NecroVisioN - první dojmy

Wolfenstein z první světové, na enginu Painkillera a s rozpáráváním nepřátel drápy, když se původně obyčejný voják postupně mění v zabijáckou mašinu, která má sloužit peklu. To zní docela lákavě, ne?

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 16.ledna 2009

Verze: PC/preview/anglická
Doba hraní: 1 týden

zdroj: tisková zpráva

Střílečky zasazené do druhé světové války nemusím. Tedy až na jednu výjimku, kterou je Wolfenstein. Ne, tohle asi není vhodné na úvod takovéhoto článku... tak znova: Když jsem byl na prezentaci na srpnové Games Convention, první, co jsem si k téhle hře poznamenal, bylo: „Wolf z první světové“. Tehdy mě zaujala poměrně propracovaná grafika, velmi dobrá atmosféra a frenetická akce. Po cirka půlroce jsem obdržel novinářskou preview-verzi. Dvě mise, dvě a půl hodiny hraní. Výsledkem jsou následující dojmy.

• Ze zákopů do podzemního sídla
NecroVisioN bude rozdělen do přibližně hodinových misí, z nichž v menu byly dvě – druhá a sedmá. Začátek bude jako v každé druhé válečné střílečce: běháte s dobovými zbraněmi a kosíte německé vojáky. Už v druhé misi se ale začnou mezi vás a Němce míchat zombie a různí duchové. NecroVisioN vlastně obsahuje tři strany konfliktu a perfektní je, že i Němci a nadpřirozené bytosti bojují proti sobě. Takže se občas připletete do přestřelek, v nichž nejprve pomůžete jedné ze stran, abyste ji následně dorazili. Ale zpět k druhé misi. Je to ta samá, kterou dříve tvůrci předváděli na různých výstavách. Začínáte v zákopech, abyste ale po pár metrech začali bojovat s hned dvěma podivnými monstry, které jsou navíc označeny jako bossové.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Musím se přiznat, že mi to na úvod úrovně přišlo od designérů jako velmi zvláštní rozhodnutí. Nejdříve si musíte poradit s démonem, který neustále oživuje mrtvé německé vojáky. A jen co ho skolíte a porozhlédnete se kolem, už se na vás řítí přerostlá obluda s obrovským palcátem či co to drží v ruce. Ovšem skolit obě potvory pouze zbraněmi z období první světové je velmi těžké. Naštěstí tu druhou lze zabít pomocí stacionárního kulometu. Jakmile se tak stane, máte tři minuty na to, abyste našli dynamit na odstřelení závalu, který vám brání v postupu vpřed. Jinak vás zasype sprška dělostřeleckých granátů.

Následující chvíle jako by skutečně z oka vypadly Wolfensteinovi. Bloudíte chodbami podzemní pevnosti a kosíte vojáky bránící se stále většímu počtu velmi podivných monster. Po cestě vás ale čekají dvě velmi obtížné pasáže. Nejprve místnost se schody a ochozem, kterou brání neskutečné množství nepřátel, druhou pak jáma, do níž nabíhají přerostlí pavouci s lidskou hlavou. Tady jsem se zasekl na skutečně dlouhou dobu.

• Jak na ně?
Abyste pochopili, ve druhé úrovni a zejména v jejím úvodu v zákopech máte k dispozici pouze dvě pistolky, pušku, pár granátů a vlastní pěst s takovými drápy alá Wolverine z X-men. To je opravdu málo s ohledem na příšerně omezené náboje. Takže nezbývá nic jiného, než běžné vojáky rozpárat rukou a na těžší kalibry použít pistolky, které jim ale ubližují asi tak, jako kdybyste chtěli krávu zabít vidličkou. Ještě štěstí, že kromě vcelku častých lékárniček se vám zdraví obnovuje i samo od sebe, stačí jen chvilku počkat.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Poslední pomocí je jakýsi berserk mód, kdy po eliminaci většího počtu nepřátel najednou skórujete komba. Po nabití ukazatele adrenalinu a zásahu jednoho vojáka od něj vyšlehne elektrický výboj a zraní nebo zabije ostatní v dosahu. Sebráním artefaktu z tajných místností nebo vypadnuvších ze zabitých potvor zvyšujete úroveň berserku, čímž následně vyvoláváte smrtelnější komba.

Přes všechny tyhle možnosti pro mě byla druhá úroveň opravdu těžkým oříškem a ani jsem se příliš nebavil. Oproti slibovaným hordám nepřátel jich bylo pomálu a navíc dost tuzí. Svou roli sehrálo i divné designerské rozhodnutí umístit na začátek úrovně hned dva velmi odolné protivníky. Nechápal jsem proč. Jak jsem ale později zjistil, problém byl zřejmě v tom, že jsem hrál druhou misi naprosto vytrženou z kontextu, bez předchozí zkušenosti s hrou. Rovněž jsem musel přicházet na veškeré herní mechanismy způsobem pokus/omyl. Naštěstí sedmá mise mi otevřela oči...

• Frčíme do pekla
Ačkoliv se to nezdá, poměrně důležitou roli hrál při problémech s úvodním levelem příběh. Zkrátka jsem nechápal, co se v preview-verzi děje. Až druhá ukázková úroveň vše objasnila. Původně obyčejný voják se postupně mění v zabijáckou mašinu, která má sloužit peklu. Poměrně často s vámi cosi tajemného hovoří, zřejmě strůjce všeho zla a zadává vám nové a nové úkoly, které z jakéhosi důvodu musíte plnit. A při tom postupovat hlouběji a hlouběji do podzemí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Díky stále narůstající maximální úrovni komba a v sedmé úrovni velmi vylepšeným ručním útokům se NecroVisioN posunuje tam, kam autoři slibovali – k Painkilleru. Oproti malým prostranstvím a úzkým uličkám z druhé úrovně, které se pro bezhlavou řežbu moc nehodí, je prostředí sedmého levelu velmi rozsáhlé a plné menších i větších pekelníků. Kdesi v mezidobí zřejmě hráč najde železnou rukavici, kterou trhá mechanizované zombie na kusy jako na běžícím pásu a jestliže si naškudlí dost komb, dokážete efektivně drtit i obludy větší.

zdroj: tisková zpráva Rovněž tradiční arsenál se rozrůstá o automatické brokovnice, kulomety a plamenomet dost malé na to, abyste je mohli používat zároveň s rukavicí. To dodává hře úplně nový rozměr. Jakmile se na vás řítí desítky protivníků, nejprve se je snažíte zastavit na dálku, ale většinou se nevyhnete boji na blízko. Ostatně využívat rukavice se vyplatí právě kvůli stále ničivější kombům. Teprve tahle mise mi připomněla mého milovaného Serious Sama nebo již několikrát zmíněný Painkiller. Dokonce i prostředí je druhému zmíněnému velmi podobné, často doslova k nerozeznání.

• Atmosféra
Šťávu NecroVisioN dodává velmi stylové zpracování. Úvodní zákopový level na vás dopadne silou bahnitých cestiček a šedého nebe po němž majestátně plují obrovské vzducholodě. K tomu přispívá temná hudba a jaksi pokřiveně vymodelovaní nepřátelé. Celé to působí hodně zvláštně a od první chvíle máte pocit, že něco nehraje. K tomu je potřeba připočíst báječně předčítané dopisy vojáků, které nacházíte po úrovních, jenž jsou plné děsu, bázně a šílenství. Stylovost sedmé mise je oproti tomu postavena na majestátních síních plných pekelných oblud a k tomu kontrastujícím strojům, například raketovému vlaku, který vypadá jako představa o moderní technice budoucnosti z hlavy Julese Verna. Atmosférou a hratelností mě NecroVisioN určitě velmi příjemně překvapil.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Horší už to je s vizuální stránkou. NecroVisioN pohání upravený engine právě z Painkillera. Ne že by byl špatný, ale je vidět, že mu dnes dochází dech. A to i přesto, že nabízí DirectX 10 mód, z něhož jsou ostatně i všechny obrázky. Pozitivní na tom je, že mi stačil i vcelku průměrný stroj – Athlon X2 4400+, 2 GB paměti a ATI 4850. Na nejvyšší možné rozlišení, které se dalo navolit (1024x768), jsem měl zapnuté veškeré detaily na maximum a hra běžela vcelku uspokojivě. Jen občas poskočila pod 25 FPS, ale to opravdu jen zřídka a nijak mě to při hraní neomezovalo. Co mě naopak zklamalo dost, je použitý Havok engine. Kdyby na úvodním obrazovce nebylo logo Havoku, ani bych si nevšiml, že fyzika ve hře existuje. Jedinou její známkou je využívání ohně a vybuchujících sudů, nic jiného se v tomto směru ve hře neděje.

• Přestavba
Jako fanoušek podobných zběsilých stříleček se na finální produkt, který by měl vyjít v únoru, těším. Doufám, že celek bude působit kompaktnějším dojmem, jinak mu není moc co vytknout. Nelze očekávat přehnanou originalitu, ale spojení bojů na blízko i na dálku se stovkami nepřátel dává tušit poctivou FPS ze staré školy.

TRAILER

zdroj: Archiv

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Novinky, Dojmy z roku 2007