Kane and Lynch: Dead Men první dojmy

Už jsme o těch dvou psali – teď jsme je konečně pořádně viděli a malinko v rámci slušnosti osahali. Pocity? Rozporuplné! Ostatně tak to má u drsné hry z drsného prostředí s drsnými hrdiny být.

Autor: Viktor Bocan
Publikováno: 15.června 2007

zdroj: tisková zpráva
Milán je fajn město. Kromě kostelíku, vedle nějž Svatý Vít vypadá jako kaplička a kterému se dá vylézt na střechu a kochat se rozšafně výhledem do okolí, je tam i úžasné technické muzeum, plné da Vinciho invence. Když jsme okolo jeli my, shodou okolností se tam poflakovala i spousta lidí z Eidosu, včetně ředitele akvizicí Iana Livingstona – a v tom případě jde zábava stranou, kamery se mění ve fotoaparáty a telefony jedou v módu diktafon, protože tohle si nemůžeme nechat ujít. Sorry, Leonardo.

• Nejprve fakta
Neil Donnell, producent, shrnul podstatu hry Kane & Lynch: Dead Men lakonicky: „Je to vlastně taková normální střílečka, jenom byste s jejími hrdiny asi nešli na kafe.“ Nešli – a oni s námi taky ne a pravděpodobně ani spolu. Autoři v IO Interactive prostě zase hrábli do svého archívu vyšinutých individuí (určitě nějaký mají) a hned zpoza složky Hitman vytáhli papíry dvou pošuků, z nichž jeden vypadá jako špatný rocker a druhý jako špatný vtip – Kane a Lynch jsou na světě.

Kane & Lynch: Dead Men je střílečka z pohledu třetí osoby, která se krom jakés takés hrstky inovativních prvků pyšní ještě drsným prostředím a velmi svéráznou dvojicí hlavních hrdinů, z nichž jeden je zmetek a druhý lump. Eidos se netají tím, že by z těch dvou rád udělal novou značku – samorostlých hrdinů není nikdy dost a Hitmanovi je prý už smutno. Hra se celkově tváří hodně konzolově, ovládání je jednoduché a přímočaré a váš běh k cíli usnadňuje spousta vstřícných prvků typu automatického doléčování se, ale nehledali bychom za tím nějaký démonický záměr. Autoři mají prostě svůj nový luxusní engine na Windows platformě odladěný.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

K enginu se ještě vrátíme, teď rychle k dojmům a zážitkům - už jsme o nich psali, že jsou všelijaké... Nejdůležitější asi je, že jestli někdo čekal nějaké Voodoo Nights, byl vedle. Hra sice prezentuje dvojici hrdinů, ale jediným opravdovým a skutečným „chlápkem číslo jedna“ je Kane – a za Lynche to táhne počítač. Přesně tak, v tomhle je K&L opravdu „taková normální střílečka“, hrajete za jednu osobu a ten drsoň, co by určitě užil kontaktní čočky a kondicionér, vám automaticky kryje záda nebo dělá to, co mu mise (a skripty) přikazují. Dokonce nejen že se nemůžete mezi svými hrdiny přepínat, vy se údajně nedostanete ani k misím, kde by byl Lynch tím hlavním (nebo jediným) a vy byste tak hráli za něj - Neil (Donnell, producent, už tu byl) zavtipkoval, že pak by hra byla už přece jen PŘÍLIŠ drsná... A tak si to za fešáka můžete střihnout jenom v (kooperativním) multiplayeru.

• Řekli jsme drsná?
Přesně tak, tahle hra není pro děti, ať už věkem nebo povahou. Vezměte si, že hrajete krutou střílečku s reálnými kulisami z hnusného prostředí špíny a zločinu, kde jeden hrdina je žoldák a druhý psychopat na práškách. Krev teče po litrech, hlavy praskají jako přefouknuté míče, počítadlo mrtvol tu není, protože by ukazovalo příliš vysoká čísla. Na druhou stranu jsem se nemohl zbavit dojmu, že násilí má přece jen jisté hollywoodské pozlátko. Jasně, Kane i Lynch mluví jako čuňata a pro ránu nejdou daleko, surová krutost Manhuntu nebo Postalu se ale přece jenom nekoná. Díky bohu. Takže dojem? Drsný film, ale nějaký studiový trhák, ne krutý nezávislý snímek... Ale jako čuňata mluví. Pořád.

• Známé mise tentokrát osobně
Nejprve Neil předvedl dvě mise, které Eidos ukazuje delší dobu (viz naše loňské dojmy z GC), jenom jsme si na ně konečně mohli sáhnout. První byla trochu netradiční, naši hrdinové přišli neozbrojeni a v oblecích do klubu, drsné hlášky si ovšem neodpustili. Cíl? Šéf klubu, resp. šéfová, akce proběhla vcelku nenápaditě prostě tak, že drsoni došli ke kanceláři, gorilu plácli pěstí do nosu, sebrali pistoli a hupsli dovnitř. Zbytek akce už vypadal nápaditěji. Unesená šéfová, taktéž po aplikaci pěstní anestézie, si odpočívala přes rameno Lynchovi a Kane čistil cestu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Byli jsme tedy v klubu, parket plný natřásajících se párů, okolo hluk (pardon, hudba) a čmoud (ech... sexy osvětlení). Kudy ven? Samozřejmě středem. Pár výstřelů do vzduchu a klubovníci začali v panice prchat do všech stran. Tím se nám trochu pletli do cesty, ale hlavně se pletli do cesty ochrance, kterou jsme stříleli ukořistěnou pistolí. Ptáte se, co se stane, když nešťastnou náhodou trefíte civilistu? „Shit happens,“ odpovídá Neil.

Druhá mise už byla tradičnější. Tokio, mrakodrap, uvnitř zlouni, resp. na střeše zlouni, a za ty hrajete. Slaníte se dolů, připevníte výbušninu na sklo, prchnete stranou (na rozdíl od situace v provařeném traileru se Neilovi dařilo neschytat ani jednu kulku skrz sklo pršící), výbuch, okno na kousky, skupinka vběhne dovnitř a pálí o sto šest. Řekli jsme skupinka? Ano! O to jde – hrajete za Kana, ale nebudete mít vždycky k ruce jenom Lynche, sem tam dostanete k velení zabijáků víc.

„Teoreticky vlastně maximální počet není dán,“ říká Neil. „Jasně, jsou tam nějaká omezení interface, ale vzato kolem a kolem díky systému hierarchického velení můžete mít pod sebou třeba celou armádu.“ O parťáky se samozřejmě stará AI, ale vy máte možnost jim jednoduše velet („jdi támhle“, „kryj mě zprava“, „kup si párek“), prohazovat jim zbraně a vyměňovat si s nimi munici, když někomu dochází, a pokud vás v líté řeži sejmou, přiběhne kamarád a píchne vám injekci.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

„Injekci vám samozřejmě dají, jenom když jsou naživu, a i pak jen tak třikrát, potom přijde load,“ doplňuje producent Neil Donnell. I ostatní prvky ale vypadají hodně „konzolově“ a odlehčeně. Ukazatel zdraví nemáte, když do vás někdo šije, pomalu umíráte, a když nešije, uzdravujete se. Každá úroveň je protkána checkpointy, na kterých se hra sama ukládá (jinde to nejde), za každou překážku se můžete schovat a buď vykukovat zpoza ní nebo střílet naslepo přes ni.

• Akce, akce, akce, o to tu jde.
Vtipným prvkem je „promítání nebezpečných situací“, což vypadá tak, že když vám na geroje míří třeba ostřelovač, objeví se na okamžik v rohu obrazovky výhled z jeho optiky, takže máte čas uhnout. Moc se mi líbila rozbitelnost prostředí. Naiva gangster (v mrakodrapu bydlí Jakuza nebo tak něco) si zalezl za bytelný mramorový sloup, aniž by si uvědomil, že máme v ruce samopal. Pár dávek a ze sloupu odlétá první kámen. Dalších pár dávek a letí druhý. Další dávka a letí mafián, který to vzniklou dírou koupil.

Viděli jsme pár novinek, zkusili si jízdu v autě, které bohužel neřídíte (to dělá parťák), ale aspoň z něj vesele na všechny strany pálíte. Že se ve hře v nějakých čtrnácti úrovních podíváte do všech možných i nemožných koutů světa, je jasné – moc se zamlouvaly rušné ulice Tokia nebo jakýsi přepychový hotel. Herní doba by měla být okolo deseti hodin, ale to mluvíme o singleplayerové kampani, kterou nás provede zamotaný a postupně se rozvíjející příběh, plný drsných a zajímavých postav.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii (zdroj těchto: GamesRadar)
„Známé herce jsme nenajali schválně,“ tvrdí Neil. „Hrajete přece za Lynche a Kana, ne nějakého Vina Diesela.“ Přesto má hra k filmu hodně blízko, zejména tím, jak je celá prezentována. Časté střihy, spousta enginových animací, hlášky, dialogy... a najednou plynulý přechod do drsné akce. Už jsme řekli, že prostředí je takové malinko „filmové“ a autoři se tím netají a naopak se holedbají scénami jako vystřiženými z klasických akčních filmů, dvojkou hrdinů oplývajících.

• Nakonec trochu stížností a spekulací
Hra ještě nemá stanoveno přesné datum vydání, i když na přímou otázku Neil odpovídá, že „vyjde určitě letos do Vánoc“ a to na všechny hlavní platformy (PC/ Xbox 360 / PS3) současně. Na prvních dvou uvedených systémech má být hra také zcela stejná, což se mi nechce moc věřit – přece jenom střílečka ovládaná myší má trochu jiné tempo než tatáž na gamepadu, i když já zkoušel právě xboxovou verzi a musím uznat, že akce to byla poměrně svižná.

zdroj: tisková zpráva Engine je skvělý a vypiplaný, ale zase je třeba říci, že mi hra připadala obrazově poměrně nudná – všechna ta světýlka a létající trosky už jsem viděl tisíckrát. A i když některé vlastnosti jsou docela unikátní, není tu v hratelnosti nic, na čem by hra stála, jako byl třeba v Maxi Paynovi bullet time nebo v Half-Life 2 gravity gun. Proklamované charisma hlavní dvojky mi taky nepřišlo nějak úžasné (podívejte se na ně sami – slizoun a slizoun), takže to všechno bude muset zachránit příběh a nonstop akce. Oboje v IO Interactive umějí, tak jim držme palce. A sobě vlastně taky.

Tento článek původně vyšel v časopisu zdroj: tisková zpráva