůbec nebudeš vyžadovat mzdu – tvou odměnou bude vědomí, že pomáháš budovat skvělou budoucnost našeho lidu! Stačí jen nejíst krysy, poctivě hlásit imperialistické špiony a vhodným pitným režimem předcházet halucinacím ve formě humanoidních tvorů.
Když jsem dostal možnost vyzkoušet Kvark, novou retro střílečku od českých tvůrců, která před pár dny vstoupila do předběžného přístupu s první kapitolou, měl jsem určité obavy. Takový Hrot, který při prvním pohledu na Kvark okamžitě vytane na mysl, je sice skvělý, koneckonců v recenzi od Pavla sklidil velmi vysokou devítku, ale „boomer shootery“ mají nepříjemnou tendenci opakovat stále stejný mustr a rychle upadat do repetitivnosti. Na mnoho z nich by se dala použít zaběhnutá formule „hráli jste jeden, hráli jste je všechny“. Zkrátka, pokud nemá nová retro střílečka nějaký fajnový prvek navíc, je zpravidla odsouzená zápolit o trochu pozornosti v až příliš podobné a až příliš početné konkurenci.
Jakmile se ale spustilo informační video, které mě zvalo kopat uranovou rudu do podzemního jaderného komplexu KVARK, abych se následně probral v cele, vybaven pouze pohozeným hasákem, významně jsem pookřál. Spíš než klasiky jako Doom, Quake nebo Blood, kterými se žánr běžně inspiruje, je z Kvarku od samého začátku cítit trochu jiná legenda, a sice Half-Life. Jen tu supermoderní výzkumný komplex Black Mesa nahradil nukleární podzemní ústav v socialistickém Česku (paradoxně ne Československu). Směle do mě, rozhodně nejsem proti!
Hned na první dobrou musím vyseknout malou pochvalu grafice. I když jsou textury v patřičně nízkém rozlišení, jak se na retro FPS sluší a patří, svět oplývá velkou spoustou detailů, ale i výborně odladěným nasvětlením. Na výsledek se tedy dívá náramně. Vyloženě jsem si užil zkoumání dystopického podzemního komplexu s hororovým nádechem, který vedle bizarních upozornění na zdech zdobí i údernické plakáty.
Svou roli tady hrají také nalezené dopisy a audiopřepisy rozkrývající příběh, který, jak se po první kapitole zdá, není úplně banální a mohl by mít i skutečnou hloubku. Nakolik Kvark rozvine vyprávění o nepovedených pokusech v podzemním jaderném komplexu, ale ukáží až další kapitoly. Docela taky doufám, že se v jejich rámci podíváme i do dalších prostředí. Chodby, kanceláře a řídící střediska socialistického komplexu mě sice za první kapitolu nestihly omrzet, trochu se ale bojím, jak by tyto kulisy vystačily na plánovaných pět kapitol.
Hej, tady nemáš co dělat!
Další pochvala musí směřovat faktu, že Kvark oplývá spoustou dabingu. Namluvené – samozřejmě v adekvátní kvalitě, jako by se linulo z tranzistoráku – je ono úvodní video, ale i výkřiky zřízenců ochranky, kteří se na vás ženou ve žlutém ochranném obleku s ocelovou tyčí v ruce.
Ti, spolu se zmutovanými dvouocasými krysami, nepříjemnými kulometnými drony a později i lidskými mutanty házejícími svůj radioaktivní pajšl, budou vašimi nepřáteli. Do rukou proti nim vezmete vedle prověřeného hasáku i klasiky žánru. K mání je pistole, brokovnice (pumpa i obligátní dvouhlavňovka), útočná puška (nepřekvapivě Kalašnikov, tady jako „EK-47“) a opakovací „něco jako Mosin“ na delší vzdálenosti.
zdroj: Perun Creative
Střílet do zřízenců socialistického jaderného zařízení není sice moc budovatelské, je to ale velmi uspokojivé a zábavné. Boj umí být docela sranda, byť trochu jiného ražení než u většiny boomer shooterů. Namísto zběsilého kroužení kolem nepřátel v otevřených arénách, příhodně rozvržených pro boj, se budete krýt za kulisami podzemního komplexu a svoje střelivo citlivě dávkovat. Jednak ho není tak úplně přebytek, jednak se v Kvarku musí zbraně nabíjet, což limituje boj pomocí techniky „spray'n'pray“.
S tím souvisí i možnost přesnějšího míření přes mířidla, které má Kvark jako jeden z mála boomer shooterů. Leckomu bude „ADS“ (aim-down-sight) připadat trochu zbytečné, ale hodí se v momentě, kdy si chcete s posledními pár body zdraví držet nepřátele dál od těla.
Ti nepřátelé, kteří jsou vybavení střelnými zbraněmi, se s vámi navíc nemažou, střílí obdivuhodně přesně (skoro bych řekl, že někdy až moc) a životy i na střední obtížnost pod nátlakem olova rychle ubývají. Nejcitelnější je to u zmíněných dronů, které musíte zlikvidovat mezi prvními a u kterých se mi minimálně jednou stalo, že jsem dostal pár zásahů i skrz zeď. Budiž však útěchou, že tím výčet zaznamenaných bugů končí. Navzdory předběžnému přístupu a tomu, že je k dispozici zatím jen první kapitola, funguje hra bez zadrhnutí a působí hotově.
Anethiem za lepšími výsledky!
Moje demoliční já maličko zklamal fakt, že se v první kapitole nenachází žádné vrhatelné výbušniny, takže když jsem chtěl něco (někoho) vyhodit do povětří, jediná varianta spočívala ve správně načasované střelbě do červených sudů. Pevně však věřím, že chystané další kapitoly vyplní moje nejen výbušné tužby, protože jenom o střelbě a výbuších to rozhodně není.
I když je boj podstatnou složkou hry, průchod Komplexu Výzkumu Atomové Radosti se na něj neomezuje. Otáčení knoflíky a ovladači v relativně přímočarých levelech sice samo o sobě není zrovna etalonem originální hratelnosti, ale třeba level s „mašinkou“ představuje velmi příjemné zpestření, stejně jako drobné hádanky v podobě hledání kódů k zamčeným dveřím. Do nich sice většinou nutně nepotřebujete, ale mohou obsahovat cenné náboje a taky Anethium – jedovatě zelenou látku v injekčních stříkačkách, za jejíž sbírání si formou perků vylepšujete postavu.
I když jsem se zpočátku bál, že bude Kvark působit genericky a tak nějak neinovativně, musím mu přiznat velmi kvalitní rozjezd. Vlastně se vážně těším na další kapitoly. Hrozně doufám, že vývojáři nenechají usnout náběh na solidní příběh a celkově dál rozvinou ten „vnitřní Half-Life“, který v sobě hra má. Zatím se tváří jako o dost sofistikovanější boomer shooter, u nějž bychom po pár hodinách nemuseli nabýt nepříjemného dojmu, že vlastně jen děláme to samé pořád dokola.
